archiv
Učitelské noviny č. 07/2013
tisk článku

SKUTEČNĚ SE BUDE PŘEPISOVAT STRATEGIE BOJE PROTI SOCIÁLNÍMU VYLOUČENÍ?

Na místa senátorů zasedli v jednací síni senátu lidé ze škol základních i základních praktických a z poraden i z neziskových organizací. Těch ale bylo tentokrát méně než na různých předchozích kulatých stolech, na jejichž organizaci se podíleli. V senátu se projednávala Petice za zachování základních škol praktických, kterou podepsalo zhruba za jediný týden před Vánoci přes 76 000 lidí. S autory petice, Janou Smetanovou, ředitelkou ZŠ Prodloužená 283, Pardubice – Polabiny, a Gordonem Breiem, ředitelem MŠ a ZŠ, Lidická 6a, Brno, jsme hovořili o nutnosti změn ve vzdělávání, o nadějích a nejistých vyhlídkách.

Mělo veřejné slyšení v senátu podle vás význam?

Jana Smetanová: Podstatné je, že na veřejném slyšení dostali prostor pro vyjádření zastánci obou názorových proudů, že už na podobných jednáních nezní jen hlasy příznivců široké inkluze a vládní Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Je dobře, že jsme mohli prezentovat důvody pro náš nesouhlas s bezbřehou inkluzí a že je slyšeli i představitelé ministerstva školství nebo vládní zmocněnkyně pro lidská práva.

Gordon Brei: Bylo to dobré a věcné jednání, jen bych byl rád, aby ještě hlasitěji zněly hlasy ředitelů a učitelů základních škol, které učí podle RVP ZV, tedy běžných základních škol, jak se dneska nepřesně říká. Vždyť základní školy praktické jsou taky „běžné“.

Slyšeli jste na něm skutečně něco nového?

Brei: Z mého pohledu zazněla dvě důležitá vyjádření – jednak náměstek ministra Jiří Nantl jasně řekl, že se základní školy praktické rušit nebudou. Pak se vlastně k tomuto výroku přidala i vládní zmocněnkyně Monika Šimůnková. Ta dokonce připustila, že se bude Strategie revidovat, to skutečně bylo poprvé, kdy takovou věc připustila, dříve všechny námitky chvílemi dost arogantně odrážela prohlášením, že je to schválená vládní strategie, pro kterou hlasoval i tehdejší ministr školství Josef Dobeš – tím veškerá diskuze končila. Přitom se objevila informace, že ministr tehdy Strategii, pro kterou hlasoval, ani nečetl.

Smetanová: Že by se Strategie mohla revidovat, jsme poprvé slyšeli na konci ledna, kdy jsme se zúčastnili jednání republikové rady školských odborů, které naši petici a naše požadavky podpořily. Tam o možných úpravách Strategie hovořil náměstek ministra školství Jindřich Fryč. Konečně i při semináři, který na toto téma uspořádaly poslankyně školského výboru sněmovny, také požadavek na revizi Strategie z jejich strany zazněl. Myslím, že tyto nesouhlasné názory už nemohli její autoři přezíravě odmítat jako doposud.

Ministerstvo školství opakovaně tvrdí, že Strategie boje proti sociálnímu vyloučení není jejich dokumentem. Proč jste se peticí obraceli na P. Fialu, a ne na M. Šimůnkovou?

Smetanová: Vládní zmocněnkyně Monika Šimůnková je sice spolu s ředitelem Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách Martinem Šimáčkem autorkou Strategie, ale z hlediska změn, které tato Strategie v části týkající se školství požaduje, je správným adresátem petice podle nás skutečně ministr školství, který by měl za jejich realizaci zodpovídat.

Brei: Paní zmocněnkyně nám vyčítá, že jsme s ní prý nejednali. Problém byl ale v tom, že se s ní rozumně jednat nedalo. Od počátku se účastním všech kulatých stolů, které byly organizovány. Kdykoliv jsem vznesl nějaký dotaz, smetla ho se stolu s tím, že Strategie je vládní dokument a že je nutné ho naplnit. Abychom mohli Strategii napadnout, museli jsme získat podporu alespoň některých ministerstev, podařilo se přesvědčit některé paní poslankyně a pány senátory.

V internetové diskuzi jste tvrdili, že Strategie je nesmyslná. V čem?

Smetanová: Není naplnitelná. Není přece možné, aby se všechny děti ze základních škol praktických během dvou let přesunuly do hlavního vzdělávacího proudu. K tomu člověk ani nepotřebuje odborné vzdělání, stačí zdravý rozum. Tyto děti mají takové problémy, že se podle RVP ZV vzdělávat nemohou. Pokud jim stát nenabídne možnost vzdělávání, která je adekvátní jejich schopnostem a možnostem, budou prostě neúspěšné. Na jedné straně se mají zrušit ZŠP a na straně druhé zřizovat nějaká zařízení pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, které RVP ZV nezvládnou? Je hloupost prosazovat zrušení ZŠP a vytvářet nabídky nějaké alternativy. Tak to ale zatím ve Strategii bylo.

Konečně – Strategie je nereálná i ekonomicky. Jestliže uvádí, že je pro její naplnění nutné 10 – 18 miliard korun ročně, není možné ji za současné ekonomické situace financovat.

Obsahuje ale Strategie alespoň nějaký návrh, který byste podpořili?

Brei: Myslím, že stanovit alespoň jeden rok v mateřské škole před nástupem dítěte do školy jako povinný je dobrá věc. Dokonce jsem přesvědčen, že zvlášť pro děti ze sociálně znevýhodněných rodin by měla být povinná celá mateřská škola, od tří let.

Smetanová: Zase ale narážíte na rozpor – na jedné straně Strategie mluví o povinném posledním předškolním ročníku, ale zároveň počítá s rušením přípravných tříd a mateřských škol při ZŠP. Vůbec neřeší naplněnost mateřinek, která je stále extrémní. Povinný poslední ročník například pro děti z nepodnětných rodin by znamenal, že nebude místo pro řadu dalších. Tak by se vlastně kladla na bedra zřizovatelů povinnost otevírat další mateřské školy. A kde by se na to vzaly peníze? A až pominou silné ročníky – jak by se tato zařízení využila? Kdo by pomohl učitelkám v mateřských školách s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami, kdo jim poskytne potřebné speciálněpedagogické vzdělání? Těch otázek je mnoho, odpovědí málo.

Bylo by potřeba vytvořit pro to podmínky, ale bylo by dobře, kdyby všechny romské děti prošly mateřskými školami, zvýšilo by to naději pro jejich lepší výsledky ve škole základní. To by ale nebylo možné na bázi dobrovolnosti, osvěta mezi romskými rodiči prostě ještě nevytvořila atmosféru, ve které by každý den svoje děti do mateřské školy vodili.

Věříte občasnému tvrzení ministerstva školství, že spolu Plán opatření pro výkon rozsudku Evropského soudu pro lidská práva „Rovné příležitosti“ a Strategie nesouvisejí?

Brei: Ani na chvíli. Jde o materiály, na nichž se podíleli zčásti stejní lidé, i na počátku prací na Plánu byly zástupci neziskových organizací, kanceláře ombudsmana, Agentury…

Smetanová: Plán sice nemluví přímo o rušení ZŠP, ale počítá s ním nepřímo. Nemají při nich být přípravné třídy a mateřské školy, otevírá se rozvojový program, že kterého ZŠP nemohou čerpat.

Brei: Připravený je také zákaz vzdělávání 25 % žáků bez LMP v ZŠP, i když podle RVP ZV. To je návrh, který obsahuje i Strategie. Soubor těchto represivních opatření ve své podstatě znamená velmi rychlý zánik základních škol praktických.

Podporu svým snahám o zprůhlednění informací souvisejících se Strategií jste získali i mezi poslankyněmi sněmovního školského výboru…

Smetanová: Původně jsem kontaktovala pana ministra Martina Kubu a na jeho doporučení jsem pak mluvila s paní poslankyní Jaroslavou Wenigerovou, které jsem poskytla veškeré odmítavé dopisy, které jsme do té doby dostali.

Brei: Letošní (lednový) poslanecký seminář na téma rovných příležitostí navazoval na podobný, který proběhl před rokem – a myslím, že paní poslankyně ze školského výboru rozzlobilo, že se za ten rok v podstatě nic nestalo, že vývoj nesměřoval k nějakému kompromisnímu návrhu.

Petice a otevřené dopisy vás dovedly až k premiérovi P. Nečasovi a pak k vedoucímu úřadu vlády L. Poulovi…

Smetanová: U vedoucího úřadu vlády jsme vlastně měli poprvé možnost přímo jednat s vládní zmocněnkyní Monikou Šimůnkovou a ředitelem Agentury pro sociální začleňování Martinem Šimáčkem, s námi se tohoto setkání zúčastnil i Stanislav Drbout, ředitel ZŠ z Prahy 2 a člen Asociace speciálních pedagogů. Vedoucí úřadu vlády Lubomír Poul měl zájem slyšet i naše argumenty. A my zase chtěli, aby nám konečně vládní zmocněnkyně s ředitelem Agentury po opakovaných žádostech řekli, kdo část Strategie o vzdělávání zpracovával, aby to nebyly pořád nicneříkající fráze typu „sto odborníků“.

Brei: Víte, bylo příjemné zažít podporu významného vládního úředníka. Výsledkem byl příkaz, aby nám konečně vládní zmocněnkyně a ředitel Agentury odpověděli na naše dotazy, které konečně publikovaly i UN. Myslíme, že máme právo vědět, kolik například stálo vypracování Strategie nebo jací odborníci se na ní podíleli.

Na veřejném slyšení ale zaznělo, že jste to vy, kdo nechce jednat a že se vyjadřujete jen v médiích…

Brei: Je to jinak. Na otázky, které jsme kladli, jsme prostě nedostávali věcné odpovědi, pokud jsme odpověď dostali, byla to obecná a prázdná slova. A co se médií týká, reagovali jsme pouze na nepravdivá tvrzení hlavně neziskových organizací a jejich aktivistů, která se hlavně v denících objevovala.

Podporu jste získali i u školských odborů…

Brei: Školské odbory vyjádřily naší snaze plnou podporu, což je významné pro prosazení toho, aby nás někdo slyšel a jednal s námi. Právě díky tomu jsme mohli i před představiteli ministerstva školství, kteří byli na jednání odborové republikové rady také pozváni, přednést své argumenty. Důležité asi bylo i to, že slyšeli reakce zástupců základních škol, kteří leckdy ani nevěděli o zjišťování počtu romských žáků, které na našich školách zorganizoval ombudsman.

Právě tam padlo poprvé, že se vlastně přípravné třídy a mateřské školy při ZŠP rušit nebudou?

Smetanová: Bylo to řečeno poté, když jsme vysvětlovali, jaké problémy by toto opatření přineslo. Ale nebylo to formulováno nějak definitivně, spíš to znělo jako určitý odklad tohoto rozhodnutí. Je tedy možné, že od nového školního roku by ještě tyto třídy mohly existovat. Uvidíme.

Je to velmi důležitá otázka – v současné situaci totiž většinou základní školy možnost zakládat přípravné třídy mít nebudou, máme spoustu práce s tím, abychom přijali aktuální silné ročníky do prvních tříd, nejsou učebny, nejsou pedagogové, nejsou podmínky – a to nemluvím o ekonomických možnostech. Výsledkem by bylo, že přípravné třídy by prostě u ZŠP zanikly a jinde by nevznikaly. Poškodilo by to zejména děti, které potřebují před nástupem do základní školy speciální přípravu.

Brei: Ono je vůbec problém označit některé školy jako „praktické“ a těm zakazovat cosi, co ostatní školy mohou. Školský zákon takový termín nezná, všechny školy jsou základní. Navíc v těchto přípravných třídách nejsou jen děti se sociálním znevýhodněním, i když poté, co se třídám přestalo říkat „romské“, jsou právě jako přípravné třídy pro žáky se sociálním znevýhodněním označované. Možná navzdory nastaveným pravidlům navštěvují leckdy tyto třídy i jiné děti, které prostě potřebují před startem do základní školy pomoci – děti pomalejší, s autistickými rysy, s lehčími kombinovanými vadami… Třídy a školky mají speciální vybavení, jsou v nich většinou speciální pedagogové, mívají bezbariérový přístup. Podle nás prostě jsou restrikce zaměřené ne proti samotným školám, ale proti dětem, které pomoc potřebují.

Ministerstvo školství údajně bere „zpátečku“ i v souvislosti se zrušením přílohy RVP ZV pro žáky s LMP…

Brei: To není jisté, o tom jsme se bavili se zástupci ministerstva školství jen neoficiálně. Zdá se, že existuje jakýsi návrh, že by se od „přílohy“ mohli žáci pomocí individuálních vzdělávacích plánů podle svých schopností postupně přibližovat k RVP ZV. Pokud jsem pochopil tuto představu správně, „příloha“ by byla zachována a prostor mezi nároky „přílohy“ a RVP ZV by se řešil podle potřeby i v jednotlivých předmětech individuálně. Ale jak říkám, jde pouze o neoficiální a možná ještě nehotovou představu.

Smetanová: Někdy to vypadá, že ani na MŠMT všichni nechápou rozdíl mezi RVP ZV a jeho „přílohou“, že si myslí, že je „příloha“ jen trochu seškrtaný běžný vzdělávací program, což není pravda. Proto možná vznikla myšlenka, že se „příloha“ může zrušit a nahradit zcela individuálními programy, které budou jen méně náročné. Podle mého – pokud bude „příloha“ zachována, bude to jen dobře.

Nesouhlasíte ani se zjišťováním etnicity u žáků ZŠP. Pravda ale je, že je v nich Romů poměrově výrazně víc než v celé populaci…

Brei: Pro pedagoga je jedno, jestli je žák Rom, nebo ne. Podstatné je, jakou péči potřebuje. A jestli je etnicita důležitá pro ombudsmana nebo inspekci, ať je to tedy údaj zanesený v katalogovém listu žáka a třídním výkazu. Jinak se může stát, že subjektivním výběrem bude jednou označen jako Rom a podruhé po nástupu do jiné školy nikoliv.

Smetanová: Nelíbí se nám, že máme určovat etnicitu žáků, ačkoliv rodiče si nepřejí, aby byli oni i jejich děti za Romy označeny. Dřív se málem nesmělo mluvit o tom, že je někdo Rom – a teď je máme počítat? Je to nesmysl. Je to jen cesta, jak zdůvodnit zrušení ZŠP. Prý – nebudou-li ZŠP, nebudou do nich moci romské děti chodit, dostanou v základních školách kvalitnější vzdělání a všechno bude vyřešeno. Ale to je přece nesmysl.

            RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/1600293600_tesco_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
dekra_125x125-s.jpg
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
40%
33%
27%
evvoluce.png
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz