archiv
Učitelské noviny č. 23/2012
tisk článku

NĚMCI DOPORUČUJÍ ČESKU SVŮJ DUÁLNÍ SYSTÉM

Na některých středních školách by mohl být odborný výcvik v režii firem

Teorie v rukách státu, praxi zajišťují, a to i finančně, podniky. Tak vypadá ve zkratce duální systém učňovské přípravy v Německu a Rakousku. Nadnárodní korporace teď Česko varují: chcete-li zůstat konkurenceschopní, zaveďte něco podobného, protože váš vzdělávacím systém není schopen vychovat kvalifikované lidi, jaké bychom potřebovali. Se stejnou výzvou směřovanou nejen vůči Česku, ale i dalším evropským regionům, přišla minulý týden německá vláda, která v této cestě odborné přípravy vidí jeden z několika receptů na likvidaci ekonomické krize.

Německá vláda představila plán boje proti dluhové krizi v Evropě – jeho součástí by mělo být i širší přijetí německého modelu duálního vzdělávání, poněvadž principiálně snižuje nezaměstnanost mladých lidí, která v zemích na jihu kontinentu dosahuje až 50 procent!

Minulý týden se podobně vyjádřila i Česko-německá obchodní a průmyslová komora (ČNOPK): zaveďte duál, protože je tady stále složitější nalézt dostatek kvalifikovaných zaměstnanců. Početně může být učňů i dostatek, ale neumějí to, co by umět měli – praktické vzdělávání probíhá zpravidla ve školních dílnách a jen zřídka v samotných firmách. Své požadavky komora poslala formou otevřeného dopisu rovnou premiéru Petru Nečasovi (viz Nástěnka na www.ucitelskenoviny.cz).

Nabízíme vládě řešení

Podle výkonného člena představenstva (ČNOPK) Bernarda Bauera konkurenceschopnost této země souvisí s kvalitou odborného vzdělávání, kterému chybí kvalitní praktická příprava pod dohledem firem.

„Z našeho pohledu příprava absolventů na praxi ve firmách představuje přímou investici do zvýšení konkurenceschopnosti České republiky a zajištění její atraktivity i v budoucnu,“ uvedl B. Bauer.

Pokud se ovšem odborné vzdělávání nepromění, pak je podle Bauera ohrožena prosperita Česka jako průmyslové země.

„Z mnoha firem zaznívá, že je v České republice stále složitější najít kvalifikované zaměstnance. Mladí lidé se neučí v odvětvích, která jsou zapotřebí. Podle našeho názoru není problém pouze v demografickém vývoji, ale i v nedostatečném zohlednění aktuálních potřeb ekonomiky a malém propojení teoretické výuky s praxí v českém systému odborného vzdělávání,“ konstatoval B. Bauer.

Cesta ven? Jak už bylo řečeno, duál. Anebo něco hodně podobného, co by obsahovalo jako ústřední princip užší spolupráci státních vzdělávacích institucí a soukromých podniků.

Podle prezidenta ČNOPK a člena vedení firmy Siemens Rudolfa Fischera si v Německu stát ponechává rozhodovací pravomoci v oblasti vzdělávání, avšak část svých vzdělávacích kompetencí přenáší na podniky.

„Hospodářství v tomto modelu přebírá spoluodpovědnost za profesní vzdělávání a zčásti se tak podílí i na jeho financování. Současně stát firmám poskytuje zvýhodnění v podobě daňového uplatnění nákladů na vzdělání. Tento model má tu výhodu, že se odborné vzdělávání přizpůsobuje aktuálním potřebám a odpovídá současným technickým požadavkům,“ vysvětlil R. Fischer.

Jak řekl, i v Česku by měla být náplň odborného, praktického vyučování v rukách firem. To je prý jediná efektivní cesta pro stát, ekonomiku i učně. ČNOPK podle něj nechce, abychom přesně kopírovali vzdělávací systém z jiných zemí. Nabízí však spolupráci.

„K iniciativě ČNOPK se již připojili největší němečtí zaměstnavatelé v České republice, kteří zde vytvářejí více než 100 000 pracovních míst, například Bosch, E.ON, Kaufland, RWE, Siemens anebo Škoda Auto. Navrhujeme vládě zřízení pracovní skupiny, kde by zástupci hospodářské sféry a politiky mohli společně hledat řešení,“ uvedl R. Fischer s tím, že jednou z překážek přechodu na duální systém je skutečnost, že stát si není jistý, kolik kompetencí by měl vlastně na podniky převést.

Učně si vychováme sami

„Problém je ale také ve velmi častém střídání ministrů školství. Když se konečně na něčem domluvíme, přijde někdo jiný a začínáme zase od nuly,“ dodal Pavel Roman z firmy Robert Bosch odbytová, s. r. o. Firma prý pociťuje akutní nedostatek techniků a mechatroniků vybavených potřebnými praktickými dovednostmi, mobilitou a jazykovými znalostmi.

Kromě zmíněného posílení praktické výuky vidí P. Roman cestu z bludného kruhu v posílení platové a kariérní prestiže učitelů a ve větší motivaci výchovných poradců.

„Snažíme se investovat nejen do manufakturních, ale také aplikovaných částí výroby. Hledáme vysoce kvalifikované techniky, často jde o mezioborové uplatnění na pomezí mechaniky a elektrotechniky. Učni nejsou, a tak si je ve spolupráci se školami vychováváme sami. U nás se žáci vzdělávají v praktické části a využívají technologie, které jim školy bohužel nemohou nabídnout. S touto iniciativou jsme ale přišli sami,“ dodal P. Roman.

Německé korporace tak nabízejí českému školství model, který tu v podstatě fungoval do začátku 90. let. Některé firmy se proto rozhodly zřídit si školu vlastní (Třinecké železárny, Škoda auto...), jiné teď navrhují duální systém. Svaz průmyslu a dopravy se například chystá od září rozjet projekt, jehož cílem by bylo zřídit v každém kraji aspoň dvě školy, které by fungovaly v prostředí duálního systému, to znamená, že část praktické výuky by hradily firmy.

Velkým českým problémem jsou daňově uznatelné náklady. Zatímco stát umožní firmám si odečíst na žáka 2000 korun ročně, náklady na přípravu jednoho učně za celé jeho studium vycházejí například zmíněnou firmu Bosch na 4 miliony korun.

Technika neláká

I ředitel Střední školy technické na Zeleném pruhu v Praze 4 Drahoslav Matonoha říká, že český průmysl trpí existenčními problémy kvůli nedostatku kvalifikovaných techniků na výrobním stupni. Je to podle něj dobře vidět na statistikách výzkumu a inovací. Česko prý nemá problém se základním výzkumem, ale nestačí s dechem v aplikovaném výzkumu. Chybí pohled technika, který přijde na to, jak využít výsledků základního výzkumu.

Trvalé potlačování technické vzdělanosti se podle ředitele projevuje i v tom, že rámcové vzdělávací programy umožnily základním školám, aby zrušily dílenské vyučování.

„Místo toho se peče a vaří. Chlapci se sice umějí pohybovat v zástěrách, ale nemají ani ponětí třeba o základních vlastnostech materiálů. Technická zdatnost upadá a peníze na zrušené dílny už dnes nikdo základním školám nedá. Jedinou cestou je přenést dílenské vyučování do prostor odborných škol, které vybavení mají,“ řekl D. Matonoha.

Podle ředitele školy je problém i v platovém a kariérním postupu učitelů odborného výcviku a praktického vyučování.

„Technik jako pedagog má tak 20 procent platu, který by dostal u firmy. Proč by měl učit? Kvůli kariéře ve školství? Ta přece většinou končí místem úředníka na ministerstvu školství, kde najdete spoustu učitelek ze základních a mateřských škol, protože tam dosáhnou svého kariérního vrcholu, který je v jejich oboru jediný možný. A tyto pracovnice pak rozhodují o tom, co budou odborné školy učit. Dřív odborné školy patřily pod jiné rezorty, kde je spravovali odborníci, kteří byli po restrukturalizaci převedeni na ministerstvo školství. Dnes je tam až na výjimky nenajdete. Školy si své potíže musejí řešit samy, my jdeme například cestou smluv s firmami, kterých je více než stovka,“ konstatoval D. Matonoha.

Na rozdíl od ředitelů škol z jiných zemí ten český musí zastat všechno, včetně problémů spojených s financováním, investicemi.

„Proč třeba do systému nevnést to, aby firmy podporovaly nábor žáků určité profese, tím přece bude jasné, kolik kterých žáků se má vyučit. Stát by pak měl umožnit firmám, aby si tyto náklady odečetly z daní. Proč by měly podniky podporovat jenom sport nebo kulturu? Například ve Francii každoročně probíhají dvě konference na téma rozvoje odborného školství. Na jaře a na podzim. Zástupci vysokých škol, výzkumu, škol a průmyslu na těchto setkáních určí tendence vývoje toho kterého řemesla a podle toho řeknou, kam se bude příslušný vzdělávací obor ubírat,“ dodal D. Matonoha.

Na Zeleném pruhu se podle duálního principu vyučuje v několika oborech pro Metrostav a Subterru. Projekt už vychoval první absolventy.

„Naráží to samozřejmě na řadu legislativních překážek. Jako jedné z mála zemí nám chybí takzvaná učňovská smlouva, kterou by mohl žák s podnikem uzavřít. Řeší se to oklikou smlouvou s odloženým nástupem,“ uvedl ředitel s tím, že jsou země, kde vedle sebe existují čtyři pět různých řešení pro jednotlivé obory. V Česku něco nevídaného.

„Jiný model potřebujete pro stavebnictví, jiný pro elektrotechniku a jiný vyhovuje obchodu. Například ve Švýcarsku mají spočítanou efektivitu investic do žáků. Vědí, že v některých oborech nemá smysl usilovat o duální systém, ale protože jsou pro společnost potřebné, stát se dohodne s regiony na tom, kolik žáků na náklady státu vystuduje. Avšak u oborů, kde se to firmám vyplatí, se částečně náklady na vyučení přenášejí na firmy,“ uzavřel D. Matonoha.         

Petr Husník

 

Jak vypadá duální systém v Německu?

Odborné vzdělávání probíhá paralelně v podniku a ve škole, za vzdělávání v podnicích je zodpovědný stát, za vzdělávání ve školách spolkové země. Teoretické vyučování probíhá jeden až dva dny v týdnu, praktická výuka v podniku 3–4 dny, nebo probíhá vyučování v blocích. Během studia musí učeň složit mezizkoušku a na konci studia prokazuje dosaženou kvalifikaci složením závěrečné zkoušky. V Německu existuje 348 státem uznaných oborů vzdělávání. V roce 2010 bylo v Německu v duálním systému odborného vzdělávání začleněno cca 1,6 mil. mladých lidí. Praktickou profesní přípravu ve firmách zajišťují finančně přímo podniky, veškeré výdaje na vzdělávání jsou pro podniky daňově uznatelné. Teoretická výuka v odborných školách je financována z veřejných prostředků státu (spolkových zemí).            Zdroj: ČNOPK

 

Kvalifikovaný zedník? Nedostatkový materiál...

Vleklá krize mocně dopadá na české stavebnictví, které se propadá už tři roky. Loni kleslo o 3 procenta. Letos se očekává zhruba desetiprocentní meziroční ztráta. A odhad na příští rok? Další sešup, tentokrát už „jen“ o čtyři procenta.

Ve své analýze si důsledků červených čísel v tomto odvětví všiml i Národní ústav pro vzdělávání, když zveřejnil tyto věty: „Bohužel nyní trpí stavebnictví výrazným nedostatkem kvalitních řemeslníků a poklesem zájmu o učňovské obory u mladých lidí. Tento trend bude jen velmi obtížné změnit. Málo kvalifikované pomocné profese budou i nadále obsazovány především zahraničními dělníky (levná pomocná pracovní síla), naopak u pracovních míst s vyšším požadavkem na odbornost, na komunikaci s klientem a s vyšší mírou odpovědnosti budou mít čeští zaměstnanci dobré vyhlídky do budoucna. Mezi nové a nedostatkové profese budou patřit např. pracovníci s kombinovanými znalostmi (stavebnictví – elektrotechnika – automatizační technika) a orientací v nových trendech stavebního trhu (inteligentní budovy, úspory energií).“

„Stavebnictví bylo prvním rezortem, který doplatil na krizi, ale je taky prvním, který ji překonává. Za rok za dva očekáváme konjunkturu. Vyučení přitom trvá tři roky, takže nějaké administrativní omezování přílivu žáků by proto nebylo správné,“ poznamenal Drahoslav Matonoha, ředitel Střední školy technické na Zeleném pruhu v Praze 4. „Už dnes se, navzdory poklesu na trhu stavebních prací, nedaří naplňovat požadavky firem na kvalitní řemeslníky.“

Podle D. Matonohy je u něj ve škole zedníků zoufalý nedostatek, přitom právě na této profesi jsou ostatní stavební práce závislé. Předchozí roky počet žáků stoupal, letos prý bude kopírovat sestupnou demografickou křivku.

Situace ve stavebnictví došla tak daleko, že řada hlavně menších firem se školou přerušila spolupráci, protože si nemůže dovolit „táhnout“ ještě žáka na praxi. I to se samozřejmě odráží na zájmu žáků, stejně jako příliv zahraničních dělníků, kteří byli před lety pozváni, aby snížili mzdové náklady.

„Dneska už víme, že to byla špatná strategie. Devastace povědomí o stavebnictví ve společnosti je bohužel silná. Musíme to ale překonat. Lidé by měli vědět, že spoustu činností dneska mohou zedníci vykonávat téměř v obleku,“ dodal D. Matonoha.

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
38%
35%
27%
janacek_2_240x100.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz