archiv
Učitelské noviny č. 01/2004
tisk článku

Je RVP perspektiva nebo cesta do pekel?

„S Rámcovým vzdělávacím programem mi dejte pokoj. Je akorát tak pro blázny, rozumný člověk od něj dá ruce pryč!“ I tyhle názory se ve školách objevují. Odmítnutí zní stejnou naléhavostí, s jakou zastánci RVP oceňují jeho přínos. Čím to, že vedle sebe existují tak výrazně odlišné soudy? Co učitele na RVP dráždí? Pro odpovědi jsem se rozjela do Plzně. Zdejší 17. ZŠ v Malické ulici si objednala u CZESHA-SERVISu seminář, který pedagogickému sboru vysvětlí, co všechno projekt obnáší.


JE RVP PERSPEKTIVA NEBO CESTA DO PEKEL?

Zatím jsem o RVP mluvila především s lidmi, kteří ho znají, s učiteli zapojenými do jeho ověřování. Kritické připomínky se ozývají i od nich, ale všichni jsou přesvědčeni, že tvorba školních vzdělávacích programů ve státem zadaných mantinelech je pro české školství tou pravou perspektivou. Teď jsem měla příležitost vidět, jak první informace o RVP přijímá pedagogický sbor běžné základní školy. Co učitelům vadí, co vítají, k čemu mají připomínky, co je zaujme, s čím nesouhlasí…
To páteční ráno byla škola netradičně bez žáků; otevřeno měla jen družina a přes poledne školní jídelna. Ředitelské volno umožnilo shromáždit celý sbor, vyvázat učitele z každodenních povinností a otevřít jim prostor pro informace i pro diskuzi.

NA SLOVÍČKO S ŘEDITELEM
BOHDAN FRANC slyšel o projektu poprvé asi před dvěma lety, to byl ještě zástupcem ředitelky. Střípky informací o RVP pak postupně sbíral při nejrůznějších vzdělávacích akcích, při studiu odborné literatury, z tisku, na internetu. „Teď už hledám informace cíleně. Bohužel, je jich málo. Brzdí mne to, bez nich nemohu zahájit systematickou přípravu. Přitom by byla zapotřebí, protože tvorba školního vzdělávacího programu (ŠVP) bude dost náročná záležitost.“
Protože k základní škole patří i dvě mateřinky, které si už vlastní ŠVP vytvořily a zkoušejí podle něj pracovat, je vlastně díky nim i základka oproti jiným školám tak trochu v předstihu. „Poučenější“ je tzv. ředitelské grémium, něco jako poradní sbor vytvořený z nejaktivnějších učitelů.
„Na začátku jsme dost naráželi na různá negativa. Při diskuzích jsme ale postupně zjišťovali, že skoro v každém je zrnko, které nám pomůže posunout se o kousek dopředu. Jen se dvěma momenty si nevíme rady. První jsou přijímačky na střední školu. Vždyť to jde proti sobě! My se zaměříme na cílové kompetence, ale střední škola bude chtít faktografii, umíš-neumíš. To řadu učitelů demotivuje. Vadí také určitá informační blokáda. Očekával bych od VÚP více aktuálních informací, od MŠMT navíc výraznější impulsy. Takhle si pořád nejsem jistý, jestli RVP opravdu chce, nebo ne.“

KDE BYLY PRVNÍ STŘETY
Jednoznačně vyučovací předměty kontra oblasti vzdělávání. Důvodem byla i nechuť vyměnit jistotu návyku za pochybnosti nevyzkoušeného. Nezanedbatelné byly i úvahy: Zbudou mi vůbec nějaké hodiny? A jak by měly vypadat? Budu mít práci?
„Problematický je i návrh na výuku cizích jazyků. Proč tak výrazné upřednostnění angličtiny? Nehledě k tomu, že pro některé žáky bude druhý cizí jazyk nezvládnutelný.“
Nálada ve sboru by se prý dala nejlépe charakterizovat termínem očekávání – u někoho aktivnější, u někoho pasivnější.
„Na semináři jsme se domluvili proto, že jsem chtěl, aby byli pracovníci školy informováni z úst lidí, kteří mají s RVP a tvorbou ŠVP vlastní zkušenosti. Abych to nebyl jen já, kdo se snaží kolegy přesvědčit.“

DISKUZE BEZ ZÁBRAN
Až na nemocné se ve školní „kuchyňce“ sešel celý pedagogický sbor, 20 učitelů ZŠ plus učitelka z mateřinky, která zajišťuje kontakty s předškolní výchovou. Na začátku bylo skutečně, jak předpovídal ředitel, očekávání. Něco jako „to jsme zvědaví, co se dovíme nového.“ Možná je překvapilo, že neslyšeli: budete muset to, to a to. Místo toho ředitelka CSESHA-SERVISu JANA KRATOCHVÍLOVÁ a FRANTIŠEK TOMÁŠEK, ředitel FZŠ z Brandýsa nad Labem (jedné z pilotních škol) vysvětlovali principy, na nichž tvorba ŠVP spočívá. Proč je třeba, aby všichni pracovníci školy táhli za jeden provaz. Jak musí být připraveni, aby na ŠVP mohli začít pracovat. Že to, co vypadá jako velká neznámá, vůbec není krok do vzduchoprázdna, protože ledacos už se dnes ve školách běžně dělá. Výklad střídala diskuze, myšlenky zachycované na arších papíru postupně formovaly základní představu o budoucnosti školy. Kde jsme, kam chceme jít, co pro to musíme udělat. Co je naší předností a kde máme slabiny. Bylo zřejmé, že si učitelé uvědomují náročnost práce, která je čeká. Ale zároveň jako by z nich spadávaly předsudky.
„Nevím, jestli by se mnou všichni souhlasili, ale mně se myšlenka připravit ŠVP podle podmínek školy líbí. Variabilnost je přece úžasná, ale je pravda, že na 1. stupni je to daleko jednodušší,“ připustila prvostupňová učitelka JANA BORECKÁ.

OBAVY, KTERÉ ZŮSTÁVAJÍ
„Připravovaná koncepce je zdařilá, ale nesmíme přehlížet možná rizika,“ ozývala se LUDMILA MAŠKOVÁ, která letos učí prvňáčky, ale zkušenosti s výukou má na 2. stupni ZŠ i na vysoké škole. Připomněla například problémy se stěhováním žáků (podaří se dítěti adaptovat mezi dvěma různými ŠVP?), s návazností na střední školy (učitelé ZŠ a SŠ by si měli vyměňovat zkušenosti), absenci zpětné vazby. „Myslím, že by se věc hlavně neměla uspěchat. Abychom se mohli dostatečně připravit.“
„Úskalí vidím v propojenosti předmětů a také v tom, že se někteří rodiče i učitelé budou změnám bránit,“ vysvětlovala MILUŠE KVĚCHOVÁ (zeměpis, angličtina, počítače). „Práce bude hodně, přesto si myslím, že RVP má perspektivu. Zrovna jsme si s kolegyní, která učí přírodopis, říkaly, že na některých tématech bychom se opravdu mohly domlouvat, třeba na geologii.“
„Kdybych stoprocentně věděla, že na žáky nebudou čekat přijímací zkoušky, tak bych do RVP šla. Zatím je pro mne stěžejní návaznost na střední školy,“ přiznala další učitelka.

SEMINÁŘ SKONČIL, DISKUZE POKRAČUJE
„Jsem rád, že jsem si mohl některé věci ujasnit,“ přiznal JIŘÍ KADLEC (matematika, výtvarná výchova). „Se školstvím se musí něco udělat. Řekl bych, že RVP smysl má, ale musí být pro něj vytvořeny dobré podmínky.“
Zároveň tím vyjádřil vše, co znělo v podtextu celého dne. Srozumitelné informace doplněné reálným pohledem praktiků zbavily učitele předsudků i některých obav. Upozornily na úskalí, navedly na to, co je možné zvládnout ve škole a kde je nutné žádat pomoc zvenčí – ať už od VÚP nebo MŠMT.
Co myslíte, půjde to? – obrátila jsem se opět na B. France.
„Věřím, že ano. Potvrdilo se mi, že se nemusíme bát toho, že by učitelé nebyli schopni ŠVP vytvořit. Je však bezpodmínečně nutné, aby byly včas vyřešeny okolnosti, které vznik ŠVP provázejí: vzdělávání učitelů, přijímačky na střední školy atd., opakoval bych se. V každém případě budeme potřebovat čas. I na to, aby všichni učitelé pochopili, o co všechno v RVP jde. Tvorba ŠVP bude znamenat velkou odpovědnost, bude klást nemalé nároky na schopnosti lidí. Ale na ledacos se můžeme nachystat dopředu.“
Seminář skončil, na lavicích zůstaly listy papíru, na které učitelé zapisovali své názory a postřehy, co jim uplynulé hodiny přinesly: „Víc informací… Došlo ke sblížení lidí v názorech… Zjištění, že jsme asi dobrý tým… Doufám, že se všichni zamysleli nad tím, co nás čeká... Naději, že se ledy hnou.“



JDE O BUDOUCNOST ŽÁKŮ, NE UČITELŮ
CZESHA-SERVIS křižuje se svými semináři republiku už dva roky. Setkává se s příznivci i odpůrci RVP, mapuje jejich naději i pochybnosti. O tom, jaké signály terén vysílá, a jaké podmínky by si připravovaný projekt zasloužil jsme si povídali s FRANTIŠKEM TOMÁŠKEM

S jakými reakcemi se na školách setkáváte?
S různými. Odvíjejí se od toho, do jaké míry do daného regionu pronikly informace. Někde snad ani netuší, že se něco jako RVP chystá, jinde se snaží z kusých informaci, které byly školám zdostupněny, zjistit maximum. Rozhodnutí ministerstva „nic neprozradit, dokud neschválí porada vedení“ je zásadní strategickou chybou. Můžeme se divit, že někde slyšíme: Všelijakých koncepcí už tady bylo - a kde jsou dneska? Řada pedagogů díky tomu nemá velkou víru v to, že MŠMT považuje RVP za nevratný záměr. Přesto do něj spousta dalších učitelů vkládá velkou naději. Zásluhu na tom mají pedagogická centra, která přinášejí do škol osvětu. Informovanosti pedagogů také dost pomohla integrace mateřských a základních škol. Mateřinky už mají program hotový a pracují na školních vzdělávacích programech. Aby jejich základní škola plynule navázala, musí na sobě začít pracovat. V tomto ohledu je to pozitivní symbióza.

Čeho se učitelé bojí nejvíc?
Klíčovou otázkou jsou přijímací zkoušky na střední školy. Doporučujeme proto, aby se podívali na internetové stránky VÚP (www.vuppraha.cz), kde visí první verze RVP pro gymnaziální vzdělávání, a seznámili se s ním. Dovědí se, že vyšší stupeň školy má povinnost respektovat výstup školy předchozího stupně. Že by přijímací řízení – ne zkouška - mělo zkoumat osobnostní předpoklady a dispozice zájemců o studium. Na druhou stranu, ani dnes nejsou závazné osnovy, ale standard základního vzdělávání, který definuje výstup po 5. a 9. ročníku ZŠ, aby sjednotil rozmanitosti, které v sobě nesou současné tři vzdělávací programy pro ZŠ. Takže nic nového.
Určité pochybnosti se objevují také pokud jde o vzdělávací oblasti, které v sobě zahrnují jednotlivé vyučovací předměty. Zapomínáme na to, že práce na RVP, potažmo na ŠVP je proces. Každá škola je jiná, každá má proto právo být jiná i v tvoření ŠVP. Podstatné je, aby učitelé zúročili všechna pozitiva, která má konkrétní škola v konkrétní lokalitě k dispozici.

Kde vidíte největší překážku na cestě k RVP?
Jednoznačně v míře vnitřního přijetí tohoto kroku pedagogickým sborem. Nelze naprogramovat, že za rok, za dva nebo za tři budou mít všechny školy svůj vlastní program. Každá je jinak disponovaná, každá potřebuje jiný čas. Dokud vedení školy a většina učitelů nepřijme myšlenku za svou, včetně ochoty na své práci něco měnit, nestane se nic. Ale pozor, i tohle je zakotveno například v preambuli vzdělávacího programu Základní škola, který zdůrazňuje princip individuálního přístupu proti tvrdému biflování.

Tak proč je kolem RVP taký rozruch?
Protože směřuje k řízené změně role učitele; od dominanty hamletovského monologu na kamenném divadle k průvodci dětí na cestě ke vzdělání. Žáci budou nejen objektem pedagogického působení, ale stále víc se budou proměňovat v jeho aktivní účastníky. Budou hledat, bádat, objevovat, osvojovat si, komunikovat, spolupracovat s ostatními. Tohle si všichni učitelé ještě neuvědomují.

Budou tedy všude schopni si ŠVP vypracovat?
To by neměl být až takový problém. Pilotní školy byly vybrány jako sestava různých typů škol zasazených v různých lokalitách. Postupně vznikne soubor ŠVP, v nichž mohou jednotlivé školy hledat inspiraci pro svůj program.

Setkala jsem se také s námitkou, že „když ŠVP nebude nikdo schvalovat, může některá škola pracovat podle špatného, nebo dokonce škodlivého programu.
Zaprvé: ŠVP musí respektovat zásady RVP. Tady je silná pojistka. Když bude program přesto špatný, zjistí to přece rodiče, zřizovatel, určitě ČŠI. Nehledě k tomu, že součástí ŠVP je také autoevaluace školy, která má zachytit nejen to, jak se daří ŠVP realizovat, ale i to, s jakými obtížemi se škola setkává. Navíc vidím v procesu kolem vzniku ŠVP další příležitost pro zvýšení kvality práce škol. Bylo by velmi prospěšné, kdyby ČŠI kromě evaluace a kontroly dodržování platné legislativy měla i funkci informační. Aby poradila učitelům, kteří se o něco snaží, na kterou podobně zaměřenou školu se mohou obrátit ať už s žádostí o radu nebo o výměnu zkušeností. Podobně by pedagogická centra mohla organizovat setkávání pedagogů na určité téma. Diskuze, výměna zkušeností z očí do očí učitelům dlouhodobě chybí a nenahradí to papír ani elektronika. Mimochodem, právě v působení pedagogických center, která mají mezi pedagogy velký kredit, spatřuji záruku, že k učitelům přijdou nezkreslené informace o RVP. Slýchám to i při našich seminářích: Přišel jsem s velkými pochybnostmi, ale svým zaujetím jste mne přesvědčili. Kdyby podobné signály vysílalo i ministerstvo školství, bylo by líp. Všechny kroky, které dělá ve snaze snížit náklady a počty pracovníků, by mělo dělat s rozmyslem a v kontextu všeho, čeho se to týká. Ne pro budoucnost učitelů, ale pro budoucnost dětí a jejich uplatnění v životě.
 

št

 

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

 

JE RVP PERSPEKTIVA NEBO CESTA DO PEKEL?

 

 
< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz