archiv
Učitelské noviny č. 45/2004
tisk článku

Financování školství z rozpočtu krajů

(pozměňovací návrh ODS k vládnímu návrhu zákona o RUD)

Walter Bartoš, stínový ministr školství ODS

ODS je přesvědčena, že financovat veřejnou vzdělávací službu z rozpočtu krajů by v důsledku vedlo nejen k lepší a účelnější struktuře vzdělávací nabídky, ale současně i k efektivnějšímu využívání vždy jen omezených prostředků.


Přesto minimálně část poslanců za ODS pro vládní návrh novelizace zákona o RUD, který pro oblast školství předpokládal poukázat zhruba 28 miliard ze sdílených daní do rozpočtu krajů, nehlasovala.

Zdánlivý rozpor rozhodně nebyl zapříčiněn nějakým koncepčním střetem klubu ODS a už vůbec nebyl projevem nedůvěry v krajské samosprávy.

Především poslanci školského výboru však dospěli k názoru, že by vládní návrh mohl v krajním případě znamenat ohrožení schopnosti krajů dostát svým povinnostem korektně. Návrh totiž nerespektoval některá důležitá specifika financování veřejné vzdělávací služby, která nemusela být na první pohled patrná. Původní vládní předlohu proto odmítli zejména z následujících důvodů:

1. Nutné náklady na zajišťované vzdělávání závisejí zejména na počtu vzdělávaných a ekonomické náročnosti vzdělávaných oborů. Fixní podíl ze sdílených daní, odvozený od výše nákladů konkrétního roku, neumožňuje reagovat na změny v dalších letech, a to jak v počtu žáků, tak ve vazbě na oborovou strukturu a závaznými předpisy stanovený rozsah vzdělávací služby. Pro některé kraje by proto v dalších letech nemusely být poukázané prostředky dostačující.

2. Suma sdílených daní může být meziročně různá, proto může být meziročně různá i výše prostředků, byť získaných do rozpočtu kraje podle stejného procentního podílu. Reálná nutná potřeba prostředků však závisí na zcela jiných aspektech než na podílu ze sumy sdílených daní. Změna výše prostředků získaných do rozpočtu kraje by nemusela být vždy dostačující.

3. Vládní návrh počítal s tím, že z rozpočtu krajů budou financovány nejen školy, které kraj zřizuje, ale i školy církevní a soukromé. Kraj by tak byl vystaven do nezáviděníhodné pozice, kdy z vlastního rozpočtu má financovat i jistou konkurenci vlastních škol.  

4. Výraznější změny v počtech žáků, přijatých do škol v jiném kraji, než je jejich bydliště, by mohly způsobit kompetenční spory o to, který kraj má náklady za „cizí žáky“ hradit. Kraje by byly postaveny před řešení podobných problémů, které dnes řeší mnohé obce.

5. Financování školství by bylo sice návrhem svěřeno do pravomoci (proto i odpovědnosti) krajů, nicméně podmínky, které vymezují výši nutných nákladů, by i nadále zůstaly na státu (ministerstvu). Lze si proto představit hypotetickou situaci, kdy ministerstvo ve své pravomoci změní rozsah vzdělávání, zvýší platy učitelů nebo sníží tzv. úvazky učitelů, tím samozřejmě změní ekonomické podmínky pro financování vzdělávání, ale povinnost uhradit tyto rozdíly by zůstala na krajích. Situace, kdy ministerstvo je vybaveno pravomocí stanovovat závazné podmínky, vymezující ekonomickou náročnost zajišťované veřejné služby, aniž by bylo odpovědné za ekonomické důsledky svých rozhodnutí, je výrazným rizikem pro kraje.

6. Vládní návrh je nesystémový. Převedení prostředků do rozpočtu krajů bylo zdůvodňováno tím, že na kraje byla přenesena zřizovatelská odpovědnost. Podle stejné logiky by však musely být ze sdílených daní převedeny prostředky na vzdělávání v obecních školách do rozpočtu obcí. Zde však návrh změnu nepředpokládá. Tyto školy měly být i nadále financovány z kapitoly MŠMT.

Vyjmenované důvody, pro které by realizace vládního návrhu mohla v dalších letech vyvolat na úrovni jednotlivých krajů řadu vážných problémů, zdaleka nejsou všechny.

Přesto existuje řešení, které by umožnilo prostředky ze sdílených daní do rozpočtu krajů korektním způsobem poukázat.

ODS proto navrhovala přijmout pozměňovací návrh, který by podíl krajů na sdílených daních neodvozoval od fixně stanoveného procenta celkové sumy, ale od každoročního výpočtu pomocí agregovaných (věkových) normativů a konkrétního počtu žáků, vzdělávaných ve školách příslušného kraje. Výše uvedených agregovaných normativů by potom byla odvozena od průměrných nákladů na vzdělávání všech žáků nebo studentů příslušného věku ve všech oborech vzdělávání. Přitom mělo platit, že suma agregovaných normativů je 120% sumy oborových normativů, podle kterých a podle počtu žáků jsou prostředky poukazovány školám.

Součástí pozměňovacího návrhu ODS byl navíc požadavek, aby prostřednictvím krajských rozpočtů byly podle uvedených zásad financovány školy všech zřizovatelů s výjimkou škol státních. Rozhodující podmínkou tohoto návrhu bylo, že tzv. oborové normativy, tedy minimum prostředků, které musí být závazně poukázány na každého žáka, budou stanovovány jednotně, s platností pro celou Českou republiku. Tím by bylo zajištěno, že jistá standardní úroveň podpory vzdělávání by nebyla závislá na bydlišti žáka nebo na tom, kdo je zřizovatelem školy, kterou navštěvuje.

Návrh ODS by byl výhodný pro kraje. Měly by jistotu, že na zajištění vzdělávacího standardu budou mít ve svém rozpočtu dostatek prostředků. Byl by výhodný i pro školy, o jejichž nabídku je zájem.

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
ucebnice
1590530400_polartraver.gif
anketa
Změní krizová online výuka školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
34%
43%
23%
1591221600_tyr.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz