archiv
Učitelské noviny č. 10/2009
tisk článku

Jak a proč (ne)sbírat etnická data ve školství V. Lovritš, UN 37/2008

 

Odborníci z pedagogicko-psychologických poraden několika zajímavými otázkami z praxe zareagovali na článek „Jak a proč (ne)sbírat etnická data ve školství“, který vyšel v Učitelských novinách č. 37/2008. Vzhledem k tomu, že se podobnými úvahami zabývají mnohá zařízení, bude užitečné téma tímto směrem doplnit.
Pedagogicko-psychologické poradny (PPP) připravují podklady pro specifický přístup v diagnostice a poskytovaných službách zohledňující specifika národnostních menšin, respektive cizinců a vystavují podklady pro vzdělávací opatření respektující jejich specifické vzdělávací potřeby ve smyslu školského zákona a souvisejících předpisů. K tomu přirozeně potřebují zjistit, zda klient/ka PPP náleží do skupiny etnické menšiny a cizinci, stojí tedy na počátku před otázkou, jak etnicitu určit a posléze jak s údaji o ní zacházet.
Při zjišťování etnicity je i z pohledu praxe PPP potřeba zvolit metodu sebeidentifikace, jak ji doporučuji již ve shora citovaném článku. Jedna z PPP zvažovala, že nejpřirozenější cestou, jak metodu sebeidentifikace při jejich činnosti realizovat, by bylo připojit příslušnou otázku do Dotazníku pro rodiče, ve kterém by údaj o etnicitě zůstal zaznamenán. PPP pro další práci s dítětem potřebuje etnicitu adresně uchovávat, protože právě z něj vychází specifický přístup k dítěti. Nicméně pracovníci PPP v této fázi začali mít pochybnosti, zda se při nakládání s takto získanými údaji nedostávají do rozporu s právními předpisy, konkrétně s § 4, odst. 2 z. č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon o právech příslušníků národnostních menšin v uvedeném ustanovení zakládá povinnosti orgánům veřejné správy při nakládání s daty získanými podle zvláštních zákonů. Účelem zákona je v této části ochránit ty osoby, o kterých jsou podle zákona, mnohdy bez jejich souhlasu, sesbírána data citlivého charakteru. Cílem tohoto ustanovení je zajistit svobodnou volbu národnosti, jak vyplývá z názvu ustanovení.
Ze stručného popisu procesu, který PPP zvažovala, nijak nevyplývá, že by její pracovníci nakládali s daty sesbíranými podle zvláštního zákona, které by umožňovaly určit etnicitu bez ohledu na souhlas/svobodnou volbu subjektu. Naopak, údaj o etnicitě dítěte by byl do dotazníku získán tou nejčistší (a pro tyto situace v podstatě jedinou možnou) cestou - od rodiče dítěte. PPP v této situaci navíc nevystupuje jako orgán veřejné správy. Není proto důvod, aby se na tuto činnost uvedený paragraf vztahoval. Data získaná Dotazníkem pro rodiče tedy není nutné uchovávat neadresně/anonymně a není potřeba, jak se daná PPP obávala, tyto údaje likvidovat, aby byl zajištěn soulad se zákonem o právech příslušníků národnostních menšin.
Klíčovým je zde souhlas subjektu a jeho svobodná volba, v případě dětí je to volba zákonného zástupce. V článku "Jak a proč (ne)sbírat etnická data ve školství" šlo o situace, kdy by údaje o etnické příslušnosti byly sbírány pro de facto statistické účely, totiž plošně, navíc s cílem, který je vágní a jeho legitimita je pochybná. Takovým snahám je třeba se podle mého názoru velmi silně bránit. Na anonymizaci plošně sebraných dat, byť by byly sbírány metodou sebeidentifikace, apeluji v původním článku zejména proto, že ze svých zkušeností vím, že zdaleka ne všechny orgány veřejné správy respektují svou povinnost nevyužívat takto zjištěné informace k jiným účelům, než ke kterým byly sebírány. Mám podloženou obavu, že by strukturálně shromažďované informace o etnicitě dětí mohly být využívány proti těmto dětem (ať už záměrně nebo bezděčně).
Naopak není důvod byrokraticky komplikovat proces, který sleduje individuálně posouzený legitimní cíl - specifické vzdělávací potřeby konkrétně určeného dítěte tam, kde:
1) je spolehlivost dat zajištěna metodou sebeidentifikace,
2) se zpracováním dat dal souhlas subjekt, kterého se data týkají (resp. jeho zákonný zástupce),
3) jsou dodržovány povinnosti ochrany citlivých osobních údajů podle z. č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů a
4) jsou dodržovány standardy sociálních služeb v oblasti přístupu k záznamům o klientech v případě, že jde o zařízení poskytující sociální služby.
V případě PPP lze se souhlasem rodičů data o etnické příslušnosti příslušných dětí zpracovávat (tedy i uchovávat jako adresná data v osobním spisu dítěte), pokud PPP dodrží povinnosti, které zpracovateli stanovuje zákon na ochranu osobních údajů při zpracování citlivých osobních údajů. Zpracování citlivých dat je mj. třeba speciálně hlásit Úřadu pro ochranu osobních údajů. Rodiče musejí být informováni o účelu zpracování osobních údajů jejich dětí a o tom, že souhlas se zpracováním lze odvolat, adresná osobní data nesmějí být použita k jiným účelům, než ke kterému dali rodiče souhlas a musí být technicky i personálně zajištěna ochrana dat před zneužitím. Ochrana osobních údajů klientů je velkým tématem, které by každé zařízení mělo pečlivě zvažovat a do detailů upravit pravidla pro nakládání s nimi.
Pro úplnost je třeba upozornit také na požadavky standardů sociálních služeb, jak vyplývají ze z. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a vyhlášky č. 505/2006 Sb., k provedení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Poskytovatelé sociálních služeb se nemohou jednoduše spokojit s tím, že získaná data jsou součástí individuální dokumentace dítěte, ke které mají přístup výhradně pracovníci poradny, zákonní zástupci dítěte a kontrolní orgány. Doporučuji konzultovat např. s inspektory kvality sociálních služeb, kdo všechno by měl mít přístup k dokumentaci vedené o klientech poradny. Není totiž automaticky správné, že údaje o všech klientech mají k dispozici všichni pracovníci poradny.
Na závěr cituji paní psycholožku z jedné PPP: „Snažíme se tuto problematiku řešit všichni a jsme motivováni postupovat tak, aby nemohlo dojít k zpochybnění legitimity způsobu, jak data sbírat.“ K tomu dodávám: Je třeba ocenit, že se pracovníci PPP touto problematikou detailně zabývají, protože důvodem těchto úvah, stejně jako cílem právních norem, je ochránit ty, kteří se neumí nebo nemohou účinně bránit sami. V tomto případě jsou to děti, kterým se dá bezděčně nebo i úmyslně zajistit stigma, jež pak může poznamenat celý jejich další život. Nepodceňujme sílu informací.
Veronika Lovritš, Brno
 
< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz