archiv
Učitelské noviny č. 12/2004
tisk článku

Školní poradenské pracoviště

V souvislosti se svitavským smrtelným útokem žáka na učitele se začalo více diskutovat o tom, zda by na školách měli být školní psychologové či školní speciální pedagogové. Institut pedagogicko-psychologického poradenství již takovou představu má připravenu. Právě na toto téma jsme hovořili s ředitelkou IPPP JANOU ZAPLETALOVOU.


„Materiál specifikuje práci výchovného poradce, školního metodika prevence i třídního učitele či ředitele školy. Hovoří se v něm i o tom, co by měl ve škole dělat školní psycholog a speciální pedagog,“ říká J. Zapletalová.

Dlouhodobý záměr a Bílá kniha s těmito pracovníky na školách počítaly. Dlouhodobý záměr (letos se připravuje jeho další verze) dokonce hovoří i o částkách, které by byly na toto školní poradenské pracoviště potřebné „Postupem času by se měly z prvotních 30 milionů za rok vyšplhat zhruba na 90 milionů korun (ale ani to není z hlediska rozpočtu závratná suma, pozn. red.). Nakonec i tato částka byla škrtnuta,“ vysvětluje situaci ředitelka IPPP, „v současné době se však znovu peníze na tento projekt hledají – a vypadá to, že by je bylo možné získat z evropských strukturálních fondů. Existuje proto naděje, že by se jakási prvotní částka na zavádění těchto pracovišť na školách již letos dala najít.

Je ovšem jasné, že systém netvoří pouze poradenské pracoviště. Jeho nepostradatelnou součástí jsou pedagogicko - psychologické poradny a speciálně pedagogická centra (a v některých ohledech i střediska výchovné péče, která ale z hlediska organizační struktury stojí poněkud mimo poradenský systém. Jejich zřizovatelem nejsou kraje, ale prostřednictvím diagnostických ústavů přímo MŠMT. Nicméně poruch chování ve škole neubývá a práce SVP je v rámci poskytovaných služeb velmi potřebná.).

Náklady na vznik školních poradenských pracovišť vycházejí z propočtů, které byly prováděny zhruba před třemi lety. „Podle naší vize by měla zatím tato pracoviště vznikat na školách, které mají od 500 žáků – tyto školy by mohly obsadit poradenským odborníkem jeden celý úvazek. Menší školy by také měly mít nárok na takového pracovníka podle své velikosti – ale ne na méně než půl úvazku. To je hranice, kdy je z hlediska poskytovaných služeb práce školního poradenského pracovníka (psychologa nebo speciálního pedagoga) funkční,“ vysvětluje J. Zapletalová. Nepočítá ale s tím, že by existovala povinnost obsazovat takové místo – málotřídky často potřebu takového pracovníka s ohledem na množství dětí a individualizovanou péči nepociťují. Škola by ale tuto možnost měla mít.

Konečně, na školách často taková poradenská pracoviště vznikají již nyní spontánně – jeho součástí bývá výchovný poradce, třídní učitel a někteří učitelé vybraných předmětů (volba povolání, úvod do světa práce, rodinná výchova…). A tyto školy by si jistě rády toto pracoviště doplnily i o školního psychologa nebo speciálního pedagoga nebo i oba odborníky (u velkých škol). Není ale možné jim takovou věc nutit, aniž by se takové pracovní místo nepokrylo kvalifikovaným odborníkem a nezajistilo finančními prostředky.

„Pedagogicko - psychologická poradna by byla pro tato školní pracoviště vždy spolupracujícím a konzultačním místem. Nepočítám ale s tím, že by je metodicky vedla – práce poradny a školního poradenského pracoviště se výrazně liší, komunikace a spolupráce je ale nezbytná,“ vysvětluje svou představu J. Zapletalová. Tam, kde školní pracoviště již existují (například na Brněnsku), se podle ní posouvá poněkud obsah práce poraden. Školní pracoviště například dělají více diagnostiku školních kolektivů, které poradny obtížně v náporu jiné práce stíhají, poskytují poradenství k volbě povolání nebo péči při specifických poruchách učení a chování.

Existuje však zásadní námitka proti zřizování místa školního psychologa nebo pedagoga – a tou je podřízenost řediteli školy – poradna se přeci občas dostává při péči o dítě i do konfliktu se školou (může narazit na chyby, které škola udělala, může doporučit odchod dítěte do jiné školy…). V okamžiku, kdy pracovník bude podřízen řediteli, bude mít omezenou možnost prosadit svůj odborný názor, který nemusí být vždy škole po chuti.

„Dosavadní šetření ukazovala spíše výhody, které plynou z toho, že je psycholog nebo speciální pedagog pracovníkem školy (má přímé informace o dítěti ve škole, může pracovat pravidelně s učiteli, snadněji si vytváří zpětnou vazbu o přijatých opatřeních atd.),“ tvrdí J. Zapletalová. Pravda ale podle ní je, že alespoň zpočátku problémem může být sepisování pracovních smluv – odborník by například měl mít právo odmítnout zakázku ředitele školy, pokud  mu v tom něco brání (nevlastní potřebné nástroje – třeba testy, s nimiž by mohl pracovat, chybí mu potřebná specializace, bylo by to v rozporu s etickým kodexem práce školního poradenského pracovníka atd.). A kromě toho činnosti, v nichž je nebezpečí konfliktu s vedením školy, by stále měly dělat poradny (jde například o posuzování vhodnosti integrace dítěte, které by mělo být v dnešní době, kdy školy bojují o každého žáka, mimo vliv školy, protože v takovém rozhodnutí nejde o peníze pro školu, ale o vhodnost způsobu vzdělávání pro konkrétní dítě).

Problém „závislosti“ školních poradenských pracovníků bez ohledu na dikci smluv zůstává v tom, že pokud ředitel rozhoduje o platu svého pracovníka, rozhoduje pochopitelně i o jeho práci. Z hlediska svého profesního přístupu k žákovi potřebuje mít poradenský pracovník jinou pozici než učitel – a nebezpečí, že v době suplování jím ředitel učitele prostě nahradí, protože nemá jinou možnost, je velmi reálná. Zaměstnanec takovou věc prostě odmítnout může jen těžko, nechce-li to pocítit na své výplatní pásce. „Psychologové, kteří již ve školách pracují, využívají možnost „suplování“ k vytvoření prostoru pro práci se třídami,“ tvrdí J. Zapletalová. Hovoří i o tom, že psycholog či speciální pedagog musí být dostatečně silnou osobností, aby jeho stanoviska ředitel školy mohl respektovat. Na osobnosti jednoho člověka však nemůže být postaven systém – proto je nezbytné pozici školního poradenského pracovníka (psychologa nebo speciálního pedagoga) velmi přesně definovat, aby pak v praxi nedocházelo ke zbytečným střetům.

RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz