archiv
Učitelské noviny č. 04/2013
tisk článku

FINANČNÍ GRAMOTNOST BY MĚLA ZAČÍNAT U PRVŇÁČKŮ

Na konci května minulého roku se na výzvu občanského sdružení AISIS sešla v Přelouči skupina učitelek ze základních škol z různých koutů republiky, aby se podílely na vzniku materiálů, které pomohou pedagogům přiblížit problematiku finanční gramotnosti už dětem na prvním stupni. Zbytečné zatěžování školáků, nebo důležité základy, které by žáci už v tomto věku měli znát? Co mohou takhle malé děti z tématu, které je obtížné i pro leckteré dospělé, vůbec pochopit? Pro odpovědi jsme se rozjeli do Chrudimi.

Ve školním vzdělávacím programu Základní školy Dr. Malíka je finanční gramotnost na 2. stupni zakotvená už dlouho. Zdejší pedagogy byste našli také mezi lektory, kteří dokážou kolegy inspirovat, nabídnout jim a osvětlit nejúčinnější metody výuky. Včetně toho, jak pracovat s žáky na 1. stupni. Co je nejdůležitější – všechno mají ověřené v běžné denní praxi.

Móda, nebo nutnost?

I o tom se mezi učiteli povídá. Že se nějaká finanční gramotnost nikdy ve škole neučila a všechno bylo v pořádku. Najednou že jí je všude plno. Proč asi?

„Módní záležitost to rozhodně není,“ je přesvědčen ředitel ZŠ Dr. Malíka ZDENĚK BROŽ. „Podle mého názoru měla být finanční gramotnost ve školách mnohem dříve. My jsme s touto oblastí začali pracovat v době, kdy
aisis spolu s GE Money Bank začalo připravovat program Rozumíme penězům. Do jeho přípravy jsme se zapojili právě proto, že jsme si uvědomili, jak vzdělání v téhle oblasti společnosti obecně chybí. Že by je škola neměla opomíjet. Materiály, které byly vytvořeny v pilotním ověřování, jsme hned ověřovali v praxi. Tehdy to byly dokumenty pro žáky 2. stupně a tématu se věnovaly kolegyně Jitka Linhartová, Naďa Cempírková a Iva Brožová. Na základě připomínek všech pedagogů zapojených do pilotního ověřování pak vznikl program, který dál pokračoval.“

Není první stupeň příliš brzy?

Jak začali učitelé pronikat do problematiky, uvědomili si, že začátky finanční gramotnosti by mohly přijít k dětem dřív než na 2. stupni. Pochopitelně vždycky tak, aby odpovídaly věku dětí a tomu, s čím se běžně potkávají.

„Upřímně řečeno, měly by je získat v rodině dřív, než přijdou do školy. Zcela přirozeně. Třeba tím, že budou dostávat byť symbolické kapesné, s kterým budou nakládat podle svého uvážení. Aby si postupně uvědomovaly, za co je vhodné peníze vynaložit,“ je přesvědčený ředitel. Začátky na 1. stupni jsou vlastně nenápadné. Ledacos dělají učitelé ve školách už dneska, aniž by to nazývali finanční gramotností.

„Začínat můžeme už u prvňáčků – seznamováním s penězi, s těmi papírovými i s mincemi,“ vysvětlovala zástupkyně ředitele Iva jehličková. „Prvky finanční gramotnosti zařazujeme do jednotlivých ročníků podle náročnosti. Ve třetím ročníku je zařazen projekt Jak dobře nakupovat. Ve čtvrtém ročníku vypočítávají náklady na akci Spaní ve škole a lyžařský výcvikový kurz.“

Návštěva ve 4. B

Byla jsem zvědavá, jak bude vypadat vyučování v praxi. Téma hodiny bylo Reklama a děti debatovaly tak, že by jim člověk hádal určitě víc než devět deset let. Rozjezd byl nenápadný. Učitelka MICHAELA SMEJKALOVÁ nadhodila část reklamního sloganu, který děti mohou znát z televize. Doplní ho? Doplnily. Který se vám líbí nejvíc? Vévodilo: Já nemusím, já už ho vidím… Víte, na co ta reklama je? A pak už se ve skupinách diskutovalo o tom, jestli se doma na reklamu dívají, proč se reklama dělá. Jestli má nějaká plus a jaká minus…

„Některá je dobrá, protože se dovíme něco o novém výrobku,“ říkaly děti. „Ale některá zase trapná, protože akorát tahá z lidí peníze.“

Nechali jste se někdy ovlivnit reklamou? Chvilku byli žáčci zaražení, ale pak přiznávali, že před Vánocemi si přáli některé hračky, které viděli v televizní reklamě. „Já jsem zase jednou chtěl, aby mamka chodila nakupovat do jednoho supermarketu, protože tam dávali u pokladny kartičky.“

Ještě závěr, shrnutí a hodina skončila. Živá, zajímavá, ani jedno dítě nezůstalo stranou.

Zkušenosti ze semináře

Což v Chrudimi už si učitelky ledacos oťukaly, ale jak si s finanční gramotností poradí jinde? Účastnice kurzu, který se rozběhl v květnu v Přelouči, zahájení docela chytlo. A dál?

„Zatím jim nadšení vydrželo,“ konstatovala další z prvostupňových učitelek Jitka KRAUSOVÁ. Je nejen lektorkou kurzu AISIS, ale teď hlavně také spoluautorkou metodických materiálů pro výuku finanční gramotnosti na 1. stupni.

„Na každém semináři pro ně připravíme témata, učitelky si je rozeberou a ve škole pak ověřují. Díky tomu získáváme velice důležitou zpětnou vazbu. Víme, s čím která učitelka pracovala, zda jí to vyhovovalo, jaké měla připomínky, co si třeba sama přidala. Chceme, aby učebnice, kterou připravíme, byla srozumitelná, reálná a všem užitečná.“

Iva Jehličková pak přidala dokreslující perličku. „Všechny učitelky si vzaly ke zpracování jedno téma, ale od jedné začaly postupně přicházet zpětné vazby na všechna témata. Byla jsem přesvědčená, že se někde stala chyba. Pak jsem se dověděla, že ji finanční gramotnost zaujala natolik, že se rozhodla vyzkoušet všechno.“

Jak vznikají metodiky

Pracuje na nich sedm autorek, sedm učitelek z praxe. Rozdělí si mezi sebou témata podle toho, k čemu má která nejblíž, a vymýšlejí, co všechno by se s nimi dalo dělat. Výměnný obchod, peníze, rozpočet, nákup, kontrola nákupu a projekt nakupování, kapesné, spoření, odpovědné rozhodování, půjčky a dluhy, reklama, cena a hodnota věcí, různé typy plateb, náklady na školáka… První ověření přijde na řadu samozřejmě v jejich třídě.

„Na naší škole jsme zpracovávali témata Náklady na školáka, Slavíme den dětí a Hospodaření. Další zpracovávaná témata jsou Kontrola nákupu, projektový den Nakupování, Jak zkontrolovat nákup a Co se platí školákovi – hory,“ říká Iva Jehličková. „Náročnější témata jsou určena spíš pro 4. a 5. ročník, jiná pro menší děti. Záleží ale na učitelce, jak si téma přizpůsobí složení své třídy. Nenařizujeme, jen doporučujeme.

Ani na 1. stupni se učitelé nemusejí finanční gramotnosti bát. Zatímco na 2. stupni se žáci převtělují ve fiktivní rodiny, ti prvostupňoví pracují s konkrétními situacemi. Finanční gramotnost je možné zařadit již do prvního ročníku do hodin matematiky nebo do oblasti Člověk a jeho svět. Téma je možné zařadit v podstatě kamkoli, ale účelně. Někdy stačí ťuknutí, ale většinou je to hodina, někdy i dvě. Náročnější téma je vhodné řešit projektem na celé dopoledne. My jsme šli například společně do blízkého supermarketu. Děti na místě zjišťovaly ceny, nakupovaly. Tenhle projekt děláme už pět let a je velmi úspěšný. Musíte vycházet z toho, co děti běžně potřebují, co znají a umějí.“

Teď už se práce chýlí ke konci. Materiály Rozumíme penězům pro první stupeň budou pedagogům na seminářích AISISu nabízeny již od jara tohoto roku.

Co je nejnáročnější

Podle Ivy Jehličkové je pro děti asi nejnáročnější účtování do tabulky hospodaření. Každá skupina žáků ve třídě má jednoho fiktivního kamaráda a tomu pomáhá vést jeho rozpočet, hospodaření s kapesným.

„Žáci mají v tabulce označené příjmy, výdaje, úspory a zůstatek. Účtují podle zadání z pracovních listů. Jaké kdo dostane fiktivní kapesné, na co si spoří. Rozhodují se, za co chce kamarád utrácet – za kino, za laskominy? V novém tématu se dovědí, že by si měl našetřit na určitý nákup. Musí si propočítat, jak dlouho bude šetřit, než bude mít potřebnou částku k dispozici. Nebo se ‚jako‘ zadluží a musí vypočítat, jakou částku si může dovolit pravidelně strhávat a jak dlouho bude dluh splácet. Téma končí oslavou dne dětí, kdy si naplánují, za co našetřené peníze na oslavě utratí. Smyslem je vést děti od malička k tomu, aby se nedostávaly do minusu.“

Praxe u třeťáků

Stejné téma, jaké jsem viděla ve 4. B – tedy debatování nad reklamou – týden předtím zařadila JANA SLEJŠKOVÁ do vyučování ve své 3. A.

„Šlo jim to báječně. Přiznávám, že mne děti docela překvapily. Čekala jsem, že budou reklamou mnohem víc ovlivněné, že ji budou víc znát. Ale z 28 sloganů poznaly jen deset, zato věděly, na jaký výrobek reklama je. Dověděla jsem se, že reklamu otrocky nesledují, vybírají si jen to, co je zajímá. Potěšilo mne, že u televize netráví tolik času, jak se obecně říká.

Zajímavé bylo přiznání, že reklama může za jejich spory s rodiči. To když jim nechtějí koupit hračku, kterou viděly v reklamě. Už kvůli tomu by reklamu nejradši zrušily. Netušila jsem, že by ji mohly vnímat i takhle.“

Když se věnovaly tématu Nákupy, seznamovaly se mimo jiné s tím, co je to paragon, učily se ho vyplňovat.

„Hráli jsem si na prodávající a nakupující, děti to ohromně bavilo. Prý že netušily, že matematika může být tak zábavná. Překvapilo mne, že pro ně byla atraktivnější funkce prodávajícího, i když měl víc práce – vypisoval paragon, sčítal. Možná to bylo tím, že nemají v běžném životě moc šancí si tuhle roli vyzkoušet.“

Není problém finanční gramotnost do vyučování zařadit. Hlavní je najít téma, které žáky nejen něco naučí, ale také je zaujme.

„Hodně si s kolegyněmi pomáháme. Domlouváme se, spolupracujeme, jedna něco řekne, druhá se nápadu chytí a rozvine ho. To je příjemné. Nejsme na to samy.“

Téma Reklama například zařadila také do výtvarné výchovy. Děti dostaly za úkol namalovat reklamní plakát na učebnici matematiky.

„Ukázalo se, jak mají některé reklamní triky zažité, aniž to tuší. Na plakátech stálo například: Učebnice matematiky, vyzkoušeno, celá 3. A doporučuje. Hledali jsme také rozdíl mezi reklamou a zprávou. Diskutovali jsme o tom, co můžeme udělat, abychom se vlivu reklamy ubránili. Bylo příjemné vidět, že některé děti už to mají v hlavě dobře srovnané.“

Finanční gramotnost musí být ze života

Je to osvědčený recept na to, jak tuto oblast do výuky zařadit.

„Na druhém stupni máme v osmém ročníku zařazenou finanční gramotnost jako ucelený dvouhodinový blok. Na konci školního roku už mají žáci poměrně dobrý přehled o produktech, které se této problematiky týkají. Znají rozdíl mezi kreditní a debetní kartou, vědí něco o účtu. Nejde ale jen o jeden vyučovací předmět. Naši učitelé vědí, že je to téma velice důležité a pro budoucí život dětí potřebné. Kdekoli zjistíme, že se můžeme tohoto tématu dotknout, uděláme to. S finanční gramotností pracujeme podobně jako s průřezovými tématy. Nemáme je rozpracované do tabulek, ale pamatujeme na ně,“ říká Zdeněk Brož.

Ve školách, které se této oblasti opravdu věnují, slýchám, že děti občas doma radí rodičům.

„To až ty starší, kteří získávají informace, které jejich rodiče neměli, to je pravda. V mladších žácích na prvním stupni je dobré vypěstovat povědomí o hodnotě peněz. Aby věděli, že je prospěšné si šetřit. Že když kapesné hned neutratím, můžu si časem koupit něco většího, dražšího, i když je kapesné malé. Ostatně natrénovat se mohou ve školním kiosku, kde se neprodávají jen svačiny, ale i různé dobrůtky. Také tam poznávají cenu peněz, i to je finanční gramotnost.“

V červnu loňského roku uspěli zdejší sedmáci v soutěži o účast na letní škole Rozumíme penězům. „Jejich úkolem bylo natočit video, jak se u nás učí finanční gramotnost. Na letní škole pak tři dny zpracovávali jednotlivá témata finanční gramotnosti, připravovali k nim výuková videa. Něco si přitom zopakovali, něco nového se dověděli a ještě je to bavilo. Myslím, že to funguje dobře.“

V rámci úprav RVP ZV, které ministerstvo školství nedávno představilo, je finanční gramotnost zdůrazněna. Po právu, protože málokteré téma může při neznalosti na člověka tak tvrdě dopadnout. Finanční gramotnost skutečně není módní záležitost.

Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz