archiv
Učitelské noviny č. 10/2004
tisk článku

Jakou má dějepis perspektivu?

Sporů kolem výuky dějepisu není právě málo, ale dva z něj vystupují do popředí více než naléhavě. První se týká obav o existenci předmětu jako takového, zejména v souvislosti se zavedením rámcových vzdělávacích programů do praxe. Zatímco část učitelů varuje před možným omezením historické gramotnosti, druhá vítá příležitost k propojení s dalšími vyučovacími předměty. Čímž se dostáváme ke sporu číslo dvě: Má dějepis důsledně dbát na výčet historických událostí a dat, nebo se o ně má také opírat jako o východiska k osobnostní a sociální výchově?


Promítněte si situaci na konkrétních školách ve svém okolí. Kdo dějepisu vyučuje, jak vzdělaný, s jakou aprobací. Jaké metody používá a co v odpovědích svých žáků hodnotí. Pak si uvědomíte, že hodinová dotace má sice výrazně podpůrnou, ale ne hlavní roli.

Při rozhovorech s řediteli základních škol se netajím tím, že na výuce dějepisu by šetřit neměli. Pro mnohé z jejich žáků je to poslední příležitost, kdy se s historií v takovém rozsahu setkají. Měli by proto podporovat spolupráci učitelů, kteří mají v rámci svých aprobací k jednotlivým tématům historie co říci. „Jenže na to byste musela mít kantory připravené,“ slýchám dost často. A obvykle následuje poznámka, že vysoké školy s něčím takovým zatím nepočítají. Nezbývá proto než se spolehnout na nabídku institucí věnujících se dalšímu vzdělávání učitelů.

TVÁŘÍ V TVÁŘ HISTORII

Mezi nimi se objevil i program AISIS – Tváří v tvář historii. Program pro učitele dějepisu a společenských věd, kteří působí na 2. stupni základních škol a na středních školách. Projekt je českou implementací mezinárodního programu Facing History and Ourselves (FHAO) založeném na formování názoru dětí a mladých lidí na historii. Ve svých případových studiích se zabývá zejména extrémními příklady lidského chování (např. holocaust) a pečlivě propojuje minulost se současností. Cílem programu je žák, který není lhostejný ke svému okolí. Počítá také s dalšími oblastmi vzdělávání, s nimiž lze dějepis jako předmět propojit. Hlavní garant pro ČR Petr Sokol, pracuje na projektu více než rok. Na podzim poprvé představil učitelům nejen projekt, ale i metodiku. 

„Dějepis by neměl žáky pouze naučit, že byla 2. světová válka a v ní takové a takové bitvy, že v ní zahynulo tolik a tolik lidí, že nacisté vyvraždili tolik a tolik Židů,“ vysvětluje PETR VINŠ z AISIS. „Měl by učit poznávat souvislosti. Proč k událostem došlo, co jim předcházelo. Jaké vztahy ve společnosti přerůstaly v takovou tragedii. Projekt ukazuje na možná nebezpečí, z nichž by mohlo vzniknout něco mnohem vážnějšího. Dotýká se témat jako diskriminace, rasismus, stereotypy, předsudky.“ 

Gymnázium Příbram, ulice Komenského

Jedním z lektorů projektu Tváří v tvář historii je Petr albrecht učitel českého jazyka a dějepisu z příbramského gymnázia. I když tvrdí, že by byl schopen vyučovat dějepis takřka neomezeně, uznává, že se učitelé ve škole musí domluvit na určitých proporcích. Oceňuje, že RVP nabízí prostor pro to, aby se dějepis učil trochu jinak, než bývalo zvykem. Dobrý dějepisář musí podle jeho názoru uvažovat o propojení s dalšími předměty. Minimálně se společenskými vědami a občanskou výchovou. K tom u dává RVP ideální příležitost. Protože před devíti lety začínal na základní škole, zajímalo mne srovnání. 

„S výběrem studentů můžete na gymnáziu pracovat na docela jiné úrovni. Na základce jsem začínal, ještě jsem toho moc neuměl, ale myslím, že metody je možné používat v zásadě stejné. Oproti gymnáziu má základní škola – alespoň pokud jde o dějepis – jednu velkou výhodu: neomezují ji přijímací zkoušky na vysoké školy. Tlak ze strany studentů, jejich rodičů a někdy i kolegů je na gymnáziu velký. Kdybych dnes učil na základní škole, věnoval bych maximum tomu, aby dějepis děti bavil.“

Příprava na vyučování 

„Samozřejmě se pořád učím, mám často pocit, že jsem v půli cesty. Moji přípravu na vyučování výrazně proměnily kurzy, které jsem absolvoval. Nejen Tváří v tvář historii, ale také Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Dřív jsem dopodrobna studoval historickou materii, vybíral texty. Dnes se ze všeho nejdřív ptám, o čem by měli studenti v souvislosti s daným tématem přemýšlet. Abych je neutopil ve znalostech, ale pomáhal jim například v utváření hodnotového systému. Svoji úlohu vidím v nacházení vhodných metod strategie, ve způsobu kladení otázek. Hledám, co je z té doby podstatné. Jestli tam jsou otázky, které ovlivňují naši současnost. Ukazuji žákům, že za velkými historickými událostmi jsou konkrétní lidé, kteří musí zaujmout určitý postoj, rozhodnout se.“

Dovedu si představit, že taková příprava zabere spoustu času. Vyplatí se? Vidí učitel ve třídě rozdíly? 

„Určitě, ale nějakou dobu to trvá. Například než si zvyknou na to, že vás skutečně zajímá, co si myslí. Mají zkušenost s otázkami, kterým se říká učitelské. To když formulujete otázku podle toho, jakou chcete slyšet odpověď. V určitých momentem to je třeba, ale častěji bychom měli pokládat otázky, které žáky posunou dál.“

I oni se však na začátku ptají: To je hezké, ale co budete zkoušet? Zajímá je, co bude učitel hodnotit.

„Musíte najít takový způsob, aby klasifikace výklad nedeformovala.“

zkoušení nemusí trémovat

P. Albrecht si rozdělil hodnocení na dva soubory: jeden klasický (zkoušení u tabule a písemné práce) a druhý, který sleduje názory studentů i to, jak k nim dospějí. I do klasické písemky zařazuje otázky, v nichž nečeká jednoznačnou odpověď. Říká: Porovnej, zdůvodni, vysvětli. Studenti píší často úvahy na dané téma, které nejsou hodnoceny známkami, ale body.

„Tady není možné říci: tohle je dobře a to špatně. Body získá už student, když se poctivě snaží dobrat jádra věci. Jejich počet je pak závislý na tom, jaké znalosti a vědomosti se v úvaze odrazí. V žádném případě nesmím hodnotit názor.“

Podaří-li se žáky tématem zaujmout, znamená diskuze víc než dlouhé hodiny přednášek. V Příbrami se například zabývali problematikou odsunu Němců nebo vztahem společnosti k Romům.

„Když se bavíme o kontroverzním případě bratří Mašínů, lze položit otázky: Co je a není odboj? Je nějaký rozdíl mezi bojem v rámci třetího a třeba druhého odboje? Jsou to vraždy nebo boj? Je jedno, jakému oboru se jednou budou věnovat, ale jako občané by si měli umět na základě dostupných informací vytvořit na daný problém názor.“

Takže zpátky k hodnocení.

„Pere se to ve mně. Osobně nemám potřebu hodnotit,  ale uvědomuji si možné nebezpečí. Touhle Skyllou a Charybdou se musíme naučit proplouvat. Když na určité téma chcete zadat test, podvědomě je vykládáte jednoznačně. Aby bylo možné odpovídat ANO-NE. Ale jak ohodnotit, že se žák vcítí do problému, že přijde s názorem, že řídí práci ve skupině? Přesto si myslím, že právě tohle je důležité. Středoškolák, který bude potřebovat znát historická fakta pro přijímačky, si přece umí přečíst učebnici. Učitel by mu měl dát víc.“

HODINA V MATURITNÍ TŘÍDĚ

Na rozvrhu byla 2. světová válka a holocaust. Kluci prý bývají zklamaní, že se v hodině nemluví o bitvách v Pacifiku.

„Zaměřuji se na body, které v tomto případě považuji za uzlové: Mnichov a jeho důsledky. Odboj, kolaborace, holocaust. Neříkám jim svůj názor, ale snažím se jim ukázat složitost problému. Že k pochopení je třeba znát i jeho historické kořeny. Zrovna nedávno jsme diskutovali na historickém semináři o válce v Čečensku. Bavili jsme se i o tom, jestli můžeme, nesmíme nebo máme něco podniknout, jestliže s konfliktem nesouhlasíme.“ 

Teď přinesl P. Albrecht do třídy videokazetu s připravenými ukázkami z filmu Musíme si pomáhat. Jak se ukázalo, film všichni žáci viděli, znali tedy i další souvislosti. Debata o tom, kdo je a kdo není hrdina, proč a za jakých okolností, byla zajímavá a určitě ne jednobarevná. 

JAK VIDÍ PROBLÉM „DĚJEPIS“ KOLEGOVÉ

Liší se prý podobně jako názor na RVP. Někteří jsou přesvědčeni, že to je cesta do pekel, protože nic nenaučí.

„Ale vytvořili jsme ve škole iniciativu, která se chce ptát kolegů a sama sebe, jestli není třeba na našem stylu výuky něco měnit. Uvidíme.“

Například v souvislosti s výukou dějepisu už se s kolegou občankářem začal domlouvat na některých společných postupech. Jako češtinář si vypomůže literaturou, ale uvítal by větší propojení ze základy společenských věd, s filozofií, se zeměpisem. „Určitě by k historii mohli říci své matematici a fyzikáři. Matematika osvícenců je přece pro pochopení té doby naprosto zásadní. Právě integrace předmětů a průřezová témata je to, co se mi na RVP líbí.“

Pak jsem zaklepala na dveře ředitelny. VLADIMÍR KŘÍŽ sám dějepis vyučuje, jeho názor mne proto zajímal dvojnásob.

„Pro školu je velké štěstí, že se tu objevily dvě skupiny vynikajících dějepisců, z nichž každá má na výuku odlišný pohled. Mohou soupeřit o koncepci, což také dělají. Jedna hájí klasický přístup, snaží se vzbudit zájem žáků přes faktografii. Druhý směr - prezentovaný Petrem Albrechtem - se snaží k témuž dobrat přes emocionální přístup. Osobně nedávám přednost ani jedné, ať každá ukáže životnost svého názoru.

Jako ředitel však vidím problém hlavně v přijímacích zkouškách na vysoké školy, které jsou velmi náročné. Například na právech se objevila otázka: V kolik hodin kterého dne a roku byla na palubě kterého křižníku podepsána mírová smlouva mezi Japonskem a USA. V ten moment si žák řekne: Tohle jsme se ale neučili!

Takže – jakkoli jsou oba přístupy k výuce dějepisu pozoruhodné, je povinností učitele upozornit studenty na to, že přijímací zkoušky jsou o něčem jiném a že se na ně musí připravit.

Na základní škole jsem měl na dějepis učitele, který nás zaujal přes emoce. Na střední škole navázal učitel opírající se o faktografii. Oba byli výborní, možná i proto sám při vyučování oba přístupy kombinuji. A lituji toho, že na střední škole není zaveden předmět etická výchova. Nemusel by být klasifikován, ale určitě by byl pro výchovu studentů prospěšný.“

DO BUDOUCNA NEROZHODNĚ?

Vždycky bude záležet na tom, jací učitelé se ve škole sejdou, jestli se jejich názor shoduje s názorem vedení školy a do jaké míry jej umí obhájit. Konečně, platí to i dneska. Zprávy ČŠI každoročně upozorňují na hodiny dějepisu vyučované neaprobovaně, na nechuť některých učitelů jít při vyučování po časové přímce dál než ke konci 2. světové války. Přitom osnovy mluví jednoznačně. Právě integrace a návaznost předmětů by mohla dát nejen dějepisu větší hloubku. Jenže k tomu potřebujeme učitele, kteří jsou ochotni a schopni se dál vzdělávat…

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

Program Tváří v tvář historii

Česká verze programu je úplnou novinkou. Díky příspěvku Nadačního fondu obětem holocaustu byl v roce 2003 sestaven lektorský tým, přeložena část čítanky textů Holocaust a lidské chování a v listopadu se uskutečnil historicky první seminář programu v českém jazyce.

Podle ohlasů evropské pobočky programu FHAO (sídlí ve Švýcarsku) je česká implementace modelem pro další země, které by chtěly program také využít.

Do budoucna bychom chtěli připravit v každém školním roce cca 5 víkendových dílen vždy pro 20 – 25 účastníků + jeden týdenní seminář pro zájemce o širší poznání programu. Pro všechny účastníky dílen a seminářů připravíme i následný servis – aktuální metodiky na webových stránkách (www.mujnet.cz), kontakt s účastníky, možnost dalších konzultací. Plánujeme také připravit nabídku knih a videokazet, které bychom mohli půjčovat učitelům, kteří se rozhodnout program používat ve výuce.

Dílny a semináře chceme udělat co nejdostupnější a proto se budeme snažit získat prostředky z grantů a nadačních příspěvků, které by pokryly co největší část nákladů.

V nejbližší době proběhnou dvě víkendové dílny v rámci kurzu Dokážu to? (26. –28. března 2004 a 28. – 30. května 2004. Připravujeme rovněž seminář na letní škole Dokážu to? (4. – 8. července 2004).Další informace rádi poskytneme na e-mailu petr.sokol@aisis.cz nebo telefonu 312 245 818.

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz