archiv
Učitelské noviny č. 11/2006
tisk článku

Když není postižení vidět

Že je postižené dítě na vozíku a není možné ho nutit do běhu na šedesát metrů nebo že nemá smysl křičet na neslyšící dítě, to asi pochopí každý. Jsou ale skupiny dětí, které jsou nebo by měly být zařazeny mezi děti vyžadující zvláštní péči a přitom to na nich není vůbec vidět – děti lehce až středně mentálně postižené nebo děti se specifickými poruchami učení (SPU). Právě to, že jsou „na pohled normální“, někdy svádí k podceňování nezbytnosti speciální péče, zvlášť u lidí, kteří se v oblasti speciální pedagogiky nedostatečně orientují. Zeptali jsme se tedy, jak je o ně postaráno.


Třída, nebo skupina?

„Mnoho let integrujeme děti s SPU,“ říká Jana Červenková, ředitelka 8. základní školy v Kladně. Jsou tu zařazeny v běžných třídách, ale na některé předměty vytvářejí specializované skupiny. Jde tedy vlastně o individuální integraci kombinovanou s integrací skupinovou. Mají na škole šest těchto skupin, v nichž se o žáky starají vyučující s kurzy, na kterých se učili s dětmi s dyslexií, dysgrafií či dyskalkulií pracovat. Do skupin žáky sdružují zejména na český jazyk a další jazykové hodiny. Skupiny nejsou tvořeny striktně podle věku. Vždy jsou „smíchány“ z několika tříd. Škola musí vycházet z rozvrhu a není jednoduché takový průsečík rozvrhů několika tříd najít. Do skupin jsou zařazovány děti od druhých do devátých tříd. „Organizačně je to nesmírně náročné,“ říká ředitelka.

Úspěšnost specializovaných skupin podle slov ředitelky škola sama nehodnotí – tuto odpovědnost nechává na poradně, která dokonce prý učitelky chválí za nápravu, kterou s dětmi provádějí.

O vytvoření specializovaných tříd zatím neuvažují, zejména prý proto, že škola je přeplněná a že by pro ně nenašli místo.

Naopak na 9. základní škole v Kladně specializované třídy otevírají již léta. Zástupkyně ředitelky Jaroslava Stará říká, že v nich učí speciální pedagogové. Formu skupinové integrace si chválí. Do těchto tříd jsou na základě doporučení pedagogicko-psychologických poraden zařazovány děti s lehkými mozkovými dysfunkcemi, většinou se specifickými poruchami učení. I uvnitř těchto „malých“ tříd (mohou je naplnit výjimečně až do počtu 15 žáků) vytvářejí učitelé skupiny, standardem je pochopitelně individuální práce. Nejde to jinak, jedná se přece o děti, které by jednak v běžných třídách selhávaly, jednak by byly schopny „rozbořit“ hodinu i schopnému učiteli. „Mluví se sice o ‘lehkých’ mozkových dysfunkcích, ale v důsledku to žádná lehká postižení nejsou,“ upozorňuje zástupkyně ředitelky. Děti s lehčími poruchami totiž podle ní zůstávají většinou v běžných školách, aniž by se mluvilo o integraci. Je to důsledek stálého boje o žáka, protože každý žák představuje normativní peníze.

A propos – peníze. Vytváření specializovaných tříd není pro školy ekonomicky výhodná akce. J. Stará říká, že sice na tyto děti dostávají o něco víc peněz, ale když se spočítají náklady (nízký počet dětí na třídu, specializace učitele, nezbytnost intenzivnějšího dalšího vzdělávání…), je evidentní, že by potřebovali korun víc.

I ona hovoří o pravidelném kontaktu s PPP a o periodickém vyšetřování dětí, čímž se sleduje jejich vývoj, úroveň jejich poruchy, úspěšnost nápravy. „Pro žáky skupinově integrované ve specializovaných třídách není povinnost vytvářet individuální plány,“ říká zástupkyně ředitelky. Škola však má k dispozici závěry poradenských vyšetření a doporučení, která z nich plynou. Ty pomáhají učitelům při individuálním přístupu k dětem – a to nejen učitelům prvostupňovým, ale i kantorům na 2. stupni. Specializované třídy tu jsou totiž až do 9. třídy.

Právě o druhostupňové třídy je velký zájem, které se snažili oni i školy udržet v běžných třídách, ale při náročnějším učivu začaly selhávat. Takové „zohledňování“ dětí (byť s postižením, které „není vidět“ tedy se specifickými poruchami učení) bez potřebného speciálně pedagogického zázemí a bez úzkého kontaktu s poradnou může být medvědí službou. Když se pak v páté, šesté třídě zjistí, že dítě neumí látku nejen písemně, ale ani ústně, hledá se spása ve specializovaných třídách. Jenže v takových případech nemusí už být speciálně pedagogická péče všespasitelná.

Právě do těchto tříd se dostávají občas i děti s hraničním intelektem, u kterých se ještě neví přesně, zda je vhodné vřazení do základní školy praktické - do dřívější zvláštní školy. (J. Stará upozorňuje na skutečnost, že do 20 % je možné tyto třídy naplňovat dětmi bez SPU, ale není možné na ně žádat příslušný příplatek.) Hodně závisí na tom, zda se podaří přesvědčit rodiče, že je vhodná péče ve speciální škole, a také jaké má podmínky základní škola, do které děti chodí, jaká je rodina, jak je schopný a vzdělaný kantor...

Když neuměl psát, tak neuměl psát

„Integrace dětí závisí pochopitelně na posouzení odborníků – lékařů, psychologů, pedagogů,“ říká náměstek primátora Kladna Antonín Kajgr, který má ve městě na starosti školství.

Vysvětluje, že pro mentálně postižené děti (ale jsou to těžce postižené děti, které mají i další, nejen mentální postižení) zřizuje město speciální školu Korálek. Kraj má zase na území města základní praktickou školu, bývalou zvláštní, pro mentálně postižené.

Jak podporujete z pozice zřizovatele finančně školu, která se rozhodne zřídit dražší specializované třídy? jdu neuctivě rovnou po penězích. „Myslím, že taková situace nenastane – potřeby města i regionu máme pokryté,“ odmítá hned zkraje tuto myšlenku A. Kajgr. „Oddělení školství sice tuto oblast sleduje, ale nemyslím, že bychom mimo město Kladno na tyto třídy přispívali. Jednalo se sice o zřízení takových tříd, ale zatím souhlas vydaný nebyl. Myslím totiž, že takové třídy by měly vzniknout až tehdy, kdy není zbytí, kdy bude úplně naplněna kapacita současných specializovaných tříd. Pokud má někdo z rodičů takový problém (a podle školského zákona si školu vybírá především rodič), měl by pro ně dítě hledat tu nejlepší péči. I když to není ‚přes ulici‘.“

Diskutoval prý o zařazování dětí do specializovaných tříd s ředitelkami škol základních a došel k názoru, že se rozhodně nebrání tomu, aby se postaraly o děti hraniční. Možná by prý měly tito žáci jít do speciální školy, ale když jsou podle něho dobře vedeny, klidně mohou zůstat, běžných školách a je to pro ně i výhodou. „Když se to dítě moc opečovává a pak se dostane do věku, kdy se musí zapojit do života, začne mít problémy,“ říká. „Jsem starší člověk – slyším ty názvy dysgrafik, dyslektik a vzpomínám, že za mě, když někdo neuměl číst, tak prostě neuměl číst. Dneska se děti samy zařazují do škatulek. Není podle mě problém, aby zůstávaly v běžných třídách, aby nebyly vydělované. To se pak s nimi táhne pořád. Ale něco jiného je, když má dítě těžké postižení. Ale vždycky musí řešení doporučit rodičům odborník.“ Nebylo by dobré zvát někdy na schůzky speciálních pedagogů i zastupitele našich měst?

Význam školních vzdělávacích programů

Vedoucí detašovaného pracoviště PPP Středočeského kraje Nymburk Alena Vaňátková zdůrazňuje, že zázemí pro rozšiřování integrace dětí do běžných tříd je možné stavět na školních vzdělávacích programech. Vysvětluje, že pracovníci poradny objíždějí školy v regionu a hodnotí, nakolik se školy drží připravených individuálních vzdělávacích programů, které jsou pro tyto děti vytvořeny. Pokud i tak problém trvá, zjišťuje se, jak individuální vzdělávací plán doplnit či pozměnit, aby byl efektivnější. Nedávno například při integraci mentálně postiženého dítěte úzce spolupracovali s rodiči i se speciálně pedagogickým centrem, které se na tyto děti zaměřuje. Tam získávali podrobné informace, jak integrovat takové dítě na druhém stupni základní školy. „Řada ředitelů je v situaci, kdy se rozhodne integrovat postižené dítě, tak osvícená, že své pedagogy posílá za odborníky, aby získali co nejvíce potřebných informací, aby společně pracovali na individuálním vzdělávacím programu,“ chválí A. Vaňátková.

Na těchto školách je dobré, aby měl některý z učitelů speciální pedagogiku, nebo aby byl speciální pedagog nebo psycholog na škole v rámci školního poradenského pracoviště. Některé školy v regionu se přihlásily k projektu VIP Kariéra (viz např. UN č. 7/2006), někteří ředitelé prý ale neměli na tento krok dostatek odvahy - snad se báli eventuální konkurence, kterou by pro ně odborníci ze školního poradenského pracoviště mohli podle jejich názoru znamenat. Jinde je ale výborná spolupráce mezi školou a poradnou a bylo by dobré, kdyby tam poradenské pracoviště vzniklo. A zvláště tam, kde je více individuálně integrovaných dětí, by měl mít speciální pedagogiku vystudovanou učitel, který je s nimi celý den.

A co se specializovaných tříd týká, musí se podle A. Vaňátková velmi opatrně zvažovat, které děti do nich zařazovat. Měli by být do nich zařazováni žáci s podobným postižením, aby se s nimi dalo pracovat podobnými metodami. Připouští, že tyto třídy jsou potřebné, přesto jsou ale na ústupu – scházejí speciální pedagogové.

Nicméně říká, že řada učitelů má zájem rozšiřovat si znalosti ze speciální pedagogiky, protože se často potkávají s dětmi, které takovou péči potřebují. Je zájem o studium speciální pedagogiky v Praze nebo v Hradci Králové, hodně učitelů si půjčuje ve zdejší knihovně PPP odbornou literaturu. V době, kdy se rozšiřuje individuální integrace mentálně postižených, to je podle A. Vaňátkové dobré znamení.

Máme integraci v dlouhodobém záměru

Podporuje kraj integraci postižených dětí? zeptali jsme se RADKA COUFALA, vedoucího odboru školství KÚ Středočeského kraje.

„Tuto podporu jsme zakomponovali do dlouhodobého krajského záměru vzdělávání. V rámci jeho sestavování se o tom hodně diskutovalo a došli jsme k tomu, že integrace ano, ale ne totální, ne absolutní. Tedy zdůraznili jsme nezbytnost individuálního pohledu jednak na potřeby dětí, jednak na možnosti škol.“

Neexistuje tedy například direktiva na protěžování přesunu zvláštních škol do kompetencí obcí – jejich slučování se základními školami, eventuálně jejich rušení a zakládání pouze speciálních tříd na základních školách?

„Žádná taková direktiva není. Neznamená to ovšem, že není možné v případě zájmu o takové změně jednat. Už se i stalo, že na základní škole vznikly speciální třídy pro mentálně postižené, proč ne.

Otázkou je také vhodnost individuální integrace a integrace skupinové. I o tom se hodně diskutovalo – a i tady jsme nechali poslední rozhodnutí na rodičích, na odbornících, na školách. Ne vždy je totiž podle našeho názoru vhodné vřazovat postižené děti do běžných tříd základních škol. Konečně, často se představitelé obcí ptají, zda je povinností školy přijmout takové dítě. A my zdůrazňujeme, že taková povinnost být nemůže, že to závisí na tom, zda je škola schopna vytvořit pro dítě takové podmínky, aby se mohlo na škole kvalitně vzdělávat. A to ne vždy je možné – i proto, že to může být někdy z důvodů odstraňování nejrůznějších bariér i velmi drahé.“

Kolik peněz dal loni kraj na integraci postižených dětí?

„Kraj si musel vytvořit účelovou rezervu, ze které mimo jiné financuje i právě integraci. Vytvářeli jsme si i určitou rezervu, ze které jsme financovali i pomůcky pro postižené děti. Mimo finanční prostředky  na integrované žáky, které byly obsahem normativního rozpisu, poskytl krajský úřad v roce 2005 na zvýšení tohoto rozpisu na integraci postižených dětí ve školách přes 7,4 milionu korun.“

Připravujeme nositele informací o integraci

Školy potřebují mladé učitele se znalostí speciální pedagogiky. Jsou tedy na integraci připravováni studenti na pedagogické fakultě? „Katedra speciální pedagogiky nabízí několik programů a navíc připravujeme nové programy. Jedním bude například kombinace speciální pedagogiky s předmětem. Absolventi s touto kombinací by měli určitě být časem na základních školách nositeli informací o integraci, samozřejmě budou nastupovat i na speciální školy a tam svou odbornost využijí, vysvětluje vedoucí katedry speciální pedagogiky UK v Praze Lea Květoňová. „Bezpochyby budou připraveni dětem pomoci, budou mít prostor pro své uplatnění a tato specializace bude tak oboustranně výhodná – pro pedagogy i pro školy.“

Doplňuje, že žádaným oborem je i kombinace speciální pedagogika – psychologie. Její absolventi se uplatní v systému poradenství (PPP i školní poradenská pracoviště) a jsou také dostatečně připraveni pro podporu integrace postižených dětí.

Co se týká vhodnosti individuální integrace mentálně postižených dětí a dětí se specifickými poruchami učení, myslí si L. Květoňová, že pokud mají děti s SPU kvalitní podporu školy i rodiny, pak individuální integrace nemusí být problémem. Integrace dětí s mentálním postižením je však problematičtější. „Obávám se, že společnost – myslím tím zejména jejich vrstevníky – na to ještě není připravena. Vždy je nutné při integraci myslet na to, aby tento krok neublížil jak postiženému dítěti, tak jeho spolužákům. Je nezbytné jak odborné, tak vysoké lidské vybavení učitele, který by se o něho měl starat,“ zdůrazňuje.

Zatím jsme mluvili o individuální integraci. Vedle toho ale vyhláška mluví o skupinové integraci – tou jsou například specializované třídy pro děti se specifickými poruchami učení a chování… Podle vedoucí katedry speciální pedagogiky s ohledem na průběh vývoje specifických poruch učení, které jsou většinou vázány na školní docházku, mají bezpochyby pro řadu dětí v určitém věku a na určitou dobu význam. Později podle ní tyto děti pomocí speciálních pedagogických postupů a speciálních pomůcek i vyzráváním své CNS řadu problémů dokážou překonat. Ale pokud takto mohou tyto třídy a jejich učitelé pomáhat, pak jsou určitě potřebné.

*

Školství po letech snah řady odborníků známých i bezejmenných dnes už většinou přijalo myšlenku, že i dítě, na kterém to není vidět, může potřebovat speciální pomoc. Ještě stále to ale není samozřejmost. A ještě složitější bude situace v době, kdy obecným a politicky prosazovaným trendem je maximální možná integrace. Jen aby se nezapomnělo na to, že samotné zařazení do běžných tříd z těchto dětí ještě neudělá „běžné“ žáky.

RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz