archiv
Učitelské noviny č. 04/2013
tisk článku

KAM AŽ SAHAJÍ PRAVOMOCI ŘEDITELŮ?

Kraje regulují oborovou nabídku každý po svém

 

Kauza jednoho pražského gymnázia, které mělo být z rozhodnutí magistrátu postupně utlumeno, poukázala na obecnější problém nevyjasněného rozdělení kompetencí mezi ředitelem školy, samosprávou a krajským úřadem. Kdo má vlastně právo definitivně rozhodnout o tom, který obor bude škola pro daný školní rok nabízet? S mírnou nadsázkou by se dalo říct, co kraj, to jiná odpověď.

Příběh s dobrým koncem

Začalo to nenápadně. VOŠ pedagogická a sociální a SOŠ pedagogická a Gymnázium na Evropské třídě v Praze 6 loni na podzim obdržela dopis od odboru školství magistrátu, v němž je uveden přehled schválených oborů pro nadcházející školní rok. Šlo o zavedenou praxi. Tentokrát však dopis ukrýval nemilé překvapení. Z přehledu zmizela jediná třída čtyřletého gymnázia.

Budoucnost školy tímto opatřením ohrožena nijak nebyla, protože odbor školství na druhé straně přihodil třídu navíc v oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika, nicméně ztráta gymnaziálního, v rámci Prahy unikátního oboru, který je zaměřen na hudební či výtvarnou výchovu, vyvolala bouřlivé reakce zejména u studentů, kteří před Vánocemi na protest vstoupili do stávkové pohotovosti. Na obranu gymnázia se vydaly také některé významné osobnosti i radnice Prahy 6.

Podle vyjádření vedoucího pražského odboru školství Jiřího Pilaře nejde o rušení gymnázia jako takového.

„Odbor školství pouze rozhodl o tom, že v příštím školním roce nebude otevřen 1. ročník tohoto gymnázia,“ uvedl pro UN J. Pilař.

Ředitel školy Pavel Drtina však návrh magistrátu odmítl. „Neotevření 1. ročníku od 1. září 2013 je začátkem zrušení gymnázia. I kdyby se v budoucnu mohly třídy opět otevřít, což při počtu gymnázií a optimalizačním tempu v Praze není příliš reálné, gymnázium v této škole ztratí s kontinuitou i dobré jméno a tradici celoškolních hudebních a výtvarných aktivit, které přitahují zájemce o studium,“ konstatoval ředitel, který sám před časem odbor školství vedl.

Pojďme si porovnat některé argumenty P. Drtiny s argumenty uvedenými ve stanovisku pražské radní pro školství Heleny Chudomelové, které UN zaslala. I ona totiž vstoupila do vyjednávání se školou.

Radní Chudomelová například píše, že „stanovení počtu tříd 1. ročníku středních škol zřizovaných hl. m. Prahou je v gesci Odboru školství, mládeže a sportu Magistrátu hl. m. Prahy (tato pravomoc tedy nepřísluší samosprávným orgánům města!). Odbor rozhodl pouze o tom, že v příštím školním roce nebude otevřen první ročník tohoto gymnázia. K tomu je třeba dodat, že volení zastupitelé, a tedy ani Rada ani Zastupitelstvo nejsou nadřízenými úředníků odborů magistrátu“.

P. Drtina však namítl, že stanovení počtu tříd není v pravomoci odboru školství jako vykonavatele státní správy. „Školský zákon neobsahuje ani zmínku o tom, že by krajský úřad, tedy příslušný odbor, měl stanovovat počty tříd. Může se jednat jen o záměr zřizovatele, jak nějakým způsobem regulovat počty tříd prvních ročníků. Jde tedy o samosprávnou působnost,“ pojmenoval ředitel problém, o němž ještě bude řeč.

A názorová přestřelka pokračuje.

Odbor prý podle H. Chudomelové při stanovování počtu tříd 1. ročníků vycházel mimo jiné z demografického vývoje.

„Z něj je patrné, že počet dětí ve věku 15–18 let bude ještě v následujících letech klesat. V roce 2014 se dostane na minimum a bude o cca 30 % nižší oproti roku 2007, teprve od roku 2015 by měl začít mírně narůstat.“

P. Drtina nesouhlasí: „Pro úvahu o počtech žáků tříd 1. ročníku pro čtyřleté gymnázium nejsou významné počty například sedmnáctiletých a osmnáctiletých žáků, ale počty těch, kteří navštěvují 9. ročník základních škol, nebo alespoň počty těch, kteří se narodili před 15 lety. Počet těchto dětí v Praze stoupá již od roku 2012!“

A znovu další argument zřizovatele. „Gymnázium není zcela naplněno – zhruba na 79 %. Kapacita gymnázia v rejstříku škol a školských zařízení, tedy nejvyšší povolený počet žáků v oboru, je 210 žáků, k 30. 9. 2012 činil počet žáků 167 v sedmi třídách.“

Podle ředitele má však 18 Prahou zřizovaných gymnázií ve čtyřletých oborech méně naplněnou kapacitu než gymnázium na Evropské!

„Kapacita jednotlivých oborů nemůže být nikdy naplněna, protože součet kapacit jednotlivých oborů vzdělání je vyšší než celková kapacita ‚střední školy‘. Konkrétně součet kapacit oborů Gymnázium, Pedagogické lyceum a Předškolní a mimoškolní pedagogika je 736 žáků, povolená kapacita střední školy je 690 žáků. Pokud by byla naplněna kapacita obou ‚negymnaziálních‘ oborů, kapacita střední školy vcelku by při současném počtu žáků v gymnáziu (167) již byla překročena. Kapacitu gymnázia (210) jsme ponechali proto, abychom bez její úpravy mohli v budoucnu otevírat po dvou třídách gymnázia po 26 žácích. To je ekonomicky i vzhledem k demografii optimální počet deklarovaný i MŠMT,“ doplnil P. Drtina.

Tímto výčtem jsme se dostali k sotva polovině témat, která magistrát uvedl na obhajobu svého rozhodnutí. My jsme zmínili ta podstatná vzhledem k následujícím řádkům.

Dodejme, že minulou středu, tedy přesně v den, kdy studenti ukončili stávkovou pohotovost a zhruba 70 procent z nich vstoupilo do stávky, došlo ke zlomu. Vedoucí odboru školství informoval ředitele, že gymnázium dostává zelenou. Dobojováno, jede se dál…

Na hraně zákona

Kauza pražského gymnázia však odhalila problém obecnějšího rázu. Kdo vlastně má mít na svých bedrech konečné rozhodnutí o tom, zda první ročník gymnázia bude otevřen? Podle právníka specializujícího se na školské právo, kterého UN oslovily (a který si nepřál být jmenován), je to ředitel školy.

„Ředitel krajské školy, jak říká školský zákon, rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb a stanovuje organizaci a podmínky provozu školy. Pokud se do zákona podíváme na pojem organizace, pak v něm najdeme větu o tom, že střední škola se organizačně člení na třídy. Myslím, že tato konstrukce je jasná. Na druhé straně tato pravomoc ředitele nevisí ve vzduchoprázdnu, ale v síti nějakých vztahů, mezi nimiž je možnost, že dotyčný ředitel bude za ‚nespolupráci‘ odvolaný nebo sankcionovaný na odměnách anebo na sporný obor či třídu nedostane od kraje peníze. Ani krajský odbor školství neexistuje jen proto, aby vykonával státní správu v přenesené působnosti, ale nepochybně vyvíjí činnost v samostatné působnosti kraje, tedy samosprávy. On může prezentovat nějaké stanovisko, které by ovšem mělo být podloženo rozhodnutím samosprávy, respektive rady kraje, která zřizovatelské kompetence de facto vykonává. Rozhodně ale v pravomoci odboru školství není stanovení počtu tříd nebo neotevření toho kterého oboru, jak stojí ve stanovisku pražské radní.“

Oslovený právník se navíc domnívá, že ředitel by nemusel s nikým konzultovat drobnější zásahy do organizace školy, zejména do počtu tříd. O podstatnější změně v oborové nabídce by už ale zřizovatele informovat měl. Bez jakékoli diskuze je pak podle něj jiný způsob regulace oborové nabídky ze strany kraje, a to návrh na výmaz (respektive zápis) oboru z rejstříku školy.

Jak uvedl, v každém případě by byla v současné legislativní situaci nejlepším řešením vyvážená fungující komunikace všech tří stran, tedy ředitele, samosprávy a úřadu. Ideálním řešením je zejména pro ředitele, poněvadž míra nepřímého donucování zřizovatelem bývá velmi efektivní, a ředitelům proto doporučuje dobře zvážit, nakolik se vyplatí jít v diskuzích s krajskými politiky či úředníky až do krajnosti.

Jak postupují v Libereckém kraji?

„Obecně řečeno, odbor školství o oborové nabídce škol nemůže rozhodovat, to je výhradním právem zřizovatele a výkon těchto zřizovatelských funkcí náleží radě kraje. Pokud ale škola má již jednou obor vzdělání včetně kapacity zapsaný v rejstříku, pak je opravdu na hraně, aby kraj řediteli určoval, zda jeho škola může do tohoto oboru v daném školním roce přijímat žáky, či nikoli. V Libereckém kraji tedy toto rozhodnutí ponecháváme na ředitelích škol, což považujeme za jediný správný výklad školského zákona,“ uvedla Jiřina Princová, vedoucí odboru školství Libereckého kraje.

Školský zákon je, jak upozornila, v této oblasti příliš přísný, než aby umožňoval nějakou širokou výkladovou benevolenci.

„Představte si hypotetický případ, kdy se ředitel školy rozhodne otevřít všech dejme tomu sedm oborů vzdělání, které má škola zapsané v rejstříku, přičemž se mu do některého z nich přihlásí jediný žák. Zákon nepřipouští jinou možnost, než povinnost školy tohoto jediného žáka, pokud splní kritéria přijetí, přijmout a poté čtyři roky v příslušném oboru vzdělávat. Chci tím říct, že ředitel školy musí pečlivě vážit, které obory nabídne v přijímacím řízení a které nikoli.

Zřizovatel může legálně ovlivnit oborovou nabídku školy pouze tím, že ten či onen obor navrhne k výmazu z rejstříku školy,“ řekla J. Princová.

„Na druhé straně, pokud zřizovatel doporučí – v souladu s krajským dlouhodobým záměrem vzdělávání – určitou konkrétní změnu v nabídce školy, musí jeho doporučení ředitel zvážit, a pokud nenajde zásadní důvod k odmítnutí doporučení, přijmout ho. V opačném případě se vztah mezi ním a krajem může zásadním způsobem narušit,“ dodala.

V Budějovicích sází na konsenzus

„Podle zákona je poslední slovo skutečně v kompetenci ředitele. Nicméně to není a nemůže být vyčerpávající odpověď,“ uvedla pro UN vedoucí odboru školství Jihočeského kraje Hana Šímová. „Kraj totiž zodpovídá za celou jemu svěřenou vzdělávací soustavu a z tohoto titulu mu náleží také díl pravomocí, například může navrhnout výmaz či zápis oboru do rejstříku školy nebo snížit kapacitu oboru. Může ale jako zřizovatel zasáhnout i tak, že otevření či neotevření toho kterého oboru v daném školním roce řediteli školy v podstatě doporučí. Je samozřejmě věcí ředitele, zda dané doporučení akceptuje či nikoli.“

H. Šímová samozřejmě vnímá, že v některých krajích nechávají ředitelům větší volnost v rozhodování, v jiných jsou přísnější, ale myslí si, že oba přístupy jsou možné.

„V Jihočeském kraji jdeme cestou komunikace s řediteli škol, kteří mají vždy možnost svůj návrh obhájit. Krajská soustava má za sebou optimalizaci, která nově definovala i oborovou skladbu. Daří se nám držet poměr maturitních a učebních oborů navzdory poklesu demografické křivky, takže není třeba zatím toto řešit,“ dodala.

Na jihu Moravy má hlavní slovo rada

Přísnější řád panuje v Jihomoravském kraji. Podle slov jednoho z brněnských ředitelů podávají školy kraji svou představu o „výkonech“ v květnu. Koncem srpna obdrží na poradě ředitelů odpověď. Tady schvaluje obory, počty tříd a žáků krajská rada. Onen ředitel v tom nevidí nic špatného, ba naopak. Je to prý logické. Jak praví zákon o krajích, samospráva zřizuje školu pro uspokojení potřeb na trhu vzdělávání. Proto oborovou nabídku nemůže dost dobře určovat škola sama. Explicitně to jako právo rady nikde uvedené není, ale dá se to od zmíněného zákona dovodit.

„V prvé řadě je třeba si uvědomit, že nehovoříme o plnění školní docházky. Demokracie typická pro základní vzdělávání – mám na mysli absolutní právo rodičů vybrat svému dítěti vzdělávací cestu, které naplňují například tím, že zvolí jinou než spádovou školu a musí jim být vyhověno, pokud to umožňuje kapacita základní školy – v oblasti středního školství neplatí. Rozhodování o oborech a kapacitách musí probíhat v souladu s dlouhodobými záměry, v nichž si jednotlivé kraje stanovují své vzdělávací priority. Proto se domníváme, že by kraj měl mít právo zasahovat do vzdělávací nabídky škol, které zřizuje. U nás proto výkony škol každoročně schvaluje rada,“ uvedla pro UN vedoucí odboru školství Jihomoravského kraje Hana Poláková.

Musí ale ředitel takové rozhodnutí poslechnout?

„Jde přece o rozhodnutí zřizovatele, které má charakter pokynu nadřízeného. Zákon sice radě kompetenci ke stanovování výkonů škol výslovně nedává, jenže samospráva se na rozdíl od úředníků ze státní správy řídí pravidlem, co není zakázáno, je dovoleno.

Faktem ale je, že se vždy vychází z podkladů škol, které tady na odboru školství posuzujeme a z devadesáti procent akceptujeme. Může se stát a stává se, že podle počtu podaných přihlášek rada posléze jedná o individuálních změnách. Nemáme zájem, aby si naše školy v regionu konkurovaly a přebíraly si žáky, chceme, aby byly pokud možno efektivně naplněné. Dokud v kraji není dokončená oborová optimalizace, nezbývá nám nic jiného než postupovat právě takto,“ dodala H. Poláková.

< zpět do čísla
banners/1600293600_tesco_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
40%
33%
27%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz