archiv
Učitelské noviny č. 31/2013
tisk článku

FIRMÁM CHYBĚJÍ KVALIFIKOVANÍ LIDÉ

Podle analýz hospodářské komory dojde ve výhledu pěti až deseti let k citelnému propadu počtu absolventů technických oborů. Některé firmy kvůli nedostatku kvalifikovaných pracovníků prý odříkají zakázky už nyní. Ano, jako průmyslová země máme evidentně problém. Otazník visí nad metodou, jak ho vyřešit.

Letos na jaře hospodářská komora přišla s návrhem, jak z obtížné situace ven. Dala mu jméno Kooperativní model, a ten je skutečně založen na spolupráci – firem a odborných škol. Návrh obsahuje osm doporučení, z nichž podle vyjádření samotné komory dosud zůstala většina jen na papíře. Minimálně jedno naopak vyslyšeno být mohlo – je jím daňová podpora firem.

V květnu komora hovořila o tom, že by bylo dobré, aby stát zavedl pro zaměstnavatele odečet nákladů na jednoho žáka konajícího praxi ve firmě od základu daně paušální částkou, navýšil limity u daňově uznatelných výdajů stipendií u středoškoláků i vysokoškoláků a podpořil firemní investice do vybavení určeného pro vzdělávání, a to až do 110 % hodnoty investice pro účely vzdělávání daně v roce uvedení do užívání.

Dosud se tato vize v podobě návrhu zákona o dani z příjmu, kterou minulý týden projednal Senát, těšila poměrně širokému konsenzu. Hospodářská komora jako spoluautor této novely vyzvala politiky, aby toto opatření bylo urychleně schváleno, neboť firmy by mohly začít uplatňovat daňové výhody již od 1. ledna 2014... 

Daňové firemní výhody jsou však jen špičkou ledovce problémů, které trápí odborné školství. Jednoznačně prvním, co by se mělo vyřešit, by měla být státní koncepce rozvoje odborného školství. A ta, bohužel, dost akutně chybí, čehož důsledky můžeme názorně ukázat právě na příkladu hospodářské komory a jejího nenaplněného Kooperativního modelu. Ten totiž mimo jiné nabádá k zavedení větších kompetencí zaměstnavatelů v oblasti schvalování soustavy oborů, dokonce při stanovování počtu žáků v jednotlivých oborech. Copak je ale možné nárokovat si větší kompetence, aniž by to bylo paralelně doprovázeno i zvýšením odpovědnosti podniků? U nás přece nemáme duální systém jako v Německu či Rakousku. V Česku je odpovědným za vzdělávání stále ještě stát, potažmo ministerstvo školství... Takhle ad hoc řešit důležité systémové věci není možné.

Ale když už jsme u odpovědnosti... Na tu jsou přece specialisté i další hráči – kraje či obecně zřizovatelé středních škol. Kdo má vlastně větší díl odpovědnosti? Kdo má určovat, co se bude ve školách učit, abychom měli dost kvalitních a uplatnitelných techniků, když to nemohou být přímo podniky? Má ho ministerstvo školství, které kromě rámcové kurikulární politiky před jedenácti lety ztratilo téměř všechny páky k bezprostřednímu ovlivnění středního školství? Nebo ho mají kraje, které po ministerstvu převzaly zřizovatelská práva, zčásti své školy financují a navíc de facto určují, které obory se budou školy ten či onen rok otevírat? Spíš ti druzí.

Pravdou je, že zaměstnavatelé dnes do jisté míry svůj poradní hlas v oblasti schvalování oborů uplatnit dokážou, a to jak na státní úrovni (tvorba RVP), tak na krajské (oborová nabídka škol), ale i školní (ŠVP). Většinou však jde o nesystematickou či dílčí „připomínkovací“ činnost, která neodpovídá komplexnějším požadavkům celé společnosti na profesní přípravu mladých lidí, a v tom má komora pravdu. Chybí státní koncepce, která by pružně reagovala na potřeby trhu práce.

Bylo by dobré ji mít třeba proto, aby nebyly velké, často nadnárodní podniky nuceny zakládat si své soukromé školy, jen aby si tak zajistily přísun kvalifikovaného dorostu. Tento jev začíná být stále častější a rozhodně nepřispívá ke konsolidaci představy o tom, jak by mělo fungovat české odborné školství. Ba naopak, spíš tuto představu rozmělňuje (což ale přirozeně neznamená, že za to mohou zrovna tyto firmy).

A druhý příklad, kdybychom měli strategii, nemohlo by se stát, že jednou jeden ministr školství zvýhodní gymnaziální vzdělávání a učilištím naplánuje zánik dokonce podpořený penězi z evropských fondů, a jeho následovník pro změnu zahoruje pro to, aby gymnázia, nejlépe ta víceletá, dostala pořádně na frak a aby všechny prostředky, opět za účasti evropských fondů, byly vrženy na zajištění většího počtu instalatérů a obráběčů kovů. Z tohoto pohledu je vlastně štěstím, že ministr školství nemá dost výkonných kompetencí. Troufám si ale tvrdit, že být na světě zřetelný politický konsenzus nad tím, jak by mělo vypadat odborné vzdělávání, těžko by si takové názory „ode zdi ke zdi“ mohl dovolit ventilovat kterýkoli ministr, dokonce i ten s kompetencemi.

Fakt, že se řízení odborného školství a odpovědnost za něj tříští mezi čtrnáct regionů a jedno ministerstvo, znamená, že o nějakém konsenzu nemůže být řeči. Obávám se, že ani po nadcházejících volbách, které pro část veřejnosti pořád představují jistou naději, nebude lépe. Spíš než politiků, kteří chtějí a umějí se na něčem užitečném domluvit, se asi brzy dočkáme jen pokračování dalších nešťastných zvolání představitelů firem: „Propad počtu a úrovně absolventů musí už konečně vyřešit stát!“ Zvlášť, když hospodářské komoře minulý týden Senát novelu zákona o dani z příjmu neschválil.

Petr Husník

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz