archiv
Učitelské noviny č. 44/2004
tisk článku

Na zkoušenou u kolegů – výtvarníků v Německu

Je 15. října, pátek ráno. Rozespalá po celonoční jízdě autobusem vcházím do budovy augsburgské univerzity. Těším se na ranní kávu, která má být prvním bodem programu. Těším se na setkání s německými kolegy výtvarníky, ale že jich tu bude tolik… Ještě nikdy jsem neviděla pohromadě tolik uvolněných a umění milujících učitelů. V chodbě, kterou procházím, visí nabídka osmnácti workshopů, každý učitel si má vybrat dva a upsat se.


Témata zní lákavě: vytváření krátké animace, fotografování, výtvarná terapie, projekty v přírodě, malba ohněm, sítotisk, kresba, malba, architektura interiérů – nábytek z papíru, software pro výtvarnou výchovu, svářené plastiky, interaktivní dějiny výtvarného umění… Říkám si, okusím něco netradičního, a tak se hlásím na workshop „malba ohněm“. Jako druhý workshop si vybírám sítotisk.

Vždycky jsem doma v Čechách slýchala, že německé pojetí výtvarné výchovy je oproti našemu málo tvůrčí, ulpívá na schématech, vychází především z designu, ale já vidím opak. Neznám dosud německou výtvarnou pedagogiku, ale je mi velmi blízké, a dokonce bych řekla blízké českému pojetí výtvarné výchovy, jak a k čemu byly děti vedeny při svých výtvarných úkolech.

Na fotografiích jsou land artové akce v lese, děti staví lesní chýše a doupata. Na první pohled je vidět jejich radost prostupující všemi smysly. Prostě zážitek nadevše. Další tabule je věnovaná dětským mapám Odysseovy cesty. Výstava dětských prací pokračuje, ano, tak tady bych „něco německého“ poznávala. To „něco“ by byla až syrová expresivita. Fotografie přede mnou totiž zachycují body art, kdy se děti snaží si na svá těla namalovat červenou barvou rány, jizvy, otoky a musím říci, že přesvědčivě. Svůj prožitek pak přenášejí také na papír. Výborně stínují vyhřezlé maso, odchlíplou kůži.

Na přednáškách nás uvítají organizátoři setkání – zástupce BDK (spolku německých uměleckých pedagogů), zástupce Bavorského státního ministerstva pro vyučování a kulturu, vedoucí Katedry výtvarné výchovy Univerzity v Augsburku. Na stupínek postupně vystoupí tři přednášející z Univerzit v Mnichově, Dortmundu, Ludwigsburku.

Témata, která zvolili, jsou pro výtvarné pedagogy základních škol a gymnázií zajímavá. Jsou nám například promítány různé fotografie a my se nemáme jen spokojit s tím, co vidíme na první pohled, máme si klást otázky, co vše v nás obraz vyvolává? Jde o obrazy skryté za obrazy, o naše asociace, kontext. Jiný přednášející nám představuje člověka jako složitou strukturu – „patchwork“. Myslím, že všichni hovořící mají jedno společné, snaží se charakterizovat dnešní společnost jako společnost vizuální. Poukazují na nezbytnost právě výtvarné výchovy v rámci vyučovacích předmětů, na potřebnost tříbit v dětech schopnost vnímat vizuální informace. Odkazují se na konferenci výtvarných pedagogů, která proběhla před několika měsíci v Mnichově.

Po obědě se vydávám hledat ateliér, kde se bude malovat ohněm. Trvá mi to poměrně dlouho, protože jak je vidět, i v Německu se občas na něco zapomene a cesta do ateliéru není označená... Sleduji video o německé skupině Zero a umělci Y. Kleinovi, kteří podpalovali, co se jen dalo, aby oheň zanechal na méně hořících materiálech své stopy. Naše lektorka má pro nás již také připravená stanoviště, kde si „můžeme hrát s ohněm“. Zasedám ke stolku, u kterého je připravené pletivo, tkaloun, benzín do zapalovačů, dřevěná deska. Dle instrukcí omotávám pletivo tkalounem. Vytvářím si jen tak pro sebe jakýsi ornament. Pak potřu tkaloun benzínem a pokládám na dřevěnou desku. Zapaluji! Třímám v pravici desku z nehořlavého materiálu, abych mohla včas uhasit svůj obraz. Hoří! Už se rýsují na dřevěné desce první černé stíny a otisky pletiva. Raději to udusám, ať se mohu podívat na výsledek. Efekt mně lichotí. Takový působivý a emotivní otisk.

Čas utekl jako voda a už se přesouvám na druhý workshop do ateliéru, který je vybaven pro sítotisk. Většinu toho, co nám lektor ukazuje v té hodince a půl vymezeného času, si pamatuji ze studií, a tak se raději potuluji po budově, nakukuji do jednotlivých ateliérů a fotografuji jejich vybavenost, abych vše mohla doma ukázat kolegům. Řeknu Vám, škoda je, že se u nás na podobnou akci, která by se věnovala dalšímu vzdělávání učitelů, která by byla příjemným setkáním kolegů, která by umožnila dialog mezi pedagogy a výměnu zkušeností, která by obhajovala důležitost a postavení výtvarné výchovy mezi ostatními předměty na škole, nenajdou peníze, prostory, vybavení, energie. A já bych se přitom tak ráda sešla se svými kolegy výtvarníky z celé České republiky při společné tvorbě. 

Věra Skřivanová
Gymnázium Thomase Manna

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz