archiv
Učitelské noviny č. 10/2009
tisk článku

ALTERNATIVNÍ FORMY VE VÝUCE

 

ALTERNATIVNÍ FORMY VE VÝUCE
Alternativní formy jsou jiné způsoby komunikace ve výuce, její organizace a strategické postupy. Jejich cílem je zvýšit efektivitu výuky i učení. To však neznamená, že by „staré osvědčené způsoby“ byly zamítnuty.
Alternativní formy jsou spíše cvičení, nápady, které mohou školní praxi obohatit. Kromě společenskovědních předmětů jsou vhodné i pro výuku cizího jazyka nebo kombinaci výuky společenskovědního tématu v cizím jazyce. Hlavními cíli jsou:
- Posílit vzájemnou vazbu mezi žákem a učitelem, zejména zpětnou vazbu. Jsou pomocí pro učitele, aby flexibilně reagoval na potřeby žáků.
- Iniciovat více interakce a pomoci mezi žáky včetně vzájemného učení, tj. „ten, kdo učí, se sám naučí“.  
- Posílit aktivní účast žáků, rozvíjet jejich vlastní odpovědnosti za výsledky učení.
- Zvýšit kvalitu procesu učení, tj. „naučit žáka se samostatně učit“, aby si uvědomil, že proces učení je pro něj intelektuálním přínosem.
- Zlepšit kvalitu výuky tím, že materiály a pomůcky budou pro žáky emocionálně podnětné, budou je vnímat jako zajímavou součást vzdělávání i jako součást reality.
- Organizovat vědomosti do logicky upořádaného systému s mezipředmětovými přesahy.
- Vytvořit povědomí vzájemné soudržnosti na základě společných úkolů.    
 
„Seznam témat“
Forma vhodná k opakování, ale i pro předběžné studium nového učiva. Většinou je součástí vyučovací hodiny, ale je možná jako alternativa pro domácí přípravu. Každý žák navrhne dílčí téma v rámci širšího tématického okruhu, například v Husitství – husitské války, kultura, náboženství, apod. Žáci si „vytáhnou z klobouku“ příslušné téma a připravují si odpověď. Pro přípravu mohou použít i učebnice nebo jiné informační zdroje. Svoji přípravu následně použijí k výuce svého souseda nebo menší skupiny žáků. Tématy, která mohla být vynechána, učitel žáky úkoluje. V závěru zjistí, která témata byla pro žáky nejobtížnější a rozšíří jejich výuku. Tento způsob výuky je možný zařadit i do domácí přípravy, tj. žáci se seznámí příslušným tématem, které „vyučují“ ve škole.
Přínosem této formy výuky je aktivní zapojení žáků a kvalitnější výstupy. Učitel získá přehled o pracovním nasazení jednotlivců, zjistí, které konkrétní problémy se v učení tematického okruhu objevily. Výuku může následně a konkrétně korigovat.
 
„Brainstorming – útok na myšlení“
Forma vhodná v každé fázi výuky. Nejvíce se užívá na počátku výuky, kdy se prezentují neobvyklé myšlenky, citáty nebo provokativní výroky, například „sjednocování Evropy vede k nové diktatuře“. Učitel nejprve akceptuje spontánní, někdy i absurdní odpovědi žáků, jejichž názory jsou ovlivněny médii, opakují klišé, která znají třeba z televize nebo jednostranných politických prohlášení. Názory napíše učitel na tabuli. První názory a odpovědi žáků často postrádají logiku a důkladnou, studiem podloženou znalost. Provokativní a jednostranná prohlášení jsou začátkem „zjišťování tzv. objektivní pravdy“. Žáci mají provokativní výrok na základě vlastního studia vyvrátit, potvrdit nebo korigovat.
Během vlastního studia však dospějí většinou k poznání, že v historickém vývoji nelze kategorizovat některé jevy na výhradně kladné či výhradně záporné. Na základě vlastního nezávislého studia vývoje evropského sjednocování poznávají klady i zápory, které tento proces v dějinách provázejí do dneška. Po ukončení studia peripetií evropského sjednocování mohou korigovat své prvotní názory a opravit své naivní představy podle výsledků svého studia.
V závěru výuky mohou navrhnout a diskutovat možné alternativy vývoje do budoucna, například jak odstranit byrokratizaci ve vývoji, téma „Spojené evropské národy“ nebo „Evropu národních států“ apod. Navrhované budoucí perspektivy však musejí být podloženy promyšlenou argumentací založenou na předchozím studiu. Na rozdíl od četných politických projevů, které postrádají perspektivy vývoje, trpí nedostatkem politických vizí i promyšlenou argumentací, racionální argumentace je ve výuce nutná, je jedním za základů kritického myšlení.
Přínosem brainstormingu je diverzifikace a množství nových, často neobvyklých, myšlenek a koncepcí. Rozhodně  přispívá k rozvoji kritického myšlení založeném na studiu, nikoliv na papouškování médií a bezduchých politických projevů. Učí studenty kriticky číst a hodnotit média, tříbí jejich úsudek. Stimuluje tvořivost a představivost, přispívá k hlubšímu pochopení minulého, tím i současného dění.
 
Kontrast a srovnání
Tato forma je založena na poznání, že konceptualizace vychází ze srovnávání studovaných jevů. Studenti mohou například vyhledat rozdíly mezi politickými systémy protikladných politických režimů, porovnat vývoj konkrétních totalitních států se státy demokratickými. Výuka je účinnější ve dvojicích nebo ve skupinách. Některé skupiny studují třeba vývoj nacistického Německa, jiné maoistickou Čínu, další skupiny historický vývoj v tradičních i nových demokraciích. Na základě studia skupiny generalizují a napíší hlavní atributy vývoje v protikladných režimech, posléze zobecní typické atributy pro totalitní režimy a pro demokracie. Závěry mohou prezentovat i v písemné formě.
Kontrast a srovnání pomáhá vybudovat most mezi jednotlivými historickými událostmi a zobecněním společenského vývoje, přispívá k hlubšímu pochopení vývojových trendů. Rozvíjí abstraktní myšlení, pomáhá studentům korigovat jejich původní, často naivní, pojetí společenskovědních událostí s reálným historickým vývojem. Tato technika podporuje vzájemnou komunikaci mezi žáky a aktivní přístup ke studovanému jevu.
 
„Objevování“     
Studenti, kteří pracují ve skupinách, dostanou ke studiu delší či kratší text, například biografii neznámé osobnosti, popis významné bitvy, obrázky historických slohů nebo slavných uměleckých děl. Na základě práce s textem, ale také s filmovým dokumentem či jiným výchozím pramenem, studenti „objevují“ další souvislosti. V závěru své investigativní práce sestaví a přednesou vlastní prezentaci, například zařazení jedné bitvy do kontextu historického období, třeba do období napoleonských válek. Výchozí text či jiný materiál musí obsahovat dostatek údajů, aby s ním mohli studenti pracovat. Studenti mohou také kupříkladu dopsat závěr nebo střední část otevřeného příběhu nebo textu o historických nebo společenskovědních událostech.
Jde o strategii, kterou lze užít pro všechny věkové skupiny s přihlédnutím k věku, podle kterého je nutno upravit náročnost výchozího zdroje. Pro mladší žáky se mohou používat i hádanky a různé formy soutěží. Složitějších výchozích zdrojů je možné používat ve výuce historie, filozofie a jiných společenskovědních disciplin. Technika „objevování“ většinou studenty baví. Podporuje vzájemnou spolupráci při hledání informací. Povzbuzuje jejich zvídavost a posiluje jejich sebedůvěru, protože se musí spolehnout na samostatnou práci. Stávají se „vědci“, „investigativními novináři“ nebo „spisovateli“.   
 
„Skládačka“
Je cvičením, při kterém každý žák/student dostane pouze jednu či více neúplných informací k určitému tématu, například část popisu období národního obrození nebo část programu politické strany. Úkolem studenta je najít dalšího studenta, který vlastní takovou informaci, která se hodí či doplňuje jeho informaci. Tímto způsobem 2 - 4 studenti sestaví skládačku a prezentují celkový text. Více studentů angažovaných v jedné skládačce by zřejmě vyvolalo chaos. „Skládačka“ nemusí obsahovat jen jediné téma, nýbrž i témat více, ale opět jich nemá být příliš mnoho. Vhodné jsou například texty s informacemi o 1. a 2. světové válce, kdy žáci skládají a vyhodnocují informace ke každému válečnému konfliktu. Mohou se skládat části programů politických stran, například programy politické levice versus pravice. Cvičení mohou být někdy časově náročnější, v tomto případě se hodí spíše pro opakování nebo jako užitečná náplň pro suplované hodiny. Toto cvičení lze aplikovat i v zeměpise, kdy se mohou tímto způsobem sestavovat mapy či diagramy.
Skládačka je hrou, oživuje průběh výuky, ale zároveň se při ní žáci neformálně učí. Posiluje vzájemnou spolupráci, pomáhá rozvíjet schopnosti porovnávat informace a syntetizovat je do finální prezentace. Podporuje vzájemnou komunikaci, například lze ji i aplikovat na společenskovědná témata v cizím jazyce. Skládačku je možné využít pro všechny věkové skupiny s přihlédnutím k věku.  
Alternativních forem výuky existuje více. Jsou často vynálezem učitelů, kteří přistupují k výuce tvůrčím způsobem. Zpracování konkrétních interaktivních forem je přínosem i ve vzdělávání budoucích učitelů společenskovědních předmětů. Mohli by pod vedením svých oborových didaktiků konkrétní praktické materiály připravovat. Jistě by tento způsob jejich vzdělávání přispěl k jejich „řemeslné výbavě“ a pomohl jim v budoucím povolání.
Marie Homerová
 
< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
ucebnice
1590530400_polartraver.gif
anketa
Změní krizová online výuka školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
34%
42%
23%
1591221600_tyr.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz