archiv
Učitelské noviny č. 38/2013
tisk článku

MŠMT potápí školní plavání, UMĚT PLAVAT PATŘÍ K ZÁKLADNÍM GRAMOTNOSTEM

Za účelem prosadit za každou cenu svůj záměr uvést v RVP ZV plavání jako povinné používá v uvedeném článku zástupkyně Asociace plaveckých škol ČR (APŠ) nefér prostředky. Nefér proto, že uvádí nepravdivé argumenty, které z mých úst nikdy nezazněly. Na druhé straně není schopna reflektovat aktuální situaci některých škol, rodičů a dětí. Není pochyb o tom, že plavání je jednoznačně zdraví prospěšná aktivita. Pokud by ale mělo být plavání povinné, pak je třeba zvážit podmínky, za jakých se lze s touto povinností ve školách vyrovnat. Pro mnohé, zvláště malé školy je tato aktivita finančně i místně těžko dostupná.

Při každé změně ministra se proto APŠ snažila opět oživit myšlenku povinného plavání. Žádný z ministrů či náměstků však jejich snahy nevyslyšel. Státní rozpočet nebylo možné zvýšit a o tom, zda byly vhodně využity evropské prostředky, bude třeba ještě vést velmi podrobné diskuze. Evropské prostředky však nezajistí trvalé finanční krytí.

Pokud si škola zařadí plavání do svého ŠVP, pak je pro ni povinné.

Naštěstí máme velmi kreativní školy, které plavání spojí se školou v přírodě či využijí klimatických podmínek a na místech k tomu určených uskutečňují plavecký výcvik se svými kvalifikovanými učiteli tělesné výchovy. Tím ušetří.

Zmíněnou dámu neznám, nikdy jsem s ní sama nejednala a nechci se stát odrazovým můstkem nekoncepčně pojatého podnikatelského záměru, byť si myslím, že plavat by měl umět každý.

Jiřina Tichá


 

Umět plavat patří k základním gramotnostem, na tom se určitě shodneme. Pouze ti, kteří ve svých regionech dokázali, navzdory nelehké ekonomické situaci a často nepřesně vykládané legislativě, udržet výuku plavání na vysoké úrovni, potvrdí, jaké množství energie a úsilí musí společně s řediteli škol vynaložit.

Po přečtení článku si dovolím tvrdit, že jeho obsah je skandální, nekompetentní a vychází z fatálních neznalostí nejenom školní legislativy, ale také situace kolem výuky školního plavání v jednotlivých regionech. Co mě vede k takovým závěrům?!

Paní Boubínová v úvodu rozhovoru tvrdí, že: „Povinné školní plavání totiž, byť potichu, fakticky zaniklo.“ Tato informace je na úrovni šíření poplašné zprávy a je to tvrdý políček všem ředitelům základních škol a všem ředitelům plaveckých škol, kteří naplňují v praxi název tohoto článku. Asociace plaveckých škol bohužel nemá přehled o počtu plaveckých škol a poskytovatelů výuky plavání v ČR, registrují pouze ty plavecké školy, které jsou v APŠ. Daleko horší informovanost je v počtu plavajících žáků 1. stupně ZŠ.

Sběr dat přes APŠ je dlouhodobě nepřesný, neúplný, a pokud se k tomu přidá i neschopnost data použít, i zbytečný. Přitom jak se můžeme dopátrat informací o počtu plavajících žáků v ZŠ, je tak jednoduché. Každá základní škola každoročně k poslednímu září vyplňuje základní statistický výkaz (Výkaz o ředitelství škol), kam se povedla prosadit kolonka „žáci v plaveckých kurzech“. Potom stačí jen slušně komunikovat s MŠMT a bavíme se spolu o objektivních počtech žáků 1. stupně ZŠ, kteří v daném roce absolvovali výuku plavání.

Už odpověď na první nepřesnou otázku, kdy pan redaktor se pídí po povinnosti plaveckého výcviku, je ukázka další nekompetentnosti osoby, která rozhovor poskytla. Pane redaktore, ukažte mně jeden oficiální materiál MŠMT, kde se hovoří o plaveckém výcviku. Od účinnosti v současné době platného školského zákona 561/2004 Sb., a RVP ZV se hovoří o základní plavecké výuce a o zdokonalovací plavecké výuce. Názvu také odpovídá obsah plavecké výuky. Vnímáte ten podstatný rozdíl?!

Paní Boubínová nestačila postřehnout, že k 1. 9. 2012 došlo, po dlouhých vyjednáváních, ke změně vyhlášky 48/2005. Znění vyhlášky, o které je diskuze, má pro výuku plavání zcela jinou podobu. Vyhláška dává jasně najevo, že školy jsou právními subjekty se svými vzdělávacími programy, za které odpovídá ředitel školy a tvoří je týmy učitelů, vyjadřují se k nim předmětové komise, metodická sdružení učitelů 1. stupně ZŠ, unie rodičů a rady školy. Nenasazujte úředníkům MŠMT ČR psí hlavu, protože zákon 561/2004 Sb. v paragrafu 3 v bodě 3 hovoří naprosto jasně: „Vzdělávání v jednotlivé škole a školském zařízení se uskutečňuje podle školních vzdělávacích programů.“

A co říká novelizace vyhlášky 48/2005 v paragrafu 2, v bodě 3? „Pokud škola zařadí do školního vzdělávacího programu základní plaveckou výuku, uskutečňuje ji v rozsahu nejméně 40 vyučovacích hodin celkem během 1. stupně.“ Takové znění vyhlášky odpovídá filozofii RVP ZV a můžeme pouze diskutovat o tom, jestli z metodického hlediska možné rozmělnění výuky do pěti ročníků 1. stupně ZŠ je to nejlepší řešení. Ale vyhláška přece také říká, že se může výuka plavání uskutečnit v rozsahu 40 hodin i v jednom ročníku nebo také ve dvou po sobě následujících.

Co je podstatné?! Jestliže vyhláška říká „nejméně 40 vyučovacích hodin“, potom jsou na tahu ředitelé plaveckých škol a jejich komunikace s řediteli základních škol o počtu hodin a rozložení výuky plavání po dobu docházky žáků na 1. stupeň ZŠ. Proto se ptám: Jak je možné, že dáte prostor na celostátní úrovni takto nepřesné interpretaci stavu výuky plavání v ČR?! Ano, jsou regiony, jsou oblasti, jsou školy, kde funguje spolupráce. Je za tím spoustu společné práce. Na základě znalosti legislativy jsme na první místo postavili žáka školy a výuku jeho základní život zachraňující dovednosti.

Dále hovoříte o povinné výuce plavání podle RVP pro základní vzdělávání. Tady je třeba si ujasnit, co je to podle RVP ZV učivo a co jsou to očekávané výstupy. V obsahu učiva je popsána výuka a její obsah v základní plavecké výuce a ve zdokonalovací plavecké výuce. Jestliže by se ve výstupech objevila byť jediná konkrétní zmínka o tom, že se žák naučí plavat, potom by o povinnosti nebyla diskuze. Z toho jednoznačně vyplývá, že teprve až škola zařadí výuku plavání do svého Školního vzdělávacího programu, pak pro ni platí povinnost počtu hodin podle Vyhlášky 48/2005 Sb. Pokud ji ovšem nezařadí do svého ŠVP, pak ji může provádět pouze formou nepovinného předmětu, kroužků nebo i jiných forem v objemu hodin, které si ředitel školy zvolí. Zkuste se, prosím, podívat do RVP ZV a najdete také v obsahu učiva lyžování, bruslení, turistiku, pobyt v přírodě, snowboarding a další možné aktivity. Myslíte si, že je povinností ředitele školy zařadit do ŠVP tyto aktivity? Pokud chceme tuto situaci změnit ve prospěch povinnosti provádět výuku plavání, je třeba jednat s MŠMT o změně výstupů v prvním období docházky žáka na základní vzdělávání.

Ano, i já se přimlouvám za to, aby na MŠMT byl pověřený pracovník, který by měl ve své gesci oblast výuky plavání. Je otázkou, pro koho by měl být partnerem. Jestli pro odbory školství KÚ, odbory školství pověřených obcí třetího stupně a ředitele škol nebo pro organizaci s nekompetentním vedením, která sdružuje některé poskytovatele výuky plavání?! Dovednost umět plavat chápu nejenom jako prostředek k záchraně života, ale i jako prostředek ke smysluplnému využití volného času a také jako činnost k upevnění kondice a zdraví. A co teprve dovednost umět plavat příslušníků ozbrojených složek, příslušníků hasičských sborů a záchranných složek. Nemůžu se ubránit dojmu, že neustále vymýšlíme projekty, které nemají relevantní smysl, mají jepičí život a stojí velké finanční prostředky. Kdybychom na celostátní úrovni vložili tyto prostředky do systému výuky plavání, který ukázal po desetiletí svoji životaschopnost, řešili bychom nejenom dovednost, fyzickou kondici, zdraví a naplnění volného času, ale také zaměstnanost učitelů a instruktorů plavání a naplněnost bazénů především v dopoledních hodinách.

I další otázky a odpovědi svědčí o naprosté nekompetentnosti, neznalosti a neinformovanosti. Žádná síť škol neexistuje! Znovu bych se obrátil na zákon 561/2004 Sb., který zavádí pojem Rejstřík škol a školských zařízení a celou tuto problematiku řeší kapitoly od paragrafu 141. Zápis školy nebo školského zařízení do Rejstříku škol řeší už krajské úřady. Ani počet škol, které jsou zapsány v Rejstříku škol a školských zařízení a které uvádí paní Boubínová, není přesný. Ředitelé škol, jejichž zařízení jsou zapsána v Rejstříku škol a školských zařízení mají za povinnost orientovat se ve školské legislativě a zaměstnávat lidi se vzděláním. Odchod plaveckých škol z působnosti školství vede trvale a dlouhodobě k tomu, že poskytovatelé plavecké výuky nemají ani základní povědomí o legislativě škol, pro které služby poskytují. S tím také souvisí diskuze o tom, kdo vlastně výuku plavání může poskytovat a kdo ji učí. Světlým zjevem ve vzdělávání ředitelů plaveckých škol je pan Ing. Jan Romaněnko – specialista BOZP a preventiva rizik, který pravidelně provádí školení BOZP pro vedoucí zaměstnance a vnáší mezi ředitele plaveckých škol alespoň nějaké legislativní a právní povědomí.

Na závěr jsem si nechal naprosto zmateční odpověď paní Boubínové, která má snahu se znovu otřít o Zlínský kraj, kde díky Zlínskému kraji, OŠMS ZK, díky pracovníkům na pověřených obcích třetího stupně, starostům měst a obcí, ale také díky ředitelům základních a mateřských škol a ředitelům plaveckých škol je vytvořen systém poskytující předplaveckou a plaveckou výuku dětem mateřských škol a žákům základních škol. Za posledních 10 let se zde zrekonstruovalo nebo postavilo 6 zařízení pro výuku plavání, regeneraci a odpočinek obyvatel Zlínského kraje. Zlínský kraj není pouze Plavecká škola Uherské Hradiště, ale také Plavecká škola Zlín a Valašské Meziříčí, které jsou rovněž v Rejstříku škol a školských zařízení, a další 4 plavecké školy napříč Zlínským krajem. Všechny plavecké školy komunikují navzájem ve prospěch výuky plavání, spolupracujeme s komunálními politiky a se všemi orgány, které školství v kraji řídí. Získané finanční prostředky investujeme zpět do rozvoje plaveckých škol a do vzdělání učitelů anebo instruktorů plavání. I vyjádření paní Boubínové o způsobu financování svědčí pouze o naprosté neznalosti právní subjektivity škol a způsobu rozdělování finančních prostředků. Znovu doporučuji od paragrafu 160 zákon 561/2004 Sb. ale také zákon 250/2000 Sb., zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, aby se zorientovala v tom, jak zřizovatel může pomoci škole při zabezpečení vzdělávání jejích žáků.

Pokud tento článek je jeden z výplodů celoživotní práce na poli výuky plavání, nedivím se, že už delší dobu prezidium APŠ není partnerem pro nikoho. Proč APŠ nebo někdo z prezidia se nepodílel na tak důležitém materiálu, jako je obsah typové pozice instruktor plavání nebo instruktor dětského plavání. Proč vás nikdo neoslovil?! Proč agentura pověřená vypracováním národní soustavy povolání oslovila paní Čechovskou, ABAS, pediatrickou společnost a Plaveckou školu Uherské Hradiště?! Ještě vám to nedošlo, kam jste to dopracovali? Místo toho, abyste ocenili práci, snesete kritiku ve výroční zprávě. Nebo byste chtěli o něčem jednat s MŠMT, které v tomto článku z neznalosti a z nepochopení napadáte?!

Proč nepředstavíte členské základně možný způsob, jak dosáhnout v dohledné době změny školské legislativy, pokud si myslíte, že není dostatečná? Proč nepřijímáte argumentaci ředitelů plaveckých škol, které mají ve svých regionech úspěchy a plavecké školy vedou tak, že nemusí posílat poplašnou zprávu do médií o tom, že potichu a fakticky školní plavání zaniklo?

Ladislav Botek, ředitel Plavecké školy Uherské Hradiště

 


Po přečtení reakce kolegy L. Botka na rozhovor v UN č. 35 jsem nabyla dojmu, že kolega četl něco zcela jiného, než je v rozhovoru napsáno… Domnívám se, že úvodník i článek jsou napsány zcela ve prospěch plavecké výuky ve školách, nejsou ani skandální, ani nekompetentní. Rozbor dlouhého dopisu pana kolegy a odpověď na jeho jednotlivé výhrady by znamenala text na několik stránek a tato debata by se měla odehrávat uvnitř APŠ, nikoliv na stránkách UN.

Jana Boubínová, tajemnice APŠ

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz