archiv
Učitelské noviny č. 09/2004
tisk článku

Ministerstvo není prosebník, ale zákazník

Pro A. Muchu je škola dlouhodobým klientem

Po překotném a poněkud neobratně zorganizovaném odchodu vrchního ředitele sekce SIPVZ MŠMT na konci loňského roku se stal v pochopitelně nervózní atmosféře novým ředitelem odboru SIPVZ, na který byla sekce transformována, ANTONÍN MUCHA.


Odkud jste přišel? zajímali jsme se.

Poslední tři roky jsem byl podnikatelem, před tím jsem pracoval do 31.12.2000 v PVT (Podnik výpočetní techniky, a.s. pozn. red.), prošel jsem v něm všemi řídícími funkcemi. Mým hlavním zaměřením byla výpočetní technika, ale nejvíc mě zajímalo obchodování a navrhování projektů s využitím výpočetní techniky. Tyto projekty měly záběr jak v České republice, tak i například na Slovensku a hledal jsem i jinde v zahraničí.

V době vašeho nástupu do funkce se hovořilo o vašich velmi blízkých vztazích k některým firmám generálního dodavatele, že jim prý půjdete víc na ruku než váš předchůdce Ing. Svoboda.

Vývoj vztahu ke GD šel od nezdařeného startu projektu SIPVZ přes podepisování smluv (Já je studoval a musím říci, že v obchodě je vždycky na tom lépe ten silnější – a když mu podepíšete smlouvy, nemůže se nikdo divit, že po vás chce, abyste je dodržoval.), k vypjaté situaci v době šetření NKÚ a pak ke zklidnění, či spíše k zmrtvění tohoto vztahu. Skutečně jsem dostal jako jeden z úkolů, abych tuto záležitost řešil. Vycházím z filozofie, že musíme být obchodními partnery. Ministerstvo není prosebník, ale zákazník. Myslím, že si to GD již začal uvědomovat.

Co se mých kontaktů s GD týká, nikdy jsem nespolupracoval ani s AutoContem, ani s LangMasterem, ani s Microsoftem…

Objevila se také informace, že firma, kterou jste vedl (Anopress, s.r.o.), zkrachovala.

Podnikatelský záměr, u jehož zrodu jsem stál, vznikl na přelomu roku 1996/97. Jednalo se o první komerční informační rafinerii v ČR. Ovšem informační zdroje, se kterými chtěla pracovat, se ukázaly jako uzavřené. Přesto tento výjimečný projekt nakonec vznikl a fungoval. V roce 2001 byl Anopress s.r.o. sice převeden do konkurzu, ale správce konkurzní podstaty rychle zjistil, že nejde o špatný podnikatelský záměr. Podržel tedy firmu a ta se transformovala do Anopress IT a.s., která dodnes běžně a úspěšně podniká.

Jaký jste dostal na MŠMT úkol?

Dostal jsem nabídku, abych převzal tento odbor s tím, že je třeba zlepšit oblast řízení projektu a že je nutné zlepšit vztahy s generálním dodavatelem. Na nabídce mě zaujala šíře projektu, jeho zaměření chápu do budoucna jako velmi perspektivní. Měl jsem prostě ve svém „stáří“ chuť pustit se ještě do jednoho velkého projektu…

Říkáte – při svém stáří – kolik je vám let?

Pětapadesát.

To snad není tolik… Bude jedinou personální změnou váš příchod, nebo chcete vyměnit lidi, kteří sem minulý rok přišli?

Při mém příchodu byla v odboru velmi nervózní atmosféra a mým prvním a zásadním úkolem bylo stabilizovat tým pracovníků. Navrhl jsem naopak posílení odborné činnosti, udržel klíčové pracovníky a naopak počítám s rozšířením odboru o dva pracovníky, kteří by posílili program P II (zavádění softwaru do výuky, pozn. red.), na který očekáváme veliký nápor.

Zastávám základní princip, který jsem se naučil v obchodě - že každý klient, malý i velký, je zákazník a jako k takovému je nutné se k němu chovat. A to funguje i na ministerstvu školství vůči školám, které za klienty považuji. Stále se všichni učíme. Snažíme se vyhovět – to nám vytvoří renomé, které potřebujeme.

Jak hodnotíte loňskou práci sekce SIPVZ?

Loni všichni zdědili řadu minulých  problémů a museli je vyřešit. Podařilo se jim najít procesy a projekty, které praxe potřebovala. Důležité je, že se školy mohly vzniku těchto programů účastnit. Zcela přirozeně se tak vytvořila skupina úspěšných, se kterými bylo možné řešit náročnější úkoly. A ti ostatní mohli začít přejímat zkušenosti těch, kterým se tyto první kroky povedly.

Mluvíte o založeném systému projektů pro implementaci výukového softwaru do výuky…

Ano. Je to myšlenka, která otevřela SIPVZ školám, což považuji za stěžejní. Chtěl bych, abychom na to navázali a dali jim i možnost rozhodovat o vlastním výukovém projektu –koho jím osloví, jak svou nabídku pojmou. Přitom budou muset zajistit, aby výstup jejich projektu byl kvalitní a srovnatelný se zadáním.

Kromě toho se začal důsledně uplatňovat systém dotací, které dojdou skutečně až do ruky toho, kdo o projekt usiloval a byl vybrán, bez dalších prostředníků, bez přerozdělovacího mechanizmu. A na konci čeká každého vyúčtování a kontrola – nejen finanční, ale i věcná. Musí odpovědět na otázku – splnils, cos slíbil? A každý další se bude moci na výstupy podívat a zhodnotit jejich kvalitu. A tak logicky vzniká zdravá konkurence. Skvělá je i myšlenka pečetí, které mohou získávat jednotlivé vzdělávací programy.

Co chcete vy přinést nového?

Byl bych rád, kdybychom se mohli s našimi klienty z terénu setkávat na vlastních odborných akcích, na konferencích. Abychom jim přímo mohli říci, co děláme, kam míříme. Aby nešly informace jen „studeným“ počítačem. Aby se dále posílila např.pozice evaluačního webu a e-gramu jako zdroje další nabídky školám ze stávajících cílů SIPVZ a následně po roce 2005 i v SIPVZ jako dlouhodobém procesu.

Chtěl bych vydávat roční „zprávy o stavu SIPVZ“, říci, co se podařilo, co ne. Věcně a otevřeně.

Rád bych tu uplatnil i svůj zájem o portál jako o prostředek předávání informačního a znalostního obsahu.

A co mohou čekat červené školy?

V minulém roce byl vládním usnesením prodloužený termín realizace SIPVZ do roku 2006, kdy je možné z projektu SIPVZ čerpat peníze – ovšem na infrastrukturu budou finanční prostředky až v roce 2005 a 2006. Do té doby doporučuji, aby se tyto školy snažily uplatnit ve vyhlašovaných projektech.

RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz