archiv
Učitelské noviny č. 37/2013
tisk článku

POHLCUJE NAŠE DĚTI KYBERPROSTOR?

Role dnešních učitelů se formuje a mění z řady důvodů. Jedním z nich je jistě i bouřlivý vývoj moderních komunikačních technologií. Zvláště internet a jeho sociální sítě přinášejí velká rizika, ale také pozitivní možnosti, a to i v oblasti vzdělávání. Jak na ně mají reagovat (nejen) učitelé, o tom byla odborná konference nazvaná Kyberpsycho pořádaná Hlavním městem Prahou a Národním centrem bezpečnějšího internetu.

 

V oblasti rizik kyberprostoru laici málokdy rozlišují jednotlivé roviny. Které to jsou?

Jednak jde o agendu národní bezpečnosti, která se v užším slova smyslu označuje za kybernetickou bezpečnost. (V současné době leží na legislativní radě vlády návrh zákona o kybernetické bezpečnosti.) Ta se týká ochrany národního prostoru před kybernetickými útoky a na starost ji má Národní bezpečnostní úřad. Poněkud odlišná agenda je v kompetenci obrany státu. Tato oblast samozřejmě spadá do pravomoci armády. Další agendou, kterou se zabývá především Policie ČR, je ochrana veřejného pořádku. V ní se nachází ochrana dětí nebo trestní odpovědnost. Problematika informační kriminality, a to nejen projevy násilí dětí mezi sebou (kyberšikana) nebo kyberkriminalita páchaná dospělými na dětech (například dětská prostituce), je o to složitější, že ji jen velice těžko postihuje národní jurisdikce.

Hledání jednotného komunikačního kódu

Celou problematiku také komplikuje původně poměrně nejednoznačná terminologie. Nebylo a stále ještě není vždy úplně zřejmé, co přesně si pod daným termínem odborníci (informatici, právníci, psychologové, sociologové) z různých oblastí představují. Na postupném sbližování a vyjasňování odborných termínů pracuje i Czech Cybercrime Centre of Excellence Masarykovy Univerzity v Brně, v němž působí i Radim Polčák, vedoucí Ústavu práva a technologií Právnické fakulty MU: „Česká republika je na tom výborně ve vzdělanosti odborníků IT, neboť máme velmi dobré ukazatele v daném podnikatelském sektoru, ale velmi málo se u nás investuje do výzkumu ochrany před nejrůznějšími negativními projevy informačních technologií. Využíváme tradiční ochranné mechanizmy, kterými jsme schopni zajistit bezpečnost dětí před nejrůznějšími typy rizik, ale v oblasti kyberprostoru jsme zatím neměli dostatek času vyvinout podobně účinné prvky ochrany.“

V oblasti trestně právní zodpovědnosti je stále hojně rozšířený mýtus, že za chování dítěte na internetu plně odpovídá jeho rodič, případně v době výuky učitel.

„Není pravdou, že rodiče trestně odpovídají za všechno, co jejich děti provedou, a to i na internetu. Rodič za své dítě nese trestně právní odpovědnost pouze tehdy, pokud je možné prokázat, že nějak zanedbal péči o své dítě a v důsledku toho se jeho potomek něčeho dopustil. Pokud ale řešíme nějaký právní problém, v jehož centru je dítě buď jako pachatel, nebo i jako oběť, nikdy nejde o chybu dítěte. Vždy jde o chybu rodiny, školy, státu, společnosti. Nemůžeme ale po rodičích chtít (jde o otázku takzvané vědomé a nevědomé nedbalosti), aby věděli o všech možných rizicích spojených s moderními technologiemi. Proto se musejí do této problematiky zapojovat příslušné instituce. A jako velice pozitivní moment vnímám to, že i soukromé firmy jsou ochotny se v této věci angažovat. Právní prostředky ochrany mládeže se totiž primárně nehodí k řešení fenoménů, jako jsou kyberšikana nebo kybernetické násilí. Účinné právní nástroje mohou postihnout až případné následky, což je samozřejmě pozdě. V prvé řadě je potřeba se zabývat příčinami,“ komentuje R. Polčák.

Generace Y je denně 6 hodin online

Jednou z firem, která se ochranou i vzděláváním v oblasti moderních komunikačních technologií zabývá, je Telefónica Czech Republic. „Snažíme se chodit i do škol. Na čtyřech stovkách základních škol jsme prostřednictvím najaté firmy děti učili, jak jednoduše a bezpečně používat mobilní telefon i počítač,“ uvádí Dana Dvořáková, ředitelka korporátní komunikace firmy. Tato společnost se také podílela na mezinárodním průzkumu nazvaném Generace Y. Na vzorku více než dvanácti tisíc mladých lidí (18–30 let) ze sedmadvaceti zemí světa (500 Čechů) se zjišťovaly postoje a připravenost mladé generace na život v současném světě, včetně vztahu k novým technologiím. 

„Generace Y nastupuje s úplně novou představou o přijímání informací a o pohybu na internetu. Tato generace tráví každý den v průměru 6 hodin online, což zhruba odpovídá současnému stavu i v naší zemi. Chytrý mobilní telefon vlastní tři čtvrtiny z nich (u nás je to zatím méně, přesně 58 procent). Zajímavým zjištěním je rozdíl mezi muži a ženami ve vnímání toho, jak sami umějí používat moderní komunikační technologie a jaké si myslí, že o nich mají znalosti. Mezi chlapci a dívkami jsou velké rozdíly. Nejenže sebevědomí chlapců je vyšší, ale zároveň si lépe uvědomují, jak moderní technologie ovlivňují jejich život, a vidí zde i prostor pro svůj další osobní rozvoj. Vnímání nutnosti věnovat se novým technologiím je u nás mezi dívkami stále o něco nižší než průměr ve světě. Vysoké sebevědomí mladých mužů je však potřeba brát s rezervou, protože když následuje dotaz, kdo z nich umí kódovat, dostaneme se na tři čtyři procenta,“ informuje D. Dvořáková a dodává: „Mladí lidé se domnívají, že ochrana jejich dat, která sdílejí online, by měla být vyšší a bezpečnost na internetu považují za zásadní téma, které je třeba řešit.“

Na Facebook už v devíti?

Jedním z hlavních rizik je komunikace na sociálních sítích. Facebook užívá 4,2 milionu Čechů (internet 7 milionů), z nichž 200 tisíc jsou děti od třinácti do patnácti let, 400 tisíc děti od šestnácti do osmnácti a 450 tisíc mezi devatenáctým a jedena-dvacátým rokem věku. Tyto údaje jsou ale velice nepřesné. Děti totiž mnohdy uvádějí vyšší věk, takže jich bude na Facebooku pravděpodobně ještě mnohem více. „Jde možná o sto tisíc dalších dětí. Místo třeba třinácti let uvádějí osmnáct, protože jsou přesvědčené o tom, že budou mít lepší přístup. A naopak některé děti mají zase dva nebo tři účty,“ sděluje Daniel Dočekal, publicista a konzultant zabývající se novými médii.

„Sociální sítě jsou ve čtvrtině případů nástrojem pro útok. Většina kyberšikany pak u obětí vyvolává vztek. Zde selhává rodičovská výchova. Zákaz používání moderních technologií však nic neřeší. Děti mohou internet používat na mnoha místech, což samozřejmě nelze ohlídat. Zásadní je, aby dítě věřilo rodičům a svěřovalo se jim a samo se přišlo zeptat, když si není něčím jisto. Včasná výchova je proto klíčová. Osobně si myslím, že dítě by na Facebooku mělo být pod dohledem rodičů co nejdřív, klidně už v devíti letech – se správně nastaveným účtem a s přístupem rodičů k němu, aby viděli, co se tam děje,“ míní D. Dočekal.

Kyberšikana není u nás masivním jevem

„České děti jsou nadprůměrnými uživateli internetu, čímž se sice vystavují vyššímu riziku, ale současně více těží z pozitivních příležitostí. Média však situaci často zveličují. Úkolem rodičů a učitelů je učit děti, jak rizikům předcházet, vypořádat se s nimi a zároveň posilovat pozitiva, jež online svět přináší,“ říká David Šmahel z Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny Fakulty sociálních studií MU.

V roce 2010 byl proveden rozsáhlý výzkum v pětadvaceti evropských zemích (EU Kids Online, http://eukidsonline.net), jehož se zúčastnilo přes 25 tisíc dětí (od 9 do 16 let) a jejich rodičů (grafy týkající se kyberšikany v Česku použité v tomto článku jsou ale ze studie Online obtěžování a kyberšikana II.). Z něho vyplývá, že internet v ČR používá 95 procent dětí a téměř každé dítě má přístup k mobilnímu telefonu. Dvě třetiny dětí mají počítač ve svém pokoji a tři čtvrtiny používají internet denně. Pouze jedno z deseti evropských dětí, kterým bylo na internetu ublíženo, nahlásilo tuto skutečnost pomocí k tomu určeného online nástroje. A jen dvě třetiny dětí, které nahlásily závadný obsah nebo nevhodné chování ostatních uživatelů, jako je kyberšikana nebo posílání zpráv se sexuálním obsahem, považovaly pomocnou odezvu za užitečnou.

Česká republika je po Estonsku druhá z pětadvaceti zemí Evropy, kde jsou děti a dospívající nejvíce vystaveni riziku sledování materiálů sexuální povahy na internetu, ať už chtěnému nebo nechtěnému. Zatímco v ČR mělo zkušenost se sledováním pornografie na internetu 29 procent mladých uživatelů tohoto média, v Německu, kde děti a dospívající sledují tento obsah nejméně, mělo tuto zkušenost pouze 5 procent z nich. Naopak obětí kyberšikany na internetu se stalo 8 procent českých dětí, v Evropě je průměr na šestadvaceti procentech.

„Je potřeba si uvědomovat, že rizika i pozitivní příležitosti jdou na internetu ruku v ruce. Ani na jednu z nich nesmíme zapomínat. Například setkávání se s cizími lidmi na internetu je samozřejmě nebezpečné, ale výzkumy zároveň ukázaly, že děti si během této komunikace zvyšují své sebevědomí,“ analyzuje D. Šmahel a pokračuje: „Je třeba rodičům doporučovat, aby se s dětmi bavili o tom, čím se na internetu zabývají, ale zároveň sledovali a někdy i limitovali jeho používání. Nejhorším je pasivní rodič, který v této věci nedělá vůbec nic.“

Technologické přestávky během výuky

Dalším problémem v kyberprostoru je riziko závislosti. O ní lze hovořit tehdy, když dotyčný jedinec nevydrží déle než patnáct hodin bez toho, aniž by musel vstoupit na internet.

Bořivoj Brdička z Katedry informačních technologií a technické výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze používá pro dnešní mládež na internetu termín síťová generace. A zmiňuje doporučení některých zahraničních odborníků, kteří učitelům radí, aby si se svými žáky domluvili takzvané technologické přestávky. Děti tak budou během výuky ve škole přesně vědět, kdy nastane okamžik, v němž jim bude dovoleno podívat se na internet. Optimální doba je patnáct minut. „To by ale znamenalo, že je potřeba této skutečnosti uzpůsobit i výuku. Není to nadsázka, skutečně jde o situaci, do níž se asi dostaneme,“ poznamenává B. Brdička.

Základem prevence negativních jevů na internetu není podle B. Brdičky restrikce, ale vzdělání: „Znalost IT musí být součástí schopností každého učitele. Musí je ovládat alespoň tak, aby rozuměl tomu, co se v síťovém prostředí děje. Bez toho nemá pedagog vůbec možnost své žáky vést k tomu, aby na internetu dělali něco smysluplného. To se nám ale zatím vůbec nedaří. Doposud neexistují ani standardy toho, co by měl učitel v této oblasti znát. Digitálně sebejistý učitel a digitálně vstřícná škola nemohou existovat, pokud si učitelé nebudou mezi sebou vyměňovat informace o tom, co by bylo dobré znát. Pokud učitelé půjdou cestou digitální vstřícnosti, nevystačí jen s působením ve formálním vzdělávacím prostředí. Kantor musí také začít působit i mimo prostor školy, kde vzdělávání probíhá velmi často úplně náhodně. Jiná cesta není. Úspěšný učitel slaďuje svou osobnost offline a online a snaží se být v online prostoru sám sebou, tedy tím, kdo je svými žáky respektován.“

Lukáš Doubrava

 

Online obtěžování a kyberšikana II.:

http://irtis.fss.muni.cz

Doporučení k prevenci kyberšikany ve školním prostředí:

www.cyberpsychology.eu

Bořivoj Brdička: Soukromí je pryč, naučme se s tím žít!:

http://spomocnik.rvp.cz

Nejzajímavější výsledky unikátní studie zaměřené na mladou generaci Y ve světě i v České republice:

www.detimilenia.cz

Národní centrum bezpečnějšího internetu:

www.ncbi.cz

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz