archiv
Učitelské noviny č. 23/2011
tisk článku

FEUERSTEINOVA METODA V PRAXI

Metoda, jejíž vznik se datuje k období po 2. světové válce, si záhy našla ve světě uplatnění v práci s dětmi i dospělými s různým typem postižení. Později se uplatnila i u běžné populace. V poslední době u nás začíná vstupovat i do běžné výuky. Učitelé, kteří ji přijali „za svou“, si ji nemohou vynachválit. Pro zkušenosti jsme zašli do Základní školy na Nedvědově náměstí v Praze 4. Patří mezi první, které se rozhodly Feuersteinovu metodu tímto způsobem používat.

„Vadí mi, když si někdo myslí, že ke klíčovým kompetencím je možné dospět bez znalostí. Normální by přece mělo být nejdřív o věcech přemýšlet, a teprve pak dělat závěry,“ říká JOSEF BLECHA, ředitel sportovní ZŠ na Nedvědově náměstí, která je zaměřená především na plavání a házenou.

Od psycholožky Vladislavy Moravčíkové, která se školou spolupracuje, se před několika lety dověděli o Feuersteinově metodě. Navštívili školu na Slovensku, která tímto způsobem pracuje, aby na vlastní oči viděli, jak vypadá praxe, co metoda žákům přináší. A bylo rozhodnuto. Před dvěma lety prošly všechny učitelky 1. stupně speciálním kurzem.

„Musím říci, že metoda se nám osvědčuje, a to jak ve vzdělávací, tak ve výchovné oblasti. Nedávno nás navštívila delegace pedagogů z Norska, kteří by ji také chtěli u nich doma zavést, a byli nadšeni. Když jsem byl na náslechu v přípravné třídě, kde jsou teprve pár měsíců děti s odkladem školní docházky, překvapilo mne, jak si vedou.“

Sekci Feuersteinovy metody odborně řídí poradenské centrum zapojené do systému VIP kariéra, které na škole působí. Využívají ji v přípravné třídě, její aplikaci pak přímo ve vyučování na 1. stupni.

„Všichni učitelé, kteří pracují s dětmi až do 3. ročníku, jsou speciální pedagogové, proto pro ně není problém po proškolení metodu používat. Kromě toho nám pomáhá také při řešení výchovných problémů i v péči o talenty v oblasti sportu.“

Proč Feuersteinova metoda

„Je to metoda Instrumentálního obohacování, která rozvíjí v dětech kognitivní funkce. Používá při tom tzv. instrumenty, což jsou soubory pracovních listů, které postupují od jednoduchého ke složitějšímu. Jsou v nich záměrně začleněné i chyby, aby se s nimi děti naučily pracovat. Aby si zvykly nad zadáním úkolu přemýšlet a pak svoji práci kontrolovat. Ale práce s instrumenty je jen třešinka na pomyslném dortu. Základem je filozofie, která vede děti k logickému myšlení, podporuje řád a dodržování pravidel. Učitel jim nepředkládá hotové pravdy, ale návodné otázky, jimiž je učí vyvozovat závěry na základě jejich zkušeností,“ vysvětluje třídní učitelka 2. ročníku EVA KOČOVÁ. „Feuerstein je přesvědčen, že inteligenci je možné rozvíjet kdykoli. Jde mu o to, aby děti uměly propojovat učivo se životem.“

„Metoda je připravená pro práci s dětmi už od tří let, já teď pracuji se skupinou dětí v přípravném ročníku a mohu potvrdit, že dělají úžasné pokroky,“ připojuje se MIRKA KIMMINICHOVÁ. „Práce s dětmi je báječná, ale pro učitele náročná. Nejdřív si musíte přehodit v hlavě, že vlastně učíte jinak. To je možná na začátku to nejtěžší.“

V hodině matematiky

Žáčci v 2. B mají hodinu matematiky. Před každým leží předtištěný list papíru, na něm úkoly, které mají řešit. V prvním rámečku je 16 rozhozených bodů.

„Přečtěte si první instrukci,“ pronese učitelka. Děti berou do ruky pastelku, vytvářejí skupiny po čtyřech bodech.

„Pochopit násobilku byl pro děti vždycky problém,“ vzpomíná E. Kočová a dodává, že teď je to něco úplně jiného. „Asi dva měsíce před tím, než jsme měli probírat násobilku, jsme začali pracovat s instrumentem Od jednotky ke skupině. Násobilka pak dětem perfektně naskočila. Už přece věděly, že mají skupinu bodů, že ji musí rozdělit podle instrukcí, které dostanou. Vyzkoušely si, že 2 x 3 je to samé jako 3 x 2, vědí, že ze stejného rámečku mohou vytvořit ještě další zadání – 6:2 nebo 6:3. Tohle všechno si vyvodily, ale důležitější je, že porozumějí, k čemu jim násobilka je, k čemu ji potřebují. V čem jim usnadní život.“

Jeden úkol, druhý, třetí. Učitelka prochází třídou, nahlíží dětem přes rameno. Od jednodušších úkolů se přechází k náročnějším, tady už jsou instrukce dvě. Děti vědí, že napřed musí splnit jednu, teprve pak druhou. Dostávají pod kůži řád.

„A teď zkusíme vymyslet na stejné zadání slovní úlohu.“

Zvedá se jedna ruka za druhou. Jde jim to.

„Také slovní úlohy bývají pro děti problém. Často nepozorně přečtou zadání nebo ho nepochopí nebo si špatně rozvrhnou postup řešení. Feuersteinova metoda je učí pozorně číst instrukce stejně jako ctít a dodržovat pravidla. Co je pro řešení slovních úloh důležitější?“

Na začátku hodiny mi Eva Kočová prozradila, že má ve třídě čtyři integrované děti s těžkou poruchou pozornosti. Laickým pohledem byl poznatelný jediný.

„I je metoda naučí své chování kontrolovat.“

Neučí se jenom žáci

Nadšení a zaujetí pro metodu bylo u obou učitelek téměř hmatatelné.

„Důležité bylo, že jsme si v kurzu sami na sobě vyzkoušeli to, co budou při vyučování vnímat žáci,“ vysvětlovala M. Kimminichová. „My dětem nepředáváme informace, násobilka není jenom násobilka. Jde o to, aby děti to, co se naučí, dokázaly používat v běžném životě a ne jen, když uvidí papír s úkolem. Cokoli se učíme, na to si děti vlastně přicházejí samy. A my se zpětně učíme od nich. Protože děti přemýšlejí jinak než dospělí, dávají nám velice důležitou zpětnou vazbu. Nápady, na které bychom z dospělého pohledu nepřišli.“

„Najednou se dostaví AHA efekt. Aha, to je takhle, už tomu rozumím – vykřikne chlapec, který je těžký dyskalkulik. Není to lepší, než kdybych do něj x hodin ryla, že není schopný se tu násobilku naučit?“ naváže E. Kočová.

Leccos se museli naučit i rodiče. Základní informace dostali ve škole, další si mohli najít na internetu.

„Vědí, že za námi mohou kdykoli přijít, kdykoli mohou navštívit vyučovací hodinu. A chodí. Nepřekvapí je, že se dítě učí dělat strategie, že všechno musí mít svůj řád, že nemůže začít pracovat, dokud si nepřečte zadání, dokud mu neporozumí. Když žák řekne: Já té instrukci nerozumím, podíváme se na ni z jiné stránky.“

Vypadá to zdlouhavě, ale obě učitelky svorně tvrdí, že to je jen na začátku. V okamžiku, kdy děti pochopí, o co jde, když si osvojí určitý postup, všechno jako by se zrychlilo. Není nutné pojmenovávat jednu a tu samou věc jinak jen proto, že děti jsou „na to ještě malé“. Od začátku učitelky používají odborné termíny. Už v přípravné třídě děti běžně používají pojmy, jako je kolmice, rovnoběžka, pravý úhel. A vědí, o čem je řeč.

Že například instrukce není jen zadání úkolu, ale také dopravní značka, semafor, závory u trati.

Na stolku v zadní části 2. B leží hromada slovníků a encyklopedií. O přestávce si v nich děti čtou, hledají odpovědi na otázky, o které se v hodině zdánlivě jen tak ťuklo. Probuzená zvídavost…

„Kolikrát už nás překvapily tím, co všechno dokážou vyvodit. Jen když dostanou prostor.“

Co za pár let na 2. stupni?

Ředitel J. Blecha je přesvědčený, že až přijdou na 2. stupeň dnešní druháci, budou se učit úplně jinak. Rychleji přijmou informace, budou pro učení víc motivovaní. Učitelky připomínají, že už dneska těší žáky zvládat náročnější úkoly, překonávání překážek je žene dál. Protože hledání souvislostí používají denně, budou umět bez problémů propojit informace z různých oborů. Mezipředmětové vztahy se stanou běžnou realitou…

Jakkoli je třeba zůstat nohama na zemi, tyhle perspektivy vůbec nejsou špatné.            n

 

U ZÁKLADŮ FEUERSTEINOVY METODY

Psychologové, kteří po válce vyšetřovali děti, které přežily holocaust, je často označovali jako nevzdělavatelné. Reuven Feuerstein to odmítal připustit a začal problém studovat. Stal se žákem J. Piageta, na Sorbonně získal doktorát z pedagogické psychologie. Vypracoval metodu, kterou začal od roku 1970 oficiálně používat v praxi. U nás se první kurzy objevily v roce 2000. Jedinou lektorkou těchto kurzů je VĚRA POKORNÁ, předsedkyně občanského sdružení Cogito – Centrum kognitivní edukace. Jeho místopředsedkyní je psycholožka VLADISLAVA MORAVČÍKOVÁ.

 

V. Pokorná: Původně byla metoda zaměřena na děti, které se ocitly v rizikové situaci. Protože je to metoda velmi efektivní pro rozvoj myšlení celé populace, je naší snahou rozšířit ji do škol. Nesmíme ale zastírat, že je to metoda náročná pro učitele už proto, že si musí osvojit jinou didaktiku, ale didaktiku nesmírně zajímavou. V roce 2006 začalo Feuersteinovu metodu používat soukromé osmileté gymnázium v Bratislavě v předmětu podobném naší občanské výchově. Zjistili totiž, že jejich nadaní žáci se neumějí učit, protože to do té doby nikdy nepotřebovali. U nás touto metodou pracují v pražské ZŠ na Nedvědově náměstí, seznamují se s ní také v rámci projektu EU učitelé na Náchodsku. Přesvědčili se, že děti, s nimiž pracovníci PPP touto metodou pracují, se najednou výrazně lepší a zajímalo je proč. V minulém roce prošlo kurzy 40 učitelů, po dvou z každé základní školy. Ale obecně mají o metodu největší zájem pedagogové speciálních škol.

 

 

V 80 výcvikových hodinách se účastníci seznámí s teoretickými základy metody, zejména s teorií zprostředkovaného učení, získají praktické dovednosti pro práci s jednotlivými instrumenty.

 

V. Pokorná: Je zajímavé sledovat, jak se učitelé postupně této metodě otevírají. Počáteční nedůvěra se najednou zlomí, začnou spolupracovat, diskutují stejně jako děti. Pochopí, jak důležité diskuze jsou, že čas, který jim věnují, rozhodně není ztracený. Musí změnit své myšlení, nabýt přesvědčení, že každé dítě má možnost se rozvíjet.

 

 

Co pomohlo tomu, aby metoda vstoupila do vyučování v základní škole na Nedvědově náměstí?

 

V. Moravčíková: Především velký potenciál v učitelkách na 1. stupni a samozřejmě přístup ředitele. Sám se sice kurzů nezúčastnil, ale poskytnul finanční prostředky na proškolení učitelů z 1. stupně i na zakoupení potřebných instrumentů. Navíc – a to je důležité – práci učitelů oceňuje a podporuje. Hledáme ještě další možnosti, jak metodu přiblížit učitelům 2. stupně základní školy. Aby se ji nebáli implementovat do výuky. Je to pro ně určitě obtížnější, když jsou s žáky třeba jen dvě hodiny týdně, obávají se, že by nestihli probrat všechno učivo. Tady je pořád ještě problém.

 

 

Je možné už po dvou letech zaznamenat určitý posun?

 

V. Moravčíková: Vidí ho hlavně učitelky, které jsou s dětmi denně. Sama jsem v lednu pracovala nějakou dobu v přípravném ročníku, když paní učitelka dokončovala školení. Pak už s nimi pracovala jen ona. Když jsem třídu navštívila v dubnu, byl to velký rozdíl. Děti mají zažité odborné termíny, i když se u mnohých stále ještě objevují vady řeči, jejich vyjadřování je o stupeň výš.

 

V. Pokorná: Jak instrumenty postupně zvyšují svoji náročnost, vedou děti dál. Motivují. Ale učitel jim v tom musí pomáhat, ukazovat jim, jak se zlepšují. Když sama pracuji s dětmi, pak každé z nich má založené desky se vším, co jsme v lekcích dělali. Na nich jim mohu dokázat, jak se zlepšují.

 

 

Je možné začít pracovat Feuersteinovou metodou v kterémkoli ročníku?

 

V. Pokorná: Určitě, tady žádné limity nejsou. Dokonce máme zkušenosti, že s instrumenty pro děti předškolního věku, které jsou zaměřené na emoce, lze úspěšně pracovat s gymnazisty. Záleží na tom, jak to učitel uchopí. Ty instrumenty jsou tři. Porozumět, poznat emoci na sobě i na druhých, jak je prožívám já, jak někdo druhý. Druhý instrument je Od empatie k činnosti – jak reagovat, třetí je Jak předcházet násilí. To jsou přece aktuální témata pro jakýkoli věk. Přitom všechno probíhá na uvědomělé úrovni. Každý má právo na svůj názor, můžeme se dohadovat, ale musíme se respektovat. Není chyba, když se získáváním zkušeností náš názor změní. Měníme se po celý život. Feuerstein říká, že škola má učit děti, aby se uměly dobře a rychle adaptovat na nové situace. Z toho vyplývá, že při výuce je nutné dělat všechno pro to, aby žáci věděli, kdy, kde a jak získané informace použít.

 

 

(bližší informace o metodě najdete na www. centrum-cogito.cz)

 

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
38%
35%
27%
janacek_2_240x100.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz