archiv
Učitelské noviny č. 26/2004
tisk článku

Může se bakalář učitelství uživit?

Systém strukturovaného studia je nepropracovaný 


Současným trendem evropských vysokých škol je maximálně strukturovat studium. Jsou však obory, které pro své specifické rysy nelze jednoduše rozdělit na program bakalářský, magisterský a doktorský. Především lékaři, právníci a také učitelé přistupují k rozčleňování pregraduálního studia s pochopitelnou nedůvěrou. Rada vysokých škol (RVŠ) se zvláště v posledním roce zaměřila právě na problematiku strukturování studia budoucích pedagogů.


Chybí standardy učitelské profese

„Nejsem jednoznačným zastáncem strukturovaného studia učitelství, a to především v případě prvního stupně. Student nemůže během tří let zvládnout základy celého spektra předmětů, které pak bude na škole učit. Navíc jsem toho názoru, že se jim musí didakticky věnovat hned od počátku studia. Za optimální považuji situaci na mnoha evropských školách, kde vedle sebe paralelně existuje jak strukturované, tak nestrukturované studium učitelství. Až praxe by měla ukázat, který model je pro nás výhodnější,“ říká JAN MELICHAR, předseda pracovní komise RVŠ pro přípravu učitelů z Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Přestože je situace ve strukturovaném studiu pro jednotlivé stupně učitelství podstatně rozdílná, existuje zde několik problémů společných pro první i druhý stupeň a také pro učitelství pro střední školy.

Především nejsou zatím stanoveny takzvané standardy učitelského vzdělávání, tedy konkrétní požadavky na přípravu učitelů pro jednotlivé stupně škol. Přestože jeden pokus zde již byl: Nově vypracované standardy výzkumného týmu posuzovala na jaře minulého roku právě komise RVŠ, jíž předsedá Jan Melichar: „Standardy nebyly kvalitně zpracovány. Zejména se zcela zapomnělo na některé střední odborné školy a také nebyla věnována dostatečná pozornost specifice gymnázií. Hlediska byla příliš obecná a opomíjela specifika nižšího a vyššího sekundárního vzdělávání. Celkově byly zatím navrhované standardy příliš početné a složitě formulované, podobné pro základní i střední školy, protože málo respektovaly věkové zvláštnosti dětí a mládeže.“

A je ještě jeden důvod, proč je potřeba vytvořit novou verzi standardů: V době jejich přípravy nebyly aktuální rámcové vzdělávací programy. Bez nich je však jakákoliv modernizace přípravy učitelů nemyslitelná.

Kromě standardů zde schází expertní posouzení přípravy budoucích učitelů (podle Jana Melichara je to především záležitostí MŠMT), dále chybí analýza situace v zahraničí (jaké modely existují a které z nich se osvědčily).

Koeficient je nízký

Strukturované studium učitelství je v mnoha směrech ekonomicky efektivní: studenti, kteří poznají během bakalářského studia směrovaného na navazující magisterský studijní program učitelství, že nechtějí učit, mohou odejít jako „hotoví“ vysokoškoláci do „neučitelské“ praxe, nebo pokračovat ve studiu v jiném oboru. Také přezaměstnanost na některých pedagogických fakultách a údajná nízká kvalita studia by se tak přirozeně vyřešily.

Otázkou však zůstává, jestli není nutné změnit výši státní dotace pro pedagogické fakulty, aby strukturované studium bylo skutečně krokem vpřed, nikoliv jen formální změnou. O co jde?

Dotace na studenta je v rámci normativu hodnocena podle koeficientu daného studijního programu. Zatímco koeficient pro učitelské studium je zhruba 1,2, pro umělecké obory se pohybuje kolem 3,5. Pokud tedy posluchač studuje hudbu nebo výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě, škola na něj dostává podstatně méně peněz od státu, než kolegové z umělecké školy. Týká se to i přírodovědných oborů, kde

přírodovědecké fakulty mají koeficient kolem čísla 2. 

„Studium na pedagogických fakultách je tak podceňováno a požadavky na akreditaci učitelských programů nejsou vyváženy s ekonomickými možnostmi realizace programů. Například studium učitelství pro první stupeň vyžaduje integraci příbuzných předmětů, koordinaci práce velkého počtu vyučujících různých oborů, nutnost kontaktní výuky a dostatečnou pedagogickou praxi na fakultních školách,“ dodává Melichar.

Na druhou stranu nepovažuje Jan Melichar za dobré, aby se učitelství pro první stupeň prodlužovalo ze současného čtyřletého nestrukturovaného studia na pětileté strukturované. Náklady na studenta by podle něj zbytečně vzrostly. „V současném pojetí by totiž nedošlo k prohloubení studia, ale jen k administrativnímu rozdělení a prodloužení.“

Neúspěšný experiment a zavádějící teorie

Učitelství pro první stupeň základních škol není zatím strukturováno na žádné vysoké škole v ČR. Doposud podnikly univerzity dva pokusy. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity předložila návrh na takovéto studium, byl však Akreditační komisí (AK) zamítnut. Na Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci probíhalo strukturované studium pro 1. stupeň základní školy jako experiment. Projekt byl však nakonec vyhodnocen jako neúspěšný.

„Hlavní problém byl v tom, že ředitelé základních škol si nevěděli s absolventy bakalářského studia rady. V té době ještě platila pro učitele dvanáctitřídní platová stupnice a ředitelé tyto bakaláře zařazovali do osmé třídy, tedy jako učitele, který nemá vůbec žádnou kvalifikaci. Mnoho z těchto absolventů bylo proto nuceno pokračovat v magisterském studiu,“ uvádí Melichar.

Z materiálů RVŠ také vyplývá, že ani organizace samotného studia nebyla bez problémů. Učební plán nebyl dostatečně propracován a například státní závěrečná bakalářská zkouška z matematiky s didaktikou byla počítána i jako státní závěrečná magisterská zkouška!

U strukturace studia učitelství pro první stupeň se objevil také zcela odlišný model. Pochází ze Slovenska. Bakalářské studium by bylo zaměřeno na mateřské školy a navazující magisterské studium pak na první stupeň základní školy. „Jsem proti takovémuto experimentu. Jde o zcela odlišné věkové zvláštnosti dětí. Pro mateřinky musí existovat úplně jiná příprava než pro děti prvního stupně,“ myslí si Melichar.

Druhý stupeň mají v Plzni a v Brně

Strukturované studium učitelství pro druhý stupeň základních škol je zatím ve stádiu experimentů. Ty momentálně probíhají na dvou vysokých školách: na Západočeské univerzitě v Plzni a na Masarykově univerzitě v Brně. Každá z obou škol zvolila svůj přístup ke strukturovanému studiu učitelství. Zatímco v Plzni je bakalářský studijní program pojímán jako všeobecná příprava v daném spektru oborů, na kterou navazuje magisterský studijní program učitelství dvouoborových předmětů pro 2. stupeň základní školy, v Brně je bakalář připraven být asistentem učitele.

V Plzni se studenti ve dvou bakalářských studijních programech (Jazyková a kulturní studia a Přírodovědná studia) po prvním semestru rozhodují, zda si vyberou pedagogickou orientaci, nebo profesní zaměření. Definitivně své rozhodnutí pak potvrdí až u bakalářské zkoušky, kde si vybírají buď učitelské zaměření, nebo specializační. Bakalář učitelské větve pak získá základy jednak oborů, které jsou předstupni dvou aprobačních předmětů v navazujícím magisterském studiu, jednak pedagogicko-psychologických disciplín.

Nejpropracovanější systém je však zatím bezkonkurenčně v Brně. Tam je studium učitelství realizováno hned v devíti bakalářských programech a ve stejném počtu na ně navazujících magisterských studijních programů, například fyzika, matematika, občanská výchova nebo výtvarná výchova. Bakalářský studijní program je označován jako pedagogické asistentství, tedy třeba Pedagogické asistentství technické a informační výchovy pro ZŠ. 

Dublování u studia pro střední školy

Dvoustupňové studium, ve kterém se připravují učitelé pro střední školy, se realizuje již na řadě fakult. Podobná situace v organizaci studia je jak na přírodovědeckých či filozofických fakultách, tak na fakultách pedagogických. Bakalářský stupeň je většinou neprofesní a je zaměřen k dalšímu odbornému, případně učitelskému dvou-předmětovému navazujícímu magisterskému studiu. Nastává tak situace, že na některých vysokých školách dochází ke zdvojování bakalářského i magisterského studijního programu. Ekonomicky je pro univerzity tato situace pochopitelně neúnosná, a proto dochází mezi fakultami jedné a téže vysoké školy k dohodám o rozdělení jednotlivých studijních programů a oborů. Při takovéto restrukturalizaci samozřejmě musí logicky docházet i ke snižování počtu pracovních míst. Z vysoké školy pak musí většinou odejít učitelé pedagogické fakulty. Odborníci se shodují, že jde pravděpodobně o jeden z důvodů, proč se některé pedagogické fakulty brání strukturovanému studiu učitelství pro střední školy.

Nejde však o jediný příklad toho, jak se strukturované studium učitelství, respektive obor s potencionální vazbou na učitelství, může dublovat. Tentokrát je to však zdvojení nikoliv paralelní, ale v rámci navazujícího studia, což se již bezprostředně týká i studentů: „Studium se dubluje, protože fakulty někdy vkládají do bakalářského studia to, co je i v navazujícím magisterském studiu. Student se tedy se stejnými informacemi setká dvakrát. Pokud by studijní programy byly kvalitně zpracovány, nemuselo by to, zejména z hlediska pedagogiky, vadit. Mělo by tak jít o jakési spirálovité studium, kde by se s daným tématem student setkával znovu na vyšší úrovni,“ sděluje svůj názor Jan Melichar.

Akreditační komise má jasné stanovisko

Akreditační řízení v AK a jejích pracovních skupinách je náročné. Důvodem je šíře oborů učitelského studia. Ta zaměstnává všechny pracovní komise i celou AK.

AK není rozhodně nakloněna nějakému živelnému zavádění strukturovaného studia učitelství. Současný názor jejích členů na strukturované studium učitelství je různý, oficiální názor je však v podstatě jasný: Učitelství pro střední školy je možné při splnění příslušných kritérií akreditovat. Učitelství pro druhý stupeň základních škol akreditovat, ale zatím pouze jako experiment. A učitelství pro první stupeň základních škol neakreditovat.

„V AK dochází k názorovému vývoji. Původně byli její členové i proti strukturovanému studiu učitelství pro druhý stupeň. Dnes se situace změnila. Zjišťuji, že k posunu postupně dochází i v doposud odmítavém postoji k akreditaci strukturovaného studia pro první stupeň. Někteří členové AK ho již připouštějí,“ tvrdí Melichar.

Na závěr Jan Melichar hodnotí význam nových trendů v organizaci přípravy budoucích učitelů: „Strukturované studium učitelství má jednu nepochybnou přednost, která reaguje na současnou situaci – většina absolventů pedagogických fakult nikdy učit nepůjde. V takovém případě je pak bakalář strukturovaného studia obecně lépe připraven pro trh práce. (Vycházím z předpokladu modelu, že bakalářský stupeň je zaměřen na daný obor, teprve navazující magisterské studium je orientováno na pedagogiku a psychologii.) Přiznám se však, že jiné klady na strukturovaném studiu učitelství nespatřuji.“

LUKÁŠ DOUBRAVA

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz