archiv
Učitelské noviny č. 10/2013
tisk článku

DÍTĚ KRESLÍ RODINU ZAČAROVANOU DO ZVÍŘÁTEK

Jako začínající student psychologie jsem se zeptal svého vynikajícího učitele PhDr. Huga Širokého, které psychologické testy považuje za nejdůležitější. Odpověděl: Rorschachův test, to když se chcete o klientovi něco dozvědět. A Ravenovy matice – to když chcete klienta zabavit, abyste se v klidu nasvačil.

Délka mé psychologické praxe dnes zhruba odpovídá času, který osud mému obdivovanému učiteli vyměřil pro celý život. Snad mne to opravňuje uvedenou dvojici testů rozšířit na trojici. U dětí je skutečně vynikající kresba Naše rodina, eventuálně její varianta Naše rodina v začarovaném světě. To když přijde kouzelník a začaruje rodinu do zvířat. Zmíněné kresebné výtvory jsou v psychologii užívány od třicátých let minulého století. Kdo je použil první, není známo.

Tisícovku kreseb, které jsem zadal, vytvořili malí autoři, když se rozhodovalo, zda po rozvodu „k tatínkovi nebo k mamince“. Dvě další tisícovky vytvořily děti s výchovnými či s mimointelektovými výukovými problémy. Minimálně každá druhá kresba obsahuje zajímavé informace a podněty.

Test Naše rodina nemá normy a není nijak standardizován. Umožní nahlédnout do světa dítěte, inspiruje úvahy empatického vychovatele.

Prvoplánově je pro dítě průhledný – „chci být s matkou, proto nenakreslím tátu“. V semiprojektivní rovině ale skýtá řadu informací, které si dítě neuvědomuje a vědomě je neovlivňuje. Postavy je dítě schopno nakreslit po třetím roce. V té době již má určité povědomí rodiny. Kresbu rodiny je vhodné zadávat do patnácti let.

 Není žádný důvod, proč by test měl využívat pouze psycholog. Učitele je ovšem nutné varovat před sklonem klasifikovat kresby co do kreslířských dovedností. O ty tu opravdu nejde. Navíc psychická tenze spojená s ne zcela vědomou výpovědí naznačenou v kresbě může potenciální kreslířskou dovednost blokovat. Rodiče a jiné blízké osoby autora kresby je potřeba varovat před zjednodušenými úsudky typu „nenakreslil mne do rodiny, nemá mne rád“.

Instrukce a vybavení:

Dostačuje tužka č. 2 a papír – nemusí jít o výkres – A4.

Řekneme: Nakresli svou rodinu! Možno požadovat i „obrázek vlastní rodiny“. Výčet osob, eventuálně zvířat nikdy předem neovlivňujeme. Na dotaz, koho mám kreslit, odpovídáme: Toho, kdo k vám, k vaší rodině patří. Profesor Z. Matějček doporučoval nejprve požádat dítě, aby samo výkres nadepsalo názvem „Naše rodina“. Bezprostředně poté od něj obdrželo instrukci: Nakresli obrázek, který by vyjadřoval život celé vaší rodiny. Poté, co dítě úkol splní, lze pokračovat slovy: Tady máš další papír a na něj nakresli, jak by to vypadalo, kdyby kouzelník začaroval vaši rodinu do zvířat. Původní kresbu si od dítka vezmeme. To aby „neopisovalo“. Z. Matějček ovšem zadával začarovanou kresbu na druhou stranu původního výkresu.

Pokud dítě řekne, že neumí malovat, kontrujeme: To vůbec nevadí, není to na známky, jak to namaluješ, takové to bude. Takový šikovný kluk (dívka) si s tím poradí… Po ukončení kreseb s dítětem projdeme, „kdo je kdo“. Označení osob může napsat i samo.

Jednoduché hodnocení:

V praxi kresbu hodnotím orientačně podle následujícího již zautomatizovaného schématu. Jeho některé části uvádím s připomínkou „možná, snad“.

Celkový dojem: Jakou náladu kresba evokuje? Chtěl bych v takové rodině žít? Když ano (ne), tak proč? Jak je to s rozdělením práce a odpočinku? Kdo co dělá? Jaké je vybavení předměty? Je na ně kladen větší důraz, než na lidi?

Osoby a jejich zobrazení: Kdo je nakreslen a kdo není? Kdo je umístěn v centru kresby a kdo na okraji? Kdo byl nakreslen jako první? Může být osobou nejdůležitější, ale i nositelem největšího problému. Může symbolicky projevovat, jak se cítím já. Pokud nejsou zobrazeny osoby, je to závažné sdělení. Samo o sobě ještě není známkou prokazující špatnou adaptaci v rodině, nebo dokonce citovou deprivaci autora. Za úvahu, proč tomu tak je, to ovšem stojí.

Velikost postav: Velký může znamenat významný, ale i sebevědomý, ohrožující atd. Malý může být podceňovaný, podceňující se, v rodině neuznávaný, ale i kreslířem ochraňovaný, obzvláště milý.

Způsob zobrazení: Všechny postavy stejně nakreslí obvykle ten, kdo nespolupracuje nebo skutečně neumí kreslit. Podobnost mezi „já kresbou“ a kresbou dalšího člena rodiny naznačuje identifikaci, blízký vztah. Zobrazení obličeje zepředu bývá interpretováno jako vnímání extroverze, z boku jako ladění spíše introvertní. Zobrazení zezadu mnohdy nesvědčí o příliš dobrých vztazích. Z jednotlivých částí těla bývá za nejpodstatnější považováno zobrazení rukou. Pokud zobrazeny nejsou, naznačuje to pocity viny, eventuálně problémy v kontaktu s lidmi. Pokud chybí oči nebo jsou jen jako čárka, naznačuje to problémy v mezilidských vztazích. Velké prokreslené oči s řasami a panenkami mohou být důsledkem kreslířského nácviku, kdysi se takto malovalo do památníků. Lze je vnímat jako známku extroverze. Takto ovšem kreslí i osoby značně psychicky labilní s nesnázemi hysteroidního typu.

Vyšrafování, začernění postavy nebo její části: Jde o naznačení napětí, ať již ve vztahu k sobě, k danému orgánu, k symbolice s oním orgánem spojené, někdy dokonce o znak napětí mezi začerněným členem rodiny a ostatními členy.

Opravy, gumování, škrtání – naznačují problémy ve vztahu k dané osobě. Guma k této kreslířské výbavě nepatří. Pozor na tužky jí již opatřené.

Proč chybí…? Takto se vždy zeptáme, když chybí blízké osoby nukleární rodiny. Je značný rozdíl mezi relativně pozitivní variantou: „Tatínek je v práci,“ a freudovskou chybou: „Já na tatínka zapomněl.“ Ještě horší může být sdělení: „Tatínek si zlomil nohu, je v nemocnici, máme od něj konečně pokoj…“

Co zjistil kouzelník: O volbě zvířat je vhodné s autorem kresby pohovořit. Například prase může být symbolem fyzické špíny, může symbolizovat mravní úpadek – setkal jsem se s tatínkem nakresleným jako prase v situaci, kdy několik let zneužíval dceru. Může to ale být báječný kamarád. Jeden z Nohavicových tří čuníků. Dotyčný může „pořád kvičet“, „legračně běhat“, prostě jako prase.

Kočka, včela, motýli, to vše je kladně přijímaná ženskost. Pes je naopak typický mužský tvor. Obdobně kůň, lev či medvěd.

Podstatný je i individuální vztah, který má ke zvířeti dítě samotné. Ten bývá důležitý i u zvířat, která jsou nakreslena v rámci Naší rodiny, bez kouzelníka.

Tabulky k hodnocení

Gabriela Žáčková publikovala před dvanácti lety na základě kresby „současné rodiny“ a fantazijní „budoucí rodiny“ 132 žáků osmých a devátých tříd přehledné tabulky k vyhodnocení. U současné rodiny si všímá míry interpretovatelnosti, přístupu k námětu a chápání pospolitosti rodiny, nakreslených osob a materiálních atributů.      

Tomáš Novák, psycholog

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz