archiv
Učitelské noviny č. 34/2013
tisk článku

POTŘEBUJEME TECHNICKÁ ŘEMESLA?

Je to hodně dávno, co běžel ve veřejnoprávní televizi seriál týkající se technického řemesla a vyzdvihující tvořivou práci a úspěch zlatých českých ručiček. Budeme-li podle frekvence námětů pro seriály hodnotit zájem o různá povolání, tak navrch mají doktoři, pojišťováci, policisté, zločinci, kuchaři...

Jenže pak k nám přijede na návštěvu známý ze zahraničí a my se chlubíme stověžatou kamennou matičkou Prahou, kterou ale za chvíli nebude mít kdo udržovat, protože kameníka jako tříletý učební obor už může učit pouze jediná střední odborná škola. Tak tomu bylo i s kominíky, dokud jich nezůstalo tak málo, že jsme byli ochotni za jejich práci zaplatit několikanásobek obvyklé ceny. Výsledkem byl kvůli ekonomickým pravidlům ve středním školství nadměrný přírůstek nových žáků do tohoto oboru v řadě škol.

Dnes jsou firmy, které odříkají velké zakázky, protože nemají dostatek svářečů či zámečníků. Už jste potřebovali kvalitní řemeslníky na nějakou opravu bytu či domu? Ověřili jste si, že jsou vyučení v oboru, nebo jste byli rádi, že jste vůbec někoho sehnali? Byli jste s jejich prací spokojeni? Umíte si představit den, kdy k vám přijdou roboti, kteří tu práci udělají místo nich? Já ne! Zvyšující se kvalita materiálů a zjednodušené stavebnicové technologie nahrávají názorům o nahraditelnosti kvalitního řemesla zaškoleným personálem. Stále však platí, že na rozdíl od zaškolené pracovní síly se řemeslník musí umět samostatně rozhodnout i ve složitých podmínkách a v konkrétních velmi atypických situacích. Často musí zvolit správný materiál, technologii i pracovní postup vedoucí ke kvalitnímu splnění zadání.

I nadále bude platit, že řemeslo (řemeslná práce) je výsledkem intelektuálních znalostí, získaných dovedností a osobních schopností jedince. K jeho výkonu je zapotřebí i příslušná zručnost a odborná zkušenost získaná kvalitní praxí daného jedince. Výsledky průzkumů prokazují, že přínos absolventů středních odborných škol je pro společnost, rodinu i jedince obdobný jako u vše-obecně vzdělanějších osob. Je ke škodě převážně motoricky nadaných dětí, že často nemohou toto nadání dostatečně rozvíjet už na základní škole. Neúspěchy v teoretických předmětech bez možnosti dobrého ocenění v jiných rovnocenných předmětech (dílny, pozemky, volitelné práce se dřevem či kovy) vedou ke ztrátě jejich motivace k osobnímu rozvoji. Tím nenaplňujeme základní funkci školy, tedy diferenciovanou péči o rozvoj všech typů nadání mladé populace, tedy i zručnosti. Ještě horší je, že děti ochuzujeme o poznání uspokojení z dobrých výsledků své práce, které jsou nejpřirozenějším motivačním faktorem. Toto je předpokladem pro úspěšný osobní růst i v době ekonomického strádání.

Úroveň rozsahu technických znalostí by měla odpovídat inovacím v daném oboru, a to dle vyjádření firem bývá častým problémem našich odborných škol. Většina investorů se stěhovala do Česka kvůli vysoké technické zručnosti a dobrým znalostem našich pracovníků. Nyní mívají potíže s obsazením druhé směny kvalitními pracovníky. Ve většině technicky vyspělých průmyslových zemích mají žáci střední odborné školy možnost pracovat na špičkových technologiích a s nejmodernějším vybavením, protože mají smysluplně nastavené ekonomické mechanismy. Firmy, cechy, komory se podílejí na inovacích učebních plánů i na zajištění nejmodernějšího vybavení, aby k nim nastupovali co nejlépe připravení absolventi, kteří pomohou udržet potřebnou úroveň výroby. U nás řada učilišť zanikla, další se přizpůsobila požadavkům doby a nahradila učební obory čtyřletými maturitními s podstatně menším rozsahem praxe. Jak si to architekti vzdělávací soustavy plánovali? Až nám praskne těsnění v baterii v kuchyni či koupelně, tak budeme volat do zahraničí, aby nám letecky poslali instalatéra, nebo bychom se měli postupně odstěhovat do jeskyní bez sociálního vybavení nebo…?

V zemích s nízkou nezaměstnaností to funguje tak, že systém je stavěný na rozdělení populace na studijní typy (5–10 %) a na ty šikovnější. U nás to funguje tak, že žák základní školy, který se udržuje bez propadnutí jen pomocí všech opravných prostředků, se zeptá poradkyně pro volbu povolání na její názor, na kterou školu by měl jít, a ona mu bez uzardění řekne, ať jde na soukromé čtyřleté gymnázium. Jistě to není pravidlem, ale jde o mimořádně nešťastnou chybu. Jak dlouho asi na tom gymnáziu vydrží, jak to bude s maturitou a těžko bude moci pokračovat na vysoké škole univerzitního typu. Učíme se pro papír, nebo pro život?

Téměř jedinou možností pro děti procházející základní školou na hranici svých schopností je jejich orientace na učební obor, na to, aby získaly výuční list. Pokud bude toto vzdělání kvalitní a počty žáků budou odpovídat jejich potenciálnímu využití u firem či zákazníků, pak nebudou mít potíže s uplatněním. Bude-li současně zachována možná prostupnost, tak si v případě vyššího zájmu či zlepšení svých výsledků budou moci doplnit vzdělání maturitou. Alternativní verzí by mohla být třeba mistrovská zkouška. Prioritou by mělo být nabízení variant vhodných pro žáky dle výsledků jejich studia.

Nejdůležitější jistotou ve školství musí být získané kompetence a dovednosti, a ne papír bez těchto předpokladů. Bonusem je zachování významné volnosti pro studium a jeho odbornou část, včetně závěrečné zkoušky. Je protismyslné, když se zavedou RVP a ty pak škola povinně rozpracovává do svých ŠVP, aby poté následovalo ukončení studia podle nákladnějších jednotných závěrečných zkoušek. Protože pokud potřebujeme z jakýchkoli důvodů přiblížit vzdělání firemní praxi a požadavkům budoucích zaměstnavatelů, pak nezbývá nic jiného než ponechat přiměřenou volnost volby. Za takových podmínek význam, prestiž i společenské uznání středního technického školství opět poroste na úroveň, která mu právem náleží.

Drahoslav Matonoha,

ředitel Střední školy technické, Praha

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz