archiv
Učitelské noviny č. 01/2004
tisk článku

Školní autobusy probouzejí obavu i naději

Záleží na tom, s kým právě mluvíte. Velké školy jsou v pohodě. Počítají totiž s tím, že jim autobus přiveze nové žáky. Malé školy na vesnici naopak cítí, že by pravidelný spoj pro ně mohl znamenat zánik. Nový pokyn ministryně školství k udělování výjimek školám tyto obavy ještě prohloubil. Ale nemusela by to být vždycky pravda. Stačilo by, kdyby se nápadu ujali rozumní lidé.

Už kousek za hranicemi jsou školní autobusy zcela běžnou záležitostí. Dovezou děti ze vzdálenějších obcí do školy načas. Odpadne časné ranní vstávání i obavy, co budou vyvádět, než je odpolední linka opět přiveze domů. U nás zatím školním autobusům příliš dospělých - učitelů ani rodičů - nakloněno není. Ale pravda je, že není autobus jako autobus.
„U nás byla kvůli školním autobusům málem revoluce,“ přiznala se ředitelka málotřídky vysoko v kopcích. Pravda, školu má maličkou, nicméně nejbližší velká je vzdálená dobrých 16 kilometrů. Navíc v zimě horský terén dopravě příliš nesvědčí. Tohle všechno plus nedotaženosti v organizaci (například nedostatečné zajištění bezpečnosti dětí během cesty) způsobily, že se rodiče proti návrhu obecního úřadu vzbouřili. „Autobus nebude, radši ať obecní úřad dotuje školu.“ Zastupitelé jejich přání vyšli vstříc. Usoudili, že v současné době je to asi nejvhodnější řešení.
Málotřídka v Žilině je dnes součástí právního subjektu ZŠ Beskydská v Novém Jičíně. Ještě jako samostatná škola začala při výuce uplatňovat program Začít spolu. „Teď uvažujeme o tom, že bychom ho rádi nabídli i rodičům z velké školy. Jako nejschůdnější cesta nás napadl právě školní autobus. Z Žiliny by mohl odvážet děti, jejichž rodiče si přejí odlišný styl výuky, a k nám by naopak přivezl z Nového Jičína žáčky, jejichž rodiče náš program oslovil,“ vysvětlovala IVA MARÁKOVÁ. „Ale zatím je to jenom myšlenka, kterou musíme dopracovat.“
Podobným nápadem, který vůbec není marný, se ještě „před pokynem“ zabývalo více škol i obecních radnic. Školní autobus, kterému by rodiče mohli svěřit dítě bez obav, by nejen pomohl udržet některé malé školy při životě, ale hlavně by zpřístupnil rodičům možnost alternativní volby tam, kde jí oficiální dopravní spojení staví bariéry.Také Louka u Litvínova má svoji školu s 1.- 5. ročníkem, od 6. třídy jezdí žáci do velkých litvínovských škol.
„My jsme si už vlastně školní autobus vyžádali před lety,“ říká starostka Louky MILANA ŠTVERÁČKOVÁ. „Je to autobus ČSAD, na který napřed přispíval okres, teď kraj. Jezdí z Mariánských Račic do Litvínova už dobře dvacet let jako vyloženě školní spoj. Vozí ráno děti do Litvínova. Odpoledne už jsou odkázány na běžné linky.“
Takových míst je po republice spousta. „Platíme za každé zastavení autobusu a bohužel, moc peněz v kase nemáme,“ slýchám od starostů malých obcí. Vlastně se člověk nemůže divit tomu, že spojů ubývá. Radnice vypočítá, kolik autobusových zastavení si může dovolit a potom vydedukuje, jaký časový rozvrh by byl pro místní občany optimální. Aby odvezl a přivezl školáky, dospělé k lékaři, na úřad nebo na nákup… Když se podíváte na jízdní řády na vesnicích, příliš optimismu nevzbuzují.

 

„Dokud bude naše ekonomika vypadat tak, jak vypadá, školní autobusy nás neminou,“ konstatoval ředitel velké školy. „Samozřejmě že zánikem malých škol něco ztratíme, stát by si měl spočítat, jestli se mu to vyplatí. Jestli malé školy chce, měl by jim nastavit takové normativy, aby vystačily. Zatím na ně sbírá tím, co ubere nám.“
Pokyn k udělování výjimek se přiklonil spíš k tomu, že stát o malé školy – s výjimkou těch nejmenších – nestojí. Bohužel nevzal přitom v potaz kvalitu jejich práce. Ministerstvo školství zároveň pracuje na projektu školních autobusů.
„Ale co když to bude fungovat, jako skoro všechno u nás?“ bojí se školy. „První fáze bude vstřícná. Když obec zavře školu, dostane školní autobus. Během let přejdou autobusy pod státní firmu a ta si uspořádá jízdní řád podle svého. A zase budeme platit.“
„Myslím, že školní autobusy by neměly být jen záležitostí obce,“ říká ředitel ZŠ TGM v Lomnici nad Popelkou MIROSLAV ŠULC. „Participovat by na nich měli všichni, jichž se budou dotýkat: ministerstvo školství, dopravy i rodiče. Autobusy by neměly být jen pro žáky 2. stupně základní školy. Zákon přece rodičům zajišťuje svobodnou volbu vzdělávací cesty. Jsou to právě školní autobusy, které by jej pomohly naplnit, kdyby dovezly žáky do školy, která je pro ně ta nej.“
Oklikou jsme se tak vrátili na začátek. Když se vezme nápad za dobrý konec, mohou být školní autobusy školám prospěšné. O jednom takovém modelu jsme psali už před rokem (viz UN č. 34/2002), o dalších jsme se možná jenom nedověděli. Úvahy MŠMT vám nyní představujeme. Napíšete nám o těch vašich?

 

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

 

 

 

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz