archiv
Učitelské noviny č. 26/2004
tisk článku

Amerika už objevena byla

Ve snaze změnit současnou školu a více ji přiblížit nejen potřebám současnosti, ale i budoucnosti se mnozí domnívají, že ohlédnutí do historie je nejen zcela zbytečné a nepatřičné, ale že nás i zdržuje od řešení mnoha důležitých aktuálních problémů. Současná představa o proměně školy od výuky podle osnov k rámcovým a školním vzdělávacím programům je prezentována nejen jako výrazně revoluční, ale také jako změna potřebná a plně odpovídající současné době. Školní výuka prý bude zbavena přetrvávajícího bezduchého memorování a učení nazpaměť, jejím základem již nebudou encyklopedické vědomosti, ale stane se jím utváření klíčových kompetencí a dovedností žáků, jejich schopnost nacházet a vyhodnocovat informace. Jako programové formulace to zní hezky a jistě nejsou důvody s nimi v obecném pojetí nesouhlasit. Určité otazníky vyvolává spíš jejich realizace. Je přitom charakteristické, že tyto otazníky jsou tím zřetelnější, čím více se ohlížíme právě do oné zatím spíše opomíjené a přehlížené historie.


Najdeme v ní totiž množství dokladů o tom, že o mnoha věcech, o jejichž potřebnosti hovoříme současným jazykem dnes, hovořili svým jazykem již dávno před námi naši předkové. A že není na místě ani přesvědčení o tom, že zásadní a podstatné změny školy je možno (případně nutno) spojovat jen s jakousi oficiální, třeba i zákonnou změnou, která byla někým schválena a vyhlášena a byly na ni poskytnuty určité finanční prostředky.

Nemám v této souvislosti žádnou potřebu připomínat pedagogické zásady J.A.Komenského, protože ty jsou mezi učiteli - alespoň v zásadních a podstatných rysech - všeobecně známy. Chtěl bych spíše jen ve stručném nárysu upozornit na to, že mnohé současné představy a požadavky na školní výuku, o nichž se domníváme, že nedílně patří až k naší současné „společnosti vzdělání“, nebyly nijak cizí ani našim předkům a dokonce ani před několika stoletími.

Je možno citovat například Kodicillův řád z roku 1586, který jasně stanovil, že učitelé by měli při výuce rozlišovat potřebné od nepotřebného a že by neměli učit zbytečnosti při opominutí věcí důležitých a potřebných. Učitelé sami pak měli být svým žákům vzorem. Měli být pilní a spravedliví a taky zdraví - protože nemocný člověk toho mnoho nenaučí! Měli být žákům vzorem i v krásné a čisté výslovnosti a v pěkném psaní. Další ze známých školních řádů - řád Benedikta z Nudožer z roku 1607 - zdůrazňoval ve výuce názornost, systematičnost, spojení teorie s praxí a důležitost žákovské četby. A jedna z prvních metodických příruček pro učitele - Methodní kniha z roku 1777 - poučovala učitele o důležitosti názornosti ve výuce, o dodržování postupu od prostého k složitému a od známého k neznámému. O deset let později - v roce 1787 - bylo při přísných zkouškách prvních krajských školdozorců (tedy inspektorů) zdůrazněno, že učitelé by vždy měli ponechat žákům volnost otázek a že žáci mají být vedeni k samostatnosti. Že výuka ve škole má být zábavná, ale i praktická a užitečná a že místo bezduchého memorování má ve školách místo názorný výklad a živé líčení.

Dnes již zapomenutý Vincenc Zahradník (1790-1836) pak zdůrazňoval, že ten, kdo má učiti jiné, nesmí nikdy přestat se učit a zdokonalovat se sám. A učitel že má učit vždy s veselou myslí a tváří, protože tak přenáší veselou mysl i na své žáky a teprve pak se mu učení ve škole dobře daří. Kdyby tento katolický kněz dnes vystoupil na kterémkoli setkání učitelů v rámci jejich dalšího vzdělávání, jistě by měl se svými myšlenkami zcela mimořádný úspěch!

Neškodí si připomenout ani skutečnost, že v 19. století učitelé velmi dobře věděli, že umění učit spočívá v tom, že učitel umí zaměstnávat smysly, paměť, fantazii, rozum, soudnost i srdce svých žáků. Ze své přípravy na povolání ve středoškolských učitelských ústavech si odnášeli i přesvědčení, že povahová a intelektuální kvalita učitele je mnohem důležitější než zdokonalování učebnic a metod výuky a že každý učitel by měl mít řádný charakter. Neboť nikde jinde se pokrytec neprozradí tak rychle jako ve škole. A protože maturita na učitelských ústavech nedávala oprávnění k ničemu jinému než k vyučování, nestudovali na nich ti, kteří by nechtěli učit, nebo ti, které by již prostý pohled na skupinku živých dětí znervózňoval. Studenti učitelských ústavů byli již v letech svého studia náležitě hrdí na svoji sounáležitost s učitelským stavem a učitelské sbory na učitelských ústavech si byly plně vědomy toho, že připravují budoucí učitele. Všestranné, ale i praktické a metodické přípravě svých žáků přizpůsobovaly  veškeré formy své výuky a neměly žádnou osobní, ale ani úřady vynucenou potřebu hrát si před svými studenty na jakési katedrové vědce.

Z ohlédnutí do historie je také zřejmé, že naši předkové požadovali pro učitele i dvě zcela základní věci - dobré vzdělání a odpovídající materiální zaopatření. První proto, aby svému povolání dostačili, druhé proto, aby ve svém povolání vytrvali.

Příkladem toho, že je možno podstatným způsobem změnit školu i bez vyhlášené, oficiálně schválené a povolené reformy či zákona, je životní příběh Františka Hergeta, který stál v letech 1767 -1784 v čele inženýrské technické výuky v Praze (tedy v instituci, z níž se vyvinulo České vysoké učení technické). Když výuku přebíral, tísnilo se okolo stolu v jeho bytě šest studentů. Když po letech s výukou končil, odcházel z ústavu, který měl zcela běžně 100, někdy i 200 studentů (což bylo více než univerzitních studentů medicíny). Ústav zaměstnával i výpomocné učitele a dva dílenské mistry, měl k dispozici velké prostory, posluchárnu a strojní halu, vlastnil neobyčejně cenné sbírky ze všech technických a přírodovědných oborů, měl vybudovanou bohatou odbornou knihovnu a shromáždil početnou kolekci map a plánů. To všechno Herget nedokázal na podkladě jakési radikální reorganizace, na kterou by někdo poskytl možnosti a finance, ale především stálým a úporným tlakem, snahou získat pro technické vyučování vždy více, aniž vlastně někdo zpozoroval, že již dávno překročil hranice, které mu byly původně vykázány. Tento rozmach byl ovšem také odrazem podstatných změn, které do výuky přinesl. Zavedl ve studiu přesný řád, důsledně oddělil přednášky pro jednotlivé ročníky a oprostil výuku od dosud tradičního zaměření pouze na fortifikační umění a teorii dělostřelby a plně rozvinul obory civilního stavitelství a zeměměřičství. Tedy obory nejen žádané, ale i výrazně perspektivní. Herget byl ve svém úsilí o rozvoj technické výuky inspirován jistě i oprávněnou nedůvěrou právě v jakési centrálně připravované a řízené reformy, které by změny umožnily. Uvědomoval si liknavost byrokratických úředníků i složitost příprav všech centrálních rozhodnutí. Navíc se poučil i z neúspěšných snah o reformu univerzitního studia. Studijní komise, která měla reformu univerzitního studia připravit, byla jmenována v roce 1713. Přestože za dvacet let žádnou reformu nepřipravila, nebyla ani zrušena...

Ohlédnutí do historie našeho školství nás sice může připravit o mnohdy až opojný pocit objevitelů něčeho nového, protože zjistíme, že určité věci dělali a realizovali již naši předkové (a mnohdy nejen lépe, ale i poučeněji a rychleji), vyzbrojí nás ale současně jistou kritičností (protože se budeme na mnohé věci dívat zbaveni již nemístných iluzí) a potřebnou skromností. Poznání, že zdaleka nejsme mistry světa a že bychom neměli posuzovat školu našich předků s pochybovačným úsměškem  jen proto, že oni ještě neměli ve svých školách počítače, by bylo veskrze pozitivní. Je ovšem zapotřebí mít stále na paměti, že vždy by nám mělo jít především o to, jaká je naše škola dnes a jaká by měla být v budoucnosti. Proto i to ohlédnutí do minulosti by nikdy nemělo být staromilsky zálibné. Mělo by být spíše rychlým, ale častým pohledem do zpětného zrcátka v jedoucím autě. Pohledem, který je důležitý proto, abychom si zachovali celkový přehled a věděli, co všechno už zůstalo za námi a co bychom neměli - mnohdy i za zbytečně vyhazované grantové peníze - jako novodobí Kolumbové zbytečně objevovat. Amerika již jednou objevena byla a hrát si po letech na její objevitele lze už jen ve virtuální realitě. Budoucnost našeho školství takovou hrou ale nijak pozitivně neovlivníme.

František Morkes,
Pedagogické muzeum J.A.Komenského v Praze

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz