archiv
Učitelské noviny č. 09/2004
tisk článku

Autoevaluace není zaklínadlo

Jedním z důvodů, proč se někteří učitelé stavěli proti Rámcovému vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání (rvp zv), byly očekávané kompetence jednotlivých vzdělávacích oblastí a jejich hodnocení. „Jak mám oznámkovat, do jaké míry žák odliší v textu podstatné a okrajové informace?“ vyčítali a s úlevou sáhli po osvědčených osnovách. Zatím poslední varianta RVP ZV sice nahradila pojem očekávané kompetence očekávanými výstupy, nicméně otazníky kolem hodnocení zůstaly. Proto jsem se vypravila na výzvědy, jak si s ním poradila škola, která spolu s vlastním školním vzdělávacím programem vytváří také svoji autoevaluaci.


Fakultní základní škola s 1. – 5. ročníkem v Chlupově ulici v Praze 13 patří k deseti pilotním školám RVP ZV, které od září pracují podle vlastního ŠVP. Trpaslík mezi obry okolních plně organizovaných škol si za deset let své existence vytvořil velice slušnou image. S 313 žáky ve 13 třídách dnes vlastně patří mezi velké školy své městské části. Na sídlišti, které odrůstá, zapsali v lednu do 1. ročníku rekordních 93 dětí.

„Další jsme museli odmítnout, kapacita bývalých jeslí má své hranice,“ dodává ředitelka školy BLANKA JANOVSKÁ a vysvětluje, že odmítají děti z velké dálky, jako je Beroun a Zdice. „RVP nám potvrdil, že cesta, kterou jsme si před léty vybrali, je správná.“

Zájem rodičů zase dokládá, že takovou školu si pro své děti představují. Zpočátku museli učitelé své okolí přesvědčit, že když děti chodí do školy rády, neznamená to snížení kvality. Koberce ve třídách a spokojení žáčci byli pro nezasvěcené kritiky, bohužel i z řad pedagogů, synonymem her bez obsahu. Až umístění v odborných soutěžích a počet žáků přijatých na víceletá gymnázia ulámaly hroty pomluvám.

„Také proto jsme se rozhodli přihlásit k ověřování RVP a v rámci ŠVP jsme si začali vytvářet vnitřní systém hodnocení.“

JAK SE TVOŘÍ SYSTÉM VNITŘNÍ evaluace

Zatímco ministerstvo stále ještě halí nový způsob hodnocení do otazníků, desítka pilotních škol ty své ověřuje v praxi.

„Také tápeme, přece jenom je to radikální změna. Jak hodnotit dovednosti, když některé se začnou tvořit v první, ale hotové budou třeba až v 9. třídě? Pomohly nám kompetence, které stanoví RVP ZV.“

Po prostudování RVP ZV učitelky vypsaly očekávané kompetence pro jednotlivé vzdělávací oblasti 1. stupně ZŠ a podle svých zkušeností je rozdělily do vyučovacích předmětů ročníků 1 – 5. Tato konstrukce, společná pro celou školu, tvoří jádro ŠVP. O ni se opírá každá učitelka při stanovení svých tematických plánů a tím pádem i při průběžném hodnocení práce žáků. Některé školy se rozhodly přiřazovat očekávané kompetence k osnově výuky, kterou si vytvořily. Tady to vzali z opačného konce. K získání kompetencí hledají ty nejvhodnější cesty. 

„Zatím máme opravdu jen základ jednotlivých předmětů, který budeme rozvíjet, například mezipředmětovými vztahy. Průběžně dopisujeme, co se nám v kterém okruhu osvědčilo.“

Kompetence pro příslušný ročník si každá učitelka rozpracuje podle složení své třídy do celého školního roku. V něm si pak stanoví úseky, v jejichž závěru bude hodnotit, do jaké míry každý žák zvládl kompetence daného předmětu. 

JAK HODNOCENÍ VYPADÁ

Různí se třídu od třídy, učitelku od učitelky. Pro ilustraci nabízíme výňatek z hodnocení matematiky uprostřed 4. ročníku: Učitelka si stanovila na základě kompetencí deset úkolů, které bude hodnotit. Například: Dělím jednoduché příklady se zbytkem. Umím rýsovat kolmice. Ke každému úkolu přiřadila tři stupně zvládnutí: Umím bezpečně, umím s chybami a ještě musím procvičovat. Všechno sestavila do tabulky, kterou dostane každý žák. 

Jako první se zhodnotí žáci. Nejen zařazením do jednoho ze tří stupňů, ale také komentářem na druhé straně listu. Teprve pak připojí své stručné zhodnocení i komentář učitelka. Vyjádřit se mohou i rodiče.

ukázka z praxe

  • Petr: Musím procvičit dělení velkým číslem. Učitelka: Souhlasím s tvým názorem, musíš také získat víc jistoty při řešení slovních úloh, kde ti chybí soustředění a trpělivost, někdy i snaha.
  • Anička: Pořád se snažím, vyplňovat tenhle papír není jednoduché, ale důležité, je těžké hodnotit sám sebe.
    Učitelka: Ano, hodnotit sám sebe je opravdu těžké. Myslím však, že jsi začala dobře, důležité je chtít na sobě pracovat.
    Rodiče: Oceňujeme samostatné hodnocení z Aniččiny strany i metodu, která učí děti přemýšlet. Děkujeme.
  • Andrea: Nemám žádný komentář, snad příště. Učitelka: To je škoda, neuškodilo by ti sama se nad sebou zamyslet. Máš schopnosti na lepší výsledky.

„Jsme na začátku,“ připomíná B. Janovská. „Způsobů hodnocení je spousta, chceme se domluvit ještě s dalšími školami, porovnat své zkušenosti. Na základě propracovaného hodnocení by pak mohly učitelky stanovovat individuální plány pro každé dítě. Osnova by byla jasná, doplňovala by se podle toho, co který žák potřebuje buď zopakovat, nebo naopak rozšířit.

Známka nebo slovní hodnocení?

Základem je dohoda s rodiči.

„Snažím se je přesvědčit klady slovního hodnocení, ale v každé třídě se nám to nepodaří.“

Pokud rodiče souhlasí, hodnotí se slovně u prvňáčků, někdy i v 2. ročníku, ve 3. se většinou přechází na klasické známkování. Slovní hodnocení je však provází. Pro učitelky náročná záležitost.

„RVP a kompetence nám při psaní slovního hodnocení pomohly,“ tvrdí jak ředitelka, tak učitelka 4. A třídy BLANKA STAŇKOVÁ. „Nesvádí nás to k frázím, prostě popisujeme, jak žáci postupně získávají odpovídající kompetence.“

Odpadá balast, zůstává dřeň.

„Na přání rodičů známkuji,“ říká B. Staňková, „ale kdybychom měli před čtyřmi lety takhle propracovaný systém hodnocení, myslím, že by známky nevyžadovali. Teď dostanou přesný popis toho, co jejich dítě zvládá. Například v češtině zdaleka nejde jenom o gramatiku, hodně stavíme na komunikačních dovednostech. Jak umí žák diskutovat, jestli umí položit otázku, jestli neskáče kamarádovi do řeči, zda dokáže vyslechnout názor druhého a obhájit ten svůj. Tyhle kompetence hodnotíme, rodiče vidí jak a mohou se k tomu vyjádřit. Gramatika tvoří necelou třetinu hodnocení českého jazyka.“ 

Například dyslektikům takové hodnocení výrazně pomáhá, nesníží ale nároky dětem, které pak chtějí pokračovat na víceletém gymnáziu?

„Těm, které na gymnázium mají, určitě neublíží. Všem pomůže rozvinout komunikační dovednosti. To, co jinde dělá potíže i mnohem starším žákům.“

SKOK DO NEZNÁMA

Zajímala mne reakce učitelek, když před ně ředitelka předestřela své záměry. Přece jen to znamená dost práce nad běžný průměr.

„Před jedenácti lety jsme tu začínaly od podlahy, sbor se utvářel v tomto stylu. Kdo tak nechtěl pracovat, odešel,“ konstatuje B. Janovská. „Jako první jsme prošly kurzem RWCT – Čtením a psaním ke kritickému myšlení, dokonce tu máme dvě mezinárodní lektorky RWCT.  Všechny jsme absolvovaly kurz činnostního učení (čtyři učitelky jsou jeho lektorkami), jsme proškoleny kooperativními metodami, projektovým vyučováním. Těší nás takhle pracovat.“

Všechny nápady nemají ze své hlavy. Některé získaly při dalším vzdělávání, jiné spoluprací s podobně naladěnými školami, ze zahraničních zkušeností. 

„Tohle objevování nikdy neskončí. Teď třeba hledáme nejvhodnější formu pro závěrečné vysvědčení.“

V pololetí si prvňáčci přinesli domů ještě zvláštní vysvědčení vlepené do žákovské knížky. Na levé straně základní kompetence, které měli v jednotlivých předmětech v tomto období zvládnout. V prostředním sloupci několik úrovní zvládnutí dovednosti, v pravém čtyři malá kolečka. Čím víc jich dítě vyplnilo, tím lépe se v dané oblasti cítilo. Učitelka pak zaškrtla úroveň, které žák podle jejího názoru dosáhl. 

UKÁZKA Z PRAXE

  • Český jazyk – skládání slov z hlásek, slabik: 1) bez chyb, 2) občas prohození písmen, 3) nedodržení délky samohlásky, 4) slova složí pouze s pomocí.
    Porozumění textu: 1) bez problémů, 2) musí znovu hledat odpověď, 3) čte bez porozumění, ví málo o čteném textu. 
  • Matematika – slovní úlohy: 1) vypočítá, sestaví odpověď, 2) vypočítá, ale nesestaví odpověď, 3) někdy prohodí početní operaci, popř. zapomíná odpověď, 4) nedokáže bez pomoci vybrat správnou početní operaci.
    Stejným způsobem jiná učitelka připravuje průběžné hodnocení jednoho předmětu, popřípadě jedné oblasti. Na jeho základě pak připravila v pololetí žákům dopis jako slovní hodnocení.
    „Jsme zvyklé mezi sebou spolupracovat od samého začátku. Nenajdete tu rivalitu. Jistě, jsme tu samá ženská, ke konci školního roku už může být nálada všelijaká. Ale když je třeba, zabereme a táhneme za jeden provaz.“

ŽÁKY UČÍ HODNOTIT PORTFÓLIO I „VLÁDA“

Portfólia dnes najdete skoro v každé třídě, i když pokaždé v trochu jiné podobě. Každé dítě má svůj šanon, do kterého si schovává své práce. Někde podle rady učitelky, jinde podle toho, co samo považuje za důležité. Teď se učitelky domlouvají, že by od příštího školního roku získala portfólia na základě RVP jednotnou kostru, ovšem tak aby individualita třídy zůstala zachována.

„V mojí třídě si děti zakládají portfólio pro každý školní rok nové, ale všechna zůstávají ve třídě. Žáci si vybírají sami, které své práce do něj uloží. Diktát, sloh, výtvarnou práci, hodnocení… Ostatní práce vkládají „do koše“, který je také součástí portfólia, ale nepředpokládá se, že by do něj kromě vlastníka někdo nahlédl. Časem však může žák zjistit, že by něco „z koše“ rád vrátil zpátky. Třeba pro porovnání, jak se za rok, za dva vypracoval,“ vysvětluje B. Staňková. A tak portfólio učí žáky, co to je vývoj.

Její čtvrťáci mají už druhým rokem také svoji vládu. Členy vlády je polovina třídy, ministerstva i jejich náplň si děti zvolily podle toho, co je třeba ve třídě zajistit. Najdete tu ministra tabule, květin, mlíček, knihovny, internetu… Jednou za čtvrt roku musí obhájit svoji činnost. Děti se také učí jednat o problémech jako v parlamentu, diskutovat. I když… 

„Když jsme si ráno povídali o zážitcích z víkendu, zjistila jsem, kolik dětí se dívalo na Nedělní partii na Primě. A prý: Paní učitelko, ty politici vůbec nevěděli, jak mají diskutovat. Pořád si skákali do řeči, neposlouchali se, až je musela paní redaktorka napomínat. To by se u nás nestalo.“ Pak není problém vysvětit, co je zákonodárná a co výkonná moc, když si to ve třídě vyzkouší na vlastní kůži.

MAJÍ SE UČITELÉ EVALUACE BÁT?

„Jakmile začnou pracovat s RVP ZV, zjistí, že hodnocení postavené na kompetencích - podle nejnovější verze na očekávaných výstupech - je logické,“ tvrdily nezávisle na sobě obě učitelky.

„Naopak obtížné pak bude klasické známkování. Jak ohodnotíte známkou, zda se žák zapojuje do diskuze ve třídě? Na jedničku, na dvojku?,“ pokračovala B. Staňková.

„Většinu kompetencí tvoří dovednosti, které se nedají naučit za měsíc. Copak mohu dítěti napsat známku, když se s kompetencí teprve seznamuje? Musím zachytit vývoj. Když mi žák při prvním hodnocení napíše, že mu to zatím moc nejde, při druhém že trénoval, a už umí, i když občas s chybami, přece nebudu hodnotit, že mu to na začátku nešlo. Když má švadlena za týden ušít šaty, taky jí nebudu denně nadávat, že je ještě nemá. V tom je podle mého názoru největší problém současného hodnocení ve škole. Tady také vidím největší klad RVP ZV – že při hodnocení můžeme zachytit pokrok, který žák při získávání kompetencí udělal.“

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz