archiv
Učitelské noviny č. 31/2013
tisk článku

CESTA VÝCHOVY KE ZDRAVÍ

Což začít kvízem? Víte, co mají společného Spirála, ZDRAVÉ ZUBY, Dítě v krizi? Tak ještě: Zrcadlo výživy, 7A – 7x o alergii a astmatu pro školu, Fórum výchovy ke zdraví… Trefa! Za všemi těmito programy a projekty je vzdělávací zařízení KALOKAGATHIE, s. r. o., a v něm jako jednatelka Lenka Kubrichtová. Učitelů, kteří díky ní nahlédli hlouběji do výchovy ke zdraví, je téměř 11 000.

  

Občas se jí prý lidé ptají, proč se soustředila právě na výchovu ke zdraví, všude přece otevřené dveře nemá. Jistě, v RVP ZV je pevně zakotvena v oblasti Člověk a zdraví, ale zeptejte se ředitelů, na které vyučovací předměty myslí v první řadě, když sestavují rozvrhy.

„Na jednu stranu mne velmi potěšilo, že tohle pevné místo v RVP ZV výchova ke zdraví dostala, ale na druhou stranu mě mrzí, že má v časovém plánu poměrně malý prostor,“ říká L. Kubrichtová.

Pravda je, že postavení výchovy ke zdraví se v „ešvépéčkách“ jednotlivých škol liší a v praxi možná ještě víc. Někde ji učí, jen že musí, jinde jí dokážou věnovat maximum – projekty, besedy… To když povinnost pochopí jako potřebnou záležitost. Když se pouhá teorie změní v praktické rady, smysluplné debaty, které dětem otevírají leckdy přibouchnutá dvířka. Stačí si namátkou vzpomenout, kolikrát už médii prolétly informace o mentální anorexii, která trápí dívky už v poměrně raném věku, o opilých dětech, které odváží záchranka, o nástrahách internetu, o maminkách školou povinných… Před každým, kdo tohle dokáže žákům vhodnou formou vštípit, klobouk dolů. Takový přístup ale vyžaduje když ne aprobovaného, pak alespoň dobře informovaného učitele.

Hlad po informacích trvá

Semináře pořádala L. Kubrichtová příležitostně už někdy od roku 1991, když si uvědomila, jaký hlad po informacích kolegové mají. Několik let to stíhala zároveň s učením na základní a později i na vysoké škole, i když pak na základní škole jen na poloviční úvazek. Až když jí samotnou potrápilo zdraví, uvědomila si, že sedět na dvou (a někdy i třech) židlích není nejšťastnější řešení. Od té doby se věnuje vzdělávání dospělých v oblasti výchovy ke zdraví pod hlavičkou KALOKAGATHIE (vzdělávací zařízení), s. r. o. Projektů, které už před lety nastartovala, rozhodně není málo. Na její Fórum výchovy ke zdraví jezdili do Benešova učitelé 15 let. Loni projekt předala společnosti Venkovský prostor, o.p.s., Liberec. Projekt Dítě v krizi je součástí Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně a běží 16 let. ZDRAVÉ ZUBY se realizují na 1. stupni základních škol v tomto školním roce čtrnáctým rokem a soutěž, která přivádí žáky ke stomatologům, má letos 13. ročník. Preventivní projekt Spirála zaměřený na prevenci HIV/AIDS a rakoviny děložního čípku vzdělával pedagogy 5 let. Projekt 7A – o alergii a astmatu jde letos do 5. roku realizace, a tak bychom mohli pokračovat.

„Zájem učitelů je velký, což mne jako organizátorku pochopitelně těší. Jako matka a učitelka si ale říkám, že kdybychom tyhle informace nepotřebovali, znamenalo by to, že je všechno v pořádku. Že se žádné dítě ničím netrápí, že nepotřebuje naši pomoc.“ Ale zatím děti naši pomoc potřebují. Najít pro ni ten nejvhodnější způsob není vždycky snadné.

„Ke konci jednoho semináře vstal učitel, že je úžasné, co jim říkám, ale oni že musejí v první řadě zvládnout učivo a na nějakou výchovu že není čas. Chvíli bylo ticho. Přece vychováváte celou svou osobností. Tím, s jakou náladou potkáváte děti na chodbách, jak se k nim chováte, jestli po vstupu do třídy hodíte třídnicí o katedru, nebo jestli se s žáky s úsměvem pozdravíte. Postupně se na mou stranu začali přidávat další učitelé. To bylo potěšující.“

Volnost v rámci mantinelů

Výchova ke zdraví je široké téma. I když očekávané výstupy jsou dané, učitel si musí vybrat kdy dá čemu prostor – a jaký.

„Ještě před RVP ZV jsem měla svoji metodu,“ říká L. Kubrichtová. „Protože jsem učila danou problematiku od šestky do devítky, nadepsala jsem na list papíru vždy jeden ročník a na něj vypsala hlavní oblasti, s nimiž bych měla žáky seznámit. Dílčí témata jsem si napsala na papírky a přesouvala je z ročníku do ročníku, abych pro ně našla to nejvhodnější místo. Aby to, co jim řeknu o výživě v šestce, bylo věkově přiměřené, a zároveň aby to navazovalo například na složení stravy v sedmičce, v osmičce na další učivo… Téma by nemělo odeznít v jednom nebo dvou ročnících. Děti by měly informace vstřebávat postupně, vždy na vyšší úrovni, připomínat si je, vrstvit. Na základě RVP ZV jsem vytvářela metodiku ZDRAVÉ ZUBY a Všech pět pohromadě. Vzala jsem očekávané výstupy, prošla doporučené učivo a témata jsem rozdělovala do jednotlivých ročníků. Učitel si pak může vybrat, jestli pojede přesně podle navržené metodiky, nebo si k němu něco přidá a něco jiného ubere. Povinnost je splnit očekávané výstupy ve 3., 5. a 9. ročníku. Rozvržení učiva záleží na učiteli. Ovšem jen pokud má štěstí a učí předmět ve všech navazujících ročnících. Jinak se musí domluvit s kolegy.“

A co domluvit se i napříč vyučovacími předměty? O něco z oblasti výchovy ke zdraví je možné ťuknout v chemii, o něco jiného v přírodopise.

„Proč ne, ale základ musí zůstat ve výchově ke zdraví, která má své očekávané výstupy. Její učitel nese odpovědnost za to, že děti látku pochopí, že si ji osvojí, získají potřebné dovednosti a budují si tak své postoje.“

Když šéfují žáci

I tohle se může stát. A stává. Představme si, že učitel má dobře připravený učební plán, přesně rozvržené učivo, a najednou prolétne všemi médii třeba příběh zneužívaného dítěte. Má se mu věnovat, nebo zůstat u předem naplánovaného rozvrhu?

„Osobně bych se chopila tématu, kterým děti právě žijí. Stalo se mi to před lety, když přišel do kin film Philadelphia, který řešil problematiku HIV/AIDS. Informace k nám teprve přicházely, s dětmi o tom někde doma vůbec nemluvili, ale ony byly zvědavé. Proč čekat, až bude téma v plánu, když teď jím děti žijí? Chtějí se to dovědět teď. A důležité je ono chtějí. Nechat je vyhledat si informace jinde může být v určitém momentu důležité, ale zase to je učitel, který má sesbírané informace uvést na správnou míru. Na devítky nedám dopustit, tam jsem vždycky učila nejraději. Žáci už jsou skoro ‚hotoví dospělí‘, dá se s nimi krásně pracovat.“

Nikdy vás nedostali do úzkých?

„To víte že ano, ale kupodivu to nebylo při sexuální výchově. Když děti vedete od šestky do devítky, tak si vás přečtou. Postupně jsme poznávali své názory. Věděli, že jsem ochotná jim říci maximum, ale že jsou určité hranice, přes které nejdu. Do úzkých mne dostali, když jsme si povídali o rodině, o adopci, náhradní rodičovské péči… Malovali jsme si kolečko, to jsem já, a kolem něj své nejbližší. Vtom se na mne jeden chlapec obrátil: Paní učitelko, můžete nám na tabuli namalovat vaši rodinu? Když vám bylo čtrnáct, jako je teď nám. Přiznávám, že jsem se najednou na několik vteřin ‚zastavila‘. Do deseti let jsem vyrůstala bez otce jen s maminkou. Pak se maminka znovu vdala. I když o mém otci vždycky mluvila hezky, já jsem ho vlastně neznala, odešel od nás příliš brzy. Myslela jsem, že jsem si to už dávno odžila, ale ono se to v tu chvíli všechno vrátilo. Ale byla jsem k dětem otevřená stejně jako ony ke mně. Nemohla jsem nic hrát do autu, poznali by to. Přišla bych o jejich důvěru.“

Oblast plná obav

Zeptejte se kohokoli, která část výchovy ke zdraví je pro učitele nejožehavější. Odpověď bude v naprosté většině stejná – sexuální výchova. A nejen kvůli tomu, že se kolem čas od času vytvoří obrovská bublina, která zpochybňuje kdeco, ale hlavně možnost, aby učitel s žáky hovořil na základě vědeckých poznatků.

Ale i samotní učitelé mohou mít problémy o tomto tématu s žáky mluvit. Lenka Kubrichtová vzpomínala na jeden z prvních kurzů věnovaných sexuální výchově, kterého se na začátku 90. let zúčastnila. Přednášeli přední odborníci z dané oblasti.

„Začínalo nás asi dvanáct, ale několik kolegů odešlo ještě dřív, než jsme začali řešit odborné věci. Nejdříve jsme si museli ujasnit své vlastní postoje k jednotlivým tématům. Hovořili jsme například homosexualitě, promiskuitě, antikoncepci… Najednou se pro někoho ukázalo jako nepřekročitelné na toto téma mluvit už s námi, s kolegy, natož pak s žáky. Výzkumy říkají, že takových učitelů je asi třetina. Je to podobné, jako když někdo nemůže poskytnout první pomoc, i když to teoreticky zná.“

Kdo má stát před tabulí

Aprobovanými učiteli pro předmět výchova ke zdraví školy zrovna neoplývají. Víme vůbec, jak by měl učitel výchovy ke zdraví vypadat?

„Co by měl umět a znát a jaké vlastnosti by měl mít učitel sexuální výchovy, lze najít v Doporučení MŠMT k realizaci sexuální výchovy na základních školách, č. j. 26976/2009, ze dne 2. 4. 2010, na němž jsem se také podílela. A učitel výchovy ke zdraví obecně? Musí to být člověk, který má k problematice blízko a dokáže si získat důvěru dětí. Mnohdy jde o problematiku velmi křehkou, především z etického hlediska. Děti mají někdy silně zkreslené informace, ty je třeba uvádět na pravou míru. Jiné jsou doma vedeny k uznávání hodnot, které někdy nemusejí odpovídat hodnotám většinové společnosti. To by měl učitel respektovat a vést kolektiv třídy k ohleduplnosti a toleranci, ale jen potud, pokud daný názor není společensky nebezpečný nebo neakceptovatelný a není v rozporu se zákonem. Ať už jde o klasický nebo alternativní způsob výživy, o etiku poskytování první pomoci, o očkování, o antikoncepci… Teď použiji slova prof. Švejcara: ´Každý učitel kráčí po hraně ostrého horského štítu, po obou stranách hrozí sráz. Ať učí cokoli, na jedné straně bude vždycky pár dětí, které o dané problematice něco vědí. Na druhé budou ti, kteří nevědí zatím nic, nebo jen velmi málo. Úlohou učitele je, aby ty, co něco znají, neodradil dál poslouchat, a těm druhým aby ukázal správnou cestu.´ Učitel by měl respektovat každé dítě a podle toho volit své postupy . To je ale někdy opravdu velmi těžké. Měla jsem vždycky obrovské štěstí na žáky i na rodiče, učila jsem hodně ráda a musím přiznat že mi to občas chybí. Když řešíme na některém semináři didaktiku, vždy je to z mé pedagogické praxe. Nikdy jsem na žádném semináři učitelům nepředkládala didaktické náměty, které jsem neměla vyzkoušené. Vím, že se zeptají: Pro jakou věkovou kategorii to je? Kolik budu potřebovat času? Na co si mám dát pozor? Jak se chovali žáci?“

Téma, které škole chybí

V době, kdy všechny průšvihy společnosti má zachraňovat škola tím, že je problematika zanesena do RVP ZV, je to skoro rouhavé hledání.

„Není to téma neznámé, jen v praxi trochu opomíjené, ale podle mne nesmírně důležité – pravidla společenského chování, etika vzájemných vztahů, kdo má koho pozdravit první, kdo kdy podává ruku, ohleduplnost, tolerance, vzájemná úcta. To si myslím, že je potřeba mnohem více s dětmi i studenty řešit. Vím, mělo by to být vše, včetně nonverbální komunikace, asertivního chování, pravidel komunikace, běžnou součástí života každé školy, ale absenci těchto základů cítím vilce silně.“

Jaroslava Štefflová

 

 

Začínala jako učitelka základní školy s aprobací přírodopis a základy zemědělské výroby. Když se v 80. letech učila v základních školách na 2. stupni specifická příprava dívek a L. Kubrichtová měla učit také šití a vaření, rozhodla se, že si k tomu přece musí něco dostudovat – a absolvovala doškolovací kurz na Pedagogické fakultě UK v Praze. Zdálo se jí to málo, takže si aprobaci rozšířila v Hradci Králové o třetí vyučovací předmět rodinná výchova. Když byla vyzvána, aby se podílela jako spoluautorka na prvních učebnicích věnovaných této problematice, měla za sebou zázemí nejen teoretických znalostí, ale také bohatých zkušeností z každodenní praxe. Stále učila v základní škole, když absolvovala studium napřed školského managementu a posléze etiky na Filozofické fakultě UK. Obě závěrečné práce pak věnovala výchově ke zdraví. Jak léta plynula, stala se jejím osudem.

 

Metodika, kterou doporučuji

V loňském školním roce dostala většina základních škol velký kroužkový manuál Všech pět pohromadě, na kterém jsem spolupracovala se Státním zdravotním ústavem, společností Venkovský prostor, o. p. s., a Nadačním fondem Albert. Je zaměřený na výživu a určen učitelům základních i středních škol. Pro každé patro výživové pyramidy je v něm uvedeno 20 – 30 didaktických úkolů, najdete v něm pracovní listy, hádanky, křížovky, dokreslovky, ale také příběhy, které je možné využít ve výuce, náměty pro skupinovou práci i projektové vyučování.

www.zdravezuby.cz, www.zdrav5.cz, www.inovativni-vyuka.cz

http://len.dyndns-office.com/photo

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz