archiv
Učitelské noviny č. 06/2004
tisk článku

Integrace mentálně postižených již není experimentem

„Už to dávno přestal být experiment – vždyť zajišťoval to, na co má každé dítě nárok – tedy vzdělávání podle vlastního výběru, respektive podle výběru rodičů,“ říká ředitel odboru speciálních škol MŠMT JIŘÍ PILAŘ o novele vyhlášky o základní škole. Novelizací této vyhlášky se možnost, aby se mentálně postižené dítě vyučovalo v běžné škole, stala standardem. Ředitel školy nyní může rozhodnout, aniž by musel žádat o souhlas MŠMT.


Je 400 škol hodně, nebo málo?

Před deseti lety začal experiment v Hradci Králové. Rodiče tehdy nedali souhlas s přeřazením dítěte do speciální školy, ale ředitel základní školy ho podle tehdejších pravidel přijmout nemohl. Situaci bylo nutné řešit právě experimentem. Zpočátku se zájem zvyšoval pomalu, ale přibližně od roku 2000 do experimentu vstupovaly desítky škol ročně. V loňském roce jich bylo již zhruba sto. Celkově se do experimentu zapojilo na 400 škol.

Je pochopitelné, že rozvoji experimentu nahrál vývoj počtu dětí vstupujících do školy. Vždyť během posledních tří let klesal počet nastupujících do 1. tříd každoročně o víc než 30 000 dětí. V boji o žáka byl proto i mentálně postižený dobrý. „Je to ale dobře – při splnění podmínek, že se například pracuje podle individuálního plánu sestaveného v součinnosti učitele, rodiče a speciálně pedagogického centra, podle vzdělávacího programu zvláštní či pomocné školy, podle učebnic vhodných pro žáky s mentálním postižením, pod supervizí speciálně pedagogického centra, v případě potřeby za pomoci asistenta učitele atd.,“ říká MARTA TEPLÁ z odboru speciálních škol MŠMT.

Otazník nad 2. stupněm

SPC Dítě spolu se speciální mateřskou školou tvoří celek, který stojí za integrací mnoha dětí nejen v Praze 8. Pomáhá hlavně rodinám s dětmi s těžším mentálním postiženími, už tradičně tu nacházejí útočiště rodiče dětí s Downovým syndromem. Právě při tomto SPC vznikl Klub rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem, který má celorepublikovou působnost.

SPC Dítě stálo spolu s rodiči a školou za integrací malého Dana, která již letos trvá čtyři roky. Dan prošel integrací v předškolním věku, neměl však podle ředitelky SMtŠ a SPC MARIE HORÁZNÉ štěstí na zvláštní školu. Proto spolu s maminkou hledali jinou cestu – a tou bylo využití tehdejšího experimentu s integrací dítěte do základní školy…

Podobným způsobem „rozmístili“ po školách za pět let na 20 mentálně postižených dětí. V posledním roce jich do základních škol nastoupilo šest.

Jistě, jak ředitelka M. Horázná, tak pracovnice SPC MILOSLAVA STARÁ a BLANKA PLETICHOVÁ potvrzují, že výhodou pro integraci dítěte s mentálním postižením do základní školy, je jeho integrace v předškolním věku. A ještě lépe je, když je postižení rozpoznáno co nejdříve a dítěti i rodině je věnována péče od narození. Právě Downův syndrom je postižení rozpoznatelné od nejútlejšího věku.

Úspěšně integrovat mentálně postiženém dítě je jedna nejednoduchá věc – druhý zásadní zlom nastává v okamžiku, kdy integrovaný žák ukončí 1. stupeň. Do té doby se o něho stará většinou jedna učitelka, dítě si je relativně blízké minimálně věkově se svými spolužáky, nevstupuje do hry puberta…

Právě přestup na 2. stupeň budou muset v SPC Dítě spolu se školami řešit u několika klientů v tomto roce. Přestože se při integraci ředitelů škol ptají, zda počítají s integrací dětí i na 2. stupni, ochota je jedna věc a možnosti věc druhá. Problém je řešitelný několika cestami. Učitelka (spolu s asistentkou, na které je dítě zvyklé) může přejít se třídou a s postiženým dítětem jako třídní na 2. stupeň a zajistit výuku redukované látky. Je možné založit speciální třídu, do níž by chodilo více integrovaných dětí, které by na některé předměty chodily do běžných tříd – například na výchovy. Uvažovat se dá i o přechodu postiženého dítěte do zvláštní školy – je však třeba velmi pečlivě vybírat zvláštní školu i z hlediska složení třídy. Pokud by v ní byli žáci s výchovnými problémy, mohly by nastat potíže - zvlášť s downiky, kteří jsou velmi lehce ovlivnitelní. Rodiče také mohou přejít s dítětem do některé z alternativních škol – waldorfské, montessoriovské, které metodami práce často mají k integraci postižených blízko. Existuje i řešení, kdy učitelka přechází do 3. třídy, mentálně postižené si bere s sebou a učí ho paralelně s ostatními – podle programu 5. a 6. ročníku zvláštní školy. Toto řešení však je pouze odkladem.

„Nelze říci, které řešení je správné – záleží stejně jako při integraci na individuálních možnostech a schopnostech dítěte, na posouzení rodičů, školy a odborníků z SPC,“ říká M. Stará.

B. Pletichová ještě dodává, že integrace není pouze řešením pro postižené dítě a pro tento okamžik. „Uvědomme si, že ve třídě sedí budoucí zaměstnavatelé postižených lidí. Pokud projdou touto zkušeností v dětství, nebudou mít problémy dát v dospělosti práci postiženému.“

Stavím na dobrovolnosti

Fakultní základní škola Na Slovance v Praze 8 vstoupila do experimentu v roce 2000. Po dvou letech nastoupil do školy další mentálně postižený chlapec. Ředitelka školy ALENA PELANTOVÁ vzpomíná na dobu, kdy za ní Danova maminka spolu s pracovnicemi SPC Dítě přišla. Jistě, byli ve škole zvyklí integrovat děti se specifickými poruchami učení, i těžšími, měli zkušenosti s prací podle individuálního vzdělávacího plánu. Ale péče o dítě s Downovým syndromem, to bylo něco nového. „Oslovila jsem zkušenou učitelku, která měla nastoupit do první třídy,“ říká ředitelka – jako základ pro toto rozhodnutí označuje odvahu a chuť zkusit nevyježděnou cestu. Učitelka o downicích mnoho nevěděla – ponořila se do knih, které si půjčila v SPC, absolvovala kurzy a odborné semináře, účastnila se schůzek integrujících učitelů (které probíhají dodneška) učila se za pochodu. Podle ředitelky má speciální pedagog výhodu na rozdíl od řadového učitele v tom, že má informace o příčinách a důsledcích postižení a o práci s postiženými dětmi. Ne každý speciální pedagog na základní škole je však ochoten pracovat s mentálně postiženými dětmi. „Proto je pro mne důležitý zájem a ochota učitelky s těmito dětmi pracovat a doplňovat si vzdělání,“ vysvětluje ředitelka. A nejde jen o ochotu jedné učitelky. Dítě se na chodbě, při dozorech, v jídelně setkává i s ostatními. I ti si musejí zvykat na jeho zvláštnosti.

Organizačně to pro školu mnoho neznamenalo. Rozvrh nebylo nutné upravovat, učitelka si práci s dětmi organizuje sama. S vybranými dětmi z různých škol pracuje M. Stará z SPC přímo na škole. Horší je to ale s finanční stránkou věci. A. Pelantová spočítala, že náklady (na plat pro asistentku, kterou dělají dvě vychovatelky na dohodu a která se dítěti ve vybraných předmětech věnuje individuálně), na zvýšené nadtarifní složky pro učitele a na pomůcky (a to si řadu z nich vyrábí učitelka sama) potřebuje škola ročně okolo 50 000 korun na dítě. Tyto peníze škola nárokuje na magistrátu jako náklady související s integrací. Loni skutečně dostali tolik, že to téměř celé výdaje spojené s integrací pokrylo. Předloni jim ale bylo přiznáno pouze 1000 korun… Nicméně v předchozích letech pomohly o.s. Rytmus a nadace Bariéry, maminka dítěte se zase zřekla ve prospěch školy mzdy na svou práci na škole v přírodě… V penězích ale není skryt snížený počet dětí ve třídě – kolegyně z paralelního ročníku pomáhají tím, že si své třídy naplní na vyšší počty.

Přechod na 2. stupeň i ona vnímá jako problém. „Stavím na dobrovolnosti,“ říká ředitelka a váhá, zda by skutečně všichni vyučující na druhém stupni byli ochotni tento úkol přijmout. Nejde o to, že by třeba nechtěli, ale každému to prostě není dáno. Přechod do dalšího ročníku bude věc, kterou budou muset řešit ve spolupráci s maminkou a SPC.

Dala jsem si podmínky

MILADA FLEKOVÁ získala v roce 2001 za svou péči o Dana, žáka s Downovým syndromem, Cenu Martina Palase. Přiznává, že před čtyřmi lety vlastně nevěděla, na co kývla. Půl roku poté studovala, učila se, zjišťovala potřebné informace, neznala víkend. „Byla to moje profesionální čest, chtěla jsem si dokázat, že se dokážu o postižené dítě postarat. Konečně, dětí s různým postižením a třeba i s poruchami chování je ve škole stále více. A Dan byl velmi příjemný, hodný, choval se slušně…“ Dnes už zná náročnost práce ve třídě s integrovaným dítětem. „Když Dan chybí, mám pocit, že mám dovolenou,“ usmívá se.

Dala si ale podmínky. Nejdřív bude Dan chodit jen na hodinu, další týden na dvě… Postupně se seznámí se školou i s učitelkou, zvyknou si i ostatní děti. Péče o Dana nesmí být na úkor péče o ostatní děti. A to se podle ní podařilo. Dan se učí podle programu zvláštní škola, při matematice pracuje s asistentkou, při ostatních předmětech rozděluje M. Fleková pozornost mezi Dana a ostatní děti. Při čtení Dan píše, když ostatní čtou, a naopak čte, když ostatní píšou. Někdy mu pomůže spolužák – všichni ho velmi pěkně mezi sebe přijali. Je prostě jeden z nich. Vědí, že se o něho někdy musejí postarat, ale nemají ho za „plyšového medvídka“. Klidně ho okřiknou, když dělá něco, co nemá. „Když jdu s dvaceti dětmi na výstavu, vždycky mi některé dvě děti hlásí – paní učitelko, nebojte, my jdeme s Danem,“ přibližuje M. Fleková denní běh událostí.

Nebylo to hned na začátku takové. Dan nevěděl, co se smí, co ne. Trochu zkažen ze zvláštní školy všem tykal, občas plácl učitelku po zadku. Když se mu ale klidně a jasně vymezily mantinely, když se mu řeklo, co se smí a co ne, dokázal se postupně přizpůsobit. Podařilo se to i proto, že má velmi dobré rodinné zázemí, že triumvirát škola – SPC – rodina funguje společně, že nejde proti sobě.

Učitelka se také této spolupráce bude dovolávat při řešení postupu Dana do další třídy. Sama dostane zase první třídu, tím se Danovy možnosti zužují. Bude nutné najít cestu, kterou by nejlépe zvládl.

***

Otevření integrace mentálně postižených dětí, převedení experimentu do standardního postupu je dobrá věc. Aby byla ale integrace dobrou věcí i pro dítě a jeho okolí, je nutné splnit řadu podmínek – a na řadu otázek ještě odpovědět. Ne každé dítě, ne každá rodina (a ne každá škola) všechny podmínky splní. I proto si važme speciálního školství, které se dokáže často na špičkové úrovni postarat o děti, pro které by nebyla integrace přínosem.

RADMIL ŠVANCAR

Pro integraci mentálně postiženého dítěte V základní škole je důležité

z hlediska SPC:

  • rodina musí mít o integraci zájem
  • rodina musí být připravena na úzkou spolupráci s SPC i školou
  • dítě musí být na integraci připraveno láskyplnou, ale nerozmazlující a důslednou výchovou v předškolním věku
  • nezáleží tolik na míře intelektového postižení dítěte
  • dítě však musí být sociálně zdatné
  • škola musí integraci vnitřně přijmout
  • škola musí vytvořit podmínky pro integraci dítěte
  • škola musí spolupracovat s SPC

z hlediska ředitelky školy:

  • chtít
  • najít ochotnou učitelku
  • zajistit odborné zázemí kontaktem s SPC či PPP
  • najít vhodnou a ochotnou asistentku
  • nastudovat legislativu (zákony, vyhlášky, osnovy pro zvláštní či pomocnou školu, pravidla pro klasifikaci…)
  • seznámit se záměrem všechny zaměstnance školy
  • dohodnout se na spolupráci s rodiči žáka
  • zajistit financování integrace (uvědomit si, že to pro školu může znamenat ekonomickou zátěž)

z hlediska učitelky:

  • chtít
  • odborně se připravit (vědět pokud možno půl roku dopředu, jaké dítě bude integrováno), znát osnovy, speciálně pedagogické postupy, stále přicházet s novými pomůckami, vzdělávat se průběžně, účastnit se schůzek s dalšími integrujícími učiteli
  • navodit pravidelnou a věcnou spolupráci školy, rodičů a SPC, nejen v rámci individuálního vzdělávacího plánu
  • stanovit si podmínky, za kterých přijmete integraci a trvat na nich
  • informovat rodiče všech dětí
  • vysvětlit přiměřeně situaci dětem
  • průběžně informovat ostatní učitele
Downův syndrom je vrozená chromozomální vada. Pojmenována byla podle anglického lékaře Johna Langdona Downa, který v 19. století syndrom popsal. Místo 23 párů chromozomů má jedinec 22 párů a jednu trojici chromozomů (proto je DwS někdy označován jako trizomie). Dispozice pro DwS je uložena v 21. chromozomu. DwS nelze vyléčit. Lidé s DwS mívají šikmo posazené oči, menší postavu, krátký krk, jsou náchylnější k některým nemocem. Vždy je přítomno mentální postižení různého stupně.
< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz