archiv
Učitelské noviny č. 04/2004
tisk článku

Trojtřídky jsou ohrožený druh

Do červené knihy se dostaly spolu s čtyřtřídkami 1. prosince 2003. Od tohoto data je v platnosti pokyn ministryně školství k udělování výjimek školám, který nahrazuje do té doby platný pokyn exministra školství I. Pilipa z roku 1997. Kromě toho, že respektuje nové územně správní členění státu, navyšuje minimální průměr počtu žáků trojtřídních a čtyřtřídních základních škol z 13 na 17. Jak se tato „maličkost“ odrazí v jejich práci a v životě obcí, které je zřizují, jsem se rozjela zeptat na Moravu.  Mluvila jsem se čtyřmi ředitelkami trojtřídek a třemi starosty. Všichni doufali, že MŠMT tento krok ještě zváží.


„Byla to pro mne hodně studená sprcha. Jeden den odhlasovalo zastupitelstvo obce na veřejném zasedání, že škola je pro Ochoz prioritou. Druhý den jsem se dověděla, že podle nového pokynu jsme na výjimku.“ Ředitelka Základní školy v Ochozi u Brna LENKA FORMÁNKOVÁ své rozčarování neskrývala. Letos její trojtřídka poprvé klesla pod 50 žáků. Příští školní rok už by měl být lepší, nicméně teď jí do minimálního průměru chybějí čtyři děti.

„K zápisu by mělo přijít 15 prvňáčků, další dvě děti se sem přistěhují. Takové informace mám teď. Ale co když se vzhledem k nejisté situaci, do které nás ministerstvo postavilo, někteří rodiče rozhodnou jinak? Kolik žáků skutečně do 1. třídy nastoupí, budu na sto procent vědět až první školní den.“

Stejnou nejistotu cítí všechny čtyři ředitelky.

KDO CHODÍ K ZÁPISU

Záleží na lokalitě. Odrazí se velikost obce, dopravní spojení, vzdálenost od většího města, zachovalost školy.

Té v Ochozi bude za dva roky 100 let, ale je vidět, že do ní obec investovala nemalé peníze. Má však výhodu, která se může obratem ruky změnit v mínus: leží na samé hranici Brna. Nejen tady, ale i v okolních obcích se totiž mezi rodiči začíná rozmáhat móda „dát děti do města“.

Znáte důvod? 

„Někdy je to vidina lepšího školního vybavení, jiní si myslí, že větší škola předá víc vědomostí. Nebo se prostě jedna maminka v obchodě blýskne před druhou, jako že ´my na to máme´ a už to jede.“ 

Pravda, někdy přijde rozčarování, ale to už je pro malou školu pozdě. Zpátky se dítě vrátí, jen když je pravdu ouvej.

„Sama jsem jako dítě chodila do školy ve Chvalnově. V jedné třídě byly čtyři ročníky a nemyslím, že by to bylo na závadu,“ připojila vlastní zkušenost LENKA BÁRKOVÁ, ředitelka trojtřídky v Roštíně. „Málotřídka má své přednosti. Děti se tu učí i vychovávají navzájem. Šikovnější pomáhají slabším, starší malým. Není pravda, že malá škola méně naučí.“

Když dojde na peníze

Podržela by vás obec, kdyby se pokyn nezměnil? - ptala jsem se všech čtyř ředitelek. Nejistě vydechly: „Doufám.“ Bohužel, dokud nebude rozpočet na stole, nebude jasné, kolik by ono ´doplácení´ obnášelo. Zatím se spekuluje s přibližně 150 000 Kč. Pro někoho se to bude zdát zanedbatelné, ale malé obce mívají svůj nízký rozpočet dost našponovaný. Nevědí, jestli nedat přednost silnici, chybějícímu vodovodu nebo kanalizaci... 

„Všichni lidé v obci nejsou škole nakloněni jako pan starosta. Děti jim odrostly, neuvědomují si, jaký dopad, by zánik školy mohl na obec mít,“ podotkla JANA SEHNALOVÁ, ředitelka trojtřídky ve Vysočanech u Blanska. „Jsme na konci okresu, nejbližší velká škola je vzdálená skoro 20 km, autobusy tím směrem vůbec nejezdí. Naši bývalí žáci dojíždějí od 6. třídy do menší školy v Ostrově. Jsme tady v kopcích, v zimě jsou silnice špatně sjízdné. Zvlášť pro malé děti by to bylo složité. Nehledě na finanční zatížení rodičů.

Kdyby škola dostala stejně peněz jako loni, měli bychom podle počtu dětí na 3,2 učitelky. Vyšli bychom. Nejsme zvyklí na horentní osobní příplatky ani na odměny, to spíš na práci zadarmo. Ale kdo ví, jak to s penězi bude a co přijde za rok. S touhle nejistotou se pracuje špatně. Přitom málotřídky dělají kolikrát víc práce než velké školy ve městech.“

Určitou naději, že zastupitelé podrží školu se všemi pěti postupnými ročníky, dává novela, díky níž obec s vlastní školou nemusí platit jiné obci neinvestiční náklady. Odliv žáků cítí naštěstí ´jenom´jednou, ne dvojnásobně.

místo trojtřídky dvojtřídka?

„Samozřejmě, že jsme o tom uvažovaly,“ shodly se opět nezávisle na sobě všechny ředitelky. Pak následovalo JENŽE…

„Třída s třemi ročníky by byla neúměrně velká, a zkoušeli jsme všechny možné varianty propojení. Vyučování by bylo pro učitelku náročné, ale v tom problém není. Víc se obávám, že by to vedlo k dalšímu odlivu dětí do Brna,“ usoudila L. Formánková.

„Jestliže se změníme na dvojtřídku, znamená to při současném počtu 46 dětí, že v jedné třídě bude minimálně 30 žáků, čímž budu nucena porušit další předpisy. Jinak bych nemohla s dětmi opustit školu ani mít hodinu tělocviku – v takových případech mohu mít na starosti maximálně 25 dětí,“ říká J. Sehnalová. „Museli by od nás také odejít oba integrovaní žáci, protože v tak velké třídě by se jim učitelka absolutně nemohla věnovat. Nehledě k tomu, že obecně jsou děti mnohem neklidnější, obtížně se soustředí, přibývá poruch učení i chování. Nic výjimečného, ale při třídě naplněné po okraj a třech různých ročnících by to bylo neúnosné.“

Vysočanská škola je otevřená denně od 6.3o do 15.30, nabízí spoustu zájmových kroužků nejen školním dětem, ale i těm starším, které chodí na 2. stupeň; mimo jiné tři kroužky cizích jazyků: francouzského, anglického a německého. I to by se obce dotklo.

„Všechno není možné přepočítávat na peníze,“ připomněla LIBUŠE BOROVCOVÁ, ředitelka trojtřídky v Ratajích u Kroměříže. „Jenom kolika dětem jsme pomohli tam, kde velká škola selhala. Převážně to byly děti s výchovnými problémy, které k nám nasměrovala pedagogicko-psychologická poradna nebo středisko pro výchovu a mládež. Rodinné prostředí málotřídek je pro mnohé děti nenahraditelné.“

„Zmíněný pokyn má negativní psychologický náboj. Jestliže se trojtřídka změní v dvoutřídku, uvěří rodiče, že za rok z ní nebude jednotřídka? Že za další rok nezmizí úplně? Jejich reakce může být logická: Dáme dítě rovnou do školy, kam bude chodit celých devět let,“ dodal Jiří Pánek z odboru školství mládeže a sportu MÚ v Kroměříži. „Starostové se snaží školy za každou cenu udržet. Najednou ministerstvo bez varování změní pravidla a všechno, co se ve školách za poslední dobu vybudovalo, přichází vniveč.“

„Než vejde v platnost zákon, bývá na přípravu rok až dva čas. O pokynu k udělování výjimek se vůbec nemluvilo a platit začal deset dní poté, kdy ho paní ministryně podepsala,“ zlobí se L. Borovcová.

Málotřídky se cítí zaskočeny, podvedeny. Některé se bouří, jiné vzdávají, další rezignují. Ne všechny pokyn okamžitě smete ze světa. Co ale spláchne zcela jistě, je důvěra v promyšlenou koncepci školství.

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

chronologie rozhodování

  • termín zápisu do 1. ročníku základní školy je v rozmezí 15. ledna – 15. února
  • zřizovatel musí předložit žádost o výjimku krajskému úřadu do 28. února
  • rozpočet se školy dovídají v průběhu března až května 
  • krajský úřad předloží žádost o výjimku po posouzení ministerstvu do 30. dubna
  • do kdy dá ministerstvo obcím (potažmo školám) vědět, zda byla výjimka udělena, pokyn nezmiňuje
  • skutečný počet žáků zná škola bezpečně až první den školního roku

  Pokyn očima starostů

Radomír PALA, starosta obce Žalkovice (580 obyvatel, mateřská a základní škola, o výjimku žádal už pro tento školní rok)

Pořád se operuje normativem, ale smysl školy se úplně ztrácí. Mluví se o penězích, ale kde je vztah k obci? Tohle přece nejde vyčíslit! Děláme programy na obnovu venkova, snažíme se občanům vylepšit život na vesnici – pak přijde jeden pokyn, a nic neplatí! Děcko v šesti letech vyženeme pryč, vykořeníme je. Tady je problém.

Budeme dělat maximum, abychom školu v obci udrželi. Nepůjdeme ale cestou kolegů, kteří platí rodičům za to, že dají dítě do školy. Peníze se jim vrátí, ale já tomu říkám prostituce. Naštěstí máme moudré zastupitelstvo, snažíme se školu vybavit tak, aby byla na úrovni. Doplácíme i na pomůcky. Kdybychom žili jenom z peněz, které dostaneme od státu, vypadala by škola hrozně. Víte, co mi vadí? Že se zřizovateli vyplatí mít co nejmladší a pokud možno nekvalifikovaný pedagogický sbor. To je přece do nebe volající!

V roce 1991 jsme na přání občanů málotřídku zrušenou v 70. letech znovu otevřeli. Teď za mnou chodí znepokojení občané a ptají se, co bude? Říkám jim, že to záleží hlavně na nich, jestli dítě do školy dají, nebo ne.

Ekonomický tlak na málotřídky je velký, ale nikdo nemá odvahu říci: Nemáme peníze na školství, protože je promrháváme jinde. Například na neoprávněně vyplácené sociální dávky. Tady by měl stát udělat pořádek. Věřím, že zvítězí zdravý rozum. Pokud ne, pánbůh s námi. Nejen pokud jde o školství.

VLASTIMIL ČOUPEK, starosta Ochozi u Brna (1100 obyvatel, mateřská a základní škola, o výjimku zatím žádat nemusel): Obec bez školy je mrtvá. Víme to, a snažíme se dát mateřské i základní škole, co můžeme. I s opravami musíme na školu počítat zhruba s milionem korun ročně. Když uvážíte, že celý rozpočet obce je 7 – 8 milionů, je to velká částka. Zatím sháníme informace, kolik bychom asi tak museli doplácet. Kdyby to bylo do 200 000 Kč, snad bychom to ještě zvládli.

Zánik školy by nebyl dobře pro děti ani pro obec. Brno je odtud sice jenom 10 km, ale tady nejde o vzdálenost. Co s budovou, do které jsme vložili dost peněz? A co když se obec rozšíří? V okolí se začíná stavět, ale jednou zavřená škola se otevírá těžko. Snažím se ministerstvo chápat, vím, že se počet žáků snižuje a najít spravedlivý klíč není jednoduché, ale dělat taková rozhodnutí od stolu taky není dobře.

Radovan MaN, starosta obce Roštín (700 obyvatel, mateřská a základní škola, o výjimku žádal už pro tento školní rok):

Když má mladá rodina zájem u nás bydlet, první, na co se ptá, je dopravní spojení a škola. Dáváme do ní hodně peněz, ale pokud chceme, aby obec nestárla, musíme investovat. Zatím jsem neměl odvahu spočítat, kolik bychom museli na platy učitelek doplácet. Samozřejmě se budeme snažit školu udržet, ale je to tvrdé. Peníze budou chybět někde jinde.

Copak ministerstvo nezná demografický vývoj, že právě teď zvýší minimální počet žáků na třídu? Není to záměr? Pak se ptám proč! Opravdu musíme sáhnout na ty poslední a oškubat je o zbytek peněz? Naše obrana nebude nikdy tak slyšet, jako když se vzbouří velká škola. Je to nefér. Buď to politici pochopí a malé školy podpoří, nebo se venkov vylidní. Budou se sem jezdit rekreovat lidé z města a dožívat důchodci. 

Škola do obce patří. Vyrostl jsem tu, tady jsem získal prvních pět let základní vzděláního a nemyslím, že špatné. Školu jsme tu před třinácti lety znovu otevírali. Kdybychom ji teď měli zavřít, byla by to prohra. Děti mají být vychovány tam, kde se narodily. Jedině tak z nich vyrostou lidé se vztahem k obci. Mohou venkovu pomoci, protože znají jeho problémy. Při každém stěhování se něco poztrácí.

VÝZVA OSTATNÍM StarostůM

Vyzýváme prostřednictvím škol ostatní starosty, aby se nedali. Musíme najít sílu a nedovolit, aby venkov zarostl křovím a býlím, aby se stal outsiderem. 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz