archiv
Učitelské noviny č. 25/2013
tisk článku

PTAČÍ ŘÍŠE, KTEROU PROSLAVILI TOLKIENOVI HRDINOVÉ

Majestátní štíty skalistých hor, ostrovy ledu, nekonečné pobřeží a divoké pralesy. Země, která dlouho zůstávala na okraji zájmu kolonizátorů a později i turistů. Tato poslední zastávka před Antarktidou mívá však poměrně mírné zimy a ani na jednom z jejích dvou ostrovů nežije žádný člověku opravdu nebezpečný živočich. Není tedy divu, že ji někteří nazývají posledním rájem na Zemi.

Nejen Austrálie, ale i Nový Zéland je domovinou tvorů, kteří na jiných místech planety ve volné přírodě nežijí. Donedávna byl jejich biologický původ zahalen tajemstvím. Avšak díky geologii, pa-leontologii a moderní biologii dnes vědci již rámcově znají původ těchto podivuhodných stvoření. Dlouho se badatelé přeli zejména o to, jestli se Nový Zéland kdysi ponořil na miliony let do moře celý, nebo alespoň jeho malá část zůstala nad vodou.

Geologická odysea Nového Zélandu započala před třiaosmdesáti miliony let, kdy se od superkontinentu Gondwana odtrhl kus pevniny o velikosti zhruba dnešní Indie a vznikl tak kontinent Zélandie. Ten se ale skoro celý ponořil do oceánu a nad hladinou zůstaly jen malé ostrůvky. Tento stav trval až do doby před dvaceti třemi milióny let, kdy byl následkem nárazů zemských desek vyzvednut nad úroveň moře střed Zélandie – zhruba dnešní Nový Zéland. Satelitní snímky jasně dokazují, že zbytek pevniny nadále spočívá pod hladinou, a to v hloubce půl druha kilometru. Nad vodu tak ční přibližně sedm procent Zélandie. A důkazy, které svědčí o tom, že se ne úplně celý kontinent ponořil?

Na většině území současného Nového Zélandu se sice nachází mořský vápenec, který potvrzuje, že Severní i Jižní ostrov byly dlouho pod vodou, avšak teprve před pár lety nalezené fosilie jasně dokládají, že i v době potopy zůstaly nad hladinou alespoň malé ostrůvky, na nichž přežívali předchůdci některých dnešních živočichů. K tomuto závěru vedla už dříve mnohé vědce odpověď na kardinální otázku: Pokud na torzech Zélandie nějaká zvířata nepřežívala ještě před zrozením Nového Zélandu, jak a odkud by se na něj tak rychle dostala?

Nejen na křídlech, ale i na nohou

Jedním z těchto přeživších živočichů je dozajista hatérie novozélandská. Jde nejen o nejstaršího živočicha Nového Zélandu, ale vůbec o jednoho z nejpradávnějších tvorů na celé planetě. Tato živoucí zkamenělina, která už nikde jinde ve volné přírodě nežije, je tak němým genetickým svědkem dnes zejména mezi dětmi populární éry dinosaurů. Kromě svého stáří je tento půlmetrový plaz zajímavý zejména tím, že má vzadu na hlavě třetí oko. Tímto takzvaným temenním okem sice nevidí stejně jako dvěma dalšími, dokáže jím ale alespoň vnímat světlo. Také věk, kterého se hatérie mohou dožít, je obdivuhodný: více než sto let.

Novému Zélandu však nekralují plazi, ale jejich evoluční následovníci – ptáci. Asi nepřekvapí, že na těchto ostrovech žije řada druhů mořských ptáků, kteří sem přiletěli záhy poté, kdy souostroví vystoupalo z mořských hlubin. Ovšem najdeme zde i takové zástupce ptačí říše, kteří vypadají spíše jako výsledek nějakého divokého genetického pokusu. Tím experimentátorem však není nikdo jiný než sama příroda. Prostřednictvím evoluce došla k tomu, že na Zélandu někteří ptáci v zásadě křídla k letu nepotřebují. A nejde o tučňáky, kteří je využívají alespoň při „letu“ vodou, ani o velké rychlé běžce jako pštros, ale o neohrabaná chundelatá stvoření, která v noci pobíhají po lese.

Tím nejznámějším je bezpochyby kivi (čtyři druhy). Jeho peří totiž na první pohled připomíná srst odrostlého štěněte a stejně jako pes se hodně řídí čichem. Na rozdíl od ostatních ptáků má kivi nozdry umístěné až na špičce zobáku, což mu umožňuje nalézt potravu i 15 centimetrů pod zemí. Jeho vzdálenými příbuznými byli ptáci z řádu moa. Jedním z nich byl dinornis novaezelandiae, pravděpodobně největší pták, který kdy na zemi žil. Toto monstrum bylo vysoké až tři a půl metru a vážilo čtvrt tuny. Přestože se má obecně za to, že tento obrovský pták vyhynul někdy před jedním a půl tisícem let, traduje se, že poslední kusy přežívaly v odlehlých částech ostrova ještě na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Jakkoliv byl pták moa gigantický, živil se zcela mírumilovně, zejména listím a ovocem. A i když kivi je oproti němu masožravec požírající larvy a červy, rozhodně nelze tohoto malého běžce považovat za predátora. Jak je tedy možné, že se nejen kivi, ale i další nelétaví ptáci Nového Zélandu projevují znaky, které poukazují na existenci nějakého dravce, byť ani na jednom z obou ostrovů žádný nežije, a to ani savec, ani pták? Jde zejména o noční život a ochranné zbarvení napovídající na nebezpečí shora…

Největší dravec a nejdrzejší papoušek

Oním tušeným predátorem byl orel Haastův nazývaný též orel novozélandský, další premiant. Šlo totiž pravděpodobně o největšího orla všech dob. Vědci to zjistili teprve nedávno na základě kosterních pozůstatků. Pták vážící 20 kilogramů, s třímetrovým rozpětím křídel a s pařáty velikosti tygřích drápů dokázal skolit i býložravého moa! Výzkum DNA jednoznačně dokazuje, že všichni výše jmenovaní opeřenci pocházejí z Austrálie a na Zéland se dostali před jedním milionem let. Prapředek budoucího veleorla ale na Zéland přiletěl v mnohem menším vydání. A když zjistil, že zde nemá žádnou konkurenci, během dalších zhruba sedmi set tisíc let vyrostl asi desetinásobně. Jeho hodování však skončilo, když domorodci vyhubili ptáka moa, hlavní zdroj orlovy potravy. Poslední gigantický orel nad Novým Zélandem přelétával možná ještě před pěti sty lety.

Vraťme se ale o pár milionů let nazpátek, konkrétně do doby před osmi miliony roky. Tehdy Nový Zéland, který je i v současné době seismicky a vulkanicky nestabilní oblastí, předvedl své poslední velké geologické divadlo. Zemské desky, které do sebe opět narazily, tentokrát vyzdvihly skály Jižního ostrova až do výšky tři a půl tisíce metru a daly tak vzniknout čarokrásným Jižním Alpám. Dodnes tyto velehory každoročně povyrostou o tři centimetry. A v nich se usídlila a vyvinula další ptačí rarita – nestor kea. Jde o jediného vysokohorského papouška na světě. A pokud to snad zároveň není i opeřenec nejchytřejší, rozhodně je tím nejdrzejším! O jeho vykutálených kouscích se vyprávějí až neuvěřitelné historky. Tento všežravec si troufne nejen na menší ptáky, ale dokonce i na mladé nebo nemocné ovce, které zaživa oklovává. A bůhvíproč rád klove také gumu. Prý se jednou turisté vrátili z vysokohorské túry a našli své zaparkované auto celé zdemolované. Nikoliv však od vandalů, ale od papoušků kea, kteří ho zbavili velké části těsnění! Většinou se však kea spokojí „jen“ s (u)štípnutým zpětným zrcátkem nebo stěračem…

Před Maory měli kolonizátoři respekt

Až do příchodu druhu homo sapiens žádní savci kromě lachtanů nebo netopýrů na Novém Zélandu nežili. Kdy byl prvními lidmi osídlen, se přesně neví. Je ale hodně pravděpodobné, že na něm potomci Polynésanů běžně pobývali už koncem prvního tisíciletí našeho letopočtu. Původními obyvateli ovšem nejsou Maorové, ale Moriari, kteří byli Maory následně vyhlazeni.

Jakýmsi Kryštofem Kolumbem Nového Zélandu byl holandský mořeplavec Abel Janszoon Tasman (1603–1659), který roku 1642 vplul do průlivu akorát mezi Severním a Jižním ostrovem. Jeho první kontakt s tamními domorodci však byl ale mnohem krušnější než legendární kolumbovské setkání s indiány. Maorové totiž záhy po přistání u severozápadního cípu Jižního ostrova (dnešní Zlatá zátoka) zaútočili na jeden z Tasmanových člunů, zabili čtyři námořníky a jako kanibalové si s jejich těly poradili po svém… Tasmanovi se tak vůbec nepodařilo vystoupit na pevninu. Kromě Nového Zélandu Tasman ale objevil i Van Diemenovu zemi (pojmenovanou později na jeho počest Tasmánie, navíc i moře mezi Austrálií a Novým Zélandem nese jeho jméno), dále souostroví Tonga a Fidži a také nalezl novou cestu z Indického do Tichého oceánu v pásmu příznivých západních větrů.

Název Nový Zéland pochází od nizozemských kartografů, kteří ostrovy pojmenovali Nova Zeelandia po holandském regionu Zeeland. Dnešní anglickou podobu názvu začal používat další z průzkumníků nově objeveného území, a to slavný kapitán James Cook (1728–1779), objevitel Havajských ostrovů a první kolonizátor Austrálie. Ten na Zéland dorazil roku 1769 a celý ho obeplul i podrobně zmapoval. (Kolonizovat ho ale Britové postupně začali až o padesát let později.) Nejenže byl tak Cook pravděpodobně prvním Evropanem, který stanul na půdě Nového Zélandu, ale měl na rozdíl od Tasmana po celou dobu své výpravy i poměrně dobré vztahy s Mao-ry, které obdivoval pro jejich udatnost. Avšak s dalšími návštěvníky, zejména s piráty se Maoři rozhodně nijak nemazlili.

Vztahy mezi domorodými obyvateli a Brity se i zpočátku osidlování Nového Zélandu vyvíjely relativně dobře, rozhodně o něco lépe než v Americe. Zejména díky misionářům byla Maorům zaručena rovnoprávnost. Přestože domorodci měli zaručené právo se svojí půdou obchodovat, mnoho tomuto principu nerozuměli, byli okrádáni, a tak došlo v šedesátých letech k sérii lokálních válek. Ty vedly jednotlivé kmeny nejen s kolonizátory, ale často i mezi sebou. A k tomu se ještě přidala zlatá horečka na Jižním ostrově. Éra koloniálního panství se završila v roce 1907, kdy se Nový Zéland stal samostatným státem, byť i nadále s velice úzkou ekonomickou vazbou na Velkou Británii. Tu v osmdesátých letech vystřídala orientace na Austrálii.

Zéland se změnil na Středozem

V dějinách kinematografie bychom jistě našli řadu filmů, které nějakým způsobem přitáhly na určitou dobu pozornost diváků k určité zemi nebo regionu. Avšak těžko bychom našli mnoho snímků, které dlouhodobě zvedly zájem ostatního světa o celý jeden stát. Mezi takovéto ojedinělé případy dozajista patří veleúspěšná a americkými Oscary ověnčená adaptace ságy anglického spisovatele J. R. R. Tolkiena (1892–1973) Pán prstenů. Pro fantazijní románový svět Středozemě vybral novozélandský filmový režisér Peter Jackson právě svoji domovinu, kde na přelomu tisíciletí natočil adaptaci celé Tolkienovy trilogie. Přede dvěma lety se Jackson rozhodl na svůj úspěch navázat a natočil filmový materiál pro další trilogii, tentokrát podle Tolkienova románu Hobit, jehož první díl šel v prosinci do kin.

Film Hobit: Neočekávaná cesta se stal doslova národním zájmem. Novozélanďané totiž chtějí pokračovat v podpoře zájmu turistů o jejich zemi, který se po premiéře Pána prstenů nebývale zvedl, což mělo přirozeně vliv i na ekonomiku. V letech 2000 až 2006 na Novém Zélandu stoupl počet turistů z 1,5 milionu na 2,4 milionu. Řada lidí tak chtěla nejen na vlastní oči spatřit nádherné přírodní scenérie, které se zatajeným dechem sledovali na plátnech kin, ale mnozí se rozhodli vypravit přímo na konkrétní místa natáčení.

V posledních letech však počet turistů stagnuje, a Hobit má proto přinést vítané oživení. Ovšem tak velké asi už znovu nebude, protože nový film neměl takový úspěch jako předchozí série. Bez ohledu na to se Novozélanďané s fiktivní Tolkienovou Středozemí sžili, což se ukázalo i při prosincové premiéře Hobita, kdy se metropole Wellington přejmenovala na Střed Středozemě a v místním rádiu moderátoři na posluchače promlouvali elfštinou. Kulturní akce roku do ulic přilákala přes sto tisíc fanoušků. A přestože jako toho dne v metropoli jinak na Novém Zélandě elfy, trpaslíky či skřety běžně nepotkáte, jde bezpochyby o fascinující zemi obdařenou bez nadsázky pohádkovou krásou.

 Lukáš Doubrava

 

Školství na Novém Zélandu

Vzdělávací systém vychází z britského modelu. Dosažená kvalifikace je kompatibilní s ostatními anglicky mluvícími zeměmi. Předškolní vzdělávání je podobné tomu našemu, oblíbené jsou obzvláště školky Waldorfského typu. Do základní školy (primary school) děti nastupují už v pěti letech. Ve třinácti, někde i ve dvanácti pak přecházejí na další stupeň (secondary school), obdobu našeho gymnázia či pokračují na střední školy. V první fázi (13–14 let) je studium zaměřeno zejména na angličtinu nebo maorštinu (2. úřední jazyk), dále společenský přehled a vědecká studia, matematiku a tělesnou výchovu. Počínaje 11. rokem (15 let) studia se studenti již orientují na dosažení jedné z množství národních kvalifikací. Tento systém se nazývá National Certificate of Educational Achievement (NCEA). V dalším roce (16 let) je možné si vybrat i z celé řady netradičních předmětů. Poslední úroveň střední školy, je obdobou naší maturity. Výsledky těchto zkoušek jsou jedním z kritérií pro přijetí na univerzitu. Nový Zéland má 8 národních univerzit nabízejících všechny stupně pregraduálního i postgraduálního studia. V zemi je i 20 polytechnik a technologických institutů. Ty zajišťují vzdělání a praxi taktéž na úrovni 3. stupně a vycházejí z vysokoškolského studia nižšího stupně (obdobné našemu bakaláři).

 

 

Nový Zéland v datech:

maorský název:           
Aotearoa (Země dlouhého
bílého oblaku)

státní zřízení:  
konstituční monarchie,
jejíž hlavou je britský panovník

počet obyvatel:            necelé 4 miliony

hospodářství: dominuje zemědělství, zvláště chov ovcí, kterých je 60 milionů

hlavní město:  Wellington

úřední jazyky:  angličtina a maorština

měna:             novozélandský dolar (cca 15 Kč)

nejslavnější Novozélanďan:
Edmund Hillary (1919–2008), který s spolu šerpou Tenzingem Norgayem (1914–1986) jako první (1953) vystoupil na vrchol Mount Everestu.

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
dekra_125x125-s.jpg
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
40%
33%
27%
evvoluce.png
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz