archiv
Učitelské noviny č. 04/2004
tisk článku

Propuštění učitelé by měli dostat nejméně čtyři platy

říká předseda odborů

Minulý rok byl rokem skutečné odborové stávky, ve které přes 70 000 pracovníků školství z 3000 škol dalo najevo své obavy a svou nespokojenost s financováním školství. Na to, jaký to byl rok z hlediska největších školských odborů, jsme se zeptali předsedy ČMOS pracovníků školství FRANTIŠKA DOBŠÍKA.


První rok ve funkci

Jak se vám povedl váš první necelý rok ve funkci?

To by asi měli zhodnotit jiní. Podle mého subjektivního pocitu jsou úspěchy a neúspěchy zhruba půl na půl. Rezervy jsou v komunikaci uvnitř svazu, mezi centrem a regiony. Také se nám nepodařilo přesvědčit vládu jako celek, aby konečně naplňovala své vlastní vládní prohlášení a vnímala školství jako slibovanou prioritu. Vláda je u moci už rok a půl, její doba se krátí a výsledky v plnění vládního prohlášení zdaleka nejsou takové, jaké jsme čekali.

Jak se odrazilo nové krajské uspořádání státu a právní subjektivita pro všechny školy na síle a vlivu odborů?

Myslím, že nás tato změna neoslabila. Ukazuje se ale, že ani zaměstnavatelé, ani odboráři nebyli na tuto změnu dostatečně připraveni a že pracovně právních problémů je víc, než by mělo být.

Relativně krátce po svém nástupu do funkce jste zaktivizoval polovinu škol do stávky. Říkalo se ale také, že stávku vyhlašujete hlavně proto, že se chcete jako nový předseda zviditelnit. Nakolik tedy osobní ambice hrály roli?

Situace tehdy byla mezní – a myslím, že podobně jako já by v takovém případě musel reagovat každý. Vždyť nešlo pouze o platy, na které se problém někdy zužuje, šlo o pokrytí potřeb školství jako celku. To, že jsem byl krátce ve funkci, byla pouze shoda okolností. Jestli to někdo vnímal tak, že chci zviditelnit sebe jako „Františka Dobšíka“, tak to není reálný pohled. Prostě události tehdy běžely a odbory musely reagovat. Moje ego v tom sehrálo minimální roli, jestli vůbec nějakou.

Co stávka přinesla?

Společnosti si více všimla, že ve školství skutečně existují problémy, které je nutné řešit. Že jde nejen o platy, ale i propouštění, o personální politiku na školách. Kdo očekával, že vláda hned po stávce rozhodne v náš prospěch, mýlil se. Ale její výsledky se odrazí v dalších rozhodnutích, která budou přijímána v tomto roce. Stávka byla i signálem, že jsme připraveni se prát. A pokud například nebude vyplacený 13. a 14. plat letos ve stejné výši jako loni, musí vláda s dalšími nátlakovými akcemi počítat. A nejde jen o další platy, ale i o výši školského rozpočtu pro rok 2005, o kterém začneme zanedlouho vyjednávat.

Stálé platové podhodnocení

Jak jste spokojen s vývojem platů ve školství v loňském roce?

Chtěl bych počkat až na čísla za celý rok, která ještě známa nejsou. Jistě, vnímám částečný růst příjmů větší části pracovníků školství, na druhé straně podobný růst byl zaznamenán i u dalších srovnatelných profesí. My ale voláme po srovnání relací v odměňování – a v těch byli po celý loňský rok pracovníci školství, zejména učitelé jako vysokoškolsky vzdělaná profese, podhodnoceni. Pokud tedy porovnáváme plat ve školství s inflací, můžeme mluvit o částečném růstu. Pokud tento plat ale porovnáváme mezi profesemi, není tento růst zdaleka tak rychlý, jak by měl být.

Od ledna platí nový tarifní systém, který odbory v době stávky hodnotily jako špatně zafinancovaný. MŠMT naopak říká, že nová tarifní tabulka a nenárokové složky jsou plně pokryty. Jak to tedy je?

Ministerstvo mluví o tarifech, my ale hovoříme i o dalších platech, na které stále ještě peníze nejsou, které byly rozpuštěny do tarifů. Už teď se dá říci, že objem finančních prostředků a nové zařazení by měly do základního školství přinést určitý nárůst, ale pokud nebudou další platy, zvýšení bude minimální, u středních škol půjde dokonce leckdy o pokles. My prosazujeme nárůst platů pro všechny pracovníky školství. Odvoláváme se přitom na zmiňované vládní prohlášení. A to jsme se nezmínili o nepedagogických pracovnících, pro které nový tarifní systém znamená snížení příjmů, což je podle nás nepřijatelné.

Mluvili jste loni o nezbytnosti šesti miliard na platy ve školství – a teď má MŠMT navíc jen jednu…

Když jsme vznášeli požadavek na pět až šest miliard bez odvodů, vycházeli jsme ze známého slibu 130 % průměrného platu pro pedagogy a z propočtu MŠMT, kolik peněz je na to potřeba. A to je každý rok tato částka až do roku 2006. Pokud se tedy navyšování množství peněz na mzdy k této částce alespoň nepřiblíží, slib nemůže být splněn. Jistě, teď stoupilo do hry snížení počtu pracovníků ročně o dvě procenta, ale ani to nemůže tento problém vyřešit. Pedagog se prostě na úroveň srovnatelnou s pracovníky stejné profese v EU nedostane.

Pracovníci školství a členové odborů

Jaký byl loni vývoj v počtu členů vašeho odborového svazu?

Jsou regiony, kde se nám, snad i v souvislosti se stávkou, počet členů zvýšil, v jiných je zájem o práci v odborech naopak menší. Počet členů od roku 1990 lineárně klesá, dostali jsme se nyní zhruba na úroveň 60 000 členů. Konečně, v posledních letech, kdy ubývá žáků, kdy se slučují školy, kdy klesá i počet pracovníků ve školství, se nedá příliš jiný trend očekávat.

Další z příčin je i v tom, o čem jsem se zmínil na začátku – kvůli špatné komunikaci je obtížné „prodat“ naši práci. Lidé si často naivně myslí, že je vláda osvícená, že by se platy zvyšovaly, ať tu odbory jsou, nebo ne. Nevidí náš tlak na vládu – a vláda pak pochopitelně neřekne, že ke zvyšování platů sahá i pod naším nátlakem. Mravenčí práce s vyjednáváním prostě není vidět.

V době sjezdu jste ale tehdejších 70 000 členů označil za spodní hranici…

Vždy jsou k dispozici zhruba půl roku stará čísla – a to platilo i tehdy. Také jsem si asi dělal iluze. Nicméně – pro letošní rok rada předsedů schválila větší podíl finančních prostředků pro regionální pracoviště, společně se pokoušíme členskou základnu stabilizovat. Nechceme stavět na první místo hon na členy, na druhé straně víme, že reprezentativnost a vliv odborů na počtu členů závisí.

Jak reagují odbory na tendence vlády snižovat počty pracovníků i ve školství? Letos to má být 4500 přepočtených pracovníků!

Jak jsem říkal, dochází reálně k poklesu počtu dětí ve školách, nemůžeme počítat s tím, že za takové situace se nebude měnit počet pracovních míst na školách. Jistě, práce s menším množstvím dětí ve třídě může být efektivnější a kvalitnější. Jsme ale limitováni ekonomickou situací tohoto státu. Otázka je, kde je hranice snižování počtu pracovníků, zda jsou to ona zmiňovaná dvě procenta. MŠMT říká, že samovolně odchází ročně zhruba 2000 zaměstnanců, ať už kvůli odchodům do důchodu, nebo kvůli optimalizaci a podobně.

Rezort by měl v souvislosti s rozpočtem udělat inventuru počtu zaměstnanců, tato čísla chceme ve spolupráci s našimi krajskými zástupci zjistit i my. Jde jednak o počet lidí, kteří mají odejít, a o jejich strukturu – zda jde skutečně o lidi v důchodovém věku a nekvalifikované, jak se často říká.

Tato řešení se snadno nacházejí v globálních číslech, hůře ale na škole s deseti učiteli. Tam řediteli taky nemusí zbýt nic jiného než vyhodit kvalifikovaného matikáře…

To se bohužel může stát. Pak musí základní odborová organizace posoudit, zda je to krok učiněný v souladu se zákonem, vyplývající skutečně z organizační změny na škole. Nám ale musí jít o celková čísla, protože na jejich základě můžeme vést jednání o nějakém sociálním programu pro pracovníky školství, kteří v souvislosti s reorganizacemi v rezortu přijdou o místo.

Odborové svazy (horníků, železničářů) se snaží vyjednat pro pracovníky odcházející kvůli útlumovým programům vyšší „odchodné“, než zajišťuje zákoník práce. Co chcete pro lidi, kteří budou muset opustit školství, dojednat vy?

Zatím jsme oslovili MŠMT v rámci dohody, kterou s ním máme uzavřenu a kterou budeme v nejbližší době vyhodnocovat. Pochopitelně budeme jednat i s MPSV, kterého se tato věc také týká. Až tedy budeme vědět, kolika lidí se odchody týkají a jak je zasáhnou, budeme jednat. Čas na řešení tohoto problému bude do září… Slyšíme argumentaci, že učitel je kvalifikovaný člověk, který práci snadno najde. To ale v řadě míst republiky s vysokou nezaměstnaností není pravda. Podle mého by bylo vůči pracovníkům školství slušné, aby od státu dostali kromě dvou platů při rozvázání pracovního poměru z důvodu reorganizace, na které mají nárok, ještě nejméně další dva platy, celkem tedy aspoň čtyři platy. Musíme ale před vlastním jednáním tento požadavek vyčíslit.

Když jsem se vás posledně ptal, jak zareagujete na rušení PC, z nichž odchází více než 200 lidí, říkal jste, že nejsou vašimi členy… Dnes ale za ně hovoří předseda AŠO – UOK. Proč jste je neoslovili a nenabídli jim pomocnou ruku?

Přijde mi trochu farizejské získávat členy tím, že jim budu slibovat něco, co nemůžu splnit. Nicméně skupina našich odborářů z Hradce Králové sestavila petici proti rušení pedagogických center, kterou podepsalo na dva tisíce lidí. Počítám s tím, že ji předám ministryni školství a že s ní o budoucnosti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a lidí z pedagogických center budu ještě jednat.

Jaký bude z pohledu odborů rok 2004?

Nejsem příliš optimistou. Bude těžký. Je ale na nás, abychom pracovníky ve školství co nejvíce ochránili a vyjednali jim co nejlepší podmínky k práci.

RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz