archiv
Učitelské noviny č. 26/2009
tisk článku

RIZIKA SPOJOVANÁ S MLÁDEŽNICKÝMI SDRUŽENÍMI JSOU ZVELIČOVÁNA

 

 
K sexuálním deliktům vedoucích dochází výjimečné
 
Před rokem se Česká rada dětí a mládeže (ČRDM), zastřešující činnost bezmála sta sdružení, začala věnovat projektu nazvanému NÁS SE TO TÝKÁ. Jeho smyslem je prevence sexuálního zneužívání dětí. Interpretace smyslu tohoto projektu v médiích byla většinou poněkud zjednodušená: Mládežnické organizace chtějí udělat něco s devianty mezi svými vedoucími. Ano, snaha zabránit jakémukoliv dalšímu případu zneužívání ve vlastních řadách je jistě jedním z cílů projektu, ovšem ne tím jediným, ani hlavním.
 
 Prioritou je pomoc zneužívaným dětem
 Jako první je potřeba uvést základní fakta: Představa toho, že nejvíce pachatelů trestných činů zneužívání dětí je mezi lidmi pracujícími s mládeží, je zcela mylná. Od roku 1990 je v České republice každoročně zaznamenáno zhruba tisíc případů sexuálního zneužití dětí. Nejčastěji je dítě zneužito v okruhu své rodiny. Typickým pachatelem je nevlastní otec, případně druh matky, který zneužívá její vlastní dceru. Takovýchto případů bývá ze zmíněné tisícovky přibližně na tři čtvrtiny. Mezi vedoucími sdružení a táborů se objeví každoročně jeden až dva případy.
 „Je poměrně velká šance na to, že děti, které jsou zneužívány, a to většinou ve svých rodinách, mohou najít pomoc právě ve sdruženích dětí a mládeže. Většinou jim totiž doma nikdo nevěří. Chceme tedy vedoucí vést nejen k tomu, aby uměli co nelépe podchytit případné problémy, které se vyskytnou ve sdruženích, ale i k tomu, aby byli připraveni pomoci dětem, které byly zneužity kdekoliv jinde,“ vysvětluje smysl projektu jeho hlavní koordinátor JIŘÍ ZAJÍC z Národního institutu dětí a mládeže (NIDM).
 V neposlední řadě chtějí vedoucí dětských organizací také čelit tomu, aby mediální obraz jejich činnosti nespočíval do značné míry ve spojení se sexuálními skandály a aby se média vůbec tímto závažným společenským problémem zabývala méně povrchně.
 „Až na nepatrné výjimky nejsou média schopna se nejen sexuálnímu zneužívání, ale i dalším vážným problémům věnovat v daném kontextu a do hloubky. Sexuální zneužívání dětí souvisí s celkovým hrubnutím společnosti a se ztrátou duchovního étosu. O kořenech agresivního jednání mezi dospělými, ale i mezi dětmi se téměř vůbec nepíše. Teprve, když se objeví konkrétní případ, vyjde několik moralizujících článků, a tím to skončí. Nejen odborná, ale i obecně zaměřená serióznější média by se měla věnovat tomu, v jakém prostředí děti vyrůstají. V současném zjednodušeném mediálním obrazu se zdá, že je daleko důležitější řešit to, jestli smí, nebo nesmí rodič dát dítěti přes zadek, než to, že se rodiče rozvádějí nebo na své děti nemají čas,“ komentuje J. Zajíc.
 
 Inspirace přišla z Bavorska
 Zásadní inspirací pro projekt Nás se to týká se stala činnost Bavorského kruhu mládeže. Jejich program zaměřený na prevenci sexuálního zneužívání dětí funguje zhruba deset let. V Bavorsku proto existuje již poměrně hustá síť pracovišť, na která se mohou zneužívané děti (případně ti, kteří je chtějí chránit) obracet. Bavorským Němcům se také podařilo získat potřebné finanční prostředky na realizaci projektu, včetně provedení příslušného výzkumu v této oblasti. Do programu se také zapojily známé osobnosti, jež tak z problému zneužívání dětí prostřednictvím médií učinily veřejné téma. Výsledek byl takový, že se podařilo už podchytit některé případy zneužívání v rámci rodin a do akce zapojit i dětské organizace.
 „Jedna z německých skautských organizací dokonce vytvořila velice kvalitní výchovný projekt, jehož metodiku bychom chtěli využít i v našich podmínkách. Jde o projekt, který směřuje nejen k vedoucím oddílů, ale také přímo do samotné programové náplně. Ukazuje se totiž, že jedna z nejvýznamnějších rovin prevence je pracovat přímo s dětmi tak, aby včas dokázaly identifikovat to, když se jim děje něco špatného. Největší problém je v tom, že děti v počátcích snah o jejich zneužívání často nevědí, co se děje, a později se již nedokáží bránit,“ říká J. Zajíc.
 V bavorských sdruženích dětí a mládeže se v posledních letech objevil jeden případ sexuálního zneužívání za přibližně dva roky. (Rozloha i počet obyvatel odpovídají zhruba naší zemi.) „Na vedoucí je v projektu vytvářen průběžný tlak v tom smyslu, že pokud by se některý z nich dopustit takovéhoto trestného jednání, nemůže počítat s tolerancí, tedy s tím, že by organizace závažnost jeho činu nějak relativizovala nebo dokonce tajila,“ dodává J. Zajíc.
 
 První koordinátoři jsou kvalitní
 V naší zemi se s projektem začalo na konci minulého školního roku. J. Zajíc nejdříve zajistil odbornou spolupráci, tedy přední české odborníky na danou problematiku, jakými jsou sexuolog Petr Weiss, psychiatr zabývající se týranými a zneužívanými dětmi Petr Pöthe a psycholožka Lenka Šulová. Od října pak proběhla série čtyř seminářů pro zástupce sdružení dětí a mládeže. Ta byla ČRDM oslovena s tím, aby dle svého uvážení vybrala nejvhodnější vedoucí pro toto školení. Z nich se pak stanou koordinátoři v rámci dané organizace. Speciálním vzděláváním prošlo nakonec dvanáct vedoucích. „Potěšilo mě, že se zúčastnili zástupci zejména některých velkých sdružení, včetně Národního parlamentu dětí a mládeže. Sdružení také vybrala vedoucí, kteří mají k dané problematice blízko, například v jednom případě šlo o pracovnici na Lince bezpečí, v dalším o speciálního pedagoga zaměřeného na pomoc týraným dětem. Účastnili se však především lidé, kteří ve svých sdruženích mají již takovou pozici, jež zvyšuje pravděpodobnost toho, že jako koordinátoři budou úspěšní,“ podotýká J. Zajíc.
 J. Zajíc předpokládal, že účast bude větší, nicméně jde podle něj o potvrzení trendu toho, že zájemců o nové dlouhodobé činnosti je již poměrně málo: „Lidí, kteří jsou schopni pracovat ještě na další úrovni než jen vést oddíl, je čím dál méně, a to i ve velkých sdruženích. A ti opravdu schopní jsou většinou již vytíženi v jiných dlouhodobých aktivitách.“
 Situace by se možná změnila, kdyby vedoucí byli za tuto svoji nadstandardní činnost honorováni. Účast na projektu je však zcela na dobrovolnické bázi, tudíž zadarmo, včetně jejího hlavního koordinátora. A nezdá se, že by v dohledné době nějaké peníze na tento projekt byly k dispozici, a to ani například z evropských strukturálních fondů. „Napsat úspěšný projekt, díky němuž by se podařilo získat finanční prostředky, není vůbec jednoduché. Bavorům trvalo čtyři roky, než si mohli dovolit zaplatit alespoň jednoho profesionálního, tedy placeného pracovníka,“ upřesňuje J. Zajíc.
 
 Pro spolupráci se školami jsou lepší podmínky
 Úkolem proškolených koordinátorů bylo v uplynuvším půlroce v rámci možností využít nabytých znalostí ve svých sdruženích – školit nové spolupracovníky a pokoušet se danou problematiku zohledňovat v programech svých oddílů. Dalším jejich úkolem je současná práce na dvou metodických materiálech, které by měly být na podzim hotové a veřejně přístupné na webových stránkách ČRDM (www.crdm.cz). První materiál má být metodikou vhodnou pro přípravu každého vedoucího dětské organizace. Druhý pak má být podkladem pro výchovu dětí i dospívajících. Půjde tedy o informace a postupy, jež by sdružení měla zařadit do programů své vlastní činnosti.
 Podle J. Zajíce jde i o reakci na to, že sexuální výchova v naší zemi ještě stále není na odpovídající úrovni. „Děti potřebnou sexuální výchovou často neprocházejí ani v rodině, ani ve škole, proto může být oddíl nakonec jediným zdrojem takovéto výchovy. Spolupráce se školami, a to nejen v oblasti sexuální výchovy, ale i v dalších tématech, jako jsou zejména šikana a ostatní projevy rizikového chování dětí, má v budoucnu velkou šanci. Je to dáno především tím, že nejenom školy, ale už i některá sdružení dětí a mládeže stavějí svůj program na klíčových kompetencích. Z toho plyne, že vzájemná spolupráce by nyní měla být jednodušší.“
 
 Kauza ve sdružení: Hlavně ochránit oběť
 Koordinátoři se ve svých sdruženích mohou pohybovat na velice tenkém ledě. Na jednu stranu jsou vedeni k tomu zabránit projevům sexuálního zneužívání v mateřských organizacích, zároveň ale musejí počítat s tím, že se mohou setkat i s případy lživého nařčení z daného protiprávního jednání.
 „Zde je patrná hranice mezi tím, co si od našeho projektu zatím slibovala veřejnost, potažmo média, a co si pod jeho hlavním významem představujeme my. V žádném případě koordinátor nemá být vyšetřovatelem. Mělo by jít o člověka požívajícího velkou míru důvěry, na kterého se budou ať již děti nebo vedoucí s případnými podezřeními na sexuální zneužívání obracet. A je pak na něm, aby správně vyhodnotil, jestli nejdříve oslovit daného odborníka, nebo  rovnou volat policii. A pokud se k případu policie již dostaví, je potřeba, aby koordinátor správně komunikoval s ní a později i s médii. Zkušenosti ukazují, že ostatní vedoucí, kteří nebyli na možnost takovéto situace připraveni, jsou zmatení a jen těžko připouštějí, že vůbec mohlo v jejich sdružení k něčemu takovému dojít. Koordinátor musí zohledňovat v prvé řadě zájem dítěte a pak také údajného pachatele (ale bez jakéhokoliv zametání pod koberec), u něhož se může ještě prokázat, že se skutku, z něhož byl nařčen, nedopustil,“ rozebírá J. Zajíc a dodává, že neobdržel žádnou informaci o tom, že by se během půl roku působení koordinátorů řešila nějaká konkrétní kauza, a to jak v samotném sdružení, tak i navenek.“
 
 Činnost police bývá někdy problematická
 Kontaktovat nejdříve odborníka a poté policii či zároveň by nemělo být samozřejmě motivováno „záchranou“ pravděpodobného pachatele, ale především tím, aby oběť, tedy dítě, neprocházelo dalšími negativními zkušenostmi. Kriminalitu spojenou s dětmi by měli, pokud možno, šetřit specializovaní policisté. Situace je však z důvodu personální krize v policii stále horší. „Zkušenost je taková, že při vyšetřování sama policie někdy dítěti způsobí trauma,“ tvrdí J. Zajíc.
 Faktem ale také je, že u některých případů v minulosti se členové sdružení minimálně nesnažili policii vyjít vstříc. Konkrétním příkladem může být případ učitele, který byl zároveň skautským činovníkem. Podezření se objevilo sice v souvislosti s jeho pedagogickým působením, nikoliv ve spojení s činností v oddíle, je ovšem nabíledni, že ani jeho dobrovolnická činnost nemohla být při práci orgánů činných v trestním řízení opominuta. Když tedy policie přirozeně pátrala i mezi skauty, ostatní vedoucí v daném místě se ke spolupráci s ní stavěli rezervovaně.
 Neoprávněné nařčení vedoucího však není rozhodně běžným jevem. K takovémuto jednání nejčastěji dochází při rozvodovém řízení, kdy zpravidla matka za pachatele sexuálního zneužívání označí svého manžela. Další ohroženou skupinou jsou učitelé. J. Zajíc si za poslední roky nevybavuje žádný případ, kdy by vedoucí byl lživě označen za pachatele sexuálního deliktu. „Je to dáno i tím, že děti jsou členy sdružení dobrovolně. Když se jim tam něco nelíbí, jednoduše odejdou, což v rodině ani ve škole jen tak udělat nemohou,“ myslí si J. Zajíc.
 
 Stop pedofilům?
 Když MŠMT v předešlých letech pracovalo postupně na několika verzích zákona o práci s mládeží (návrh byl nakonec smeten ze stolu), vážně se uvažovalo o tom, že by všichni vedoucí dětí a mládeže museli projít speciálním lékařským vyšetřením, jež by mimo jiné minimalizovalo riziko spojené s jejich sexuálním chováním ohrožujícím děti.
 „Myslím, že veřejnost není dostatečně informována o tom, co je skutečnou podstatou sexuálního zneužívání dětí. Data, se kterými nás seznámil profesor Weiss, jasně odkazují, že mezi těmi, kdo děti sexuálně zneužívají, je jen minimum těch, kteří jsou pedofilové. Navíc ke zneužívání často dochází mezi takřka vrstevníky, kdy nejde o pedofilii, ale o sadismus spojený s ponižováním. Také v rodinách převážně nevlastní otcové zneužívají své dcery, kterým bude zanedlouho patnáct let. Na základě těchto fakt si rozhodně nemyslím, že sexuální diagnostika vedoucích by řešila problém zneužívání dětí. Navíc drtivá většina těch, kteří mají pedofilní orientaci a pracují s dětmi, nikdy žádnému dítěti neublížila. Jde o sebereflexi a ovládání člověka s pedofilními sklony. Tito lidé ještě před tím, než se případně zneužití dopustí, procházejí fází, kdy s tímto nutkáním bojují. Bylo by proto potřeba, aby v této chvíli využili odbornou pomoc a s lékařem se poradili, jak mají dále postupovat. Kdybychom automaticky z práce s dětmi vyřadili všechny lidi s pedofilními sklony, přijdeme o řadu vynikajících vedoucích, kteří se nikdy žádného protiprávního jednání nedopustí. Je to stejné, jako bychom řekli, že vedoucí heterosexuál nemůže pracovat s mladými dívkami, protože se dá automaticky předpokládat, že je zneužije. Nejde tedy o problém sexuální orientace, ale potřebné míry ovládání. Převážná část lidí, kteří se nějakého zneužití ve sdružení dětí a mládeže dopustili, jsou lidé nezralí, většinou se sklonem k závislostem,“ analyzuje J. Zajíc.
 
 V projektu Nás se to týká se nyní počítá s dalším náborem nových koordinátorů, kteří by měli opět na podzim projít příslušným školením. A po zveřejnění zmíněné metodiky bude dva tři roky trvat, než budou koordinátoři moci říci, že se skutečně osvědčila.
LUKÁŠ DOUBRAVA
< zpět do čísla
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1604012400_polar_125x125.jpg
ucebnice
polartraver.jpg
anketa
Měl by stát zavést minimální laťku úspěšnosti u jednotných přijímacích zkoušek na SŠ?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
37%
32%
30%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2022 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz