archiv
Učitelské noviny č. 45/2004
tisk článku

Financování školství podle zákona

Právě o této kapitole bylo snad nejvíc diskuzí. Dokonce se uvažovalo o tom, že školský zákon zase nebude systém financování řešit. Nakonec obsahuje čtyři důležité paragrafy o financování školství. Důležité hlavně proto, že kde začínají peníze, tam končí legrace. A o těchto paragrafech jsme hovořili s vrchním ředitelem ekonomické sekce MŠMT ZDEŇKEM BERNARDEM.


Předchozí zákony systém financování neřešily. Proč se jím zabývá právě tento nový školský zákon?

Skutečně jde o první zákon, který definuje způsoby a formy financování škol a školských zařízení. Dřív byla tato oblast legislativně řešena jen velmi vágně. Je pozitivní, že zákon o financování hovoří a že dává ministerstvu školství zmocnění vypracovat doplňující vyhlášku. Poprvé se podařilo vymezit pravidla hry. Po dlouhé době diskuzí tak vykrystalizoval model financování školství.

Zákon přináší uzákonění normativní metody. Staví nikoliv na institucích, ale na výkonu, na činnosti. Jednotky výkonu, výši normativů budeme definovat ve zmíněné vyhlášce. Tak budou dána pravidla pro tvorbu krajských rozpočtů i rozpočtů škol a školských zařízení.

Zákon mluví o normativní metodě – jenže vždyť jde z hlediska vývoje, historie, o jednu z řady metod financování a nedá se předpokládat, že bude metodou poslední. Nebude tak ve svém důsledku zákon brzdou dalšího vývoje financování?

Normativní metoda se vyvíjí od 94. roku, měla mnoho podob a nyní zákon kodifikuje dvoustupňový systém – republikové normativy (dřív agregované) a krajské normativy. Tato metoda se určitě bude vyvíjet dál. Zákon s tím počítá - otevírá prostor pro programové financování, které podle mého bude postupem času stále důležitější.

Financování procesu vzdělávání tak půjde dvěma cestami – vždycky bude nutné stanovit určité normativy závislé například na počtech žáků a dalších položkách. A vedle toho budou existovat projekty, programy, které budou využívat peníze například z fondů Evropské unie, ze strukturálních fondů. Dnes již se pro Brusel připravují rozpočty pro mnoho let dopředu.

Co přináší zákon nového z hlediska systému financování školství?

Kromě toho, že uzákoňuje dvoukolový systém financování a také zmíněné programové financování, přináší i propojení systému financování a rámcových vzdělávacích programů. Dovoluje však financovat školství i za současné situace, kdy RVP ještě nejsou.

Zákon také obsahuje jasné vyjádření, že peníze do školství jsou penězi ze státního rozpočtu. Doposud tomu sice tak bylo taky, ale některé výklady tvrdily, že v okamžiku, kdy se tyto peníze převedou na kraje na mzdy školských pracovníků, stávají se financemi krajů. Zdá se to jako slovíčkaření. Není tomu tak. Pokud se tyto peníze například nevyčerpají, jde o to, do kterého rozpočtu se vracejí – jestli do rozpočtu kraje (čímž by ztratily „školskou mašličku“), nebo do státního rozpočtu. Jestliže teď zákon říká, že přiděluje finanční prostředky státního rozpočtu, měl by být konec diskuzím.

Znovu také chci v souvislosti s přínosem nového školského zákona upozornit na vznik vyhlášky, která přinese definování jednotek výkonu – to bylo nesmírně obtížné stanovit, zejména u speciálního vzdělávání.

Změn je víc – a řadu z nich přinese právě vyhláška o krajských normativech. Například jsme stanovili místo pásmových normativů (škola s počtem žáků od – do) plynulé funkce, kterými se normativy přepočítávají, aby nebyl výrazný rozdíl například mezi školou s 149 žáky a školou se 151 žáky, jako tomu bylo doposud. Ministerstvo školství bude také určovat minimální výši normativu – ředitel si tedy bude moci spočítat, jaký nejmenší normativ musí podle zákona dostat, definujeme také horní hranici počtu žáků na pedagoga (a nepedagoga) v závislosti na typu školy. Chceme tak garantovat školám minimum peněz, které ze zákona musejí dostat. Tím dáváme řediteli do ruky silný nástroj proti úředníkům na všech stupních rozhodování. Chceme ale také limitovat ředitele, z nichž někteří ve snaze o ekonomickou výhodnost oslabovali pedagogickou kvalitu školy.

Bude to nějaký jednoduchý vzorec, ve kterém se všichni rychle zorientují?

Bohužel, jednoduchý vzorec vytvořit v současné struktuře školství nejde. Nešlo vytvořit křivku, která by obsáhla situaci školy s deseti dětmi, stejně jako školu s devíti sty dětmi. Naopak, je to dost složitá konstrukce. Museli jsme vytvořit různé modely pro malé malotřídky, pro „velké“ malotřídky, pro různé typy a velikosti škol. Vznikly tak různé křivky, ve kterých se každá škola najde. Tyto křivky zase musí souhlasit s podmínkami, které těmto školám stanoví vyhlášky pro jednotlivé typy škol, jež připravují další ministerské odbory.

Jak budou kraje (a obce) vázány, aby dodržovaly zásady financování, které ministerstvo připraví?

Máme ze zákona oprávnění sestavit vládní směrnici, která tyto zásady stanoví a která bude na rozdíl od současných „závazných zásad“ skutečně pro všechny zúčastněné závazná. Tam bude například stanoveno, že kraj musí své normativy zveřejnit.

Bude mít na zákonem definovaný systém financování vliv rozpočtové určení daní, které může ještě senát zvrátit?

Zákon nepočítal se změnou rozpočtového určení daní. Za současné situace tedy není nutné nic z toho, co říká zákon (a připravovaná vyhláška a směrnice vlády) měnit. Pokud by senát změnil situaci, která nastala po posledním rozhodnutí sněmovny v této věci, musíme počítat s tím, že vznikne velký problém – jak se státním rozpočtem, tak i se školským rozpočtem a také s dopady školského zákona.

A návrh ODS na „zamašličkovaný“ převod peněz krajům?

Jako myšlenku to tak dalece problémově nevidím, je to tvrdší pohled na normativní metodu financování. Avšak účelové určení prostředků pro školství v závislosti na výkonech zakotvené v zákoně o rozpočtovém určení daní, poskytování prostředků i školám v působnosti obcí z daní krajů a podobně, je nereálné. Myšlenka tedy vyžaduje ještě mnoho a mnoho práce, aby byla funkční a přínosem pro školství a rozhodně ji nelze realizovat pozměňujícím návrhem zákona o rozpočtovém určení daní.

V § 160, odst. 4 se říká: Finanční prostředky nad rozsah finančních prostředků státního rozpočtu … hradí právnické osoby, které vykonávají činnost škol a školských zařízení, z dalších finančních zdrojů… Co to znamená?

V podstatě jde o to, že pokud chce zřizovatel po škole něco, co nestanoví zákon, musí to taky zaplatit. Může přidat školám 20 milionů – ale ze svého. A také – pokud chce zřizovat školu nebo školské zařízení, musí se řídit zákonem – tedy pokud zákon ukládá nějakou povinnost a státní rozpočet na to neuvolní peníze, musí je uvolnit zřizovatel. Příklad – přípravný ročník mateřské školy je ze zákona poskytován zdarma. Hradit jej tedy musí zřizovatel ze svých peněz, např. ze své daňové výtěžnosti.

radmil švancar

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz