archiv
Učitelské noviny č. 45/2008
tisk článku

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM OD TEORIE K PRAXI

 "Chtěla bych vidět, jak by si v praxi poradili s ešvépéčkem vědátoři z výzkumáku, co nám nadirigovali rámcový vzdělávací program." Taky už jste se s podobnou připomínkou setkali? Nabízíme právě takové nahlédnutí pod pokličku. Zároveň s koncem školního roku ukončila pracovní poměr ve VÚP Praha ROMANA LISNEROVÁ, která tu měla na starosti RVP ZV a tvorbu ŠVP. V září 2008 zahájila nový školní rok jako ředitelka Základní školy v Praze-Slivenci.  

Nic prominentního. Nevelká, plně organizovaná základní škola se 170 žáky, pod kterou spadá také jednotřídní mateřinka. Oblast na kraji hlavního města připomíná spíš upravenou vesnici, která se rozrůstá o další rodinné domky, jak se sem stěhují lidé z Prahy i okolních obcí. Také proto by zřizovatel školy, městská část Praha-Slivenec, rád vybudoval novou mateřinku, která by byla kapacitou blíž požadavkům občanů.

Zajímalo nás, co pro nového ředitele znamená vstoupit do školy, která si vytvořila svůj ŠVP a rok už podle něj pracovala. Měla by teď svůj program korigovat, ale nový člověk v jejím čele chce určitě ŠVP alespoň přiblížit své vizi. Do podobné situace se už mnozí ředitelé a ředitelky dostali, na další to čeká. Na co se mají připravit? 

 

NA SAMÉM ZAČÁTKU

"Práce, které jsem se věnovala ve VÚP, skončila, cítila jsem potřebu věnovat se opět praxi. Chtěla jsem si na vlastní kůži ověřit, že mé představy mohou fungovat - a zjistit, za jakých podmínek. Přišla jsem do tradiční, klasické školy. Věděla jsem o ní jen to, co se dalo vyčíst z webových stránek," vzpomíná Romana Lisnerová.

Prvořadé bylo najít, na co by se měla škola zaměřit, jak by se mohla profilovat. Už v červnu do ní občas zašla, pohovořila se zastupujícím ředitelem, s učiteli, se zřizovatelem, studovala dokumenty. Chtěla poznat pedagogický sbor, jeho možnosti i představy. Prázdniny pak věnovala zmapování materiálních a personálních podmínek i spolupráce s rodiči, místním zvyklostem.

"Když jsem si sama pro sebe udělala SWOT analýzu, našla jsem hned několik silných stránek, o které bychom se mohli opřít. S učiteli jsme si vymezili čtyři základní pilíře vzdělávání, na kterých bychom chtěli stavět: jazykovou komunikaci, informační a komunikační technologie, zdravý životní styl a úsilí o získání titulu Ekoškola."

 

PŘEDPOKLADY PRO ČTYŘI PILÍŘE

Jazyková výchova jednoznačně vyplynula z kvality učitelů - angličtiny i němčiny. Díky tomu ve Slivenci vyučují od letošního školního roku anglický jazyk žáky povinně od samého začátku školní docházky - v 1. ročníku jednu hodinu, ve 2. ročníku dvě hodiny týdně. Ve 3. ročníku už nastupují v souladu s RVP ZV tři hodiny týdně. Od pololetí zde chtějí otevřít ještě kroužek anglické konverzace. Na 2. stupni rozšíří povinný repertoár cizích jazyků ještě němčina v 6. ročníku. Součástí jazykové komunikace je i mateřský jazyk, na to se někdy zapomíná.

"Rozvoj mateřského jazyka je základem všeho," říká R. Lisnerová. "Proto jsme zavedli tzv. komunitní kruhy. Každé pondělí ráno je v první vyučovací hodině 20 minut věnováno rozvoji komunikace. Všude jsou třídní učitelé, bez ohledu na to, jaký předmět vyučují. Diskutují s žáky na předem zvolené téma a docela se nám to osvědčuje. Děti si rozvíjejí komunikativní dovednosti, osvojují si pravidla - třeba jak si neskákat do řeči, jak si naslouchat, argumentovat. V 1. ročníku máme komunitní kruh ještě i v pátek. U prvňáčků mám pravidelný čtyřhodinový blok, z něhož jsou první dvě hodiny věnovány komunikační výchově, na kterou navazuje předmět Člověk a jeho svět. V rámci komunitního kruhu rozvíjíme diskuze o nejrůznějších zajímavostech - děti mohou nosit do školy různé zajímavé předměty, sdělovat si zážitky a podobně."  

Zázemí pro druhý pilíř - výuku ICT - umožnila přes prázdniny vybudovaná nová počítačová učebna. Žáci v ní pracují na společném serveru, učitel může do jejich práce zasahovat, pomáhat jim. Hojně využívají také interaktivní tabuli.

Třetí pilíř má oporu především ve vytváření spolupracujícího prostředí, a to na úrovni učitelé, žáci, rodiče.  

A konečně ekologie. "Naše škola stojí uprostřed velkého sadu, nedaleko je chuchelský les - a hlavně máme šikovné učitele na přírodní vědy. Proto jsme se rozhodli, že budeme usilovat o získání titulu Ekoškola. Žáci 6. a 7. ročníku plní v ekotýmu úkoly potřebné k jeho získání. V těchto ročnících jsme zavedli nový vyučovací předmět Poznáváme svět, který se soustředí mimo jiné i na ekologickou výchovu a je vyučován v projektech. Rádi bychom se zapojili také do sítě škol podporujících zdraví. Naše městská část již mezi Zdravé městské části patří, nechceme tedy zůstat pozadu."

 

JAK PRAXE KORIGUJE PŘEDSTAVY

"Uvědomila jsem si, jak velký ten balík změn byl, zejména pro učitele a ředitele, kteří do problematiky nebyli zasvěceni," dověděli jsme se od Romany Lisnerové, když jsme se ptali na její první pocity v souvislosti s ŠVP ve školní praxi. "Reforma přišla asi opravdu moc rychle. Možná to chtělo delší dobu na systematické proškolování pedagogů, které by je na všechno lépe připravilo. Ve VÚP jsem pracovala s pilotními školami, které změny vítaly. V září jsem se ocitla ve škole se sborem na rozdílných stupních očekávání. Učitelé věděli, odkud přicházím, a obávali se, že postavím jejich vzdělávací program na hlavu. Že co bylo do té doby, bude špatně. Trvalo asi měsíc, než jsme si navzájem sladili noty. Taky jsem asi na úplném začátku chtěla stihnout moc věcí najednou. Naštěstí mne pedagogický sbor přibrzdil. Teď vím, že moji spolupracovníci jsou vstřícní, že jsou ochotni a schopni školu proměňovat. Domluvili jsme se, že společně nastíníme postupné kroky, že budeme postupovat zvolna."

Rok potřebuje škola na důkladné zmapování situace, na vysvětlování, na další vzdělávání, na přípravu sboru na takové úpravy ŠVP, které by byl ochoten přijmout a které by prospěly žákům.

"Procházeli jsme tvorbou ŠVP znovu od začátku ne proto, abychom upravili učební osnovy, ale abychom se pobavili o tom, co je pro kterého učitele v kterém předmětu a ročníku důležité. Teď zavádíme učitelská portfolia, do kterých si zakládáme informace o všem, co se nám daří. Našli byste v něm projekty i zajímavé přípravy na vyučovací hodiny. Na květen plánujeme evaluační schůzku učitelů, na které bychom se chtěli ohlédnout za školním rokem. Jestli novinky, které jsme zavedli, nebyly příliš rychlé, jestli jich nebylo příliš, jestli jsme je vždy dotáhli do konce. Budeme se ptát: Jsou účelné? Máme je zanést do ŠVP? Budou dlouhodobě uplatnitelné? O prázdninách pak budeme opět připravovat další školní rok a zároveň upravovat ŠVP..."

 

RADA PRO NOVOPEČENÉ ŘEDITELE

Jak už jsme říkali, do podobné situace se dostane každý ředitel, který uspěje v konkurzu na školu, na níž do té doby neučil. Kdy může začít přizpůsobovat ŠVP svým vizím a do jaké míry? A kam už by jít neměl? Najít správnou hranici nebude snadné.   

"Nejdřív je třeba ŠVP projít se všemi učiteli," říká R. Lisnerová. Tuhle zkušenost má ověřenou z mnoha škol. "Někde totiž vznikal ŠVP tak, že ředitel napsal úvod a předmětové komise osnovy jednotlivých předmětů. Což byl ovšem zásadní omyl. Je důležité, aby se pedagogický sbor napřed seznámil s úvodními kapitolami. Aby si učitelé řekli, co jim bude a co nebude vyhovovat. Teprve když se shodnou na budoucím směřování, je možné ŠVP upravovat. Naše úpravy se budou týkat především výchovných a vzdělávacích strategií. Tedy společných postupů, které budeme ve výuce uplatňovat.

Myslím, že máme v ŠVP uvedeny i dílčí činnosti, které učitelé vykonávají, což může být pro učitele svazující. V oblasti nazvané Výchovné a vzdělávací strategie by měly být uvedeny jen ty postupy, které je škola ve svých podmínkách skutečně schopna zvládnout. I tady platí, že méně znamená více. Tato část ŠVP se stane předmětem zpětné vazby na konci školního roku, kdy budou učitelé hodnotit, jestli daný postup splnil jejich očekávání a zůstane v ŠVP, nebo budou hledat jiné cesty."

A do čeho by se nový ředitel pouštět neměl?

"Asi bych se obávala úprav učebního plánu a vzdělávacího obsahu. Je tu totiž nebezpečí, že pak určitý úsek vzdělávacího obsahu některého žáka mine. To by bylo neodpustitelné. Je také třeba dát si pozor, aby všichni žáci, kteří se vzdělávají podle ŠVP, měli za 1. i 2. stupeň dodržen odpovídající počet hodin - tedy 118 a 122.

My jsme rozdělení vzdělávacího obsahu do ročníků ponechali v původní podobě, ale vytvořili jsme nové vyučovací předměty. V rámci ročníku jsme přeskupili vzdělávací obsah do obsahově bližších propojených celků. Vznikl například vyučovací předmět Poznáváme svět. Část obsahu s poměrnou částí hodinové dotace vzdělávacího oboru Člověk a svět práce jsme propojili s ICT, kde vyučujeme i práci s digitálními technologiemi.

K dosažení maximálního propojení obsahů předmětů jsem se inspirovala zkušeností z pražské základní školy v Londýnské a po dohodě s učiteli jsme se rozhodli, že se nebudou scházet předmětové komise, ale všichni učitelé, kteří učí v jednotlivých třídách. Každá třída je něčím specifická, v něčem vyniká a něco by potřebovala získat. Podle toho bychom k ní měli přistupovat. Nebývá to učivo, ale postoje, životní dovednosti, tedy klíčové kompetence, o kterých mluví RVP ZV. Abychom je mohli rozvíjet, měli by všichni učitelé žáky znát a působit na ně správným směrem. Chceme proto pořádat ročníková setkávání všech učitelů nad problematikou jednotlivých tříd. Jedna třída je například složená z individualistů, děti neumějí spolupracovat, špatně komunikují. Budeme se tedy bavit o tom, jaké metody budeme ve třídě používat, abychom je to naučili. Myslím, že by to mohl být zajímavý krok."

 

KOLIK PRO A KOLIK PROTI

Říkalo se, že vztah učitelů k reformě je možné rozdělit do tří přibližně stejně velkých skupin - jedna je výrazně pro, druhou je třeba přesvědčit a třetí patří k odpůrcům. Platí to pořád?  

"Jak na které škole." Romana Lisnerová dodnes poznává jako lektorka NIDV různé školní kolektivy. "Například v naší škole je spousta učitelů, kteří vítají možnost vnést do výuky svůj osobitý přístup, přicházejí se zajímavými nápady. Neřekla bych, že tu jsou vyloženě odpůrci reformy, ale někteří vycházejí hlavně z klasické výuky, jiný způsob přípravy na výuku jim možná bude trvat delší dobu. Nechci nikomu nic nařizovat. Byla bych ráda, kdyby si kantoři sami uvědomili, že musí začít u sebe, u svých příprav na výuku, že se musí vzdělávat. Pokud nechceme, aby byl žák pouze pasivním přijímačem informací, tak pro to musíme udělat něco nad rámec, na který jsme zatím byli zvyklí."  

A jinde...

"Myslím, že se nálada vůči RVP ZV mění k lepšímu. Alespoň tam, kde se s jeho principy sborovna doopravdy seznámí. Školy mají velký zájem o návštěvu lektora, který s nimi debatuje nad jejich ŠVP. To byl dobrý nápad. Učitelé i ředitelé jsou vděční, že se jim někdo věnuje."

o

Po letech ve Výzkumném ústavu pedagogickém skočila Romana Lisnerová rovnýma nohama do praxe. I když uznává, že to není právě snadné, zdá se, že ji práce těší. "Těch pět let mi dalo hodně," říká a vypočítává vstřebávání nových informací, setkávání se zajímavými lidmi a hlavně možnost diskutovat o problému z pohledu tvůrců reformy. "Tohle kdyby si tak mohli ředitelé škol vyzkoušet! Snáze by pochopili, proč je reforma nastavena tak, jak je. Když totiž není pozitivně naladěn ředitel, pak je přetlumočení principů reformy pedagogickému sboru velmi obtížné, někdy dokonce nesrozumitelné. Podle mne je ze všeho nejdůležitější dát učitelům prostor i odpovědnost. A snažit se jim vytvořit pro práci v rámci možností co nejlepší podmínky."

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz