archiv
Učitelské noviny č. 23/2004
tisk článku

Téma UN: Rozpočtové určení daní (2. díl)

Zásadní změna financování školství


Vláda navrhuje, aby se z rozpočtu školství již v příštím roce přesunulo více než 27 miliard korun do rozhodování krajských samospráv. Stejně jako před rokem zdvihl tento návrh zákona vlnu kritiky věcné i emocionální. Mluví se o porušeném slibu premiéra, o tom, že stát rezignuje na možnost ovlivňovat běh vzdělávání, mluví se o strachu, že „školské peníze“ přijdou rozhodnutím krajských samospráv mimo rezort školství. Dnes navazujeme na Téma UN z minulého čísla, kde se k RUD vyjadřovali představitelé krajů, předseda odborů a kritik z řad poslanecké opozice.


BYLO BY TO NEŠŤASTNÉ ROZHODNUTÍ,

co řekla o návrhu změny RUD ministryně školství P. Buzková

Před rokem jste hovořila o tom, že jste se dohodla s premiérem o přechodu krajského školství do RUD krajů až v roce 2006. I odboráři tento slib nyní připomínají. Jak se díváte na změnu postoje vlády?

Jedná se o politickou, nikoli věcnou diskusi. Z hlediska potřeb našeho školství stojím na úplně stejné pozici jako před rokem a pochopitelně budu hlasovat PROTI jakékoliv změně. Jiné je politické hledisko, které respektuje zájem hejtmanů jednotlivých krajů zprostředkovávaný ve vládě představiteli menších koaličních stran. Diskutovat o takto politicky motivovaném požadavku je jistě přípustné, nicméně pokud by se tento postoj skutečně prosadil, pokládala bych to za nešťastné rozhodnutí.

Odpůrci změny RUD kritizují MŠMT a stát, že se zbavuje odpovědnosti za krajské školství, protože nebude mít žádné efektivní nástroje k jeho řízení. Jaký je váš názor?

To je možná poněkud krajní stanovisko. Už jsem říkala, že pokud se ministerstvo této odpovědnosti vzdá, tak pouze z donucení. Navíc nástroje k prosazování jednotné státní vzdělávací politiky nesestávají jen z peněz na normativní financování školství. Tyto nástroje vytváří legislativa s jasně rozdělenou odpovědností mezi státem a samosprávou (školský zákon), koncepční dokumenty (Dlouhodobý záměr), metodická činnost, evaluační, kontrolní a inspekční činnost a programové financování.

Kraje se brání převzít přímé výdaje na soukromé a církevní školy, protože je nezřizují. Proč se tyto školy v návrhu změny RUD objevily?

Co se týká soukromého školství, tak vládní návrh přenáší kompetence v této školské oblasti plně na samosprávní orgány krajů. Návrh změn rozpočtového určení daní od roku 2005 je podle nás naprosto v souladu se zákonem o státní správě a samosprávě z roku 1990 ve znění pozdějších předpisů. Z celkového počtu žáků soukromých škol se jich cca 93 % vzdělává ve speciálních, středních a vyšších odborných školách. Z této skutečnosti jednoznačně vyplývá, že z pohledu povinnosti vytvářet podmínky pro zajištění vzdělávání, stanovené krajům zmíněným zákonem, tvoří krajské a soukromé školství dvě vzájemně se doplňující součásti shodně zaměřené soustavy vzdělávání. Kromě toho prakticky celá administrace poskytování dotací soukromým školám je již v současné době plně v kompetenci krajských úřadů.

Vzhledem k tomu, že již došlo k převodu části prostředků na ekonomické zabezpečení „krajského“ školství na kraje (delimitace provozních výdajů od roku 2001), a předkládaným vládním návrhem bude tento převod ještě rozšířen, nelze financování soukromého školství ponechat v působnosti státního rozpočtu, neboť jakákoliv následná „privatizace“ nynějších „krajských“ škol či předškolních a školských zařízení by znamenala okamžitý faktický nárůst výdajů státního rozpočtu (v podobě zvýšených dotací soukromému školství). Prostředky převedené kraji v rámci RUD přitom nadále zůstanou k dispozici kraji. Situace by se pochopitelně dále vyostřila po realizaci poslední fáze převodu (tzn. po převedení i mzdových prostředků krajského školství na kraje). Pokud jde o církevní školství – i tam lze uplatnit většinu výše uvedených argumentů. Převedení církevního školství je pak zejména navrženo z důvodu zajištění potřebného sjednocení financování všech školských subjektů, které nejsou zřizovány státem nebo územními celky do jednoho režimu.

 

Financování krajského školství bude zakonzervované (fixní částka plus inflace) a po optimalizaci nebude tolik peněz pro kraje potřeba – naopak vzroste potřeba financí pro vysoké školství, na které mít stát nebude. Co s tím?

To je jednoduché: nepřevádět peníze do RUD. Ostatně nejde jen o zakonzervování výdajů v jednotlivých krajích, jedná se i o zakonzervování rozdílů mezi nimi!

Kde v Evropě dobře funguje podobný model? Budeme skutečně v Evropě zcela ojedinělí?

Ano, přesně tak. Bylo by to unikum. Podle našeho názoru tento model dost dobře ani fungovat nemůže. Pokud již bude současný systém položen na oltář rozvoje územní samosprávy, pak je nezbytné maximálním způsobem posílit jiné nosné nástroje státní vzdělávací politiky.

Nespokojenost s rozpočtovým určením daní

Změna rozpočtového určení daní (RUD) má ve školství, zdá se, víc odpůrců než příznivců. Vyvolává nejistotu a strach. Asociace se rozcházejí ve svých názorech podle toho, komu by tato změna v systému financování přímých výdajů mohla eventuelně přinést cosi dobrého – nebo špatného.

Je to ZRUD

„Správná zkratka změny rozpočtového určení daní je ZRUD. A soukromé školy ZRUD odmítají,“ charakterizuje svůj vztah k vládnímu návrhu předseda Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska VLADIMÍR ZELINKA. Své odmítavé stanovisko sdružení prezentovalo již při jednání s premiérem Špidlou v roce 2003, kdy se o možnosti přesunu financování přímých výdajů soukromých škol pod kraje začalo hovořit. Tehdy byli osamoceni a odmítnuti s tím, že garance státu bude zachována zákonem o poskytování dotací soukromým školám, který bude změněn jen minimálně. „Podle nás by se přijetím ZRUDu nastavilo naprosto nerovnocenné a nerovnoprávné postavení mezi poskytovatelem dotace (tedy krajem) a uživatelem dotace (soukromou školou). Bylo by vytvořeno nekonkurenční prostředí. Kraj bude mít určitý objem z daní – a zastupitelé začnou lobbovat. Bude se rozhodovat, zda peníze půjdou do školství, do zdravotnictví, do infrastruktury… Pak se zjistí, že na školství není dost peněz, že se nepodaří pokrýt drahý provoz krajských škol. Proč by měl za takového stavu podporovat konkurenci, která mu odčerpává děti z jeho škol?“ popisuje svou vizi V. Zelinka. Může se podle něho stát, že některé kraje v této situaci poruší zákon a peníze soukromým školám nedají v potřebné výši. Nastanou soudní jednání se všemi průtahy…

„Navíc realizací ZRUDu vznikne v republice 14 různě financovaných vzdělávacích systémů. ZRUD totiž vychází z rozpočtu roku 2003 – soukromé školy jsou v tomto roce podfinancovány – místo zhruba 3,5 miliardy dostaly pouze 2,7 miliardy korun. Byl bych pro zachování stávajícího systému financování soukromých škol. Pod kraje nechceme,“ říká.

Nechceme už změnu odkládat

„Náš postoj k RUDu se od minulého roku nezměnil,“ říká předsedkyně komise pro školství Asociace krajů ALENA ŠTĚRBOVÁ. Při posledním jednání školská komise žádné usnesení týkající se RUDu nepřijímala. „Rada Asociace krajů na svém jednání v květnu přijala usnesení, které odpovídá našemu názoru,“ vysvětluje A. Štěrbová. Objem přímých výdajů na školy a školská zařízení zřizovaná kraji od 1. 1. 2005 podle skutečného rozpisu roku 2003 s tím, že bude zohledněn nový šestnáctitřídní tarifní systém, je prý pro kraje přijatelný. Možný je i převod prostředků ve výši rozpočtu letošního roku. „Nechceme už odkládat tuto změnu – daňové příjmy sice o 7 % ročně rostou, školství se ale nedaří obhájit růst rozpočtu této kapitoly o těchto sedm procent. Náš kraj dostal navíc pouze 1 %. Peníze se dostávají v rámci státního rozpočtu jinam – nevíme kam, zda na gripeny nebo na placení prohraných arbitráží. Kraje, které mají školství na dosah ruky a pro které jsou pracovníci školství nejdůležitější z oblasti veřejných služeb, budou mít snahu tyto lidi dobře zaplatit. S tím, že budou zároveň racionalizovat, přizpůsobovat nabídku poptávce. Odmítáme ale, aby do RUD byly zařazeny i soukromé a církevní školy. Kraje nemohou tyto školy zřizovat ani rušit, nijak ovlivňovat. Proto by přes kraje tyto peníze ani jít neměly,“ říká A. Štěrbová.

Jsem mírným příznivcem

„V CZESHA jsme se na jednotném stanovisku neshodli,“ přiznává předseda Sdružení školských asociací - CZESHA JOSEF FILOUŠ.

Soukromé školy totiž vidí změnu RUDu jinak, krajské školy taky jinak. „Já jsem mírným příznivcem tohoto návrhu. Jestliže se udělala reforma veřejné správy, měla by být provázena změnou toku peněz,“ myslí si J. Filouš.

Pokud byla provedena decentralizace, měla by se podle něho týkat i peněz. „Pokud mi manželka řekne, že se mám doma starat o plyn a elektriku, nemůže mi na to dát měsíčně jen sto třicet korun kapesného,“ hledá přirovnání.

Přesto má drobné pochybnosti – narostou prý rozdíly mezi kraji. Ale když rozdíly nastávají, kdo by je měl odstraňovat? ptá se. Státní úředník? Ale ten o problematice jednotlivých krajů podle J. Filouše ví podstatně méně než samotní lidé z krajů. Školy by potřebovaly stanovit minimální normativ, kterým by se kraje musely řídit. „Kdo by ale tento normativ stanovil? Zatím k tomu nikdo nenašel vůli – ani MŠMT,“ tvrdí J. Filouš.

Když budou stanovovat pravidla jednotlivé kraje, různé typy škol mají podle něho šanci přes své asociace, prostřednictvím svých členů v různých komisích, radách rozvoje lidských zdrojů atd. diskutovat se zřizovateli a najít rozumný kompromis. „Jsem přesvědčen, že kraje si nedovolí školy „odrbávat“. Od devadesátého roku slyším, jak je školství prioritou – ale žádná vláda to nepodpořila konkrétním činem. V krajích mohou voliči vyvinout podstatně silnější tlak, aby se školství skutečně prioritou stalo a aby to taky poznalo. Nestane se to asi hned. Ale v budoucnu jistě,“ je přesvědčen předseda CZESHA.

Není si ale jist, zda by skutečně nebylo lepší, aby soukromé a církevní školy byly financovány současným systémem. Chápe, že soukromé školy mají z krajů větší strach než školy veřejné – a možná oprávněně.

Přesto je přívržencem liberálního modelu financování vzdělávání. Každý žák, student by měl podle něho dostat z veřejných peněz stejnou částku a za to si školu (státní, soukromou či jinou) poskytující veřejnou službu zaplatit. To by prý ale muselo být provázeno definováním standardu. „V tom by mohly zahrát dobrou roli rámcové vzdělávací programy. Co by šlo nad tento rámec, by bylo nadstandardem, za který by si žák připlatil. Vím ale, že to je model pro sociální demokracii nepřijatelný,“ říká J. Filouš.

RUD je nesystémový krok

„Pro nás je to nepřijatelná věc,“ tvrdí prezident Asociace ředitelů církevních škol JAN KRÁLOVEC. Chápe jako logické, že by peníze měly být tam, kde jsou zřizovatelské kompetence. Ale protože kraj nemá zřizovatelské kompetence k církevním školám, byl by podle něho pouze dalším a zbytečným mezičlánkem v toku peněz.

Peníze pro církevní školy by prý v této logice měly jít diecézím, řádům či kongregacím, které školy zřizují. „Ať se všem měří stejným metrem,“ žádá J. Královec. Nicméně připomíná, že některý zřizovatel má pouze jedinou školu. Že by toto řešení bylo také pouze prodloužením cesty peněz na školu.

„V odmítání tohoto návrhu RUD jsme zajedno i s představiteli krajů, kteří vnímají převod kompetencí za přímé výdaje soukromým a církevním školám jako „navalení“ agendy, se kterou vlastně nemají co společného. Pokud jsou pouze dvě možnosti – buď představa ministerstva financí o změně rozpočtového určení daní s převodem kompetencí za financování církevních škol na kraje na straně jedné a stávající systém na straně druhé, pak jsem pro zachování dnešního stavu, kdy školy dostávají peníze přímo z MŠMT,“ říká prezident Asociace ředitelů církevních škol.

Změna RUD by prý přinesla v řadě oblastí, zvlášť tam, kde církve nemají tak silnou pozici jako třeba na jižní Moravě, do církevních škol nejistotu. „Kraje budou muset optimalizovat. Mohlo by se stát, že by raději uvažovaly nad zařízením, ke kterému nemají silný vztah, než nad školou, kterou sami zřizují a za kterou ručí svým voličům. Školy jiných zřizovatelů by mohly ostrouhat,“ říká J. Královec.

Příliš slibům nevěřím

„Když nám změnu RUD vysvětlují krajští zastupitelé, vypadá nádherně. Říkají, jak na tom budeme lépe,“ konstatuje předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií ČR IRENA PŘÁDNÁ a dodává: „Já tomu ale příliš nevěřím. Na školách je strach. Přece jen, když jsou peníze určeny v kapitole školství přímo na vzdělávání, je to určitá jistota, že do školství skutečně dorazí. Možná by kraje dostaly i víc peněz – ale nemají jen školy.“

V současné době prý asociace zpracovává přehled výdajů na gymnázia v jednotlivých krajích – a už teď zjišťují nebetyčné rozdíly mezi kraji. Přestože prý agregované normativy rozdíly mezi kraji stírají. „Vypadá to, že změna RUD by rozpad státu na 14 malých regionálních školství jen umocnila,“ domnívá se I. Přádná.

Kraje podle ní tvrdí, jak jim na školství záleží. A v každé radě je skutečně jeden člověk, kterému určitě na školství záleží, který ho má na starosti a který ho hájí. Ale ostatní prý nemají školství jako prioritu. A bez problému „školského“ radního přehlasují. „Je to vidět na chátrajících budovách krajských škol. V roce 1996, kdy tyto investiční peníze rozdělovalo MŠMT (dnes jdou na kraje z ministerstva financí), jsme měli na opravy podstatně víc peněz než dnes,“ vzpomíná I. Přádná.

Je to dvousečná věc

„V případě, že má pedagogicko-psychologická poradna v kraji dobrou pozici, mohlo by jít o změnu celkem pozitivní,“ myslí si předseda Asociace poradenských pracovníků ve školství JIŘÍ KNOLL. Na druhé straně přiznává, že jsou kraje, kde se na poradenství dívají jako na oblast okrajovou – a tam by mohlo dojít i k postupnému útlumu poradenství. „Je to dvousečná věc,“ poznamenává. Podobně jako řada ostatních představitelů asociací připomíná, že radní jsou voleni na čtyři roky. A jejich změna může přinést i změnu pohledu na potřebnost poradenství. „Zatím bychom na změně u nás na Pardubicku mohli vydělat, ale neodhadneme, jaká bude situace po volbách,“ uvažuje. Mluví o nebezpečí rozpadu systému, který nyní funguje.

Likvidace českého školství

„Kroky, které vláda přijímá, jsou důsledkem nepovedené reformy veřejné správy,“ říká prezident Asociace základního školství KAREL BÁRTA a doplňuje, že každý další krok je horší a horší. Již nyní mají rovnocenné školy  v různých místech republiky zcela odlišné podmínky. „To není správné. Dítě (a rodiče jako daňoví poplatníci) má nárok na rovný přístup ke vzdělání. Bohužel, tyto zákony  jim to znemožňují,“ tvrdí. Stát deleguje své kompetence na úroveň kraje (ať už na krajský úřad nebo samosprávě) a ztrácí tak možnost vývoj školství ovlivňovat. „To se nám nelíbí,“ říká K. Bárta s tím, že pokud vstoupí v platnost zákon o změně RUDu spolu se školským zákonem, dostane se školství do velkých problémů. „Je to likvidace českého školství,“ varuje K. Bárta.

Není dost informací

„Podle mého názoru k tomu musí dřív nebo později dojít,“ myslí si předseda Asociace základních uměleckých škol ČR JAROSLAV FUKSA. Pro to, aby se rozhodl, zda je to správné řešení nebo ne, nemá dostatek informací. Bylo by třeba jasně říci, zda bude zákon obsahovat legislativní pojistku, aby peníze pro školství skutečně také do školství doputovaly. A dodává, že pokud nebude přijat školský zákon a nebudou zavedeny rámcové vzdělávací programy, žádnou takovou pojistku nevidí. Samotné kraje by se měly vyjádřit, zda peníze, které jim chce stát přes RUD převést, jsou dostačující pro pokrytí potřeb krajského školství. A je také nutné diskutovat o tom, jestli je pro takovou změnu ten pravý čas.

STÁT SE ZŘÍKÁ VLIVU NA ŠKOLSTVÍ

Představitelé krajů říkají, že se ani ředitelé škol ne vždy orientují v rozdělení kompetencí krajské samosprávy a státní správy. A přitom právě tato hranice je při změně rozpočtového určení daní mimořádně důležitá – vždyť podle vládního návrhu by krajská samospráva mohla rozhodovat o tom, kolik peněz půjde na platy v krajských soukromých a církevních školách. Z reakcí na anketu jsme zjistili, že zejména v malých školách o změnách a dopadech RUDu slyšeli od nás poprvé. I to charakterizuje úroveň diskuze, kterou vláda o RUD „vedla“.

Ředitelka Střední zemědělské školy v Písku ZDENA HŮRSKÁ

Zatím máme zkušenost s krajem dobrou. Dařilo se nám s ním vždy vyjednat velkou část toho, co jsme potřebovali. Uvědomujeme si ale nebezpečí, že nikdo neví, kdo obsadí kraj po volbách. Všechno je v lidech.

Nebála bych se RUDu se současným obsazením vedení kraje, ale bála bych se pak voleb. A protože nikdo nezaručí, že bude nové obsazení kraje vstřícné, jsem proti návrhu na změnu RUD, jak ji navrhuje ministerstvo financí.

Byla bych radši, kdyby šly peníze na přímé výdaje do škol stále systémem státní správy, tedy stávajícím systémem toku financí z MŠMT na školy.

Ředitel Gymnázia v Hranicích RADOVAN LANGER

Pokud stát „hodí“ všechny peníze do kompetence krajů, nezbude mu už vůbec žádný nástroj na ovlivňování vzdělávací soustavy krajského školství. Nebude moci zasáhnout do hustoty sítě, naplněnosti tříd, počtu učitelů. A je zbytečné, aby počítalo nějaký rozpočet.

Nikde v Evropě tohle žádný stát neudělal. Jistě, někde regiony na školství přispívají, ale to mohou kraje u nás už dneska. Pokud tedy stát nechce rezignovat na kvalitu vzdělávání, neměl by se financování přímých výdajů škol vzdávat.

Ředitel SOŠ, SOU, OU, U a Praktické školy v Jablonci nad Nisou FRANTIŠEK LUFINKA

Stát by ztratil možnost garantovat platy ve školství. A to není správné. Jde o zajištění mzdové stability ve školství. Někde by mohla být tato změna dobrá, jinde špatná. Šlo by o to, jak rozhodne to které zastupitelstvo. V případě, že bude kraj rozhodovat o všech prostředcích pro školy, může se stát, že v případě havárie rozhodne o tom, že do mzdových prostředků půjde méně peněz. A v každém kraji to bude jiné. Školství se rozpadne na čtrnáct miniministerstev. Nikdo nezaručí, že všechny peníze dnes pro školství určené do něho také dojdou. Záleželo by na složení zastupitelstva, na vzniklých lobby… Už by to nebylo garantování platů ve školství, ale výsledek krajského politického vyjednávání.

Ředitelka Křesťanské základní školy v Jihlavě HELENA HLÁVKOVÁ

Krajský úřad byl zatím vůči naší škole celkem vstřícný. Ale s krajem, se samosprávou v jednání o penězích zkušenosti nemáme. Nicméně si myslím, že bychom na tom už hůř být nemohli. Nyní peníze vystačí tak tak, s normativem, který jsme dostali, máme problémy vyjít. Zřizovatel nám na platy učitelů peníze nepřidá.

Nicméně věřím, že bychom se s představiteli krajské samosprávy dohodli. Kraj má zájem umístit děti do naší speciální třídy pro zdravotně postižené žáky, věřím, že i proto by nám měl zájem pomoci.

Nebála bych se ani změny v zastupitelstvu po volbách. Věřím, že bychom se domluvili. Přestože mají církevní školy s MŠMT nyní dobré vztahy, pro jednotlivou školu je ministerstvo daleko.

Ředitelka Církevní základní školy v Borohrádku VĚRA MORÁVKOVÁ

O této změně nevím. Je mi zatím jedno, kolik je na mzdy a kolik na provoz. Když chci dát víc na mzdy, musím ušetřit na provozu – a naopak. Pokud dostaneme peníze na to, co potřebujeme, pak není důležité, od koho peníze půjdou… Chtěla bych mít ale zachovanou svobodu v rozhodování v rámci smluvních platů. Jako dneska.

Jedna ze zřizovatelů školy a zástupkyně ředitele Soukromé Obchodní akademie Podnikatel s.r.o. v Karlových Varech ALENA CHLEBUŠOVÁ

Ze změny nejsme nadšeni. Myslím, že budou upřednostňovat státní školy. Z ministerstva školství jsme peníze zatím vždycky dostali, počátky byly horší, ale v poslední době to bylo v pořádku. I když to, co dostáváme, nestačí ani na platy. Školné by mělo jít na nadstandard, ale musíme z něho naopak spíš dorovnávat standard státních škol. I když plníme všechny předepsané podmínky včetně pohledu inspekce a ekonomického auditu a získáváme 90 % dotace.

Je otázka, jak se bude kraj chovat k soukromým školám, zda bude respektovat jednak zájem o naši školu, jednak to, že tím, že žáka přijmeme, čerpáme méně peněz, než by muselo být vydáno, kdyby chodil do krajské školy.

S krajskou samosprávou jsme zatím do kontaktu nepřišli. A obavu jistě máme. Mohou hrát roli i osobní spory, které mohou školu poškodit. Konečně, byla jsem po revoluci dlouho ve funkci školní inspektorky a ta nemůže být na školy „hodná“.

Co se změny RUD týká, zatím tedy nevím. Věřím, že by pomohla naše asociace, věřím, že jsme v kraji dobře zapsáni, že dodržujeme požadovaná pravidla… Ale pokud bude potřeba opravit střechu krajského gymnázia…

RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz