archiv
Učitelské noviny č. 14/2003
tisk článku

Děti s postižením na ZŠ

Školské integraci u nás je v současné době asi tak dvanáct let. Má za sebou dětské střevíčky a pomalu dorůstá do puberty. Přesto je v současné době převážně záležitostí prvního stupně základních škol, pokračuje však již i na stupni druhém a neuplyne příliš času a na dveře středních škol zaklepe s naléhavostí nesrovnatelnou dnešku…

Více než deset let mohou žáci de iure chodit do tzv. běžné základní školy. Je to dostatečně dlouhá doba na získání zkušeností. K našemu překvapení jsme zjistili, že u nás dosud nebyl proveden souhrnný a reprezentativní výzkum jejích podmínek a názorů účastníků. Dosud provedená šetření zahrnovala povětšinou vzorky regionálního významu v počtech desítek respondentů. Právě proto se uskutečnil v závěru roku 2002 podrobný výzkum, jehož některé závěry chceme přinést i čtenářům Učitelských novin. Cílem bylo umožnit stovkám škol, jež se výzkumu účastnily, porovnání jejich situace s "republikovým" průměrem a prostřednictvím zjištěných dat poskytnout všem školám informace a náměty k jejich vlastní práci na "poli integrace".

1) Základní údaje výzkumu

Výzkum byl koncipován komplexně. Osloveny byly všechny zmíněné základní školy a jejich prostřednictvím i rodiny dětí s postižením. Dotázána byla také všechna Speciálně pedagogická centra v naší republice. Z celkového počtu oslovených 1650 škol jich 23 uvedlo, že žáka s postižením již na škole nemají, 12 se vrátilo s poznámkou adresát neznámý a 12 dotazníků přišlo po termínu. Z toho vyplývá, že z počtu 1603 škol jsme získali zpět odpovědi ze 702 škol, což je 44 % všech škol, jež v České republice v daném roce integrovaly žáka se zdravotním postižením. U rodin jsme získali názory 644 respondentů, u SPC přišly odpovědi ze 77 zařízení, což je více než 60 % jejich počtu.

2) Okruhy šetření

Zaměřili jsme se na získání následujících okruhů informací:
•  Důvody vedoucí k rozhodnutí o integraci dítěte, okolnosti přijímání (druh školy, posudky, iniciátor integrace).
•  Spolupráce zainteresovaných subjektů (rodina, škola, SPC).
•  Postavení dítěte s postižením ve třídě (při zahájení integrace, v jejím průběhu, hledisko "kvality" vzdělání).
•  Prostředky speciálně pedagogické podpory a jejich získávání (IVP, asistent, druhý učitel, technické a kompenzační prostředky, bariérovost).
•  Organizační zajištění integrace (srovnání výuky v běžné a integrované třídě, legislativa, finance, rozhodování o přijetí žáka).
•  Standardní položky zaměřené na druh a závažnost postižení, vzdělání učitelů, délku integrace, velikost škol a v závěru byly získány názory respondentů na integraci a její zajištění jako celek dříve a nyní.

 

 

Klikněte pro zvětšení obrázku do odpovídajících rozměrů

 

3) Dílčí zjištění ze základních škol

U jednotlivých dále uvedených položek budeme uvádět jejich procentní vyjádření. Celek tvoří zmíněných 701 škol (respondentů). Potvrdilo se, že integrace je primárně záležitostí I. stupně. (61,9 % žáků). Na druhém stupni je začleněno "jen" 30,9 % žáků. (Pokud součet není 100 % jedná se o nezodpovězené položky). Z hlediska stupně postižení školy uvádějí názor řadící 7,4 % žáků mezi mírně postižené, 38,5 mezi středně těžce postižené a 40 % mezi těžce postižené. Byť se jednalo o subjektivní posouzení respondentů ze škol (odpovídalo 78 % učitelů a 17 % ředitelů) prokázali solidní odhad skutečného stavu žáků. V průzkumu rodin jsme zjistili, že 33,4 % žáků nemá přiznán žádný nebo jen první stupeň tzv. mimořádných výhod (průkazka TP), 12 % dětí mělo průkazku ZTP a celých 52 % je držiteli průkazky ZTP/P, tedy i podle klasifikace právní se jedná o děti s velmi těžkým postižením.
Zjišťovali jsme také, kdo byl prvotním iniciátorem integrace daného dítěte v základní škole. Obě skupiny - rodiče i školy - uváděly na prvním místě rodiče (cca 68 %), na druhém místě se u obou skupin objevilo SPC (cca 21 %). Zajímavé je, že rodiče uváděli základní školu jako iniciátora integrace v 10 % případů a škola se v této pozici "viděla" v 16 % případů. Pro doplnění: SPC vidělo školu jako iniciátora integrace "jen" v 4,8% případů…
Velmi diskutovanou otázkou zůstávají motivy integrace. Objevovala se v posledních letech řada názorů, že se jedná o "módní vlnu" vyvolanou spíše nerealistickými představami některých rodičů. V tomto směru jsme respondentům ze všech tří skupin poskytli možnost vybrat si některý z "důvodů" integrace. O tom, že "integrace je v souladu s lidskými právy dítěte s postižením" je přesvědčeno 54 % rodičů a 53 % škol ale jen 31 % SPC. Podobná shoda názorů mezi skupinou rodičů a školami je i u varianty "speciální škola je k dispozici, ale je přirozené, aby postižení pobývali se zdravými". Rodiče zastávají tento názor v 42 % případů, školy v 32 % a SPC užily této možnosti odpovědi v 36 % případů. Naproti tomu jako módní záležitost vidí integraci zanedbatelné množství respondentů. (rodiny 1%, školy 2 %, SPC 3%) Téměř polovina rodičů a 15 % škol se navíc domnívají, že základní škola dá žákovi lepší možnosti rozvoje než škola speciální!

 

 

 

Pro všechny aktéry integrace je jistě důležitá vzájemná spolupráce. Podíváme-li se na hodnocení "servisní organizace", kterou je pro integraci SPC, zjistíme, že spolupráci s tímto subjektem považuje za přínosnou plných 65 % rodin a 67 % škol. Zejména z pohledu škol se jedná o optimistické hodnocení, uvážíme-li, že zároveň celých 61,3 % škol uvádí, že pracovník SPC u nich za poslední rok buď nebyl vůbec (27,1 %) nebo maximálně jednou (34,2 %). I bez složitých statistických metod zjistíme, že ve vzájemné spolupráci škol a SPC je řada otevřených otázek. SPC totiž uvedla možnost, že by za poslední rok školu nenavštívila jen ve 2% případů! Frekvenci návštěv 3 - 5 x ročně uvádí 5,3 % škol a přes 40 % SPC! Prostor pro interpretaci je značný a bude nadále po podrobných rozborech výsledků výzkumu zaplňován.
Velmi diskutovanou otázkou zůstává i umístění SPC při speciální škole (v drtivé většině). Za potřebné "dříve i nyní" to považuje 46 % rodičů, 38 % škol, ovšem u SPC se totéž domnívá celých 58,4 % respondentů. Názor, že by tato úzká provázanost center mohla vést až k "omezování integrace" zastává 14,4 % rodin a 10,3 % škol. Sama SPC tuto možnost přiznávají v "překvapivých" 11 % případů!
Přijetí dítěte s postižením do základní školy stále ještě není vnímáno jako samozřejmé či zcela běžné. I proto jsme se na tuto oblast zaměřili. Na otázku, kdo má mít konečnou pravomoc rozhodovat o tom, který typ školy (základní x speciální) má dítě navštěvovat, jsme zjistili, že vůli zákonných zástupců považuje za rozhodující 75 % rodičů. Stejný názor zastává ještě 53,2 % SPC, ovšem jen 35,5 % škol! Zde vidíme zcela zřetelný rozdíl, který lze bez uzardění označit za více než statisticky významný. Opět se nabízí řada interpretací takových rozdílů v postoji k řešení jedné ze základních právních otázek integrace.

JAN MICHALÍK,
ZDEŇKA KOZÁKOVÁ,
MICHAL RŮŽIČKA
Katedra speciální pedagogiky PdF UP,
michalik@risc.upol.cz

< zpět do čísla
banners/1600293600_tesco_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
dekra_125x125-s.jpg
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
41%
32%
27%
evvoluce.png
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz