archiv
Učitelské noviny č. 06/2004
tisk článku

Hodnocení vzdělávání podle představy ministerstva školství

Ministerstvo školství zaslalo do připomínkového řízení krajům materiál, který obsahuje vizi, jak by mělo probíhat hodnocení výsledků vzdělávání na základních a středních školách. Jde o dokument ještě nehotový a neschválený vedením rezortu, oficiální záměr tedy může být jiný, i když zřejmě ne podstatně. Jde však o natolik závažnou a školami obávanou věc, že jsme se rozhodli s představami ministerstva, byť stále pracovními, seznámit čtenáře a nejdůležitější pasáže tohoto pracovního textu okomentovat.


Místo úvodu

Odhlédněme od úvodních částí dokumentu, které nejsou tolik podstatné, a podívejme se rovnou na důvod, proč vůbec ministerstvo školství s vizí evaluace škol přichází. Ačkoli to není v textu výslovně zmíněno, je nad slunce jasné, že právě tato oblast by měla být hlavní pracovní náplní ministerstva. Probíhající (byť nijak slavně) decentralizace v řízení školství dává či měla by dát do vínku tomuto úřadu víc pravomocí k hodnocení škol či lépe k vytvoření systému hodnocení a viditelně ubrat páky k jejich přímému řízení.

Ministerstvo správně říká – „Chybí systém hodnocení.“ (Odhlédněme podruhé tentokrát od toho, čí je to vina.) A stejně správně dodává: „Pojďme ho vytvořit. Je to sice na nás, v naší odpovědnosti, ale domluvme se na něm se zřizovateli i školami.“ Ministerstvo se totiž oprávněně obává, že budou-li jeho záměry příliš direktivní a školy na ně nebudou připraveny, může to jeho dobré úmysly zdiskreditovat. Mimochodem s kraji již byl dokument projednán a byl jimi v podstatě kladně (samozřejmě s připomínkami) přijat.

Když hovoříme o tom, co systému chybí (a tedy proč je třeba ho změnit), buďme konkrétnější.

V prvé řadě není sám systém. Některé dílčí evaluační projekty jsou před dokončením nebo ve stadiu rozpracování jako třeba nová maturita či nový výuční list, nicméně zatím chybí jejich napojení na vzdělávací kurikulum či přesněji rámcové vzdělávací programy. V těchto dokumentech totiž vězí utajeny vzdělávací cíle, a právě ty jsou první podmínkou pro „výrobu“ (a to asi hodně drahou) hodnotících nástrojů. Logika věci pokračuje - s těmito nástroji, až jednou vzniknou, se musí naučit zacházet všichni – učitel, škola, zřizovatel, ministerstvo školství a logicky také inspekce, která z nich sepíše inspektorskou kuchařku.

S tím souvisí i „proces přechodu od zjišťování kvality vstupu (přijímačky) ke zjišťování výstupů (maturita, výuční list)“, který byl teprve zahájen – a to víc na střední škole než na základní, kde dnes chybí hodnocení na výstupu úplně.

Materiál také obsahuje kapitoly o autoevaluaci škol. Jde o téma, které školy (většinou) „neumí“ – jednak se jí bojí jako veřejného doznání vlastních chyb, jednak na ni nejsou učitelé vyškoleni a chybí i vnější „mustr“, který by školám s jejím zavedením pomohl, a právě to by mohla být parketa MŠMT, která v dokumentu s jeho zavedením počítá.

Takže shrneme-li zmíněné, můžeme říct, že dnešní systém nesystém hodnocení vychází z přežitého centralistického pojetí školství, v němž existuje snad jediný obecně fungující způsob evaluace, kterým je hodnocení žáka učitelem (a povýtce i hodnocení ČŠI), a to je pramálo.

Pojďme se tedy podívat, co ministerstvo školství vlastně (předběžně) navrhuje.

Evaluace na výstupu

Když pomineme průběžné hodnocení žáků na školní úrovni, které by mělo být zaměřeno na jejich osobní pokrok, dobře známou reformu maturitní zkoušky a právě nastartovanou reformu výučního listu (viz UN č. 2/2004), pak asi nejdůležitější (a také zatím nejpropracovanější) se zdá být kapitola nazvaná Ověřování vzdělávacích výsledků žáků 5. a 9. ročníků základních škol.

Pokud bude záměr ministerstva naplněn, půjde o poměrně revoluční čin. Zkoušky na základní škole by byly naprostou novinkou, i když se o něčem podobném dlouhá léta bez konkrétního výstupu diskutuje. Někteří představitelé základních škol již prý vyjádřili ochotu princip hodnocení akceptovat – s tím, že samozřejmě bude záležet na způsobu jeho zavedení.

Ministerstvo školství říká, že smyslem tohoto ověřování je „nejen objektivnější výběr vzdělávací dráhy po ukončení povinné školní docházky, ale i standardizovaná (a systémová) identifikace vzdělávací situace každého žáka, a tím i jeho individuálních vzdělávacích možností, potřeb a optimálních cílů“.

Ideový návrh zkoušek

Ministerstvo školství vychází z předpokladu, že

  • hodnocení bude pro všechny žáky povinné, protože pro monitorování vzdělávacích výsledků na národní i školní úrovni jsou potřebná data o všech cílových skupinách;
  • volba hodnotících nástrojů bude vycházet z rámcových vzdělávacích programů;
  • budou užívány standardizované testy (včetně otevřených úloh), bude znám způsob administrace i vyhodnocování testů, jejich zaměření i struktura, konkrétní úlohy budou užity jen jako jejich ilustrace;
  • předmětem hodnocení bude pravděpodobně míra jazykové, matematické, popř. přírodovědné gramotnosti a míra obecných studijních předpokladů (zejména kognitivních schopností);
  • zadání úloh i jejich hodnocení bude prováděno na centrální úrovni (v součinnosti s kraji – zejména na úrovni jejich vyhodnocování), testování v jednotlivých oblastech by mělo být prováděno postupně, např. v týdenních či čtrnáctidenních intervalech, aby se vyloučilo náhodné selhání žáka;
  • zahájení hodnocení v souladu s novým RVP se předpokládá v horizontu nejméně 9 let, přičemž u pilotních programů zaměřených na externí evaluaci (resp. celonárodní testy žáků 5. a 9. ročníků) se předpokládá zahájení v horizontu 5 let a zahájení hodnocení s využitím současných programů za současných podmínek v horizontu 3 let.

Místo přijímacích zkoušek?

Ministerstvo školství plánuje využít výsledků hodnotících zkoušek s přijímáním do maturitních oborů na středních školách, včetně víceletých gymnázií. Nechce zrušit přijímací řízení jako takové, ale pokud se idea osvědčí, mohly by tyto zkoušky zcela nahradit přijímací zkoušku – pokud ji ředitel školy vypíše. Podle prvních ohlasů by některé středoškolské asociace nebyly principiálně proti.

Centrální zkoušky by byly výhodné přinejmenším ze dvou důvodů – jednak handicapem stávajících přijímaček je jejich rozkolísaná schopnost vybrat ty uchazeče, kteří se vybrat mají, a jednak svým zhusta formalistickým obsahem negativně působí na výuku základních škol. Navíc neobjektivní přijímačky dnes vedou kraje jako zřizovatele středních škol k najímání soukromých agentur, které na zakázku školám v regionu připraví baterie přijímacích testů.

Kromě toho je návrh na použití evaluačních testů na základní škole pro přijímání uchazečů na školu střední v souladu s obecně přijímaným trendem, který přesunuje hlavní váhu z výběru uchazečů do vyššího stupně na závěrečné hodnocení žáků při ukončování nižšího stupně.

V tuto chvíli ministerstvo pracuje na realizačním projektu, který by určil, jaké bude pojetí testů či jak budou distribuovány a zabezpečeny proti zneužití, ale i způsobjejich konečného využití.

Monitoring, ne žebříčky

Je více než zřejmé, že se objeví hlasy obávající se zneužití výsledků evaluace na základní škole k jiným než zamýšleným cílům. Třeba jako rozhodujícího hlediska při optimalizaci škol.

Ministerstvo tvrdí – „Něco takového by se nemělo stávat.“ Jde tu podle něj především o monitoring výsledků vzdělání, který by měl posloužit k reflexi žákům, školám, zřizovatelům i ministerstvu. Nicméně dodává, že nemůže zcela vyloučit možnost, že zřizovatele výsledky žáků ovlivní v jeho rozhodování i v procesu optimalizace. "Zřizovatel by ale měl vzít v úvahu, s jakými dětmi škola pracuje, zda podmínky pro výuku – kde má zřizovatel řadu povinností – neovlivňují výsledky."

Centrální hodnocení by nemělo nahrazovat či mít podstatný vliv na hodnocení žáka učitelem v průběhu školní docházky. Na rozdíl od nové maturity by neovlivnilo známku na vysvědčení či získání stupně vzdělání. Ministerstvo zdůrazňuje, že v žádném případě by nemělo sloužit k zavádění nejrůznějších žebříčků škol či úspěšnosti zřizovatelů. Stejně tak by se nemělo stát nástrojem k posuzování výkonu učitelů. Ke každému z uvedených příkladů, říká ministerstvo, je třeba vzít jiná kritéria hodnocení než právě budoucí hodnotící testy.

Autoevaluace neboli sebeevaluace

A konečně, zatím nejméně rozpracovaným tématem je sebeevaluce škol. Ministerstvo ji chápe jako nástroj autonomie školy a profesionalizace učitelů a plánuje zavést evaluační kritéria (kurikulum, výsledky učení, klima školy, řízení atd.) a nástroje, podle nichž by školy vlastní sebeevaluaci prováděly. I v tomto případě počítá s jejich tvorbou ve spolupráci se školami i zřizovateli. Zdá se ale, že v nejbližších měsících s hotovým projektem nepřijde – na rozdíl od hodnotících zkoušek pro základní školu, přesto se hodlá o konceptu sebeevaluace se svými partnery dohodnout zhruba v polovině tohoto roku.

PETR HUSNÍK

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz