archiv
Učitelské noviny č. 14/2004
tisk článku

Sloučená pracoviště očima ČŠI

Už více než rok existují na školské scéně zařízení složená z několika detašovaných pracovišť. Počtem mezi nimi vedou subjekty tvořené sloučením několika mateřských škol. Vznikaly takřka přes noc, většinou z přání zřizovatelů, které se vždy nekrylo s představami pedagogů. Odtud také pramení problémy, s nimiž se tyto školy dnes potýkají. Jak je vidí Česká školní inspekce, jsme si povídali se ZDEŇKEM VRHELEM, náměstkem ústřední školní inspektorky, a HANOU ŽUFANOVOU, ředitelkou odboru metodiky ČŠI.


Hned na začátku setkání jsem se dověděla, že na seriózní hodnocení je ještě příliš brzy. První rok existence sloučených zařízení je především ve znamení oťukávání podmínek i možností. A platí to pro všechny strany: pro zřizovatele, pedagogy i samotnou inspekci.

„Situace je navíc v jednotlivých regionech rozdílná,“ připomíná Z. Vrhel. „Některé kraje žádnou velkou agregaci neprovedly, protože se nedomnívají, že efekt je natolik přínosný. Jiné zaujaly zcela opačné stanovisko. Setkáváme se se subjekty, které mají třeba 17 odloučených pracovišť. Obecně řečeno - čím větší subjekt, tím složitější je organizace jeho práce a tím komplikovanější je i provedení inspekce.“

Inspekci ztěžuje především počet sloučených zařízení. Hned na druhém místě homogennost subjektu. „Mateřskou školu tvořenou sloučením několika pracovišť by měl v ideálním případě hodnotit stejný tým lidí. Měl by ji navštívit ve vymezeném období, aby podmínky byly co nejobjektivnější. U obřích mateřských škol je to však téměř nereálné.“

CO ŘÍKÁ METODIKA

Diskuze se odvinula od případu, kdy inspektorky podle vyprávění učitelek zhodnotily každé pracoviště sloučeného subjektu zvlášť a výslednou „známku“ celé školy pak tvořil průměr hodnocení odloučených pracovišť.

„Nechce se mi věřit, že se něco takového mohlo stát,“ hájil své kolegyně Z. Vrhel. „Jednak v současné době celkovou ‚známkou‘ školy nehodnotíme a potom - zvlášť inspektorky, které mají na starosti mateřské školy, citlivě vnímají jejich specifika.“

Přesto přiznal, že v určitých případech je něco jako dílčí zprůměrování možné. Například věnuje-li se inspekce personálnímu obsazení nebo materiálním podmínkám, které jsou objektivním vyjádřením situace příslušného subjektu.

„Naši inspektoři jsou na sloučeném zařízení vlastně v podobné situaci, jako ve škole, která má na 60 učitelů. Také nehodnotí každého zvlášť, ale popíší extrémy - co bylo v dané škole vynikající a co naopak nebylo v pořádku. Celek už extrémní nebývá, skutečně se blíží k poloze, která může být blízko průměru. Jen výjimečně jsou na jedné škole všichni učitelé špatní nebo naopak vynikající. Ale s tím inspektoři zápasí dnes a denně, tady není hlavní problém. Základní otázka zní: komu má hodnocení sloužit.

Je třeba, aby inspekční zpráva popisovala klima školy, podmínky a průběh vzdělávání? Má sloužit především rodičům, kteří se rozhodují, kterou školu pro své dítě vybrat, nebo zřizovateli, který chce ředitelku ohodnotit? Tuhle oblast jsme v naší metodice zatím neřešili, protože v době, kdy vznikala, jsme téma velkých subjektů teprve tušili. Náš názor na ně nebyl vyhraněný. V příští metodice už bude obsažen.“

„Chceme, aby inspekční zprávy byly zaměřeny na to, jak se škola stará o dítě, jaký pro ně znamená přínos,“ připomíná H. Žufanová. „Je ale otázka, jestli se s tím každý zřizovatel spokojí. Rozumný jistě ano, stačí mu, když ví, že se škola stará o děti dobře. Zpráva však nevypovídá o kvalitě práce ředitelky celého zařízení. To ještě musíme dotáhnout do konce. Jednoznačně říci kolegům, co všechno mají zprávy monitorovat.“

JAK VYPADÁ INSPEKCE

Přijde-li inspekční tým na kompletní inspekci do sloučeného zařízení, jak konkrétně postupuje?

„U velkých subjektů doporučujeme při pravidelné plánované inspekční práci kompletně inspektovat všechny součásti. Takových inspekcí však v současné době probíhá nanejvýš čtvrtina celkového počtu. Jak bychom mohli hodnotit celý subjekt, pokud bychom navštívili jenom jeho čtvrtinu? Pak musíme popsat, že jsme navštívili pouze ta a ta pracoviště, která byla hodnocena tak a tak. Takové opodstatnění má však například inspekce, která přichází na podnět zvenčí za určitým problémem – třeba na základě stížnosti. Samozřejmě že u subjektu složeného ze 17 pracovišť, bude inspekce trvat déle, než je běžné,“ vysvětluje Z. Vrhel.

Bude ji hodnotit jediný tým?

„V ideálním případě by tomu tak mělo být, i když není možné, aby všichni jeho členové viděli všechno. Bohužel, u extrémně velkých subjektů to je prakticky nesplnitelné. Zvažovali jsme proto, že objeví-li se nějaký problém, navštívíme jen příslušnou část zařízení. Pochopitelně že ve zprávě se musí objevit, na co byla inspekční činnost zaměřena. Klademe to inspektorům na srdce, aby nemohlo dojít ke zkreslení.“

GENERÁLNÍ ŘEDITELKA

Tak nazývají inspektoři žargonem ředitelku sloučeného zařízení a je to velice přesné vyjádření jejího postavení. Inspekce nehodnotí ředitelku jako takovou, ani styl její řídicí činnosti, ale jak efektivně zajišťuje poslání a chod organizace. Nic jiného zákon neumožňuje.

„Postavení generální ředitelky není snadné. Je v plné míře odpovědná za chod celého zařízení, ale ovlivnit výchovu jinak než vytvořením podmínek je pro ni nesmírně obtížné. Obzvlášť u velkých subjektů,“ říká H. Žufanová. „Ředitelka zodpovídá rodičům a zřizovateli za chod a práci celého zařízení, ale pokud s ní nebude vedoucí učitelka detašovaného pracoviště spolupracovat, pokud nebude naladěna na stejnou notu, nemusí být výsledek dobrý.“

Právě z tohoto pohledu je podle inspekce zvýšení kompetencí vedoucích učitelek nad rámec zákona určitým nebezpečím.

„Pokud ředitelka nechává žít odloučené pracoviště vlastním životem, neprovádí kontrolní činnost v potřebné míře a všechno ponechá na vedoucí učitelce, hrozí nebezpečí, že všechno nemusí být v pořádku,“ upozorňuje Z. Vrhel. „Tady vzniká určitý rozpor. Klima konkrétního pracoviště ovlivňuje zásadním způsobem jeho vedoucí učitelka. Působení tzv. generální ředitelky se zužuje jen na administrativní řízení, na plánování, hospodaření, personalistiku a podobně. Vlastní výchovná práce s tím tolik nesouvisí. Pochopitelně řešit musí případné problémy – jak provozní, tak výchovné. Ale odpovědnost nese pouze ona.“

CO O SLUČOVÁNÍ PROZRADILA PRAXE 

I když inspekce zdaleka nenavštívila všechna sloučená zařízení, určitá zjištění už má. V první řadě se ukazuje, že efektivní může být ještě spojení čtyř až šesti pracovišť. Se zvyšujícím se počtem narůstají problémy z komplikace řízení, z odosobnění, ze ztráty identity jednotlivých, původně samostatných pracovišť. Školy s více než deseti detašovanými pracovišti už jsou – zdá se - příliš.

„Dejme tomu, že ve velkém městě je možné sloučené zařízení zvládnout, naprosto neúnosné je však tam, kde ředitelka musí detašovaná pracoviště složitě objíždět,“ upozorňuje H. Žufanová. „Problém je, když je tzv. generální ředitelka odkázána na auto. Dopravní obslužnost některých oblastí je více než problematická, a tak jim nezbude nic jiného, než si vzít vlastní vůz. Služební totiž nemají.“

Ze zpráv, které má ústředí ČŠI k dispozici, vyplývá, že zatím je identita jednotlivých zařízení zachovávána.

„Školy pokračují ve stylu práce, na jaký byly zvyklé. Dominantním prvkem každého pracoviště je osobnost zástupkyně ředitelky nebo vedoucí učitelky – podle toho, jaké má na té které škole pověření. Objevuje se také upozornění, že vedoucí učitelky mají často kompetence, které jim ze zákona nepřísluší – v plném rozsahu plánují, kontrolují i to, co by neměly.“

Výrazným mínusem velkých sloučených zařízení je třináctihodinová povinnost přímé práce s dětmi, pod kterou ředitelka nemůže jít.

„Naplánovat si ji sice může, ale ve školství je vždycky 50 % plán a 50 % operativa. Situace se každou hodinu mění, dodržet tuto povinnost je pro ředitelku velkého zařízení velmi složité. Vidíme to při inspekcích. Vítáme, když je ředitel hospitaci přítomen, porovnání jeho a našeho pohledu je důležité. Zkušenosti inspektorek jsou však takové, že se ředitelka objeví na zahájení a při projednávání závěrů. Inspekci k dispozici je učitelka pověřená vedením příslušného pracoviště.“

Inspekce zatím nezaznamenala, že by se sloučení škol promítlo do zvýšení kvality práce jednotlivých pracovišť.

MATEŘINKA-MATEŘINKA NEBO MATEŘINKA-ZÁKLADKA?

Na rozdíl od terénu, který se kloní k „menšímu zlu“ sloučení několika mateřských škol, inspekce nahlíží příznivěji k nehomogennímu subjektu. Ve spojení mateřská a základní škola vidí především logickou návaznost a výhody spolupráce mezi zařízeními.

„O spojení mateřských a základních škol inspekční zprávy hovoří jako o organickém celku,“ říká H. Žufanová. „Vždycky ale záleží na konkrétních lidech. Kde byly sloučeny kvalitně fungující školy, nejsou problémy. Rozumný ředitel nebo ředitelka základní školy si uvědomuje odlišnost předškolní výchovy a chápe vedoucí učitelku mateřské školy jako svého partnera. Často ji jmenuje svojí zástupkyní. Bohužel, byly-li sloučeny školy, které se samy potýkají s problémy, nebývá výsledek ideální.“

„Jednodušší je organizace samotné inspekce,“ říká Z. Vrhel. „Jedna specializovaná část inspekčního týmu jde na mateřskou, druhá na základní školu, navzájem si vymění poznatky, napíší zprávu. Provedení je snazší, posouzení celého subjektu je ale úplně stejný problém jako u homogenního zařízení.“

Zajímalo mne, jestli inspekce může zachytit problémy, na které si hlavně mateřské školy sloučené se základními někdy stěžují. Například nedostatečný prostor pro výchovnou práci.

„Obtížné je už definování toho, co pod pojmem dostatečný prostor rozumíme. Domnívám se, že rozpoznat je to možné, ale v inspekční zprávě se to objeví jen náznakem, například jako výsledek dotazníkového šetření, rozhovorů a podobně. Ale zobecnit bych si to netroufal. Kdybychom se na to téma zaměřili a sledovali je, pak by to bylo možné vyjádřit přesněji.“

Uvažujete například o tematické inspekci na toto téma? 

„Zatím máme tolik mnohem závažnějších úkolů, že v nejbližší době to určitě nebude.“

POMŮŽE INSPEKCE ŘEŠIT PROBLÉMY?

Zdá se, že zatím je to problematické. Řešit je možné do určité míry dílčí problémy na popud zvenčí. Dokud nebudou stanovena pravidla, jsou v nesnadné situaci všichni zúčastnění.

„Necháváme novým ředitelkám něco jako dobu hájení právě proto, že jde o nový způsob řízení, s kterým nikdo nemá dost zkušeností. Sloučená zařízení se musí usadit, lidé potřebují především klid pro práci,“ objasňuje Z. Vrhel. „Předpokládáme že od příštího roku – až nashromáždíme více poznatků - budou inspektoři na těchto zařízeních postupovat podle jednotných pravidel.“

Zkušenosti sloučených zařízení jsou velmi rozdílné. Samotný rezort je neovlivní a zřizovatel si vždycky nemusí vědět rady s odbornou stránkou věci. Tím spíš by bylo zapotřebí slyšet hlas odborníků, který řekne kdy ANO a KDY ne. Alespoň těm, kdo ho chtějí slyšet.

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz