archiv
Učitelské noviny č. 12/2004
tisk článku

Chceme přežít a pracovat

Zamlžená budoucnost pedagogických center

Málokdy ministerstvo školství sklidí za své kroky pochvalu, jen výjimečně je však kritika tak příkrá, jako u rozhodnutí zrušit pedagogická centra (PC), byť tento krok eufemisticky nazývá reorganizací či transformací. Svůj podíl viny na tom má až konspirační příprava tohoto kroku – a také nedostatečná schopnost jeho zdůvodnění. Není se co divit, když o svých pochybnostech mluví mimo záznam i někteří úředníci, kteří ho mají prosazovat.


Pedagogická centra ovládl strach o existenci. Nejdřív jsme do redakce dostávali anonymní názory, na začátku března však z detašovaného pracoviště v Příbrami přišlo přikývnutí - ano, řekneme, jak to vidíme. Toto je tedy pohled zástupkyně ředitele PC Střední Čechy ZDENY MAŠKOVÉ a metodičky JANY ELIÁŠOVÉ.

Ocenění od UNESCO

Loni 12. prosince, jsme byli přidruženi do sítě škol a školských organizací UNESCO. Celý rok UNESCO zjišťovalo obsah naší práce – jsme totiž pravděpodobně jedinou organizací na světě, která je přidružena k UNESCO a zabývá se dalším vzděláváním pedagogů. Ostatní (je jich po světě okolo 220) se zabývají přípravou budoucích učitelů, většinou jde tedy o vysoké školy. Kromě toho je v síti UNESCO na 6000 škol základních i středních.

Prověřování trvalo dlouho, protože UNESCO zjišťovalo, zda skutečně aktivity, které jsme popsali, děláme, jestli to není pouze projekt na papíře. Nicméně projektem zaměřeným na oblast multikulturní výchovy jsme jejich počáteční nedůvěru prorazili. Po roce jsme dostali certifikát a máme připravovat činnost pro zhruba 50 škol UNESCO, které jsou k této organizaci přidruženy v České republice. Krátce poté přišel z ministerstva příkaz – propouštět.

Utajované informace

Poprvé se ředitelé dozvěděli, že se něco bude dít, až 24. listopadu, kdy byli svoláni na rutinní poradu. Tehdy byl dokonce navrhován kratší čas na ukončení činnosti PC. Ředitelé ale upozorňovali, že mají již nasmlouvány akce do poloviny roku 2004. V průběhu dalších dní jsme ale zjistili, že MŠMT již v polovině roku 2003 informovalo školské představitele krajů, že takovou akci chystají, požádali je však, aby o tom nemluvili. Znamená to, že MŠMT, aniž PC cokoliv řeklo, jednalo se zřizovateli konkurenčních organizací – středisek služeb školám!

Přestože už byl proces rušení PC rozjetý, nechalo nás MŠMT vydat katalogy nabídek akcí do poloviny roku 2004. Je to velký hazard s důvěrou lidí, pro které (a se kterými) PC připravuje semináře a další akce.

Na konci listopadu jsme se tedy dozvěděli, že se toto rušení chystá, ale ani tehdy nebylo nic písemně a nic jasně řečeno. Až 18. prosince dostali e-mailem ředitelé příkaz propouštět. Měli podle něho projednat se svými pracovníky přechod čtyř lidí do PC Praha (PCP). Museli jsme se na místě rozhodnout, kdo přejde do Prahy, kdo zůstane - a kdo dostane výpověď. Přitom jsme nevěděli, jakou náplň práce bychom na novém pracovišti měli, co bychom zabezpečovali, kde by byl výkon naší práce, zda bychom museli dojíždět z Příbrami do Prahy, nebo bychom zůstali v Příbrami jako jejich detašované pracoviště. Bylo to i velmi emocionální, jedna paní plakala. Nakonec se tři pracovníci rozhodli, že na PCP spolu s ředitelem přejdou. Ředitel ale zároveň ještě řídí „zbytkové centrum“ (to je termín MŠMT). To se dá těžko stihnout.

Ministerská nehospodárnost

Přesto jsme na přelomu listopadu a prosince prožívali rozporuplné pocity a naději. Dostali jsme totiž v té době od MŠMT 240 000 korun na vybudování knihovny a studovny multikulturní výchovy a na zařízení pracoviště pro ředitele PC, který jinak sídlí na pražském sídle PC. Žádný soudný člověk nemůže takovému rozhodnutí rozumět jinak, než že PC bude pokračovat dál. Přece by MŠMT takhle neplýtvalo státními prostředky! Vždyť šlo o peníze, které bylo nutné do konce roku vydat. Nakoupili jsme tedy regály, do konce roku se podařilo vše zařídit – ale regály teď leží složené v místnosti, kde měla knihovna být, a čekáme, co bude s naším pracovištěm dál.

Další ukázka „racionálního“ hospodaření MŠMT – v oblasti strukturálních fondů jsem procházela školením, abych mohla vybudovat podpůrné konzultační a informační centrum, abych uměla vysvětlit učitelům, co strukturální fondy obnášejí, jako garant jsem si měla už loni začít okolo sebe budovat tým čtyř až pěti lidí, kde by byli jak metodici, tak administrativní síly. To se mi podařilo, vypracovala jsem pro ně metodické materiály… Měli jsme pomáhat školám vypracovávat projekty. Naše kurzy hradilo MŠMT, podobné kurzy (dvoudenní) se pohybují v ceně okolo 5000 korun. Já absolvovala nejméně 5 takových kurzů. Jenže při přebírání lidí na PC Praha nebylo prioritní hledisko, jaké mají vzdělání, ve kterých oblastech prošli školením, co garantovali, ale řešilo se, kdo je schopen dojíždět. PC střední Čechy bude mít detašované pracoviště na PCP, což představuje dvouhodinové dojíždění. Pokud jsem od půl sedmé, od sedmi do pěti, do šesti v práci, jak bych mohla strávit ještě další čtyři hodiny cestováním? A koupit byt v Praze? Za naše platy?

Nedomyšlená organizace

Problém tedy je, že pod PCP přešli lidé, kteří by měli zabezpečovat oblasti, které zatím nedělali, nejsou v nich vyškoleni. Navíc měl jeden člověk zajišťovat jeden typ vzdělávání v jednom kraji. V Karlovarském, stejně jako ve Středočeském, který je čtyřikrát větší.

Reorganizace přinesla „svoje ovoce“ okamžitě – nestíhaly se podepisovat smlouvy s lektory, s organizačními pracovníky, nikdo za nic neodpovídal, lidé se stále obraceli na předešlé garanty projektů, my je ale odkazovali na PCP, kde ale se prý nic nedozvěděli… Od 1. ledna byly pozastaveny jazykové kurzy JAME. Nejdřív na leden, pak i na další měsíce. Mezitím jsem dostala od pracovnice MŠMT e-mail, že nám navýší finanční prostředky na tyto kurzy. Tak tomu nerozumíme. Nejdřív jsme museli podepsat, že bereme na vědomí, že nám JAME odebírají, vzali nám pracovní sílu, která na to byla vyčleněna, teď je zase máme zajišťovat? Asi si MŠMT uvědomilo, že je okolo kurzů JAME tolik práce, že ji není možné v  silách jednoho člověka zvládnout. Konečně, právě do této oblasti patří i multikultura, projekt, který běžel v rámci PHARE 2000 a byl ukončen na konci loňského roku. Nyní se čeká na vyhlášení programu PHARE 2003. Pracovník, který má multikulturu a jazykové kurzy za náš kraj na PCP na starosti, tedy „nemá nic na práci“.

Další oblastí, kterou PCP převzalo od PC, jsou „rozvojové programy“. Jenže tím se PC vůbec ještě nezabývaly, předpokládáme, že půjde o přípravu na práci s rámcovými vzdělávacími programy a vytváření školních vzdělávacích programů pro školy. Náš garant, který kvůli této tématice na PCP přešel, dodneška neví, co má dělat.

Co se funkčního studia pro vedoucí pracovníky týká, to se podařilo udržet, funguje dobře. Je to ale jediná oblast, kde se podařilo zvládnout návaznost na minulý rok. Na rozdíl od JAME, kde běží kurzy průběžně, je funkční studium nárazové, čtyřikrát ročně.

Co ministertvo chce?

MŠMT svým krokem ukázalo, o jaké další vzdělávání pedagogických pracovníků má zájem. Je to funkční studium vedoucích pracovníků, jazykové vzdělávání nekvalifikovaných učitelů, evropské strukturální fondy (které snad někdy budou) a nějaké rozvojové programy, o kterých nikdo nic neví. Jedná se o oblasti, které jsme postupně zhruba od února 2003 museli přibírat ke stávajícím povinnostem. Jak jinak – bez navýšení finančních prostředků na mzdy nových pracovníků, kteří by se novými úkoly zabývali. Nezbývalo nic jiného, než „státní zakázku“ plnit na úkor dosavadního vzdělávání učitelů. Na úkor zvyšování jejich odbornosti jak předmětové, tak například pedagogicko-psychologické. Anebo to pokrývat v přesčasové době, na kterou nebyly peníze, což bylo častější. A teď si MŠMT tyto činnosti sice bere zpátky, ale i s pracovníky.

Kraj nás bez peněz nechce

Hned v lednu jsme se obrátili na kraj. Řekli nám, že pokud nepřejde na kraj i majetek včetně nemovitostí a pokud nedostanou peníze na mzdy, není o čem jednat. Většina vedoucích představitelů kraje razantně odmítá (a řekli to prý již dávno ministerstvu), že bychom měli přejít pod zřizovatelství kraje. Jsou nedůvěřiví. Nejdříve slyší, že by mohli dostat budovy, mezitím ministerská delegace obhlíží budovu PC, jestli nebude vhodná pro výchovný ústav. Kraj neustále vyzývá ministerstvo, aby mu poslalo písemně oficiální vyjádření o svých záměrech. Problém je v tom, že úředníci ministerstva objíždějí kraje a cosi navrhují, ale to, co řeknou, se od ledna několikrát změnilo.

Kraj také nechce převzít povinnosti státu (a DVPP takovou povinností je), protože by mohlo dojít k tomu, že v této oblasti pak bude 14 vzdělávacích politik v dalším vzdělávání.

Na soukromo?

Uvažovali jsme o tom, že bychom založili obecně prospěšnou společnost. Bylo by snad schůdné převést na ni i budovu a další majetek (pokud by samozřejmě MŠMT souhlasilo), zajišťovali bychom si „jen“ peníze na provoz a mzdy. Ovšem zřizování o.p.s. je však údajně zastaveno.

A abychom založili s.r.o. či neziskovou organizaci? Na to nejsou peníze. Nejde jen o vklad v případě s.r.o. Jde o vyhledání a zaplacení pronájmu, o nakoupení nového vybavení… Jednalo by se o statisíce či miliony, které by se musely do takového projektu vložit – jednak je nikdo ze školství pochopitelně nemá (z čeho by si je ušetřil), jednak by se ceny produktů – seminářů, přednášek, akcí – dostaly do cenových relací, které by nebyly pro školy v naprosté většině schůdné a DVPP by tak stejně hynulo. Museli bychom se specializovat na témata, která jsou „oblíbená“, je však řada potřebných, ale ne tak vyhledávaných témat, která by prostě vymizela. Semináře pro sedm, osm lidí by se nevyplatily.

Jako nezisková organizace bychom museli čekat, zda budou vypsány granty, pak grant podat a čekat, zda bude přijat a schválen. To ale trvá půl i více roku – a do té doby bychom neměli z čeho žít.

Se střediskem služeb škole přímo jednat nemůžeme, abychom se stali jejich součástí. Ono má svého zřizovatele – kraj, a jeho stanovisko známe. A právě služba škole, která si musí na část svých výdajů sama vydělat, je ukázkou toho, jak to bude za čas vypadat – soustřeďuje se na lukrativní vzdělávání a méně ekonomicky výhodné, byť potřebné akce, ve svých ekonomických podmínkách pořádat nemůže.

Poslední šancí je zatím využití právě evropských strukturálních fondů. Obrátila jsem se na MŠMT a nabídla, že celé pracoviště by mohlo přejít pod PCP (slyšeli jsme totiž, že se PCP bude stejně rozšiřovat, že současný stav není konečný).

Korupční prostředí?

Rušení PC je nesystémový, nepromyšlený, žádnou analýzou a žádnou koncepcí nepodložený krok. MŠMT by mělo znovu zvážit své rozhodnutí. Lépe by bylo jasně říci PC, kolik je pro ně peněz – a nechat na nich, aby se třeba se sníženou dotací sama vyrovnala. Myslím, že naše PC Střední Čechy už ukázalo, že lze pracovat s velmi malým počtem pracovníků velmi efektivně. Největší brzdou současnosti je zadržování údajů o záměrech, mlžení. Potřebujeme jasné slovo, co bude, jak to bude, kdo co bude dělat. Dlouho nic takového nezaznělo. Ztrácíme klienty, lektory, důvěru, ztrácíme čas i nervy. Vypadá to, že něco se říká, ale v pozadí je skryto něco jiného. Možná jde o převedení běžného dalšího vzdělávání, které jsme dělali my, do soukromých rukou, že na MŠMT funguje jejich lobbing. Ale na to nemáme jediný důkaz, takže to může být pouze dojem. Někdo jakoby mohl mít zájem, aby zaniklo konkurenční prostředí v pedagogických centrech.

Obrátila jsem se na poslance, na odbory, ale zatím bez zvláštního výsledku, protože vše je v exekutivních rukou ministerstva. Dala jsem proto informace i Transparency International. To je však věc dlouhodobého šetření, dali mi ale za pravdu, že na základě jejich zkušeností skutečně obraz, který jsem popsala, nahrává vzniku korupčního prostředí.

Obrátila jsem se i na Delegaci Evropské komise v Praze. Tvrdím totiž, že rušením PC, bez analýzy jejich činnosti a bez jasné koncepce, co bude dál, jde ministerstvo proti Lisabonské strategii ve vzdělávání, kterou musíme od května dodržovat. Tvrdím, že bude porušen rovný přístup učitelů k dalšímu vzdělávání, že budou ztráceny investice do lidských zdrojů. I tady mou informaci považovali za velmi závažnou, počítám s tím, že s nimi budu na toto téma ještě opakovaně jednat a doufám, že i oni vznesou na MŠMT v této věci dotaz. A že dostanou na rozdíl od nás jasnou odpověď.

Pokud k 1. červenci skončí PC, začnou školy křičet, že DVPP potřebují a agentury že jsou drahé. A MŠMT řekne – my jsme dělali, co jsme mohli, ale kraje to nepřevzaly… Prostě to na ně hodí.

RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
ucebnice
1590530400_polartraver.gif
anketa
Změní krizová online výuka školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
34%
43%
23%
1591221600_tyr.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz