archiv
Učitelské noviny č. 05/2010
tisk článku

STARTUJE NOVÁ MATEŘINKA

 

Maminka, tatínek, babička, děda - a hlavně děti. Před mateřinkou bylo navzdory sněhu a mrazu po ránu našlapáno. Městská část Praha 11 plnila další část svého slibu a otevírala v Babákově ulici na Jižním Městě mateřskou školu pro 84 dětí. 
Kdysi tady bývaly jesle. Když klesl počet dětí, pronajala radnice většinu prostor pro komerční účely, v jedné třídě provozoval soukromník mateřskou školu zaměřenou na výuku angličtiny. Jenže pak začal počet nově narozených dětí narůstat. Mateřinky, které na Jižním Městě zbyly, zdaleka nestačily zájmu rodičů. Nájemci dostali výpověď, budova musela projít rekonstrukcí. Kromě zateplení dostala novou střechu, okna, dveře a luxusní kuchyni.      
„V září bychom chtěli otevřít ještě mateřskou školu, kde by mělo být asi 80 míst, v Modletické ulici, ale pak už nemáme kam jít,“ říká JAN MAIXNER, 1. zástupce starosty Městské části Praha 11. „Jen doufáme, že tak výrazný baby boom skončí. Demografický vývoj Jižního Města má jinou strukturu, než ostatní části Prahy. V sedmdesátých letech se sem nastěhovala spousta mladých lidí, kteří měli děti, a ty děti teď mají zase děti. Demografická struktura celé Prahy vykazuje úplně jiné číslo než ta naše. Například Praha 2 má v mateřských školách nadbytek míst, totéž platí třeba o Karlínu. Naproti tomu okrajové části Prahy, kam podobně jako k nám přišla před dvaceti třiceti lety spousta mladých rodin, tyhle problémy ještě pár let budou mít.“
Stačilo poslouchat šťastné maminky, které sem právě přivedly svého potomka, abyste si uvědomili, jak moc mladá manželství nedostatek mateřských škol tíží. Nejde jen o to, že zaměstnání matky přinese rodině zlepšení ekonomické situace. Ještě častěji to je i vědomí, že žena neztratí krok se svou profesí. Pokud se tak stane, vlastně chudne i společnost. Před léty vložené vzdělání se vytrácí.  
o
„Zvu vás na návštěvu naší školy, abyste viděli, v jakém prostředí teď budou vaše děti trávit část dne,“ obracela se ředitelka školy JANA VANÍČKOVÁ na dospělé. „Pak si najdete svoji třídu, ve které už na vás čekají učitelky.“ 
Nevím, jestli v tu chvíli byly zvědavější děti, nebo jejich rodiče.
Jana Vaníčková je dokladem toho, jak se může ředitelce během několika měsíců změnit pracovní nasazení, aniž by změnila pracoviště. V uplynulém školním roce byla ředitelkou čtyřtřídní mateřské školy v Blatenské ulici. Dnes má na starosti celkem devět tříd a v nich kolem 250 dětí. V září jí totiž přibylo detašované pracoviště se dvěma třídami v základní škole na náměstí Pošepného, a teď tři třídy v Babákové. I když je tahle mateřinka od sídla hlavního ředitelství v Blatenské skoro za rohem, na nárůstu povinností to nic neubírá. Při úvazku 13 hodin přímé práce s dětmi to není legrace. „Nemohu mít svoji třídu, snažím se tam, kde je to třeba, hlavně s předškoláky, pracovat individuálně. Je to pro mne i zpětná informace, co si děti od nás odnášejí, a také jistá reflexe na práci učitelek. Spousta věcí se mi tak odhalí.“
Snadné nebylo ani shánět personál.
„V září jsem potřebovala čtyři učitelky, teď šest učitelek. K tomu ještě uklízečky a kuchařku, protože na Babákově je nová kuchyně. Hodně mi pomohla obec podáním inzerátů do časopisů i do místní televize.“  
Pro ředitelku spojeného zařízení je důležité najít vhodnou vedoucí učitelku na detašovaná pracoviště. Není vždycky snadné objevit člověka, na kterého je možné se stoprocentně spolehnout. Zvlášť když s většinou lidí a jejich vztahem k profesi se vlastně teprve seznamujete.
„Žádnou z nových učitelek jsem neznala jinak než z úvodních pohovorů. Do tříd na Pošepného jsem vybrala šikovnou kolegyni, která původně pracovala na Blatenské. Je to zkušená učitelka, zná filozofii naší školy, pomáhala vylaďovat náš školní vzdělávací program, který je společný pro všechna pracoviště. Tady na Babákové zatím vedoucí učitelka není, ale mám výbornou zástupkyni, která mi bude s řízením pomáhat. Protože má na Blatenské svoji třídu, nebylo by rozumné brát ji v polovině roku od dětí. Tenhle školní rok ještě dojedeme, pak se dohodneme, jak bude po organizační stránce vypadat ten další.“ 
o
Když se všichni na pokyn ředitelky shromáždili v jedné ze tříd, přišlo na řadu překvapení. Učitelky rozevřely zástěny mezi třídou a hernou, kde už stála připravená skupinka dětí z Blatenské, která své nové kamarády přivítala pásmem písniček. Tříletá – a někdy ještě o fous mladší - mrňata jenom kulila oči. Když k písničkám přibyly i tanečky, snažila se dokonce některá k tančícím dětem připojit. Po slzičkách ani památky, to spíš dospělí byli naměkko.   
„Byl to chvilkový nápad,“ vysvětlovala ředitelka okamžik překvapení. „Pečlivě připravený scénář se totiž naprosto rozbil množstvím lidí, kteří na otevření přišli. Mrzí mne, že jsem se každému nemohla věnovat tak, jak bych si přála. Ale v nejbližších dnech to napravím.“
Rodiče procházeli školou, obdivovali výzdobu, v šatnách hledali jména svých dětí a značku, která je bude po tři roky provázet. Ve třídách označených zvířecími jmény na děti čekaly hračky a dort s emblémem třídy: Tygříci, Slůňata, Lvíčata. Než si děti vyzkoušejí hračky a pochutnají si na dortu, budou mít rodiče možnost pohovořit si se starostou. Pak už se rozeběhne běžný školní den.
JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ
   
< zpět do čísla
banners/puskin-v2.jpg
reklama
ac_un_banner_19.gif
ucebnice
ucitelske_noviny_1_8_2019.gif
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
bitozeves-word.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz