archiv
Učitelské noviny č. 32/2013
tisk článku

KDE JE BUDOUCNOST ČESKÉHO ŠKOLSTVÍ?

První kulatý stůl tohoto školního roku, na němž se tradičně podílely SKAV a EDUin, měl nadstandardní účast. Místa panelistů totiž zaujali školští lídři sedmi politických stran: Petr Fiala (ODS), Marcel Chládek (ČSSD), Dagmar Navrátilová (LIDEM), Jiří Zlatuška (ANO), Ivan Gabal (KDU-ČSL), Ondřej Liška (Strana zelených) a Lenka Wagnerová (Piráti). Koho by nezajímalo, jakou cestou by se mohlo naše školství vydat, kdyby některý z nich po volbách stanul v čele rezortu?

Stejné otázky, podobné odpovědi. Tu a tam střet. Tak pojďme vybírat.

Otázka č. 1  Co je vaší prioritou?

Pro O. Lišku je to spravedlnost a kvalita, systém, který podpoří potenciál každého dítěte. P. Fiala sází na schopné učitele motivované kariérním řádem, kteří zajistí, aby děti chodily do školy rády. I. Gabal je přesvědčen, že zvýšení HDP určeného na školství z dnešních 4,5 % na 6,5 % zvýší konkurenceschopnost školství na pracovním trhu. L. Wagnerová věří v nutnost proměny učitelovy role ve vzdělávání. Už ne jediný zdroj informací, ale moderátor na cestě k nim. To vše za využití moderních technologií. M. Chládkovi chybí ve školství jasná strategie, která by se neměnila každé čtyři roky. Cestu k ní vidí ve spolupráci napříč politickým spektrem. Podle něj je nutné zajistit pedagogům dobré platové podmínky, dostatek financí na vzdělávání jako takové, vyjmout nemocenskou z „onivek“ a nenutit učitele učit v přeplněných třídách. Také D. Navrátilová postrádá dlouhodobou koncepci, pléduje za podporu odborného školství a zvýšení jazykových kompetencí nejen žáků, ale i učitelů. J. Zlatuška vidí perspektivu v diferencovaném školství, v němž nároky odpovídají úrovni žáků. Za prvořadé považuje, aby škola víc komunikovala s rodinou. Informovaní rodiče pak mohou své děti lépe motivovat, aby si vybraly povolání, které odpovídá jejich schopnostem a nezařadí je do fronty nezaměstnaných.

Odpovědi na úvodní otázky vlastně jen ťukly o možné nasměrování lidí, kteří by mohli stanout v čele rezortu. Pak už se začaly některé názory vyhraňovat

V mnohém panovala shoda

Oblastí, na nichž se panelisté vcelku shodli, nebylo málo. Bez peněz investovaných do školství se nikam nehneme – na tom se shodli naprosto všichni. A neměli na mysli jen platy učitelů. Zdůrazňovali, že reforma financování regionálního školství by se neměla dlouho odkládat, zejména když do základních škol nastupují silné ročníky. Stejná shoda panovala, i pokud šlo o odstranění administrativní zátěže z beder ředitelů. Všichni vítali, že ministerstvo začalo konečně pracovat na kariérním řádu. Zdůrazňovali zároveň, že bez finanční injekce nebude mít smysl. Jen na potřebné částce se nemohli shodnout. P. Fiala by se spokojil s třemi miliardami, O. Liška byl přesvědčen, že pokud má být finanční efekt opravdu motivační, bylo by zapotřebí miliard nejméně jednou tolik. Nikdo ze zúčastněných nechtěl rušit systém rámcových vzdělávacích programů.

Došlo i na střety

Asi nejvíc rozrůzněný byl názor na plošné testování. Zatímco I. Gabal je tvrdě hájil a O. Liška je jako rizikové stejně tvrdě odmítal, P. Fiala připustil, že by propříště nemuselo být testování plošné, ale jen dílčí. Zdůraznil však, že bez analýzy výsledků dvouleté pilotáže by tento názor nemohl odpovědně podpořit. „Proč trváme na nákladném plošném testování, když neumíme pracovat ani s výsledky PISY?“ ozval se M. Chládek. „Ukazuje se například, že chlapci dosahují horších výsledků než dívky, ale nikdo nehledá důvod.“

Kritiku sklidil i připravovaný návrh vysokoškolského zákona, který podle I. Gabala zavírá školy do klece. Ani státní maturity se neobešly bez dohadů. Ministerstvo školství sice získalo plusové body za to, že se k nim postavilo čelem, ale tím shoda končila. Má mít státní maturita jednu, nebo více úrovní? Jsou do ní vložené peníze zbytečně vyhozené, nebo ne?

Zachrání školství kontinuita?

Byla to jedna z posledních otázek, svým významem ale zásadní. Jak nejlépe zajistit kontinuitu vzdělávací politiky, aby školství nelítalo ode zdi ke zdi? Návrhy vůbec nebyly špatné. Bude ale po volbách ochota alespoň některé uskutečnit?

M. Chládek navrhuje spolupráci představitelů politických stran. S podmínkou že to, na čem se shodnou, bude veřejně deklarováno. I. Gabal podporuje větší otevřenost škol lidem z ostatních rezortů. J. Zlatuška spoléhá na veřejnou diskuzi, která by vyvinula tlak na politiky. Padl návrh na vytvoření apolitické rady pro vzdělávání, připomenut byl stále ještě chybějící národní vzdělávací program.

Teď se to ještě politikům mluví. Jinak vypadají jejich názory, když bojují o hlasy voličů, a jinak po volbách, když mají plnit sliby. Do voleb zbývá přibližně měsíc. Kdo asi uspěje? A kdo nakonec stane v čele rezortu? Školství má smůlu, že není rezortem silovým. Velké strany si rozdělují ministerstva s velkým vlivem. Kdo by stál o školství s kupou problémů a věčným nedostatkem peněz? Teď všichni hovoří o prioritě. Ale po volbách? Usedne do čela zástupce vítězné strany, nebo malý koaliční partner, který bude rád, že má alespoň nějaké hřiště pro svou kreativitu? Že bychom si hodili korunou?

Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz