archiv
Učitelské noviny č. 17/2013
tisk článku

Co se má měnit v poradenství?

O tom, jak by se mohlo změnit poradenství vlivem připravované novely školského zákona, jsme hovořili s Karolinou Homolovou, která je předsedkyní Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden.

Od diagnózy k podpůrným opatřením

„Poradenství zásadní změny potřebuje – a návrh novely paragrafu 16 a dalších na tuto potřebu reaguje. Mění se totiž pojetí poradenství od zdravotnického modelu k pedagogickému, od stanovování diagnóz k nastavování míry podpůrných opatření. Příklad – za současného stavu spadal epileptik do kategorie ‚zdravotní znevýhodnění‘. Přitom dva žáci s epilepsií mohou potřebovat různou míru podpory. V novém modelu tedy může první žák (v podstatě bez větších obtíží) dostávat vhodná podpůrná opatření prvního stupně v rámci rozhodnutí školy. Druhý (medikovaný, se záchvaty…) už ale potřebuje vyšší míru podpory, bude tedy mít na základě doporučení poradenského zařízení nárok třeba na podpůrná opatření zařazená do druhého, nebo dokonce třetího stupně – nebude muset docházet na poslední hodiny kvůli vyšší unavitelnosti, bude vzděláván podle IVP atd. Přitom oba jsou epileptici. Nejde už tedy o stanovenou diagnózu, ale o upravení vzdělávacích podmínek podle individuálních potřeb dítěte,“ říká K. Homolová.

Znát diagnózu či spíše zjišťovat silné stránky a rizika v jednotlivých mapovaných oblastech ovšem podle ní bude stále důležité. Stane se jedním z východisek pro stanovení individuálních podpůrných opatření. Navíc ani připravovaná novela školského zákona v příslušných paragrafech na termín „zdravotní postižení“ nerezignuje, pracuje s ním, i když je důraz kladen zejména na výstup – tedy na stanovení vhodných podpůrných opatření.

Ústup od zdravotního a sociálního znevýhodnění

V návrhu zákona se mluví o zdravotním postižení, ne už ale o zdravotním a sociálním znevýhodnění. Výhodou dokonce může být, že se poradenští pracovníci nebudou muset trápit stanovováním nedostatečně definovaného sociálního znevýhodnění. Místo toho se nyní mluví o „životních podmínkách“. Je to termín, do kterého prý se sociální znevýhodnění schová.

MŠMT se zavázalo upřesnit parametry tohoto znevýhodnění vyhláškou, ale nikdy nebyla vydána. Nebyly ani jasně dané diagnostické nástroje. K. Homolová připouští, že se hovořilo například o „sociokulturním kapitálu rodiny“, vycházelo se ze sociální anamnézy dítěte a rodiny, ale kategorie „sociální znevýhodnění“ prostě byla stále v současném zákonu velmi nejednoznačně definovatelná a rozpoznatelná.

Nyní je podobná situace. I životní podmínky jsou spojením, jehož obsah lze těžko jasně popsat. I v současnosti MŠMT slibuje, že jeho definování bude součástí některé z vyhlášek, jejichž novelizaci připravuje. Jenže v dosud avizovaných změnách se o vysvětlení tohoto slovního spojení nemluví.

„Už při hledání současné formulace, tedy sociálního znevýhodnění, se hovořilo o tom, že bude nutné brát v úvahu i stanovisko OSPODu. Aby se ale tento faktor mohl brát v úvahu, bylo nutné, aby se dohodli představitelé MŠMT a ministerstva práce a sociálních věcí. A to se nestalo,“ poznamenává K. Homolová. Ani dnes není situace jiná, i při stanovování nutných podpůrných opatření na základě „životních podmínek“ by mělo být stanovisko OSPOD jedním z faktorů, který by se měl brát v úvahu. A na to je opět nutné, aby se obě ministerstva dohodla a stanovila pravidla pro tuto komunikaci.

Čtyři stupně pomoci

Změna pojetí speciálního vzdělávání je postavena v podstatě na formulování podpůrných opatření. „Ta ale doporučují poradenská zařízení už nyní. I školy se snaží tato opatření žákům poskytovat. (Konečně, podobný systém, i když třístupňový, popsali a zformulovali dr. V. Mertin a dr. A. Kucharská. I oni počítali s tím, že nejnižší stupeň podpůrných opatření bude určovat škola na základě pedagogické diagnostiky.),“ připomíná K. Homolová. Problém podle ní je, že si školy někdy nejsou jisty zvolenými postupy a obracejí se na PPP i v případech, kde by mohly rozhodnout samy. Domnívá se, že jsou pedagogové na školách bezpochyby dostatečně kompetentní k tomu, aby sami rozhodovali o podpůrných opatřeních, která jsou v navrhované novele školského zákona zařazena do 1. stupně. „Teprve když taková opatření nepomůžou, je na místě doporučit vyšetření dítěte v PPP,“ říká speciální pedagožka.

Finanční limity podpůrných opatření

Je ale otázka: je před přijetím této novely potřeba znát finanční limity podpůrných opatření, která by s sebou škole peníze přinášela? Která by byla zařazena do 2. až 4. stupně, kde se doporučení poradenského zařízení předpokládá? Skutečnost, že v době, kdy se o paragrafech měnících pojetí speciálního vzdělávání diskutovalo (na hranici vnitřního a vnějšího připomínkového řízení), nebyla zároveň otevřena debata o financování, vnímá řada zúčastněných (včetně K. Homolové) jako problém. „Obávám se, že až se spočítají finance nezbytné na pokrytí podpůrných opatření vyžadujících navýšený normativ, může to znamenat velkou komplikaci,“ říká K. Homolová.

MŠMT ale věří, že peníze, které má nyní v rozpočtu k dispozici, budou stačit, dokonce že zhruba bude možné zachovat i jejich rozdělení do jednotlivých věkových kohort. To ale vyvolává otázku, zda se výše navýšených normativů nebude odvíjet od možností rezortu, nikoliv od reálných potřeb konkrétních dětí a škol.

K. Homolová vidí určitý problém také v tom, že by se pro podpůrná opatření 1. stupně s navýšeným opatřením nepočítalo. Vždyť „podporou školy“, která vychází z pedagogické diagnostiky provedené učitelem, jsou v některých případech nutné pomůcky či formy práce, které nejsou zcela „zadarmo“. To může vést k tomu, že doba jejich ověřování bude školami výrazně zkracována, aby mohli být žáci doporučeni na vyšetření v poradenském zařízení a získali podpůrné opatření s dotací.

Katalogy

Další otazník visí nad naplněním jednotlivých stupňů podpůrných opatření. Jistě, novela navrhuje čtyři stupně s tím, že o prvním by rozhodovala samotná škola a další by vyžadovaly doporučení poradenského zařízení. Podpůrná opatření by měla být popsána v katalogu, na němž se v současné době pracuje v rámci projektu ESF RAMPS VIP III (RAMPS = Rozvoj a metodická podpora poradenských služeb, VIP = Výchova – Informace – Poradenství). Systém podpůrných opatření pro oblast speciálněpedagogických center je hotov, zpracovávali ho odborníci pod zaštítěním olomoucké pedagogické fakulty. Tvorba přehledu těchto opatření pro PPP a školní poradenská centra v současnosti vrcholí. Složitější by ale mohlo být tyto představy sjednotit.

Výstupy projektu budou pro MŠMT doporučující. Komplikace je, že projekt RAMPS VIP III končí rokem 2013, tedy v době, od kdy by podle MŠMT (k 1. 1. 2014) měla začít novela školského zákona platit, pokud se to stihne… Vypadá to tedy zatím, že projednávání jednotlivých paragrafů by mohlo probíhat v době, kdy ještě katalog podpůrných opatření znám nebude.

Vyšší nároky na speciální pedagogy

Podpůrná opatření jsou jednoznačně opatřeními pedagogickými. Z logiky věci by je měli formulovat lidé, kteří jsou pedagogy a kteří přímou práci s žáky znají – v poradenství jsou to v naprosté většině případů speciální pedagogové. V současné době ovšem existují poradny a školská poradenská zařízení, v nichž je brána tato profese jako více méně subalterní, dominující je role psychologů, najdou se dokonce i zařízení, v nichž speciální pedagog ve stavu není. Na druhé straně (zejména mimo Prahu) existují poradenská zařízení, v nichž je alespoň z hlediska počtu pracovníků speciální pedagogika převažující.

K. Homolová mluví o nezbytnosti týmového přístupu k formulování výsledného doporučení, na němž se (podle její zkušenosti z chomutovské poradny) podílí jak speciální pedagožka, tak psycholožka. Podle jednotlivých klientů s různou mírou postižení pak může být na prvním místě doporučení psychologa (například v případě dítěte s ADHD, s poruchami pozornosti, paměti atd.), který při práci ve školství bezpochyby musí zvládat i návaznost na pedagogický terén. Jindy naopak bude prioritní doporučení speciálního pedagoga (třeba u specifických poruch učení). Vždycky by se ale měly podílet na konečném stanovisku poradenského zařízení obě dvě odbornosti. Zpráva a doporučení by tedy neměly být psychologické, nebo speciálněpedagogické, ale poradenské.

Revize

Novela školského zákona zavádí pojem „revize“ – když není klient (nebo škola) spokojen s doporučením poradenského zařízení, bude mít možnost požádat o revizi a řízení bude muset proběhnout.

V současnosti žádné revizní pracoviště neexistuje. „Občas se setkáváme s tím, že rodiče s dítětem obejdou několik poradenských zařízení, aby dosáhli doporučení, které považují pro dítě za výhodné,“ připouští předsedkyně ApPPP. Protože poradenské zařízení jak zprávu, tak doporučení dává do ruky rodičům dítěte (teprve od něho dostává doporučení učitel), škola se o této „pouti“ ani nemusí dozvědět.

Oficiální cestou v případě, že rodiče nesouhlasí s výsledkem vyšetření či zprávou a doporučením, je dnes písemné nesouhlasné vyjádření, které je pak součástí zprávy. Mohou problém konzultovat s vedoucím poradenského pracoviště (s ředitelem poradenského zařízení) a pak se odvolat ke zřizovateli, tedy většinou ke kraji. Takový postup je ale velmi řídký, K. Homolová za 13 let praxe o něm slyšela snad jen třikrát.

Navrhovaný model možné revize průběhu a výsledku vyšetření v poradenském zařízení chápe K. Homolová jako správný krok, jako legitimní možnost pro klienty těchto zařízení. Je ale důležité, aby se měli ke komu odvolat, aby nebyli například limitováni vzdáleností revizního pracoviště. Zatím to vypadá, že revizní pracoviště by mělo být součástí Národního ústavu pro vzdělávání, který sídlí v Praze.

Novinkou je, že o revizi může požádat i škola. „Argument, který jsem k tomuto opatření slyšela, je neschopnost některých rodičů ozvat se proti autoritě poradenského zařízení,“ říká předsedkyně ApPPP. Jenže škola může žádat pouze o revizi doporučení, které bude od poradenského zařízení dostávat (přímo, nejen prostřednictvím rodičů). O revizi samotné zprávy o vyšetření budou moci stále žádat pouze rodiče (nebo plnoletý klient). Navíc – proběhne v případě revize komplexní vyšetření, nebo se bude revidovat pouze „papír“? Bude revizní vyšetření probíhat stejnými, nebo jinými diagnostickými nástroji? Otázek je řada. Podle K. Homolové tedy není celá věc okolo revizí ještě zcela ujasněná a bude nutné o ní diskutovat.

Zachovat speciální školství?

Při pracovním jednání zejména zastánci nebo členové romských iniciativ ostře kritizovali ustanovení zákona, které explicitně povoluje fungování škol zřizovaných pro žáky s různým postižením, tedy i školy zřizovaným pro žáky s LMP. Aktivisté tvrdí, že toto ustanovení nerespektuje rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, které kritizovalo český stát za zařazování romských žáků do tehdejších zvláštních škol. Trend prosazující individuální integraci a inkluzi, který návrh novely školského zákona prosazuje, je podle nich nedostatečný.

Podle K. Homolové je však z hlediska zajištění odborného přístupu ke vzdělávání některých žáků se speciálními vzdělávacími potřebami nezbytné tyto školy zachovat. „V poradenství prostě čas od času vyšetřujeme žáky, u kterých je diagnostikována lehká mentální retardace a je zřejmé, že kvůli úrovni svých kognitivních schopností v kombinaci s psychiatrickými diagnózami včetně těžkých poruch chování v běžné škole nemohou ani při vytvoření aktuálně možných speciálních podmínek uspět. A to ani nemluvím o žácích se středním mentálním postižením či jinými typy vážných zdravotních postižení,“ konstatuje K. Homolová.

Úprava diagnostických nástrojů

Právě v souvislosti s diagnostikou romských dětí se začalo hovořit o tom, že používané psychologické diagnostické nástroje nejsou dostatečně culture free nebo culture fair, že nedostatečně respektují jejich kulturní zvláštnosti, proto ApPPP iniciovala vznik expertní skupiny při MŠMT, která se tomuto tématu věnuje.

Nemluví se ale o speciálněpedagogických diagnostických nástrojích, které by taky potřebovaly aktualizaci a standardizaci. „Cítíme velikou potřebu této podpory v oblasti speciální pedagogiky a s představiteli MŠMT jsme na toto téma jednali,“ říká předsedkyně ApPPP a speciální pedagožka K. Homolová. Přestože návrh novely zákona klade na formulování podpůrných opatření a individualizaci péče o děti se speciálními vzdělávacími potřebami velký důraz, o standardizaci a aktualizaci speciálněpedagogických diagnostických nástrojů se zatím příliš nehovoří. Zatím se zřejmě čeká na výsledky projektu DIS – (Diagnostika dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami), který s podporou ESF probíhá pod křídly NÚV a klade si za cíl rozšířit a zkvalitnit nástroje pro psychologickou a speciálněpedagogickou diagnostiku dětí a adolescentů. Skončit by měl letos v srpnu.

Kvůli relativně úzké
etnické skupině žáků…

Za plánovanou změnou školského zákona je jednoznačně snaha o uskutečnění akčního plánu na naplnění rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci D. H. proti ČR z roku 2007. Problém je, že značná část odborníků zejména z oblasti speciální pedagogiky není přesvědčena, že tyto kroky jsou pozitivním trendem pro budoucnost péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Je pravda, že je nutné řešit příliš vysoký počet Romů v základních školách praktických, to ale neznamená, že je nutné rušit celý segment školství pro žáky s lehkým mentálním postižením.

Je tedy dobře, že se mění školský zákon kvůli relativně úzké etnické skupině žáků? zeptali jsme se na závěr předsedkyně ApPPP K. Homolové. „Rozumím potřebám romských žáků. Jsem ale přesvědčena, že by i jejich problémy měly být řešeny v kontextu celého spektra žáků základních škol praktických a dalších speciálních škol, nikoliv z hlediska jedné etnické menšiny. Povinnost poradenských pracovníků je pomáhat všem klientům.“

Radmil Švancar

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz