archiv
Učitelské noviny č. 38/2013
tisk článku

Jak vzít metr na umění

Zástupci většiny veřejných vysokých škol a fakult uměleckého zaměření už přes čtyři roky připravují Registr uměleckých výstupů (RUV). Jeho hlavním smyslem má být na základě posouzení a následné certifikace uměleckých děl (vytvořených pedagogy a případně studenty) přidělování peněz této části akademické půdy i za to, co na kulturním poli zrodila. Považuji tento systém už v principu za chybný, protože dle mého soudu vychází z pomýlené filozofie.

Tvůrci a zastánci RUV tvrdí, že de facto nejde o určování toho, které dílo je umělecky kvalitnější a které méně, ale jde o zhodnocení uměleckého výkonu a jeho vnímání ve společnosti. To je ale jen hra se slovy. Ve skutečnosti nelze a nikdy ani nešlo od sebe oddělit hodnotu uměleckého díla a jeho společenskou prestiž. Každá aukce uměleckých děl je toho hmatatelným důkazem. Pakliže by šlo jen o akademickou debatu, bylo by to podnětné, avšak RUV kandiduje na to vnést mezi umělecká vysokoškolská studia vyumělkovanou honbu za penězi, která bude mít deformující a možná až destruktivní vliv na tvorbu nových uměleckých děl a i na samotný pedagogický proces – kvalitní učitel a dobrý student nemusejí být automaticky i (momentálně) úspěšnými umělci.

Celá situace je o to tragikomičtější, že akademičtí umělci zde již mají precedent u databáze RIV (Rejstřík informací o výsledcích), na jehož základě se rozdělují státní peníze na vědu a výzkum. Pro tento systém se už dávno ustálilo hanlivé označení kafemlejnek. Kafemlejnek proto, že bez ladu a skladu semele všechny řádně publikované vědecké výkony a vyplivne příslušnou finanční částku. Spravedlivě. Podle tabulek. Problém je však v tom, že ekonomicky zdatní badatelé začali svůj výzkum částečně uzpůsobovat nenasytnosti kafemlejnku. A tak v mnoha případech platíme jako mourovatí našimi daněmi nikoliv za kvalitu ve výzkumu, ale za jeho kvantitu. Místo toho, aby umělci věrni své duchovní nezávislosti a originalitě, která je nutným předpokladem každého skutečného uměleckého díla, hájili svou dosavadní tvůrčí nezávislost, naopak se rozhodli svým kolegům z přírodních, technických i humanitních věd přiblížit. Chápu, že se mohou cítit být znevýhodněni v tom, že zatím nedosáhnou na peníze, které už dávno ostatní vysokoškolská studia dostávají za svoji vědeckou a tvůrčí činnost. Avšak na rozdíl od nich jsou prostřednictvím koeficientu náročnosti studijních programů financováni o poznání více než většina neuměleckých oborů. A to je v pořádku. Umělecké vysoké školství je nejvíce individualizovaným vzděláváním, kde na jednoho kantora často v daný okamžik připadá jen jeden student a někde dokonce dva i více učitelů pečují o jediného posluchače. Navíc studentů uměleckých oborů je relativně málo, a tak sečteno podtrženo je jasné, že musejí dostávat vyšší příspěvek na vzdělávací činnost. Místo toho, aby se umělci snažili uhájit si tuto svou jedinečnost a svým způsobem nezávislost, a případně volali po zvýšení koeficientu, riskují ohrožení jeho současné hodnoty. Jak víme, státní kasa přeplněna není a bohužel ještě dlouho dlouho nebude. Proto by mě nepřekvapilo, kdyby politici umělcům jednoho dne řekli: „Dobře, chtěli jste se srovnat se systémem financování většiny veřejných VŠ, podařilo se, ale nyní se nedivte, když vám snížíme váš poměrně vysoký koeficient.“

Jestliže se pro oblast financování vědy na základě RIV vžil výraz kafemlejnek, RUV začíná u jeho oponentů získávat jiné, neméně přívětivé označení: vražedná čísla. (Jde o inspiraci americkým kriminálním seriálem, v němž geniální vědec řeší zločiny na základě matematických modelů.) Seriál o sebedestrukci uměleckých vysokých škol zatím běží v pilotu. Přejde se i k vysílání naostro?

Lukáš Doubrava

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz