archiv
Učitelské noviny č. 44/2005
tisk článku

Klenot Kavkazu

Ruská rodová škola se nachází v Krasnodarské oblasti ve vesnici Tekos. Vesnice byla kdysi založena Čechy a původně se jmenovala Čekos. V čele školy stojí generální ředitel akademik Michail Petrovič Ščetinin, který se již dlouho pedagogickou problematikou zabývá. V Rusku je na poli školství známou osobností a získal též ocenění Pedagog roku. Škola byla založena jako experiment, protože se zcela vymyká z běžných způsobů vzdělávání. Jedním z jejích cílů je najít takový způsob učení, který by žákům umožnil pojmout velký objem výuky ve velice krátkém čase a při tom komplexně s hlubším pochopením souvislostí. Za rok proberou celou středoškolskou matematiku v kombinaci s dalšími předměty a v dalším roce se ji učí zase v propojení s jinými předměty. Momentálním výsledkem jejich práce je desetidenní kurz, ve kterém se starší dítě naučí celou středoškolskou matematiku.


Normální výuka probíhá systémem „laboratorií a pogruženij“. V období zvaném „laboratoria“ děti pod vedením učitele připravují „skriptíčka“, podle kterých budou vyučovat předmět svého zaměření, např. astronomie-fyzika-chemie. Během příprav jim dospělý učitel dělá přednášky, a zároveň je zkouší, píší testy. Kdo v závěrečném testu dostane jedničku, stává se učitelem v čase „pogruženij“, kdo napíše na dvojku, stává se jeho asistentem. Pogruženie znamená pohroužení se do učiva jednoho tématického celku (např. biologie-chemie-geografie) na deset dní. Výuka je rozdělena do devíti bloků (v našem příkladě představoval každý blok krátké pohovoření o atomu a na to děti hned navázaly v bloku Trávicí soustava, jakým způsobem probíhá zpracování látek z okolí u buňky - láčkovců, kroužkovců, měkkýšů, ryb až savců, člověka a Země. V tomto roce vládlo nadtéma Od atomu ke hvězdě. Další bloky, například Vylučovací, Pohybová, Nervová soustava a další, probíhaly podobně. Výklad jednoho bloku trval od 2 do 3 hodin. Byl ukončen společným opakováním a děti se ho ihned společně učily, protože za jednu až dvě hodiny z něho dělaly ústní zkoušku u dítěte-učitele. Musely ji zvládnout za jedna, jinak nemohly postoupit do dalšího bloku. V závěru desetidenního „pogruženia“ děti prošly dvouhodinovým písemným testem, který je analogií našich pololetních písemných prací. Tentokrát už mohly dostat horší známku než jedničku.

Jak je možné, že děti byly schopné přijmout do sebe takový objem informací za pouhých deset dní?

Odpověď na tuto otázku v sobě nese celý ideový systém školy.

1.

Škola je internátní, takže výuka probíhala od rána do večera. Někdy stihly děti probrat dva, jindy tři bloky za den. Ve škole neexistuje zvonění ani členění hodin na určité časové úseky. Látka se probírá do chvíle, než je výklad bloku u konce. Není tak přerušován myšlenkový tok dětí. Mohou se zcela pohroužit do jedné problematiky a pojmout ji do sebe v čase, který na to individuálně potřebují. Naše běžná výuka je charakteristická tím, že se po 45 minutách mění styl i náplň výuky. Příjem informací probíhá metodou, která se trochu podobá reklamě a odpovídá dnešnímu zrychlenému způsobu života, který je viděn jako spousta jednotlivostí. Tyto jednotlivosti možná mají někde souvislost, ale člověk ji normálně nevidí. Stejně jako se naučil spoustu jednotlivostí ve škole a už neměl čas na to, aby uviděl jejich propojení. Ani ve svém životě nemá čas hledat ucelený obraz světa a v něm svůj smysl - úkol života.

Při běžné výuce matematiky se často stává, že se dítě během 45 minut ani nestačí do předmětu ponořit, nebo se mu to podaří a už zvoní na přestávku, vytváření jeho komplexního obrazu je přerušeno. Začne přemýšlet o tom, že bude jíst, nebo se za chvíli začne nořit do jiného předmětu. Pochopení matematiky zůstává nedokončeno a dítě, třebaže je zpočátku nespokojené, že něco nechápe, si postupně zvykne na to, že spoustu věcí chápat nemusí. Stačí, když se je naučí zpaměti přeříkat. Když se nedostavuje naplnění duše z hlubšího pochopení, začne se postupně vytrácet nadšení pro poznávání. Učení přestává dítě bavit. Cílem žáka se pak nestává školu poznávání světa, ale chce školu „nějak projít a dokončit“.

2.

Výuka probíhá v desetičlenných až patnáctičlenných skupinách, v nichž jsou zařazeny děti různého věku - od devíti do šestnácti let. To odráží přirozený způsob života.kdy si mladší a starší navzájem pomáhají. Různé skupiny se učí různě rychle, dítě se zařadí tam, kde mu to vyhovuje. To umožňuje rychlejší postup bystřejším aktivnějším žákům. Pokud dítě nechce do pomalejší skupiny, jeho spolužáci ho doučují. Pro desetileté - mladší žáky probíhají ještě hodiny matematiky navíc s dospělým učitelem, pokud to potřebují.

Tento systém zaručuje individuální přístup k člověku. Dítě se může přirozeně vyvíjet svou vlastní cestou. Není formováno obecně - většině vyhovujícím systémem, kde může být potřena individualita. Ve škole je respektována individualita člověka, ale zároveň je posilováno vědomí celku. Že člověk je součástí nejen školy a sám ji i tvoří, ale je součástí svého národa, přírody, celého světa a ten tvoří svými myšlenkami a činy a každý je za něj zodpovědný.

3.

Další odlišností od běžného školství je, že děti prochází fází studentskou a fází, kdy sami předstoupí před své žáky jako učitelé. Děti se od sebe mnohem rychleji učí. V rodině se dvěma dětmi si rodiče často myslí, že to mladší je nadanější, protože se naučilo rychleji mluvit a číst než to první v jeho věku. Vysvětlení je prosté; mladší dítě se prostě rychleji a snadněji vše naučilo od svého staršího sourozence. Děti mají podobné vnímání světa - jsou stejně naladěny, nemají tolik starostí, jako dospělí, takže se od sebe snadněji učí. Další výhodou takového učení je i mnohem větší motivace pro učení a pochopení, zapamatování si vysvětlované látky.

4.

Škola vede žáky k úctě k tradici, předkům, ke svému národu. Do hloubky se zabývají historií. Za vším stojí takováto idea. Když si člověk uvědomí a pozná své kořeny, může se o ně opřít v dalších krocích. Tak jako rodina dává člověku sílu a oporu, aby dosáhl svého cíle, navyšuje ji i vlast. Nyní se z našich dětí stávají lidé bez minulosti, většinou už neznají naše tradice, jsou vykořenění. Rodiny se rozpadají. Kde tedy mají brát sílu žít, stanovit si cíle a naplnit je? Toto všechno vede k člověku, který neví, co si počít se životem. V samotě roste největší smutek a apatie. Děti si neváží života, utíkají pryč přes alkohol a drogy.

Děti v tekosské škole mohou skrze zpívání národních písní a tancování národních tanců pocítit, že v sobě nesou i svět prarodičů, z nichž vyšly. Říkají, že každý národ nese ve svých tradicích sílu, moudrost a bohatství svých předků, která mu dodává sílu do přítomnosti.

5.

Dalším důležitým aspektem výuky je pozitivní komunikace mezi žáky a učiteli, ale i dalšími lidmi spojenými se školou. Ve výuce se to projevuje používáním slovních spojení jako: „Existuje nějaké další řešení? „Když člověk chce, dokáže mnoho. Pojďme se na problém podívat z jiné strany. Každý v sobě nesete poklad, který je třeba dát světu.“ Oproti běžně používaným: „Ty to nedokážeš, zase to neumíš! Je to úplně špatně. Jsi lajdák!“. Takováto degradace jen potvrzuje pocit méněcennosti. Určitě žákovi nepomůže najít v sobě sílu a chuť ke zlepšení. Vykládaná látka bývá často provázána s citovým zážitkem. Tím se také lépe pamatuje.

V těchto bodech jsem velmi stručně shrnula metodiku výuky ve škole akademika Ščetinina. Jeho styl výuky umožňuje udělat maturitu za rok místo za čtyři. Stávalo se, že některé děti udělaly maturitu již v patnácti letech. Jeden chlapec dokonce začal přednášet na vysoké škole. Nyní však škola nevypouští tak mladé absolventy do světa hned, ale nabízí jim pokračovat ve studiu na několika svých vysokoškolských fakultách - historie, ekonomiky, architektury, umělecké, právnické. Studenti se zde učí, ale zkoušky dělají na vysokých školách, které existují v jiných městech. Absolventi školy, kteří zde dále pracují jako učitelé, mají často vysokoškolské diplomy ze dvou až tří vysokých škol.

Tato škola je internátní a je to ruská škola, ale věřím, že některé její použité metody výuky můžeme tvořivě aplikovat i v našich školách. Rámcový vzdělávací program k tomu přímo vybízí.

Lada Fialová

< zpět do čísla
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama

mikroskop.gif
stredoskolak_125 x 125.jpg
ucebnice
mezi-stromy_240x100-3.jpg
termaly_losiny_240_100_skolni_vylet_1_03.jpg
anketa
Je český vzdělávací systém připraven na rozsáhlou inkluzi?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
25%
60%
15%
cesko-nem_fond.gif
1498082400_wifi 3.gif
© Copyright 2010 - 2016 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: diversite.cz