archiv
Učitelské noviny č. 45/2008
tisk článku

BUDOU DĚTI POD ZÁKONEM O ROK MÉNĚ?

 

Legalizace sexu čtrnáctiletých je na spadnutí

 

V minulých letech se již několikrát řešila otázka, zda snížit trestní zodpovědnost mládeže z dosavadních patnácti na čtrnáct let. Nyní jsme legislativnímu posunu věkové hranice směrem dolů nejblíže. Stačí souhlas senátu a podpis prezidenta. Na rozdíl od předešlých etap však dnešní situaci nepředcházela žádná společenská diskuze (poslanec Radim Chytka z ODS nečekaně na poslední chvíli tuto změnu navrhl a jeho kolegové ji přifařili k návrhu nového trestního zákoníku). A je zde ještě jeden rozdíl: Zatímco v minulosti se debata vedla takřka výhradně v rovině trestní zodpovědnosti, nyní se naplno rozjela pře jen o tom, zda již čtrnáctiletí mohou bez omezení legálně sexuálně žít.

 

 Kteří odborníci mají pravdu?

 Pozorně jsem sledoval debatu ve sdělovacích prostředcích, zvláště na stránkách našich deníků a časopisů. Zjistil jsem, že mediální obraz této kauzy je poměrně vyrovnaný. Nechme nyní stranou politiky a zaměřme se jen na hlasy skutečných odborníků, tedy výhradně sexuologů. Jednoznačně proti snížení věkové hranice jsou Jaroslav Zvěřina a Petr Weiss, oba ze Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty UK, a Želmíra Herrová, primářka sexuologického oddělení psychiatrické léčebny v Havlíčkově Brodě. Naopak pro jsou Radim Uzel ze Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu a dále sexuoložka Hana Fifková. První, co mě proto v této souvislosti napadlo, je otázka, jak se má v celé citlivé problematice vyznat politik či běžný občan, když sami odborníci mají tak diametrálně odlišný postoj?

 "Mám dojem, že sexuologie jako lékařský obor je trochu rozdělena na sexuologii psychiatrickou (kolegové, kteří se zabývají problematikou sexuálních úchylek a nemocí) a na sexuologii, která se zaměřuje na sexuální výchovu a plánované rodičovství. Osobně jsem zaměřen na druhou oblast, především na sexuální výchovu. A troufám si tvrdit, že můj názor vychází ze zkušenosti, protože s mladými lidmi průběžně hovořím," vysvětluje RADIM UZEL.
 JAROSLAV ZVĚŘINA, který je zároveň europoslancem (ODS), argumentuje postojem komunity, jíž předsedá -  Sexuologické společnosti České lékařské společnosti. "Nedávno zasedal výbor společnosti a jediný, kdo nebyl proti snížení hranice na čtrnáct let, byl kolega Uzel. Můj postoj nejspíš nechápou lidé, kteří nikdy nevyšetřovali nějaké větší množství pachatelů pohlavního zneužívání, kteří nemají o tomto druhu kriminality ponětí a kteří neznají světové trendy, jež se snaží mládež chránit. A my najednou postupujeme úplně opačným směrem - došlo k tomu, že bylo předefinováno pohlavní zneužívání osoby mladší patnácti let a to snížením o jeden rok. To je strašné!"

 

 Polovina zemí světa má hranici čtrnácti i méně let

 V mezinárodním společenství je mnoho zemí, kde mají zákonem povolený věk pro zahájení sexuálního života ještě nižší. Ve Vatikánu a na Maltě je to dokonce 12 let. Nemusíme chodit ale ani daleko od našich hranic: v sousedním Rakousku nebo v Německu je to 14 let. Ojedinělá je situace na Slovensku, kde hranici trestní zodpovědnosti snížili na 14 let, ale sex pod zákonem zůstal na někdejších patnácti. Profesor Weiss takovouto variantu neodmítá, tedy že věk trestní zodpovědnosti se sníží, ale ochrana dětí před předčasnou sexualizací zůstane až do stávajících patnácti let.

 R. Uzel je však proti: "Odborně se to označuje za věc sexuálního konsenzu. Věk sexuálního konsenzu a věk trestní  zodpovědnosti by i podle laického chápání měl jít ruku v ruce. Pokud je někdo zodpovědný za své trestné činy, měl by také nést plnou zodpovědnost za své sexuální chování. A hranice čtrnácti let nebo méně u sexuálního konsenzu se týká 48 procent zemí celého světa." 

 S tímto názorem ale zásadně nesouhlasí docent Zvěřina: "Mládeži zakazujeme jezdit autem, pít alkohol, kouřit a zde se náhle rozhodneme pro snížení věkové hranice. Proč? V zemích, kde mají hranici čtrnácti let a méně, jde o dlouhodobou tradici, navíc nemá žádný vliv na definici pohlavního zneužívání jako u nás. Například v německém trestním zákoníku je ochrana dětí před pohlavním stykem se starší osobou uváděna až do šestnácti let, tedy když osoba starší jedenadvaceti let má pohlavní styk s osobou mladší šestnácti let, je pachatelem pohlavního zneužívání. Tím se ale u nás nikdo nezabýval."

 

 Jsou dnešní dospívající zralejší?

 Diskutabilní je také to, zda současné dospívající děti jsou fyzicky a také psychicky zralejší než generace předešlé. Podle P. Weisse dnešní čtrnáctiletí nejsou tělesně, duševně ani sociálně vyspělejší než jejich rodiče. Naopak. Věk sociální a psychologické závislosti na rodičích se spíše prodlužuje.

 "Ani tento názor nelze podle mých zkušeností paušalizovat. Ano, v některých případech jsou mladí lidé na rodičích závislí až do pětatřiceti let. Diferenciace oproti minulosti je vyšší. To, co se skutečně dramaticky změnilo, je věk prvního těhotenství a vůbec rodičovství. Ten se zvýšil o čtyři roky. Věk první soulože však zůstává již po dvě generace stejný," uvádí R. Uzel.

 Profesor Weiss argumentuje tím, že výzkumy jasně dokazují to, jak s dřívějším zahájením sexuálního života jde ruku v ruce i vyšší počet partnerů, čímž se zvyšuje riziko přenosu pohlavních chorob a také interrupcí. Tento fakt nezpochybňuje ani doktor Uzel, ale poukazuje na to, že rozhodujícím faktorem pro omezení rizikového chování není legislativa, ale kvalitní sexuální výchova.

 Doktorka Herrová označila možné prolomení hranice patnácti let určené pro pohlavní styk doslova za katastrofu. V tisku i v rozhlase vysvětlovala, že děti si v tomto věku ještě neuvědomují, jak moc může předčasný sex ovlivnit jejich budoucí partnerské vztahy. Takto mladý člověk sexuální kontakty běžně nenavazuje - začíná se u něj teprve vyvíjet jeho vrozený mechanismus namlouvání, a není tak ještě připraven na sexuální motivační stavy. Jeden rok v tomto věku proto prý hraje obrovskou roli.

 "S tím nesouhlasím. Domnívám se, že rozdíly jsou značně individuální. (Paní doktorka Herrová přichází do kontaktu jen s určitým segmentem populace, já se setkávám se čtrnáctiletými patnáctiletými několikrát týdně.) Někdo je na sexuální život připraven již ve čtrnácti, jiný později, někteří se nenaučí zodpovědnosti až do smrti," oponuje R. Uzel.

 Zajímavé také je, že z průzkumů, které byly prováděny mezi čtrnáctiletými školáky, dvě třetiny z nich snížení hranice pro legální sex odmítly. Myslí si, že na zahájení sexuálního života nejsou připraveni. 

 

 Legislativa bude nahrávat deviantům?

 Tři čtvrtiny čtrnáctiletých v anketě také uvedly, že snížení hranice pro legální sex o rok vnímají také tak, že již nebudou chráněni před těmi, kdo vyhledávají sex s teenagery. A docent Zvěřina poslance, kteří změnu ve sněmovně prosadili, označil za ty, kdo čtrnáctileté děti předhazují deviantům. 

 "Nedomnívám se, že ten, kdo je starší a souloží se čtrnáctiletým člověkem, je deviant. Myslím si, že věk, kdy mladí lidé mívají první pohlavní styk, je určován spíše výchovou, kterou prošli, než podle zákona. Čtrnáctiletá dívka by měla vědět, že se starým mužem by si nic neměla začínat. A i kdyby zákonodárci naopak rozhodli, že sex bude zakázaný až třeba do osmnácti let, faktickou hranici skutečného sexuálního života to nijak nezmění," reaguje R. Uzel.

 J. Zvěřina také uvádí, že když ke snížení hranice na čtrnáct let nakonec dojde, sníží se tak počet pachatelů pohlavního zneužívání až o 20 procent.

 Velký problém je ale i v tom, že mezi sexuology nepanuje ani jednota v právním výkladu současné legislativy.

 "Když dnes dvě osoby mladší patnácti let mají pohlavní styk, právníci to definují tak, že páchají čin, který je podle odborné terminologie takzvaně jinak trestný. Nemohou však za toto nelegální jednání být souzeny. Policie proto tyto případy odkládá kvůli věku pachatelů, ve kterém nejsou ještě trestně odpovědní," analyzuje R. Uzel.

 S takovýmto výkladem však J. Zvěřina opět nesouhlasí: "Hranice ale není takto definována, to znamená, že od čtrnácti se může sexuálně žít. Hranice je definována tím, že pro dospělé lidi je pohlavní styk s osobou mladší čtrnácti let trestným činem. Zdá, že došlo k nedorozumění a i někteří právníci si podstatu tohoto problému neuvědomili!"

 

 Úroveň sexuální výchovy na školách je špatná?

 Někteří odborníci si myslí, že současná diskuze by měla upozornit na špatnou situaci v sexuální výchově na školách, která podle nich téměř neexistuje.

 "Tento názor považuji za naprostý nesmysl. Sexuální výchovou se zabývám 30 let a pozoruji, že situace je rok od roku lepší. Existují samozřejmě školy, kde to za mnoho nestojí. Hodně záleží na řediteli školy, jaký prostor dá sexuální výchově ve školním vzdělávacím programu. Každý moudrý a rozumný pedagog se přece stará o to, aby děti, které učí, byly patřičně sexuálně vychovávány, a většina z nich tak i činí. Důkazem toho, že situace v sexuální výchově se musela dramaticky zlepšit, je to, že máme jeden z nejnižších počtů potratů na světě - za posledních 15 let tento počet klesl o 75 procent! A máme také třikrát méně těhotných nezletilých než ve Spojených státech. Dnešní mládež přistupuje k sexu zodpovědněji než generace jejích rodičů," tvrdí R. Uzel.

 Doktor Uzel však nepopírá, že rezervy v sexuální výchově ještě existují: "Zabývám se také pregraduální i postgraduální přípravou pedagogů. A každý rok pořádáme celostátní konferenci o sexuální výchově, kam přijíždějí neustále stejní lidé. Světová zdravotnická organizace totiž říká, že existuje nejméně třetina učitelů, kterým se nedaří sexuální výchovu ve školách vyučovat. Jsou třeba výborní ve výuce jiných předmětů, ale zrovna tuto oblast pedagogicky nezvládají. Naší tradicí je zařazovat sexuální výchovu do výchovy rodinné, což v mnoha ostatních zemích Evropy dost dobře nechápou. Tam je totiž přístup opačný - rodinná výchova je součástí výchovy sexuální." 

 J. Zvěřina říká, že úroveň sexuální osvěty je různorodá: "Zjišťovali jsme informovanost mládeže, a ta není špatná - díky masmédiím mají mladí lidé dost dat. Na školách je ale sexuální výchova bolavým místem - samostatný obor to není a kantoři mohou dělat to, co uznají za vhodné. Někteří to jistě dělají velice dobře, jinde to ale vůbec nefunguje. Špatné je, když se do škol pouštějí aktivisté různých hnutí s extrémními názory, jež jsou pak vydávány za sexuální výchovu."

 R. Uzel si také myslí, že snížení věkové hranice legality sexuálního života by mělo kvalitě sexuální výchovy pomoci. Nejde totiž jen o informace, ale také o vytváření postojů a získávání dovedností. Učitelé tak budou více motivováni k tomu, aby žákům řekli ještě dříve o tom, jak se mají v sexuální oblasti správně chovat.

 

 Proč měnit to, co funguje?

 Tak se v zásadě táží všichni, kdo omítají současný poslanecký návrh na snížení věkové hranice pro legální sexuální styk bez omezení. Vždyť zde není žádná veřejná poptávka. Veřejnost ani žádná její část přece nic takového nepožaduje.

 R. Uzel kromě výše uvedeného argumentu potřeby souladu mezi trestní zodpovědností a sexuální svobodou uvádí i to, že se tak vyřeší problém čtrnáctiletých s legalizací  sexuálního chování mimo samotný pohlavní styk a prospěje to i ochraně před nechtěným otěhotněním. "Gynekologové velmi často poukazují na to, že mají problém s předpisováním hormonální antikoncepce dívkám mladším patnácti let, přestože pohlavní styk již měly, a to s vrstevníky."

 J. Zvěřina se k dané kauze vyjadřuje i jako politik: "Kolega Chytka se před podáním svého návrhu se mnou nijak neradil, protože mé názory zná. Pokud senát toto pochybení neopraví, měla by se udělat novela přijatého trestního zákona, a to hned v prvním pololetí příštího roku. Důvodem  je to, aby, až zákon začne od roku 2010 platit, hranice patnácti let chránící mladé lidi před sexuálním zneužíváním staršími osobami i nadále platila." 

LUKÁŠ DOUBRAVA

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz