archiv
Učitelské noviny č. 34/2013
tisk článku

KOLAPS V PRSTENCI KOLEM PRAHY VARUJE

Zatím je to jen problém okolí Prahy. I když se týká několika desítek škol a obcí, stále je ještě možné ho považovat za lokální záležitost. Ale kdoví, na kolika místech v republice je zaděláno na další? Co když se právě u vás stane, že škola naplněná po okraj nebude moci přijmout další žáky? Ani ty, kteří do ní místem bydliště patří, natož přespolní. A nemusí to být jen bezprostřední okolí velkých měst. Stačí když vyroste satelitní městečko, jehož developeři si nebudou lámat hlavu tím, že v občanské vybavenosti chybí škola.

 

Do Mnichovic v okrese Praha-východ jsem se rozjela po roce. Už tenkrát měly velký problém podobně jako další obce v okolí. Jenže to ještě stačilo, aby základní škola zrušila kromě počítačové všechny odborné učebny, bourala příčky, aby se do bývalé kuchyňky vešla třída, další příležitostnou přišpendlila ke školní jídelně. Pak se jí podařilo umístit všechny žáky tak, aby se učili sice ne v optimálních, ale aspoň v rozumných podmínkách. Letos už to bylo mnohem horší.

Boj o školu

Teď už ředitelka ZŠ Mnichovice Marcela Erbeková sálala optimismem. „Ten potřebujeme všichni. Kolikrát mi bylo úzko, ale nesměla jsem to na sobě nechat znát. I když někdy situace vypadala skoro beznadějně. Nakonec to naštěstí dopadlo dobře.“

Kámen spadl ze srdce. V základní škole se v tomto školním roce může učit 450 žáků. Kdyby se ale zastupitelstvo na poslední chvíli nerozhodlo, že odkoupí budovu staré základní školy na náměstí a dá ji zrekonstruovat, kdoví, kde by se dnešní prvňáčci učili. Dlouho trvalo, než se obec rozhodla, jak bude nedostatek místa řešit.

„Máme sice připravený projekt na nástavbu školní budovy v Bezručově ulici, ale 40 milionů na ni obec nesežene a stát investice nedá. Nikomu se do vykoupení budovy, kterou obec v 90. letech prodala, nechtělo. Dlouho se rozhodovalo, jestli by nebylo lepší postavit něco nového na zelené louce... Až zbyly na rekonstrukci všeho všudy tři měsíce. Víme, že to není ideální řešení, čtyři třídy nás teď sice zachrání, ale časem stačit nebudou. Vlastně si tím jen kupujeme odklad na dva roky, než opět začneme hledat další náhradní řešení. Pokud se do té doby nenajdou peníze na dostavbu školy. Lidé se oprávněně ptají, jestli se má obec zadlužovat kvůli přespolním, protože hodně žáků k nám dojíždí. V naší legislativě je podle mého názoru něco špatně. Obcím dala povinnost zabezpečit školu, ale už si nesmí určit, kdo ji bude navštěvovat.“

Tady někde je zádrhel, který způsobil hrozící kolaps v bezprostřední blízkosti Prahy. Některé obce své školy rušily, v jiných vyrůstala satelitní městečka, do nichž se stěhovaly mladé rodiny. Když se zjistilo, že nestačí mateřinky, ještě bylo možné hodit odpovědnost na rodiče. Docházka do základní školy je už ale povinná. Co teď s tím?

Zastupitelé si lámou hlavu

Co obec, to jiné řešení. Někde naplní třídy na výjimku 34 žáky (ale kde je potom kvalita výuky?), jinde se děti učí v různě poskládaných prostorách. Téměř všude si nechávají vypracovat pro strýčka příhodu projekt na novou školní budovu.

V Psárech přišli na zajímavý nápad. Než se podaří sehnat peníze na zcela novou školu, která už by nebyla pouze prvostupňová, jako je ta současná, ale plně organizovaná, zajistí tři třídy pro 1. stupeň a jednu třídu mateřinek formou PPP, tedy s pomocí soukromníka. Starosta Milan Vácha se domluvil s majitelem rozestavěného rodinného domu, že budovu dokončí tak, aby v ní kromě jedné bytové jednotky mohla být i škola.

„Je to atypické řešení pro atypickou situaci,“ říká starosta. „Máme dva roky na to, abychom nesnadnou situaci vyřešili jinou cestou. Prvostupňová škola už nám nestačí, migrace silně zvýšila počet obyvatel. Letos máme 66 předškoláků, pro které musíme do roka najít místa v základní škole. Už teď je družina umístěna v kmenových třídách. Zvažovali jsme různé varianty řešení, tahle nám přišla jako nejefektivnější. Přesto víme, že to je jen provizorní řešení. Škola rozesetá na čtyřech místech v obci není ideální. Proto jsme vypsali architektonickou soutěž na plně organizovanou školu a budeme se snažit na ni získat prostředky.“

V prstenci kolem Prahy se můžete ptát donekonečna. O 20 km dál už o problému nevědí. Zatím.

Něco je špatně

Problém nastane už v okamžiku, kdy někdo „nahoře“ začne operovat statistikou. Vždyť jenom v Praze-východ je prý ve školách 3000 volných míst...

„Jenže takhle kapacitu počítat nemůžete,“ ohradí se M. Erbeková. „Netvrdím, že ta volná místa nejsou, ale sčítáte je po dvou po třech ve třídě. Jako by bylo možné vyplnit prvňáčky prázdná místa v každém ročníku. Nesmysl, že? Obce nás tlačí, abychom přijímali jen místní, ale pokud máme jediné místo a někdo o ně požádá, musíme mu ze zákona vyhovět. Někdy si s kolegy říkáme, že jediná možnost, jak uhájit místa pro nové občany, je tvářit se už ve dveřích nepříjemně. Někteří ředitelé si loni spolu se zřizovateli stanovili kritéria pro přijímání dětí do základní školy. Když se ale rodiče odvolali na kraj, musela škola nakonec všechny děti přijmout. Vem kde vem. Letos už se o to snad nikdo ani nepokusil.

Myslím, že tady by měl přijmout odpovědnost stát. Konečně, on stanovil povinnou školní docházku. Všichni říkají: obec je odpovědná. Ale jak může nést například dnešní radnice odpovědnost za to, že některá z předešlých prodala školní budovu? Na jedné straně zákon nařizuje obci postarat se o své občany s trvalým bydlištěm a mít pro ně školu, na druhé straně nařizuje školský zákon řediteli školy přijmout každého žáka, který jde kolem, pokud máte volnou kapacitu. A tu mít musíte, pokud jste jediná škola v obci. Ale je vůbec žádoucí, aby v jedné obci měli školu takovou, v druhé makovou a ve třetí třeba žádnou? Chceme to doopravdy?“

Jediná možnost je spojit síly

Ve většině obcí, které se potýkají s nedostatkem míst ve školách, tvoří místní žáci tu větší, tu menší část, ostatní dojíždějí. Z některých obcí už historicky, tam také mezi sebou zastupitelé obvykle podepsali dohodu, jinde to jsou jednotlivci, jejichž rodiče vysadí děti z auta cestou do práce. Nebo obyvatelé satelitních městeček, při jejichž výstavbě si s dětmi nikdo hlavu nelámal. Mnichovice mají podepsanou smlouvu s obecním zastupitelstvem v Hrusicích, Všestarech, Struhařově a v Mirošovicích. Navzdory tomu, že některé hlasy volaly po jejím vypovězení, nakonec se zastupitelé dohodli. Spojíme síly i finanční prostředky. Na vysněnou nástavbu by to sice nestačilo, ale na rekonstrukci ano. Skládala se koruna ke koruně. Mnichovice, Hrusice, Všestary... Ale také rodiče. Vybrali mezi sebou 260 000 Kč, dalších 100 000 Kč věnovalo občanské sdružení rodičů, které všechno administrovalo.

„Pomáhali i jinak,“ vysvětlovala M. Erbeková. „Majitel pily daroval dřevo, truhlář dokončil schody. Maminky chodily v sobotu, v neděli uklízet, o zaměstnancích školy a jejich rodinných příslušnících ani nemluvím. Den předtím, než jsme v nové škole oficiálně zahájili vyučování, jsme uspořádali den otevřených dveří, aby se všichni mohli přijít podívat. Dveře se netrhly a bylo to úžasné. Ten přinesl ještě kytku v květináči, ten ozdobnou dýni. Ano, takhle nějak vypadá sounáležitost.“

Škola na náměstí

Fasáda září do dálky. Projdete mřížovými vraty a rázem jste v oáze klidu. Na jaře vyroste na dvorku trávník, družina tu bude mít i pískoviště. Uvnitř budova svoji historii nezapře. V tom nejlepším slova smyslu. Dřevěné schodiště, zábradlí. Na stěnách dobové fotografie.

„Až jednou nebude škola budovu potřebovat, může sloužit městu jinak – třeba jako muzeum,“ říká Marcela Erbeková. „Ale už teď chceme v jednom malinkém kumbálku udělat něco jako minivýstavku dokumentující historii školy a její rekonstrukci. Jako připomínku.“

Teď tu jsou tři třídy prvňáčků, čtvrtá je zatím volná.

Z původních 119 dětí, které přišly k zápisu, nakonec zůstalo 78 prvňáčků. Někteří rodiče dojíždějících žáků nevydrželi čekat, zda ve škole místo bude, nebo ne. Není se co divit, když stavební povolení má datum 17. června 2013. Ale pak už šlo všechno ráz na ráz. Přesto bylo nutné posunout zahájení školního roku v celé škole o týden. Do nové budovy se prvňáčci mohli nastěhovat až 23. září. Do té doby škola šachovala s adaptačními pobyty pro šesťáky, exkurzemi a podobně, aby se všichni nějak vešli.

„Ale všechno ještě hotové není. Už teď je v každé třídě na náměstí nastavitelný nábytek. Ještě nainstalujeme interaktivní tabule, doplníme výzdobu, květiny. Slavnostní zahájení bude 10. října.“

Když porovnáte, jak objekt vypadal ještě v červnu a jak vypadá dnes, je to skoro jako malý zázrak.

*

V květnu 2012 vytvořili starostové a ředitelé ohrožených škol projekt, který vyčíslil, co by v které obci bylo třeba vybudovat, aby byl kolaps zažehnán. Měli dokonce příslib realokace „měkkých“ peněz z OP VK. Tehdy se nepodařilo návrh realizovat. A teď?

„Máme smůlu. Vždycky, když to už už vypadá, že se všechno obrátilo k lepšímu, něco se stane. Teď například padla vláda.“

A tak nezbývá, než aby se ta, která vzejde z voleb, pochlapila a vzala na sebe odpovědnost za vzdělávání svých občanů.

Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz