archiv
Učitelské noviny č. 46/2013
tisk článku

JAK POZNAT KVALITNÍ NABÍDKU DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ (2)

Je snadné rozpoznat, zda je program dalšího vzdělávání kvalitní? Jsou nějaká kritéria kvality vzdělávacích programů? Jak se může uživatel orientovat v nabídce řady vzdělávacích institucí a organizací? Jak pozná, že jeho volba byla správná?

V minulém čísle jsme probírali, co všechno může úroveň DVPP ovlivňovat. Můžeme tedy poznat kvalitní programy DVPP? Odpověď na jednoduchou otázku je vlastně velmi složitá a nejednoznačná, protože pohledy na kvalitu i očekávání od programů DVPP se velmi různí.

Někteří očekávají kvalitní teoretické ukotvení sdělovaných informací, jiní očekávají metodicky zpracované informace, které mají podobu „návodu“ nebo často zmiňované „kuchařky“. Je vcelku pochopitelné, že účastníci vzdělávacího programu chtějí získat spíše než polotovar hotový výrobek, který bez dalších úprav mohou použít ve své práci.

Problém spočívá v tom, že ačkoliv máme jeden recept na dobrý koláč od různých pekařů, není prakticky nikdy totožný. Důvodem je různá míra zkušeností s tématem, schopnost pracovat s nově získanými vědomostmi a jejich transformace v dovednosti, schopnost aplikace ve výuce nebo třeba v diagnostice a intervencích. Významným ukazatelem výběru vzdělávacího programu je pak také délka jeho trvání, někteří preferují krátké vzdělávací programy, jiní především dlouhodobé výcviky.

Rozdíly v přístupu k délce trvání vzdělávacího programu mohou mít také různé příčiny. Ve školách je složité zajistit suplování, řada programů se koná mimo bydliště frekventantů, a tak je třeba pracovat i s délkou akce. Na druhou stranu víme, že pokud vzdělávací program přináší účastníkům nové kompetence, pro ně důležité informace a je navíc se zajímavými a schopnými lektory, obvykle neřeší délku programu, jsou ochotni se účastnit i ve volných dnech.

Vždy je třeba posoudit, zda nabídka vzdělávací instituce má logicky strukturovaná východiska a cíle vzdělávání a zda tedy těmito programy sleduje hlubší smysl vzdělávání; zda vzdělávací programy zahrnuté v nabídce tvoří provázaný celek, kdy jedno navazuje na druhé. Zda obsah DVPP odráží potřeby té které oblasti vzdělávání. Vždy, když si vybíráme z nabídky různých vzdělávacích institucí, tak je pro nás podstatně příznivější, pokud je nám předkládána nabídka, která je tematicky utříděná a umožňuje snazší orientaci. Tato skutečnost mě napadá vždy, když vyhledávám v seznamu akreditovaných vzdělávacích programů MŠMT. Je to jako hluboký koš, kde pokud chcete vyhledat konkrétní program, musíte hledat v dlouhém a nepřehledném seznamu.

Anotace vzdělávacího programu by měla vedle základních informací o programu, ceně a lektorovi obsahovat také to, co je jeho cílem, jaké se předpokládají výstupy-kompetence. Právě definování kompetencí, které absolvent vzdělávání má získat, je prubířským kamenem – je totiž zřejmé, že právě kvalita výstupu je ovlivněna tématem, volbou lektora i podobou vzdělávání – zda se jedná o přednášku nebo zda má přednáška interaktivní prvky, zda je součástí například i workshop atd., sama forma programu je velmi důležitá, ale forma bez dobře zpracovaného obsahu také postrádá smysl.

Pro řadu témat je důležitá dobře zpracovaná teorie, která je východiskem pro zobecnění a praktickou aplikaci. Je jistě také zřejmé, že vzdělávání, které se odehraje ve 4 hodinách, bude mít jiný efekt než 10 hodin nebo několikadenní výcvik. Roli hraje erudovanost odborníka, jeho schopnost pracovat s účastníky, motivovat je pro přednášené téma a odpovídat na případné dotazy. Právě kombinace dovedností lektora je velmi důležitá. Ten, kdo rozumí tématu, ale neumí jej konceptualizovat a přednášet, pak nemusí mít u posluchačů úspěch.

Důležitá jsou tedy i očekávání účastníků, nakolik jsou informováni o programu a jeho případných specificích, s tím je obvykle spojena i motivace účastníků, kteří se rozhodli vzdělávání navštívit. Pokud totiž vstupujeme do vzdělávacího programu s pozitivní motivací, tak máme základní předpoklad pro uchování obsahu vzdělávání, lépe si pamatujeme a pravděpodobně dokážeme také lépe aplikovat do vlastní praxe to, co jsme se právě naučili.

Praxe navíc potvrzuje, že řada epizodických školení nemůže významně ovlivnit kvalitu pedagogické, psychologické a speciálně pedagogické praxe, což často ve svých důsledcích vede k posilování skepse vůči pedagogice jako takové, vůči potřebnosti širokého teoretického základu a soustavného vzdělávání, i vůči novým postupům a metodám.

Profese pedagoga, psychologa, speciálního pedagoga navíc svou podstatou patří mezi pomáhající profese, kde se jednak neustále „něco děje“ a je třeba pracovat s novými vědomostmi a dovednostmi a jednak klade vysoké nároky na osobnostní profil těchto odborníků. Patří tedy k těm profesím, kde kvalita práce je navázána na potřebu kontinuálního vzdělávání v oboru.

Podcenění solidního teoretického vzdělávání, které je provázáno s konceptualizovanou zkušeností z praxe, vede často k nerealistickým očekáváním jednoduchých řešení a návodů, což ve svých důsledcích směřuje k posílení intuitivních a málo reflektovaných přístupů v edukační praxi, omezuje možnost dialogu a hledání efektivních pedagogických i jiných intervencí.

V systému DVPP pak nakonec postrádáme i možnost kontroly nabízených programů DVPP, programy jsou sice formálně akreditovány, ale to, jak se následně realizují, je často jiný příběh.

Jana Zapletalová

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz