archiv
Učitelské noviny č. 41/2008
tisk článku

STUDENTI ODMÍTAJÍ ŠKOLNÉ A OSLABENÍ SVÉHO VLIVU V SENÁTECH

Bílá kniha terciárního vzdělávání se dostala do finále

 

Článek vyšel v UN č. 41/2008

Skončila veřejná diskuze k Bílé knize terciárního vzdělávání (BKTV). Výsledný dokument by se měl stát jakýmsi strategickým scénářem reformy našeho vysokého i vyššího odborného školství. Autoři z týmu BKTV průběžně diskutovali o jednotlivých bodech navrhované reformy a odpovídali na četné připomínky. Názory zástupců managementu veřejných vysokých škol (VVŠ) jsme prezentovali již několikrát. Nyní jsme se proto rozhodli dát ještě samostatný prostor studentům. 

 

 Jsme proti jakýmkoliv platbám za studium

 Hlavní připomínky Studentské komory Rady vysokých škol (SK RVŠ) se nejvíce týkají dvou oblastí: financování VVŠ, respektive platby za studium, a uvažovaných změn v řízení a samosprávě, tedy především budoucí role akademických senátů.

 "Studentská komora od roku 2002 tvrdí stále totéž: vzdělání není zboží. Jde o právo dané ústavou a nemělo by být předmětem nákupu a prodeje. A je proto jedno, zdali jde o přímé, nebo odložené zpoplatnění, které by splácel až absolvent školy po dosažení určité výše příjmu," říká JÁN ŘÍHA, předseda SK RVŠ a student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

 Určité formy zpoplatnění v rámci vysokoškolského studia ale existují už dnes. Například programy celoživotního vzdělávání se využívají i k tomu, že neúspěšným zájemcům o standardní studium, kteří posléze projdou takovýmto kurzem a jsou pak nakonec přijati do běžného studia, se uzná až 60 procent získaných kreditů. "S těmito formami platby za vzdělávání ale také nesouhlasíme," reaguje J. Říha.

 

 Kvantita na úkor kvality

 Jedním ze základních argumentů pro zavedení školného je vytvoření širšího prostoru pro to, aby mohlo být přijímáno ještě více zájemců o studium než doposud. Zároveň by díky souvisejícímu systému finančních půjček mohlo studovat více mladých lidí ze sociálně slabších skupin, kteří nyní na náklady spojené se studiem nemají peníze.

 "Na VVŠ v současné době studuje zhruba 330 tisíc studentů. Dalších 40 tisíc studuje na soukromých vysokých školách (SVŠ). Myslíme si, že za posledních 15 let došlo už ke značnému nárůstu počtu studentů. Nebráníme se sice pokračujícímu navyšování množství studijních míst, ale jenom za předpokladu, že nedojde ke snížení úrovně vzdělávání. Problém je však v tom, že pokles kvality vysokoškolského vzdělávání již pozorujeme. Myslíme si ale, že to významně souvisí i se snížením úrovně středoškolského vzdělávání - vysoké školy pak ani nemohou na nové uchazeče klást optimální nároky. Zvláště u humanitních oborů se vytrácí jejich univerzitní charakter - nikdy nebyly a nemohou být koncipovány jako masové. Přesto jsou univerzity nuceny do těchto oborů brát nadměrné množství posluchačů. A pokud jde o sociálně znevýhodněné zájemce o studium, myslíme si, že hlavní příčina toho, proč se tito mladí lidé dostávají na VŠ mnohem méně než jejich vrstevníci z bohatších  společenských skupin, je dána zejména jejich zázemím v rodině a případnými neúspěchy v předešlých stupních vzdělávání," argumentuje předseda SK RVŠ.

 "U odloženého školného se počítá s tím, že zůstane na trhu práce zachován současný stav finančního významu vysokoškolského vzdělání - jeho absolventi mají relativně vysoký příjem oproti lidem s nižším vzděláním. Problém je ale v tom, že když dojde ke zmasovění vysokoškolského vzdělání, tato relativní výhoda zároveň zmizí," doplňuje  MIROSLAV JAŠUREK, tajemník a tiskový mluvčí SK RVŠ a též student FF UK.

 A J. Říha ještě zdůrazňuje: "Především jsme si jisti, že i kdyby nakonec školné o něco zvýšilo příjmy VVŠ, stát by o stejnou částku snížil normativ. Jsme o tom přesvědčeni hlavně proto, že k naplnění takovéhoto scénáře již došlo v zemích, kde bylo školné zavedeno."

 

 Veřejné peníze nejsou pro soukromé školy

 Se zajímavým a velice odvážným prvkem financování terciárního sektoru BKTV  přichází, když navrhuje svazovat státní dotaci přímo se studentem, tedy nikoliv primárně se školou, kde studuje, jako je tomu doposud. To by ale znamenalo, že na normativ budou mít nárok nejen studenti vysokých škol veřejných, ale i soukromých, na nichž se již nyní samozřejmě platí školné.

 "Je přirozené, že takovouto změnu by všechny SVŠ a také jejich studenti uvítali. Studentská komora zaujala k tomuto bodu stanovisko v tom smyslu, že když už nyní se nedostává potřebné množství finančních prostředků ze státního rozpočtu pro VVŠ, musí se logicky jejich ekonomická situace ještě zhoršit, pokud by měly veřejné peníze dostávat i SVŠ. A ani případné zavedení zpoplatnění studia na VVŠ by tuto situaci nevyřešilo - nikdy by nemohlo být v té výši (uvádí se to i v BKTV), na jaké je nyní na SVŠ. Jsme proto pro zachování současné situace: když z jakýchkoliv důvodů zájemce o vysokoškolské studium nevyužije možnosti studovat na VVŠ, má zde ještě k dispozici alternativu v podobě soukromého subjektu, za níž ale musí být připraven zaplatit," komentuje J. Říha.

 A připojuje se i M. Jašurek: "Nesmíme také zapomenout na to, že první SVŠ začaly vznikat před deseti lety, kdy veřejná sféra nebyla zásadně schopna uspokojovat poptávku po vysokoškolském vzdělání. SVŠ proto začaly existovat jako jakýsi doplněk k nabídce VVŠ."

 Tým BKTV argumentuje tím, že na úrovni středních škol stát již běžně přispívá na studenty soukromých škol sníženým normativem, což zhruba odpovídá částce, kterou privátní školy následně získávají ze školného. To zajišťuje srovnatelné konkurenční podmínky škol z obou sektorů. Není proto prý důvod si myslet, že na terciární úrovni jsou důvody pro obdobný model financování méně významné. Spíše naopak, protože podíl soukromých výnosů s úrovní vzdělání roste a veřejný klesá, což je podle autorů BKTV empiricky doloženo.

 

 Studenti by si měli podržet svůj vliv

 Školné odmítá studentská reprezentace VVŠ dlouhodobě. Mladšího data je ale nesouhlas s reformou akademické samosprávy. Široce se o ní začalo diskutovat totiž až právě se zveřejněním prvních tezí BKTV. Tato změna by podstatnou měrou ovlivnila nejen pozici studentů, ale i ostatních akademických pracovníků v senátech fakult i univerzit. Zjednodušeně řečeno, studenti ani jejich  učitelé by podle této představy nemohli napříště již mít  přímý vliv na exekutivu školy či její součásti - volba rektora nebo děkana by se zrušila, zanikla by i povinnost senátu schvalovat rozpočet. Rektoři by se tak stali skutečnými manažery volenými správní radou. Akademické senáty či vůbec studenti by se pak více zaměřili na hodnocení kvality fungování dané školy či fakulty.

 "Hodnocení kvality je jen jednou z činností, ve kterých mohou mít studenti vliv na fungování VŠ. I dnes, kdy studenti mají podíl na řízení školy, situace není optimální - k požadovaným změnám dochází jen částečně nebo vůbec. Nedokáži si představit, jak by to vypadalo, kdyby studenti, respektive celý akademický senát tento vliv zcela ztratil. Především se ale posouváme od chápání studentů jako členů akademické obce k jejich vnímání jako odběratelů služby, klientů, a jejich učitelů v roli poskytovatelů těchto služeb. Do jisté míry to tak je a mělo by být, ale neměli bychom opouštět osvědčenou historickou tradici, kdy VVŠ byly spravovány svými akademickými obcemi. Z nejnovějších příkladů můžeme jmenovat Boloňskou deklaraci, kde se o studentovi hovoří jako o aktivním partnerovi podílejícím se na řízení a rozvoji VŠ. Jako negativní zkušenost uveďme Dánsko, kde studenti svůj vliv v akademické samosprávě ztratili a nyní zjišťují, že nemohou vůbec zasáhnout do záležitostí, jež se jich bezprostředně týkají. Nyní je situace taková, že opět usilují o to, aby ztracený vliv získali zpět," analyzuje J. Říha.

 "Peníze ze státního rozpočtu určené na vzdělávací činnost přicházejí na VVŠ proto, že na ní studují studenti. A studenti nejsou děti, aby nemohli mít na nakládání s těmito finančními prostředky vliv. Ano, mají samozřejmě méně zkušeností než starší lidé z praxe, ale i jejich vidění je při rozhodování důležité. Myslíme si, že je to  podobné, jako kdybychom řekli, že kraje sice jsou samosprávné, ale o výběru hejtmanů by rozhodovalo ministerstvo vnitra," míní M. Jašurek.

 

 Fungování senátů je neefektivní?

 Objevují se ale také hlasy studentů, kteří se ztrátou současného vlivu v akademických samosprávách souhlasí. Tvrdí, že studenti v mnoha případech neumějí a možná často ani nechtějí účelně využívat svých dosavadních poměrně významných pravomocí - účastní se jednání senátů v nízkých počtech a například schvalování rozpočtu probíhá rychle, bez kvalifikované diskuze. Také prezentace činnosti členů senátů mezi ostatní akademickou obcí je nevalná, a účast na volbách proto bývá nízká.   

 "Jde o individuální zkušenost. Také jsem byl členem akademického senátu a rozhodně bych naše působení v něm nehodnotil tak, že jsme neuměli využívat svých pravomocí. Chápat akademický senát jako nástroj, který - když se vždy a všude nevyužívá naplno - má vlastně nadbytečné pravomoci, je přehnané. Zmínka o tom, že schvalování rozpočtu prošlo rychle, což je samo o sobě špatné, je zvláštní, když si uvědomíme, že akademické senáty jsou zároveň kritizovány za to, že jsou neakceschopné - u výhradně manažerského způsobu řízení se dlouho nediskutuje. Místo akademického senátu bychom mohli dosadit Parlament České republiky nebo krajskou radu a argumenty pro a proti by byly podobné. Jde tedy o kritiku způsobu řízení vycházející z nějakého zastupitelského orgánu, jehož působení je určováno úrovní dané společnosti," usuzuje M. Jašurek.

 

 Obava z politického vlivu

 Posílení významu správních rad by podle autorů BKTV přineslo aktivnější zapojení vnějších aktérů do fungování VVŠ. Zejména by se pak v dalším směřování škol odrazily i zájmy a potřeby potenciálních zaměstnavatelů budoucích absolventů.

 "S manažerským způsobem řízení veřejných institucí, kde o jejich vedení rozhodují vnější aktéři, nejsou zrovna nejlepší zkušenosti. Nemyslím si, že zejména situace ve způsobu řízení České televize a Českého rozhlasu je příliš dobrá," hodnotí M. Jašurek.

 "Sehnat vždy usnášeníschopnou správní radu není také jednoduché. Její členové jsou většinou velice aktivní lidé a času mají málo. Především jde však o výběr těch, kdo budou v těchto radách sedět: byznysmeni, politici... Je to dobře? Jde o dobrý způsob toho, jak zajistit nezávislost akademické půdy? Nemyslím si to," uvádí J. Říha.

 Tvůrci BKTV v této souvislosti zdůrazňují předpokládanou existenci Rady pro terciární vzdělávání (RTV), která tím, že by jmenovala členy správních rad a dohlížela na jejich činnost a dodržování přesně stanovených pravidel, by eliminovala jejich případný politický vliv. Minimálně polovinu RTV by navíc tvořili představitelé akademické obce. O složení RTV by rozhodovala vláda. Jejím předsedou by byl člen kabinetu. Rozhodně ale nejde podle týmu BKTV o podřízení VŠ sféře politiky a zaměstnavatelským zájmům. Jde naopak o větší otevření institucí terciárního vzdělání k zájmům zaměstnavatelů, široké občanské společnosti a také regionům. VVŠ musí nést faktickou, nikoliv pouze verbální zodpovědnost za své výsledky před veřejností. Tu představují daňoví poplatníci, kteříčinnost VVŠ de facto do značné míry financují.  

 "Přestože je pravda, že fungování akademických senátů není všude optimální, politická kultura společnosti má také hodně daleko k ideálu. Řešením není omezení práv, ale rozvíjení pocitu spoluzodpovědnosti za školu, a to jak u studujících, tak i u vyučujících," sděluje J. Říha a na závěr ještě uvádí: "Vzdělávání, včetně vysokoškolského, není z pohledu studentské komory běžnou službou, ale jde o specifický druh činnosti, jejíž provádění má za úkol - podobně jako třeba bezpečnost - zajistit stát."

LUKÁŠ DOUBRAVA

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
dekra_125x125-s.jpg
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
41%
32%
27%
evvoluce.png
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz