archiv
Učitelské noviny č. 44/2004
tisk článku

Praktické cesty výchovy

Zastavení v hodině prvouky

Být učitelem 1. stupně základní školy je práce, která vyžaduje celoživotní vzdělávání, všestranné dovednosti, ohromnou trpělivost, lásku k dětem, fantazii a tvořivost. Přes svou náročnost přináší tato profese řadu pozitiv plynoucí z dětské bezprostřednosti a otevřenosti.

Obec kantorská sestává z jednotlivců, většinou žen, a jako u každé jiné profese, rychleji pokazí dobrou pověst chyby ojediněle se vyskytující, než odborně vykonávaná práce většiny učitelů.


Mnohem rychleji se roznese, že např. v jedné středočeské škole vyučuje paní učitelka, která ukládá dětem za domácí úkol pamětné osvojování celých odstavců článků z čítanky s odůvodněním pro udivené rodiče, že tak naučí své žáky mluvit. Pamětní dril preferuje i v ostatních předmětech, v matematice například rozdává pětky za nedostatečně rychlé odříkávání řady násobků, navíc nedůsledně. Jedničkářům je po stejně neúspěšném výkonu špatná známka dodatečně změněna na trojku, což rozhodně neprospěje ani autoritě učitele, ani vztahům mezi žáky.

Je škoda, že takové případy vyplavou na povrch a zakryjí skvělé kantory, kteří svoji práci vykonávají po mnoho let s ohromným nasazením, elánem, dokáží spojit tvořivost s velkými zkušenostmi. A hlavně si uvědomují vedle vzdělávacích cílů i cíle výchovné, význam prosociální výchovy, cílevědomé tvorby zdravého kolektivu. Pokud se na 1. stupni nepodaří učitelům z formální skupiny dětí vytvořit kolektiv „kamarádů“, kteří se respektují, na 2. stupni pak snáze přerůstají nezdravé vztahy dětí k projevům agrese až šikany. Vzdělávání má být vždy zároveň formativní, nejen informativní. Četnost výskytu projevů agresivity, dokonce brutality mezi žáky základních škol narůstá, příliš často přináší hlavní televizní zpravodajství obrazy školního násilí.

Nestačí zdůrazňovat význam výchovy, připomínat ochrannou funkci školy, je třeba naznačovat praktické cesty. Několik let již sleduji pedagogické mistrovství učitelky 1. stupně liberecké školy, ve které vyučuje celá řada vynikajících učitelů. Jako námět pro výchovné působení všem, kteří ho dosud nedoceňují, popíši průběh vyučovací hodiny, která je ukázkou pedagogické pohotovosti, vzorového výchovného působení na kolektiv s cílem vnímat každého jako jedinečnou osobnost.

Hodina prvouky, v pořadí již třetí vyučovací hodina, byla tematicky zaměřená na školu, vztahy mezi spolužáky, kladné a záporné vlastnosti. Hyperaktivní žák, sledován delší dobu pedagogicko-psychologickou poradnou, říkejme mu Honza, vyžadoval zvýšenou pozornost učitelky již od rána. Paní učitelka, říkejme jí Marcela, měla ten den navíc poprvé ve třídě dvojici studentek na praxi. Snažila se jim ukázat, co všechno děti zvládnou, Honza zase předváděl, jak umějí někteří žáci vyrušovat. Jeho zlobení přesáhlo únosnou mez. Marcela dala najevo, že se doopravdy rozzlobila, velmi ostře Honzu napomenula. Vztahy mezi učitelkou a dětmi jsou kladné, proto i Honzu zamrzelo, že se na něho paní učitelka zlobí a rozplakal se. Marcela vyučovala dál, po očku Honzu sledovala. Brzy se uklidnil, a tak ho Marcela k sobě zavolala. Vyzvala Honzu, aby se postavil na židli, zády k tabuli. Celou jeho postavu pak obkreslila křídou, u uší a hlavy už se Honza i děti usmívali. Marcela žáky vyzvala, aby červeně dovnitř postavy vepsali vše, co mohou pozitivního říci o Honzovi (kamarádský, je s ním legrace, umí fotbal, ...). Potom psali modře okolo, co se jim nelíbí (zlobí, vykřikuje, ...). Děti nedosáhly do hlavy, tam nakonec Marcela nakreslila červené srdce se zdůvodněním, že Honza často nepoužije mozek, vše dělá impulsivně, se srdcem na dlani, proto ho máme rádi, i když zlobí. Určitě se mu podaří polepšit. Pak Marcela poslala Honzu, aby si smazal modrá negativa. Všichni usedli do kruhu na koberec. Marcela vzala klubíčko a přiznala, že má také špatnou vlastnost, kterou musí napravit. Honza není sám. Každý, komu se dostalo klubíčko do rukou, měl přiznat svoji špatnou vlastnost. Ozývaly se překvapivě upřímné výpovědi, zároveň vznikala nádherná pavučina. Společně ji zvedli nad hlavu, nakláněli na strany, užívali si estetický zážitek spolu s dozníváním okamžiků pravdy. Studentky mezitím na požádání podaly dva balónky, které děti minutu pavučinou odrážely, motivovány dobrem, které nesmí propadnout pavučinou zlého. Nakonec všichni položili pavučinu na zem. „Jak se nyní cítíte?“ zeptala se paní učitelka. Děti se cítily smutně, jako při loučení. A najednou překvapil jeden hoch nápadem: „Pojďme, zachráníme ji“. A skutečně všichni uchopili znovu pavučinu, podařilo se na pár sekund obnovit její krásu. To již byl silný zážitek i pro Marcelu a studentky, taková vyučovací hodina se jen tak nezapomíná. Určitě se dalo navázat zdařilou hodinou výtvarné nebo pracovní výchovy, silnou motivaci a zaujetí dětí využít.

Studentky ten den sledovaly část vyučovací hodiny „nepřipravenou“, neplánovanou. Z pohledu vzdělavatele budoucích učitelů jsem přesvědčena, že přesto viděly maximum pedagogického mistrovství, ukázku správného výchovného působení a využití konkrétní situace. Jen od takových kantorů převezmou studenti učitelství vedle metod vyučovacích, naplňujících kognitivní cíle, také metody výchovné, směřující k cílům hodnotovým. Naučí se nahrazovat nezdravou soutěživost mezi žáky týmovými formami práce, kooperativním vyučováním, společnou prací na projektech. Poznají efektivně vzdělávací didaktické hry, ve kterých jde také o kamarádské vztahy, vzájemnou toleranci, respekt a uznání.

O výchovném vyučování psali již velcí pedagogové minulých století. Využívejme situace, které přinese aktuální událost nebo téma učební látky. Ať z dnešních dětí vyrostou lidé vzdělaní, ale nikoli na úkor mravů. Takoví, co nepřekročí ležícího člověka, nebudou lhostejní k cizí bolesti. Prosociální výchova je tou nejlepší prevencí mnoha patologických jevů, epidemicky se šířících v našich školách.

 Jitka Mikešová,
katedra pedagogiky a psychologie 
FP TU v Liberci 

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
38%
35%
27%
janacek_2_240x100.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz