archiv
Učitelské noviny č. 04/2004
tisk článku

Téma UN: Potřebujeme nový školský zákon?

Když nebyli školští lídři koaličních stran schopni dohodnout se na návrhu školského zákona, vyzval premiér Špidla k jednání jejich předsedy. Zatímco ČSSD a KDU-ČSL by společnou řeč našly, US-DEU na ni neslyší. Pedagogové však na nový školský zákon marně čekají už několik let. Byla by mezi nimi „dohoda možná“? I to je možné vystopovat v odpovědích zástupců profesních asociací a pedagogických seskupení, jimž jsme položili otázku:


Potřebujeme nový školský zákon – a proč? 

EVA OPRAVILOVÁ, Asociace předškolní výchovy:

Pro nás je připravovaný zákon významný hlavně tím, že uzákoňuje způsob přípravy učitelek mateřských škol. Říká, že je pro ně zcela legitimní vysokoškolské vzdělání - ať už v bakalářské nebo jiné formě. V současné době vládne v této otázce dualismus. Povinným předpokladem je střední odborné vzdělání; vyšší odborné a vysokoškolské vzdělávání je záležitostí osobní iniciativy - vyžadované ale není. Návrh zákona otázku výrazně posouvá.

Pokud jde o postavení předškolní výchovy, řekla bych že diametrální rozdíl mezi stávajícím a novým zákonem není. Návaznost jednotlivých stupňů školské soustavy, mám teď na mysli rámcové vzdělávací programy, je pro předškolní výchovu zajištěna vyhláškou. Díky ní mohou mateřské školy podle Rámcového programu pro předškolní vzdělávání pracovat už druhý rok. V oblasti předškolní výchovy transformace proběhla a funguje, legislativní potvrzení nepotřebujeme.

Ale… Neznáme nejnovější podobu zákona a upřímně řečeno, z určitých věcí máme obavy. Objevují se například tlaky zřizovatelů, aby mateřské školy přijímaly děti ještě před třetím rokem života. Překračuje se zákonem doporučený maximální počet dvaceti dětí v jedné skupině. Nevím ovšem, do jaké míry by tohle nový zákon vyřešil.

Pro mne osobně je důležité, že některé změny už se prosadily logikou věcí, jak se zvolna mění myšlení lidí. Na druhou stranu, jestliže je proti zákonu v odborné veřejnosti takový odpor, o jakém slyším, snad by bylo lepší nechvátat a v souladu s odborníky připravit kvalitní normu.

KAREL BÁRTA, prezident Asociace základního školství (AZŠ):

Nový školský zákon je nutný, vždyť ten stávající je z roku 1984! I když byl mnohokrát novelizován, podstata a princip byly vytvářeny v dobách normalizace. Neznám v republice odvětví, které by se 14 let po revoluci řídilo tak dlouho předrevolučními normami. Předložený návrh však zvyšuje byrokracii a administrativu, která se v současné době na školy valí ze všech stran. Zákon mluví o institucích, ne o vzdělávání. Nevytváří podmínky pro realizaci rámcových vzdělávacích programů. Špatně je v něm řešeno financování škol, návrh zachovává současný stav financování velice složitým způsobem agregovanými normativy, které vůbec nepřihlížejí ke konkrétním podmínkám. Vidí pouze počet žáků, ale nezohledňují specifika oblastí. Například v Praze je neúplných škol určitě jen minimum, zato v horských a podhorských podmínkách je málotřídek hodně. Rozdíly pak vedou k jejich likvidaci. Snad ani Němci a komunisti nezavřeli tolik škol, kolik jich má být nyní zavřeno. Je to velice smutné a současná vláda by se měla nad tím zamyslet.

Domnívám se, že nestačí všechny nesrovnalosti vládního návrhu řešit připomínkami, protože špatný je už samotný princip. Není to jen názor naší asociace, jak tvrdí paní ministryně, zákon odmítají všechny asociace, které sdružuje CZESHA.

JOSEF VONDRÁČEK, předseda Asociace pedagogů základního školství

Školský zákon školy potřebují, aby nastolil pravidla pro vzdělávání. Za prvořadé považujeme zakotvení rámcových vzdělávacích programů jako závazných norem. Nemyslíme si, že návrh zákona omezuje autonomii škol, ani že zvyšuje administrativu. K některým jeho ustanovením máme výhrady, neodmítáme ho však jako celek. To, co se díky P. Marešovi nyní rozpoutalo, považujeme za nezodpovědné. Až příliš to připomíná taktiku, s níž byl odsunut návrh zákona předkládaný E. Zemanem. Nesouhlasíme s tím, aby návrh P. Buzkové potkal stejný osud. Zneužívání vzdělávání k politickým zájmům považujeme za nezodpovědné. Pro všechny musí být prioritou zájem žáka a jeho začlenění do života. Bohužel, čtyři roky se zdá, že jde víc o zájem určitých skupin, odborných i politických, něco vyzískat. Zákon by měl být postoupen parlamentu, aby v průběhu projednávání mohly být odstraněny nedostatky, které bezesporu má. Argumentovat celoživotním vzděláváním jako důvodem pro blokování projednávání zákona už na jednání vlády, je laciné. Podmínkou pro celoživotní vzdělávání je prostupná školská soustava a rovné vzdělávací podmínky pro každého a to zákon umožňuje. Kdyby opravdu šlo o další vzdělávání, stačil by odstavec v návrhu školského zákona s odkazem na připravovaný zákon o celoživotním vzdělávání. Nebo jde o něco jiného? Doufejme, že ne o likvidaci školského systému a nastolení tržního mechanismu do vzdělávání od počátku povinné školní docházky.

JAROSLAV FUKSA, předseda Asociace základních uměleckých škol (AZUŠ):

Školský zákon je zcela jistě velmi důležitou legislativní normou, na kterou všechny školy již řadu let netrpělivě čekají. AZUŠ se vyjadřovala ke všem dosavadním návrhům zákona a řada připomínek, které podala, byla do zákona zapracována. Za nejdůležitější považujeme skutečnost, že návrh zákona nadále řadí základní umělecké školy mezi plnohodnotné vzdělávací instituce, které svým žákům poskytují dlouhodobé systematické vzdělávání v jednotlivých uměleckých oborech a jsou nedílnou součástí vzdělávacího systému ČR. Největší problém vidíme v délce dosavadních jednání, která již trvají několik roků. Všichni politici by si měli uvědomit potřebu tohoto zákona a respektovat názory z praxe, názory a připomínky odborné pedagogické veřejnosti.

Karel Rýdl, předseda PAU:

PAU již od svého vzniku výrazně požaduje úpravu v oblasti legislativy vzdělávání, která by neřešila jen nahromaděné problémy minulosti, ale otevírala svobodný prostor pro budoucí rozvoj již pátým rokem proklamované vládní priority. V souvislosti s posledním návrhem „školského zákona“ z prosince 2003, lze jen znovu opakovat: PAU, o.s. prohlašuje, že nový zákon je vzhledem k rychle se proměňujícím společenským podmínkám nezbytně nutný. V řadě jevů se již decentralizovaná vzdělávací praxe dusí nedostatkem potřebného rozhodovacího prostoru. I když stávající návrh vůbec není ideální (je o institucích a ne o procesech, zavádí či potvrzuje zbytečnou administrativu, omezuje právní subjektivitou garantované rozhodovací kompetence ředitelů škol) a nerespektuje v řadě věcí určující vývojové trendy (zásadní provázanost s celoživotním vzděláváním a rozvojem lidských zdrojů, efektivní komplexně hodnotící systémy, rovnost podmínek pro všechny zainteresované apod.), měl by již jen např. vzhledem k nutnosti prosazení nové kurikulární politiky (zejména pro cíle RVP a ŠVP) a zajištění podmínek pro vzdělávání cizinců dostat šanci v prvním kole projednávání v PS PČR, která nejlépe ukáže politickou a snad i odbornou průchodnost zákona, jehož tvůrci málo respektovali potřeby již decentralizované praxe a od roku 2000 výrazně posunuté možnosti plurality a demokratizace vzdělávacích podmínek, schválených Vládou ČR v podobě tzv. Bílé knihy. Lze jen znovu opakovat, že pokud hlediště netleská jevišti, obvykle se něco chybně jeví na jevišti, nikoliv v hledišti. Podrobné připomínky PAU byly samostatně nebo pod hlavičkou SKAV zasílány i k předchozím verzím návrhu zákona, včetně formulací potřebných úprav.

František Dobšík, předseda ČMOS pracovníků školství

Norma, která je v současné době v platnosti, je velmi nepřehledná. Nový školský zákon by byl posunem k lepšímu. Neříkám, že je dokonalý, ale zlepšil by možnosti vzdělávacího systému.

Přínos vidím na rozdíl od řady jiných například v zavedení školské právnické osoby. Chápu ji jako určitou pojistku proti tlakům, které mohou na školu směřovat. Pokud například dojde zcela k přesunu kompetencí ve financování škol na kraje, pak by školská právnická osoba mohla autonomii škol podpořit.

Co se rámcových vzdělávacích programů týká, dá se říci, že na mateřských školách se osvědčily. Jistě, pilotní programy nejsou zcela reprezentativní. Přesto si myslím, že základním školám by mohly rámcové vzdělávací programy přinést větší pedagogickou svobodu, o které hovoří i charta učitelů. To současné zákony nenaplňují. Škola by si mohla více přizpůsobit vzdělávací program svému regionu nebo kolektivu učitelů, který se podaří řediteli sestavit.

Připomínky, které jsme ke školskému zákonu měli, ministerstvo školství zapracovalo, proto k němu nemáme výhrady a myslíme si, že by měl být přijat. Konečně, díky práci na vzdělávacím programu by v budoucnu měli být učitelé zařazováni i do 13. třídy, aby nemuseli čekat na zlepšení finančních podmínek díky věkovému automatu. To by nepřijetí školského zákona velmi zkomplikovalo.

Radek Sárközi, předseda AŠO – UOK

Lepší než přijmout školský zákon, který připravilo ministerstvo školství, je nepřijímat žádný zákon. Tento nový školský zákon totiž vůbec nerespektuje názory odborníků ani asociací. Je to jen opsaný školský zákon, který už dvakrát neprošel parlamentem.

Z odborného hlediska je zřejmé, že se v zákonu zapomnělo na rodiče jako zadavatele vzdělávání, také se ve vzdělávání moc nepočítá s žáky. Hlavně se v něm hovoří o tom, o čem bude rozhodovat ministerstvo školství, které by chtělo řídit všechno. Když se pracovníků ministerstva školství ale zeptáte, kdo za co zodpovídá, odpovídají – to je na krajích, to je na obcích. Chovají se alibisticky.

Nový školský zákon není žádným přínosem, jsem odpůrcem i rámcových vzdělávacích programů. Jediným přínosem by snad bylo to, že by existovala jedna právní norma, která by pokryla školství. Nicméně školství dneska funguje i za stávající legislativy. Přijmout nový školský zákon by bylo dobré, kdyby byl kvalitní.

Před časem jsem navrhoval, aby vznikl tým zástupců odborů, asociací, odborníků a představitelů MŠMT a třeba i opozice, která by do toho taky měla mluvit. Zákon o školství by neměl být jenom vládním zákonem. Tento tým by sestavil základní teze, a teprve potom by se měl psát zákon. To je však práce nejméně na dva roky, takový tým měl být sestaven už dávno.

Současný zákon už existoval za ministra Zemana – a možná byl ještě o něco lepší. Než přijmout současný návrh, raději bych počkal, vytvořil zmiňovaný tým, do něhož bych přijal i zástupce rodičů a žáků. Úředníci by tomu pak měli dát jen právní formu. I kdyby byl současný návrh přijat, stejně by do dvou let musel být připraven jiný, úplně jiný, dobrý zákon.

Petr Hanák, předseda Asociace pracovníků SPC, ředitel SPC Blansko

Školský zákon školství potřebuje, neboť na jeho schválení do jisté míry závisí schvalování prováděcích předpisů nižší právní síly, jako jsou vyhlášky atd. Pro oblast speciálně pedagogických center je důležitou a dlouho očekávanou normou "Vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školství" včetně příloh vymezujících např. standardní a nadstandardní činnosti jednotlivých typů poradenských pracovišť včetně vymezení kompetencí v rámci integrovaného poradenského systému v ČR po převodu zřizovatelských kompetencí na kraje. Vydání vyhlášky před schválením dlouho připravovaného a tolikrát odloženého zákona by bylo legislativně obtížné, ne-li nemožné, neboť nová vyhláška se v mnoha paragrafech musí odvolávat na paragrafy školského zákona.

Nový školský zákon bude celostátně závaznou normou na řadu let dopředu, a proto by se jeho přípravě měla věnovat značná pozornost. Osobně mám pocit, že jeho nepřijetím se české školství nezhroutí, ale dlouhodobá "politická tahanice" o jeho znění mi připadá poněkud tristní. Zákon musí definovat jen to nejnutnější, aby nebyl příliš svazující a aby přinesl více liberálnosti a autonomie do činnosti škol. Školství 21. století musí být o vzdělávacích programech a o podpoře možnosti optimálního vzdělávání všem od talentovaných až po handicapované. Zároveň zákon musí zjednodušit administrativu škol, která lety neustále roste a bytní.

Jiří Knoll, předseda Asociace poradenských pracovníků ve školství, ředitel PPP Pardubice

Školství velice potřebuje nový školský zákon. Bílá kniha přinesla řadu zajímavých vizí, k jejich uskutečnění je ale nezbytné vytvořit podmínky. A právě vytvoření těchto podmínek, podkladu pro to, aby bylo možné nové myšlenky, které se v Bílé knize objevily, dotáhnout do konce, je v tuto dobu nutné přijmout školský zákon, který by s nimi počítal. Pro poradenství je „důležitější“ možná druhý zákon – o pedagogických pracovnících. Ale i kvůli němu je nutné přijmout školský zákon, aby dostala školská legislativa pevnější rámec. Školství potřebuje novou pevnou platformu, na jejímž základě bude fungovat.

Josef Filouš, předseda Unie školských asociací ČR – CZESHA

Ve znění, které bylo předáno do vlády, by nový školský zákon neměl projít. Hlavní důvod je prostý – pokud neexistuje alespoň přiměřený konsenzus mezi ministerstvem školství na jedné straně a zřizovateli škol a většinou z pedagogického terénu na straně druhé, je evidentní, že něco není v pořádku a že by proto tak důležitý zákon neměl spatřit světlo světa. Bude-li přijat, můžeme se dočkat toho, že začne škodit. K návrhu jsme se vyjadřovali mnohokrát a některé naše námitky byly respektovány, nicméně na textu jako celku se toho příliš nezměnilo. Přestože vznikal dlouhou dobu, nerespektuje změny ve veřejné správě, a proto by měl být přepracován.

Pokud by ale neprošel, bude nutné začít přemýšlet o novelách, které by uvedly v život nejdůležitější změny, s nimiž se nedá počkat. Jde podle našeho názoru o rámcové vzdělávací programy. Mateřinky na ně již netrpělivě čekají, základní školy je už ověřují a jejich uzákonění by jistě přispělo k urychlení příprav těchto dokumentů pro střední školství. Co se týká zavedení nové maturity, jsem na vážkách. Začít bychom měli i v tomto případě od rámcových programů. Jsme schopni přežít i se stávajícím modelem maturitní zkoušky.

Petr Lacina, předseda Sdružení učňovských zařízení

V navrhovaném znění by návrh školského zákona neměl být přijat. Jeho první pozitivem je zavedení rámcových vzdělávacích programů, druhým, byť pozitivní jen zčásti, je hledání evaluačního svorníku na výstupu stupně vzdělání, proto vítáme rozdělení maturitní zkoušky na společnou a školní část. Co nám chybí, je zavedení podobného principu na konci základní školy. A zatřetí – na konečné verzi návrhu bylo vidět, že na něm konečně zapracovali právníci.

Bohužel negativa převládají. Tím největším je financování. Zákon se sice tváří, že by mělo být normativní a výkonové, ale není tomu tak. Navíc si myslíme, že není nijak zabezpečena vazba mezi obsahem rámcových vzdělávacích programů a školních vzdělávacích programů a tokem peněz. Za naprosto zbytečné a hlavně nesystémové považujeme zavedení dvou dvouúrovňových rejstříků – škol a školských právnických osob. Z textu vypadla modulová výuka, chybí nám kreditní systém, není dořešen systém certifikací a vlastně vše, co souvisí s otevřeností tohoto zákona celoživotnímu vzdělávání. Pokud by zákon neprošel, měly by být uzákoněny rámcové vzdělávací programy a nová maturita.

ph, št, šv

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz