archiv
Učitelské noviny č. 02/2010
tisk článku

SE SVÝM KOUČEM SI SKAJPUJU

 

Už od září loňského roku nabízí Výzkumný ústav pedagogický v Praze nový typ služby - koučování. Zdarma ji mohou využít všichni koordinátoři školních vzdělávacích programů na gymnáziích. O svých zkušenostech s koučováním hovoří Jitka Kmentová z gymnázia v Praze.
 
Proč jste se do koučování přihlásila?
Chtěla jsem zlepšit své profesní dovednosti, takže když přišla příležitost zúčastnit se kurzu koučování, měla jsem okamžitě chuť se přihlásit. Něco podobného jsem už dlouho hledala. Když se ukázalo, že to bude probíhat elektronickou formou, tak jsem chvilku váhala. Ale kurz poskytuje projekt Kurikulum G zdarma a ve škole nemáme na podobné dlouhodobé vzdělávání dost peněz, takže váhání mne hned přešlo.
 
Co jste si před koučováním myslela, že vás v něm čeká?
Čekala jsem, že se ve škole najde vždycky nějaká situace, se kterou si nebudu vědět rady nebo které nebudu rozumět. Myslela jsem si, že budu klást svému koučovi otázky, které mi pomohou se v ní vyznat. Představovala jsem si to jako nějaké sezení u psychologa. Trochu pravda to je a trochu ne. Když jsem se svým koučem mluvila poprvé, ukázalo se, že budu po dobu těch pěti měsíců pracovat na třech úkolech a že si budu sama vytvářet strategii, jak dosáhnout cílů, které jsem si sama vytyčila. Takže ty aktuální problémy ze školy se sice dostaly do našich rozhovorů, ale vždycky jsme se znovu vraceli k těm základním cílům. Ty byly hlavní.
 
Při koučování se mluví o provázení. Co to je?
Na koučování je důležité to, že cestu, na kterou se každý z nás vydává, si volíme sami. Kouč je na ní jen průvodcem, ne vůdcem. Kouč vám neřekne, udělej tohle - nebo tohle nedělej. Ale klade takové otázky, které nás navedou správným směrem, obvykle nám ukážou, že bychom se třeba na tu věc mohli podívat ještě jinak.
 
V čem vám koučování pomohlo?
Když jsem si na začátku formulovala své cíle, tak mne můj kouč vedl k tomu, abych si je rozfázovala na malé kroky. Ty malé postupné kroky dokážu úspěšně splnit a mám pocit, že i ten velký konečný cíl je dosažitelný. Že ho zvládnu. A nejvíc mi pomohlo to, že jsem si uvědomila, co se mi daří. Uvědomit si čas od času, v čem jsme úspěšní, vůbec nezaškodí.
 
Co byste vzkázala těm, kteří se rozhodují, zda do koučování vstoupit?
Ať se nebojí „skajpování“ jako já na začátku. Ukázalo se, že je to vlastně velmi praktické, protože neztrácíme čas cestováním. Počítač je jenom prostředníkem rozhovoru s koučem. Naučila jsem se odmyslet si tu potřebu očního kontaktu a osobního setkání a zvykla jsem si na to dobře. Myslím si, že všichni, kteří se do toho pustí s důvěrou, koučováním získají opravdu mnoho. A přeji jim, aby měli tak výborného kouče, jako mám já.
Michal Šulc, Výzkumný ústav pedagogický
 
 
 
 
 
< zpět do čísla
banners/1558389600_patron-deti_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
cti2a
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz