archiv
Učitelské noviny č. 13/2004
tisk článku

Na pomoc efektivní evaluaci školství a autoevaluaci škol

Karel Rýdl, Fakulta humanitních studií, Univerzita Pardubice


Kulatý stůl, který 19. února 2004 organizoval SKAV, byl věnován cílům a záměrům očekávaných evaluačních procesů v českém školství. V rámci diskuze vyplynul problém, zda vůbec známe vedle různých možností testování i jiné metody (nejen celoplošného) zjišťování a získávání dat a informací, které se nám jeví vzhledem k našim očekáváním jako potřebné. Byl jsem vyzván redakcí Učitelských novin, zda bych k tomuto tématu nenapsal stručný text. Čtenář nechť posoudí jeho potřebnost a účelnost.

V souvislosti se stále prohlubující vnější i vnitřní autonomizací českého školského systému, charakterizovanou postupnou decentralizací v oblasti správy a řízení, liberalizací v oblasti právní a snad i ekonomické organizace a pluralizací v oblasti pedagogických konceptů a obsahů, se zcela zákonitě ukazuje stále se zvyšující zájem jednotlivých aktérů na získávání informací a dat o účelnosti a užitečnosti vlastních rozhodnutí. Nutno přiznat, že pro všechny skupiny aktérů jsou ve změněných sociálně a ekonomicko-politických  podmínkách vyhodnocovací a zjišťovací postupy většinou velkou neznámou, podobně jako tomu bylo před několika desetiletími i v nejvyspělejších zemích světa. Z minulosti byly pro zjišťování a získávání informací a dat o chování a výkonnosti systému a jednotlivých institucí či subjektů v něm používány zejména metody testovací (kam řadíme širokou škálu hodnotitelných písemných prací a zpráv různého druhu, významu nebo zaměření, jejichž obsah  je stanoven buď externě nebo interně, ale v každém případě standardizovaně). Ty se zdály být mnohem objektivnější a vědečtější než metody pouhého rozhodování na základě mocenských a ideologicky zabarvených východisek. V každém případě se pro společnost jevilo jako dostačující získávat informace především kvantitativní povahy, ze kterých se potom různými statistickými triky vytvářely přehledy, jež byly veřejnosti vnucovány za žádoucí nebo nežádoucí (lépe žádoucí) kvalitu. I když odborně zaměření pedagogičtí metodologové často poukazovali na rizika a nesmyslnou lživost takových postupů, jejich názory nebyly mocenskou sférou brány příliš vážně a pro potřeby naplňování celostátních a celospolečenských cílů, formulovaných přísně ideologicky uvnitř jedné strany, byly spíše potlačovány. Vědeckost byla charakterizována zcela jinými parametry a o řadu údajů nebyl v mocenské sféře vůbec žádný zájem. Většina vedoucích pracovníků měla za úkol udržet „svěřenou“ instituci v chodu podle příkazů shora. Jejich zájem na získávání zpětné vazby byl proto minimální. V současné době se tento zájem stává doslova vnitřní potřebou a je projevem jiné role vedoucího pracovníka, která tkví v rozvíjení instituce podle vlastní nebo skupinové vize. Znalost upotřebitelných metod a jejich možnosti a omezení by se proto měla stát jednou ze základních linií tzv. manažerského vzdělávání.

S rozšiřujícím se principem subsidiarity se také ukazují jako důležitá velmi odlišná očekávání různých aktérů ve vzdělávacím systémů. Naplňování očekávání je zjišťováno různými přístupy. Proto se také liší nebo ještě bude lišit metodologická výbava jednotlivých aktérů vzhledem k jejich očekávání na různých úrovních v systému. Mělo by to vlastně odpovídat i jejich profesnímu zájmu o určitý typ informací a dat, které charakterizují tzv. kvalitu, tedy vlastnost nebo soubor vlastností promítaných námi do sledovaného jevu, procesu, osoby. Podle toho by měly být také voleny záměrům, cílům a potřebám odpovídající evaluační metody. 

Obvykle evaluační metody, které musíme zařadit mezi metody výzkumné, členíme na kvantitativní nebo kvalitativní. Přitom označení „kvalitativní“ nemá nic společného s kvalitou (tedy úrovní) výzkumného nebo evaluačního projektu či záměru. Rozdílnost obou skupin metod můžeme stručně a značně zjednodušeně charakterizovat následovně: kvantitativní metody nám umožňují získávat informace o stavu sledovaného jevu v určitém čase. Je to podobné, jako kdybychom z běžícího filmu sledovali a popsali pouze jedno okénko. Chceme-li totiž zjistit posun ve vývoji sledovaného jevu, musíme výzkum (metodu) opakovat za stejných podmínek jako sledování předcházející. Dnes již velmi propracovaná metodologie kvantitativních metod umožňuje i značnou míru objektivnosti získaných výsledků. To je značná výhoda výsledků kvantitativních metod, že jsou např. statisticky zpracovatelné a tím i zobecnitelné. Nevýhodou je ale, že nezjistíme chování a změny sledovaného jevu. Dostáváme tedy odpovědi na otázky „Co?“ a „Kolik?. Chceme-li získat odpovědi na otázky „Proč?“ a „Jak?“ musíme použít metody kvalitativní. Ty nám umožní popsat i průběh sledovaného jevu, ale výsledky jsou většinou velmi individuální a jedinečné a je téměř vyloučena jejich objektivizace např. statistickým zobecňováním. Jejich úkol a smysl tkví v něčem jiném. Pro hlubší poznání sledovaných jevů, procesů nebo osob, je tedy velmi vhodné podle zadání výzkumu kombinovat oba typy metod. Každý nám totiž přinese jiné informace.

Příkladem kvantitativních metod mohou být nejen různé experimenty, obsahové analýzy, sekundární analýzy, pilotáže, dotazníky, rozhovory nebo soubory různě zaměřených testovacích úloh tvořících tzv. testový dotazník, ale i statistická šetření, pozorování, sociometrická šetření, prognostické metody nebo projektivní metody (např. kresbové, rozhovorové, výběru barev apod.).

Příkladem kvalitativních metod jsou obvykle uváděné kazuistiky jevu, procesu nebo osoby, či skupiny osob, metody školní etnografie, metody historické etnografie, metody filozofování o výchově, akční výzkumy nebo tzv. případové studie. Soubory těchto metod opět často stojí na běžných standardizovaných metodách pozorování nebo rozhovoru. Vždy velmi záleží na zvolených kritériích a na konkrétních nástrojích, které zvolíme, abychom potřebné informace očekávaná data získali.

Uvádí se, že čím „výše“ je aktér postaven nebo čím širší záběr sledovaného systému musí znát pro svá rozhodnutí, tím více využívá kvantitativních metod a méně kvalitativních, které se uplatňují obvykle v rámci sledování chování jedné nebo malé skupiny jevů, institucí nebo osob. Je proto obvyklé, že aktéři jako politici, vysocí státní a samosprávní úředníci potřebují zejména statisticky využitelné informace pro externí srovnávání a škálování např. typu lepší-horší, vyhovující-nevyhovující. Proto prosazují např. metody celoplošného testování všech a všeho podle jednotných kritérií. Otázkou je, zda jim tato metoda skutečně přináší ty informace, které opravdu potřebují a zda nejsou tyto informace zneužívány k interpretaci zcela jiných skutečností, které testování ale exaktně nepřineslo. Je to jen a jen otázka nastavení parametrů a jejich přesného dodržování. Skutečností také je, že např. projevy dnes proklamovaných cílů v podobě tzv. klíčových kompetencí jednotlivých osob, nelze zjistit tradiční podobou ryze poznatkově orientovaných celoplošně zadávaných testů. Pokud se to např. na základě neznalosti či mocenské arogance (většinou působí oba společně) děje, jedná se o systémovou chybu, která se v krátké době výrazně projeví např. poklesem efektivnosti a smysluplnosti sledovaného systému nebo ztrátou motivace níže postavených aktérů a celkovou formalizací procesů.

Proto bych vřele doporučoval všem tvůrcům a prosazovatelům jakýchkoliv evaluačních metod, aby se velmi hluboce odborně teoreticky vzdělávali, což jim možná umožní porozumět evaluačním jevům a procesům tak, že si budou vždy vědomi nejen výhod, ale i nevýhod prosazovaných metod (kritérií a nástrojů)  vzhledem k očekáváným cílům evauačního šetření. Ve světě existuje velmi bohatá literatura k různým metodám a jejich využití. Z domácí nebo jazykově přístupnější literatury bych doporučil zejména práce Š. Švece, P. Byčkovského, J. Pelikána, M. Chrásky, M. Pola nebo M. Chvala.

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz