archiv
Učitelské noviny č. 05/2010
tisk článku

JAK ZEFEKTIVNIT SKUPINOVOU PRÁCI?

 

Výuka ve skupinách má řadu pozitiv, zejména aktivní zapojení žáků a jejich „samoučení“. Objevují se v ní také negativa, například nezájem některých jednotlivců podílet se na společné práci. Pokud nejsou studenti správně ve výuce metodicky vedeni, v praxi to dopadne tak, že odpovědnější jednotlivci tzv. „táhnou“ ty ostatní. Ti nečinně přihlížejí, jak jejich pilní spolužáci pracují. Ještě horší je případ, kdy se někteří namáhají a ostatní se baví, takže se výuka zvrhne při nejlepším ve společenskou zábavu.
Proto je zapotřebí vést výuku tak, aby se každý jednotlivec na řešení úkolu, na práci celého týmu, podílel. Metodická příprava a vedení skupinové práce je pro učitele poměrně náročná. Musí promyslet a naplánovat jednotlivé kroky tak, aby byla výuka v každém okamžiku racionální a každý student aktivní. Obecně ale platí, že pokud je výuka dobře odborně vedena, výstupy jsou mnohem kvalitnější ve srovnání s výukou tradiční.
Práce ve skupinách existuje v mnoha variantách. Základní podmínkou však je, aby počet studentů ve skupině nepřesahoval pět. K pozitivním výsledkům práce skupin přispívá učitel nejvíce tím, že vytvoří pro výuku od počátku vhodné podmínky, tj. pracuje podle předem stanoveného plánu. Problém aktivního zapojení všech studentů může být řešen několika způsoby.
Prvním pravidlem je vysvětlit význam osobní odpovědnosti všech jednotlivců ve skupině, která je součástí odpovědnosti za práci celé skupiny, za týmovou práci. Pocit větší zodpovědnosti lze řešit například ve formě soutěže mezi jednotlivými skupinami. Na některé studenty působí vysvětlení a domluva, ale tento prostředek se u některých míjí účinkem. Proto je účinnější každému jednotlivci ve skupině zadat před výukou individuální úkol. Tento individuální úkol se následně stává součástí řešení širšího úkolu/projektu, který má skupina společně vyřešit. Dílčí úkol může student vypracovat také kupříkladu jako domácí úkol. Úkoly členů skupiny jsou vzájemně provázané a ve skupinové práci se komplementují. Individuální úkol může spočívat v předběžném čtení odborné literatury, určité kapitoly, v písemném vypracování krátké prezentace. Pro mladší nebo méně pokročilé studenty je možné, aby dílčí úkol měli společný, ale pracovali na něm individuálně.
Skupina řeší takové úkoly, které stimulují interakci mezi jednotlivými členy. Jednotlivé skupiny studentů mohou pracovat na tomtéž problému nebo každá skupina může pracovat na jiném úkolu, což je náročnější pro učitele i studenty. Například téma 2. světové války lze rozdělit na vypracování dílčích úkolů. Jedna skupina řeší příčiny světové války, přičemž každý student má svůj konkrétní úkol, například situace před válkou v Německu, ve Velké Británii, v Československu. Dalším krokem je práce ve skupině, kdy skupina zhodnotí všechny příčiny 2. světové války a určí příčiny primární a příčiny méně závažné, stanoví hierarchii příčin prostřednictvím diskuze a argumentace. Jiná skupina může řešit stejným způsobem válečné operace a jejich závažnost, třetí skupina principy nacistické ideologie - studenti mohou generalizovat jednotlivé části ideologie a tím mapovat vývoj ke „konečnému řešení“. Výsledky práce jednotlivých skupin jsou na závěr prezentovány před celou třídou.
Ve skupinách je možné pracovat na různých tématech, například vývoji uměleckých stylů v Evropě v různých časových obdobích, evropských revolucích v průběhu 19. století, vývoji jednotlivých států v Evropské unii po roce 1945. Ve skupinách se mohou řešit i současná témata, například členové skupin mohou sledovat formy terorismu v minulosti a jeho současný vývoj, politiku jednotlivých politických stran v naší zemi. Na našich školách je tato forma práce vhodná spíše pro seminární nebo projektovou výuku. Pro skupinovou práci jsou motivující ta témata, která si studenti podle svého zájmu volí. V tomto případě je někdy lépe, aby jim učitel předložil několik okruhů, která odpovídají jejich věku, intelektuální vyspělosti a zaměření školy.   
Při výchově k individuální odpovědnosti lze využít několika dalších mechanismů. Prvním je už zmíněný individuální úkol pro jednotlivce, jehož výsledek může být učitelem hodnocen a oznámkován. Dalším možností je, že výsledky své přípravy studenti prezentují během skupinové práce, kdy výsledky mohou hodnotit společně s učitelem i ostatní členové skupiny. V tomto případě je nutné, aby jim učitel poskytl hodnotící kritéria, protože hodnocení má být objektivní. Učitel může iniciovat osobní odpovědnost během skupinové práce i za pomoci krátkých testů zaměřených na výsledky práce ve skupině a náročnějšího testu pro celou třídu na závěr tematického celku. V tomto případě doporučuje, aby byli studenti na začátku výuky upozorněni na to, že mají sledovat prezentace svých spolužáků i prezentace skupin, protože učivo bude prověřováno..
Popsaný postup posílí pocit vzájemné odpovědnosti a naučí pracovat v týmu. V případě soutěže se výsledky testů  mohou stát se měřítkem úspěšnosti každé skupiny. Před prověřováním a testy musí učitel poskytnout skupinám dostatek času na přípravu a osvojení učiva. Tento model učení se uplatňuje i při výuce na vysokých školách. Například v medicíně vypracují nejdříve jednotlivci diagnózu pacienta, následně o jednotlivých diagnózách diskutují ve skupině a společně stanoví diagnózu definitivní. Základní model úspěšné práce ve skupinách proto vychází z kvalitní individuální práce, která je prvním předpokladem pro úspěch celé třídy. 
           Marie Homerová
                                                                                   
< zpět do čísla
banners/1558389600_patron-deti_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
cti2a
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz